Proč se modlíme Otčenáš?

23.03.2026, RC Monitor 5/2026

Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.


Prosíme ho o pomoc, aby nám nedovolil upadnout do zla a podlehnout pokušení dělat věci, které nejsou dobré. Je to ústní modlitba, recitujeme ji ústy, ale snažíme se, aby se mysl a srdce připojily k tomu, co jazyk vyslovuje. Je univerzální. Modlí se ji křesťané po celém světě a v různých tradicích (katolické, pravoslavné, protestantské).

Modlitba Otčenáš je vzorem každé křesťanské modlitby. Jak zmiňuje sv. Tomáš Akvinský dobrá modlitba má mít pět vlastností: má být vytrvalá, opravdová, uspořádaná, zbožná a pokorná.

Modlitba má být vytrvalá. K Bohu se máme obracet s důvěrou. Otčenáš je v tomto směru tou nejjistější modlitbou, protože nás ji naučil sám Kristus. Modlitba má být opravdová, upřímná – máme prosit o to, co je pro nás skutečně dobré. Má být také správně zaměřená: nejprve máme hledat duchovní a nebeské věci a teprve potom ty pozemské. V modlitbě Páně nejen prosíme o všechny věci, po kterých můžeme poctivě toužit, nýbrž i v pořadí, v němž po nich máme toužit. Takže tato modlitba nás učí nejen prosit, nýbrž i řídí všechny naše náklonnosti.

Modlitba má být zbožná. Zbožnost vyrůstá z lásky k Bohu i k lidem. Obojí se v Otčenáši jasně ukazuje. Když říkáme „Otče“, vyjadřujeme svou lásku k Bohu. Když říkáme „Otče náš“, pamatujeme i na druhé a modlíme se za všechny.

A konečně, modlitba má být pokorná. Pravá pokora znamená, že vše očekáváme od Boží moci a dobroty.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mnoho církevních Otců a spisovatelů napsalo komentáře k jednotlivým prosbám Otčenáše. Shodují se v tom, že je v ní obsažena celá křesťanská dokonalost, odpuštění hříchů, odvracení od zlého, bratrská láska, služba k Bohu… a to všechno plyne ze synovského vztahu k Otci na nebesích.

Otčenáš se skládá z úvodního oslovení a sedmi proseb. První tři se vztahují ke slávě Boha Otce: posvěcení jeho jména, příchod jeho království a naplnění Boží vůle; další čtyři předkládají Otci naše přání a potřeby. Sedm proseb modlitby Páně (srov. KKC 2765) neobsahuje pouze to, co bychom si měli správným způsobem vyprošovat, ale také to, jak a v jakém pořadí se máme modlit. Učí nás správně určovat priority našeho života. Když této modlitbě dovolíme stále více ovlivňovat náš život, „utváříme“ se podle Ježíšova (před)obrazu a stáváme se novými lidmi, skutečně „dokonalými, jako je dokonalý náš nebeský Otec“ (Mt 5,48).

Podívejme se na různé prosby:

Úvodní oslovení: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Obracíme se k Bohu, našemu Pánu a Otci, uznáváme, že jsme jeho stvoření a děti; a říkáme „náš“, protože Pán je naším Bohem a my jsme jeho lid, členové církve a bratři všech lidí.

1. prosba: Posvěť se jméno tvé. Prosíme, aby svaté Boží jméno bylo námi i v nás uznáváno a ctěno, stejně jako v každém národě a v každém člověku.

2. prosba: Přijď království tvé. Prosíme Boha, aby kraloval v duších skrze milost, aby se jeho vláda rozšířila po celé zemi a aby nám nakonec daroval království slávy.

3. prosba: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Prosíme, aby všichni, kdo žijeme na tomto světě, sjednotili svou vůli s vůlí jeho Syna Ježíše Krista, abychom vždy plnili Boží vůli tak, jak ji plní blažení v nebi.

4. prosba: Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Prosíme, aby nám dal to, co potřebujeme k udržení a zachování našeho tělesného i duchovního života.

5. prosba: A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Prosíme, aby Boží milosrdenství odpustilo naše hříchy, což není možné, pokud sami ze srdce neodpouštíme těm, kdo nám ublížili, podle příkladu Ježíše Krista a s jeho pomocí.

6. prosba: A neuveď nás v pokušení. Prosíme o pomoc, abychom překonávali pokušení a vytrvali v jeho milosti; to zahrnuje rozlišování, sílu, bdělost a velkou milost konečné vytrvalosti.

7. prosba: Ale zbav nás od zlého. Nakonec křesťan – spolu s církví – prosí Boha, aby zjevil vítězství, které Kristus dobyl nad Satanem, jenž se staví proti Bohu a jeho plánu spásy. Prosíme tedy, aby nás vysvobodil od všeho zla, především od hříchu a věčné smrti.

Na potvrzení proseb říkáme Amen. Amen znamená „staň se“, přání, aby se naplnilo to, o co jsme prosili.

O Otčenáši by se tedy mělo často rozjímat. Měli bychom se tuto modlitbu modlit pozorně a zbožně, uvědomovat si, co říkáme, a dosáhnout toho, aby se naše srdce ztotožnilo s prosbami, které vyslovujeme ústy.

Magda de Pedro


Další články



Ztráta smyslu pro hřích jako proměna obrazu člověka

22.05.2026, RC Monitor 9/2026

Málokteré slovo nám dnes zní tak cize jako „hřích“. I jako křesťané na něj často reagujeme odmítavě. Ne snad proto, že by lidské selhání zmizelo. Spíše jsme pro ně přestali používat tento jazyk. Tam, kde dříve člověk mluvil o vině, dnes mluví o tlaku okolností, nezvládnutých emocích nebo osobním zranění. Neříká „zhřešil jsem“, ale „procházel jsem těžkým obdobím“. Působí to, jako by se změnilo naše porozumění sobě samým.

Mše svatá: Bohoslužba slova

20.05.2026, RC Monitor 9/2026

Pokračujeme v našem seriálu článků vztahujících se k liturgii a jejímu „jazyku“. Mše svatá patří k nejznámějším a přitom často nejméně pochopeným skutečnostem křesťanského života. Jejím středem není jen shromáždění věřících, ale tajemství Kristovy oběti, které se v liturgii zpřítomňuje. V novém cyklu textů se chceme krok za krokem zastavit u jednotlivých částí mše svaté, jejich slov, gest i symbolů – a znovu objevit jejich smysl a krásu. Liturgie totiž není souborem prázdných úkonů, ale živým vyjádřením víry, které nás vede k hlubšímu setkání s Bohem. Zveme vás, milí čtenáři, k tomu, aby pro vás byla mše svatá skutečným pramenem života.

Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská!

18.05.2026, RC Monitor 9/2026

Zachraňovat kostely je tak trochu nekonečná práce – doslova pro věčnost. Pro nic za nic se neříká „práce jak na kostele“. Naši předkové si jich cenili a nechali na nich pracovat ty nejlepší řemeslníky. V současnosti už na to mnohé nevypadají. Nejsou peníze, nejsou lidi. Zaznívají hlasy, že je lepší se jich zbavit, než ohrožovat církevní kasu a obyvatele obcí hroutícími se presbytáři. Navíc tam nikdo nechodí... V mnoha případech už asi záchrany není. Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl jednou řekl, že sakrální infrastruktura je skutečně „robustní“ – a myslel přitom na severní Čechy, kde byl biskupem.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.