06.03.2026, Catholic Stand
Druhým aspektem filmu Franka Capry, který odráží křesťanské hodnoty, je přítomnost modlitby. Když George v restauraci u Martiniho propadá zoufalství, modlí se: „Bože, nebeský Otče, nejsem zvyklý se modlit, ale jestli tam někde jsi a slyšíš mě, ukaž mi, prosím, cestu.“ Když si doma jeho děti všimnou, že má otec potíže, ze všeho nejdříve se zeptají maminky, zda by se za tatínka neměly modlit. Matka odpoví: „Ano, modlete se usilovně.“ Ostatně v první scéně filmu se ozývá více hlasů – sousedů, rodiny a dětí –, které prosí Boha, aby Georgovi pomohl. Jakým požehnáním by bylo, kdyby Hollywood nabízel více příkladů lidí, kteří se v nouzi obracejí k Bohu.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Téma vzájemné sousedské pomoci zahrnuje i postavy v komunitě George Baileyho. Především jeho žena Mary je mu oddaná už od dětství. Když bankovní krize ohrožuje stavební a úvěrovou společnost, daruje peníze, které byly původně určené na svatební cestu. Promění starý, zchátralý dům ve skutečný domov a podporuje George i v jeho nejtěžších chvílích.
Děj, zasazený do období druhé světové války, připomíná také charitativní činnost obyčejných lidí na podporu válečného úsilí: sběr kovu a gumy, ženy v komunitě pracující pro organizace na pomoc vojákům. Abychom neprozradili děj těm, kdo film ještě neviděli, dodejme jen, že i závěr nabízí dojemný pohled na lásku k bližnímu.
Některé problematické prvky
Jako hollywoodské dílo obsahuje film Život je krásný několik teologicky problematických momentů. Příběh odráží běžný zmatek ohledně andělů a svatých. Anděl strážný Clarence naznačuje, že kdysi žil běžným lidským životem a na andělská křídla čekal přes sto let. Naznačuje se tím, že po smrti se lidé stávají anděly, což je samozřejmě nesprávné. Jak učí katechismus, andělé jsou nehmotní duchové, zatímco člověk je bytostí složenou z těla a duše. Jsou to dvě rozdílná stvoření a lidé se po smrti anděly nestávají. A pak je tu velmi líbivé rčení: „Pokaždé, když zazvoní zvon, dostane anděl křídla.“ Jakkoli to zní poeticky, je to jen pohádka.
Problematické je koneckonců i tvrzení nebeské bytosti, že George se chystá zahodit „největší Boží dar“. Největším Božím darem lidstvu je jeho Syn, Ježíš Kristus – Vtělení, přítomný v eucharistii. Ano, život je velký dar, ale ještě větší je Boží příchod mezi jeho stvoření, aby nám umožnil vstup do věčnosti trávené s ním.
Obyčejní lidé jako skuteční bližní
Navzdory teologickým nepřesnostem a Georgeovým občasným nevhodným výbuchům (dokonce zvolá: „Tomu říkáš šťastná rodina? Proč jsme museli mít tolik dětí?“) představuje film Život je krásný obyčejné lidi, kteří zápasí, modlí se, obětují se a chovají se k sobě jako opravdoví bližní. Nemůžeme s jistotou vědět, zda našeho Svatého otce oslovují právě tyto aspekty filmu. Můžeme však ocenit tu výhodu, že máme papeže, který pochází z naší vlasti a sdílí s námi drahocenný kus naší kultury.
Mary Ennis Meo
přeložil Pavel Štička
23.07.2026, RC Monitor 14/2026
Po literárním okénku z minulého čísla bych rád tentokrát pootevřel okénko filmové. Asi někteří z vás zaregistrovali zprávu, že v Německu zakázali jakýsi film o maníkovi, který se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou a začal účtovat s imigranty porušujícími zákony i se soudci, jež je neráčili odsuzovat, a dokonce postřílel značné množství policistů, kteří se ho snažili lapit. Prostě další béčkový krvák, nad nímž se seriózní kritik umění opovržlivě ošklíbne.
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.