13.04.2026, RC Monitor 6/2026
Ideovým východiskem článku, kolem něhož se diskuse vedla, totiž byla otázka: Co dělat, když mi chození do kostela nedává to, co považuju za důležité? Zdá se být tak palčivou, že se řešila dokonce na diskusním fóru známé intelektuální platformy Dominikánská 8, a právě tuto diskusi článek reflektuje. Otázka sama přitom lehce implikuje přesvědčení, že kostel jsou lázně Velichovky, kam chodíte zregenerovat, osvěžit se a nechat se pohýčkat.
Argumenty se snášely zejména pro kostelní neúčast. Covid nás naučil, že to jde i jinak: televizní kamera zprostředkuje dění u oltáře i těm, kteří ze zadních lavic nic nevidí. Nedělní procházka s dětmi, které v kostele nebetyčně otravují, se může proměnit v milou hodinku katecheze. A když drobotině přibalíte do batůžku pšeničnou tyčinku s hrozinkami... jasně, trochu to karikuju, ale přesně tímhle směrem článek míří: liturgie je zbytná, důležitý je osobní žitý vztah k Bohu.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
A právě mezi nimi hledají diskutující příklady činností, které se mohou stát „trvale udržitelnou“ alternativou účasti na mši svaté. Vedle již zmíněné procházky s dětmi je to např. křížová cesta na kole; pobožnost u výklenkové kaple přerývaně odfuní sportovec v duhovém trikotu, než se znovu vyšvihne do sedla svého bicyklu a stařenkám s chodítky zmizí v oblaku prachu. Jako čin hodný medializace se pak vyjevuje také předvelikonoční pletení košíků na faře nebo dětská inscenace pašijové hry. Článek končí rozpačitým výčtem nejbanálnějších komunitních aktivit.
Nějaký závěr? Liturgie je vrcholem a pramenem života církve. Aby neztratila svůj nejvlastnější obsah, vyžaduje osobní účast věřícího společenství. Existují jistě skutečnosti, které ji vylučují: nemoc, fyzická izolace apod. Důvodem pro její odmítnutí ale nemůže být to, zda a nakolik její podoba uspokojuje naše momentální potřeby, protože kvůli našim momentálním potřebám se neděje. Nemusíme dokonale vidět na to, co se děje na oltáři – víra je ze slyšení: Šema Jisra‘el... Nemusíme dětem v kostele zajistit herničku ani skákací hrad – schopnost postupně se ukázňovat a kontrolovat vlastní impulsivitu může dítěti leda prospět. A nemusíme v kostele každou neděli slyšet třicet vyznání lásky, protože Ten, za kterým jsme tam přišli, nás miluje bezpodmínečně.
Není bohužel tak řídké zaslechnout: Já ke svojí víře kostel nepotřebuju, nebo dokonce: Já ke svojí víře nepotřebuju církev. To může být jistě pravda, pokud nemluvíme o katolické víře. Ta je totiž vírou společenství, kde jedni nesou břemena druhých a vzájemně si pomáhají do nebe. Být katolíkem znamená účastnit se liturgického života církve, a tedy ano – chodit v neděli do kostela. Ačkoli je účast na nedělní mši svaté tzv. povinnost, většina těch, kdo se jí pravidelně účastní, ji pociťuje jako radost, zdroj vnitřní síly a také jako velikou milost.
Jsem proto lehce rozpačitý ze sousloví „praktikující katolík“. Vnímám ho jako čirý pleonasmus, podobný obratům „starý kmet“ nebo „hospitalizace v nemocnici“. Buď jste katolík či katolička, a pak jste tedy samozřejmě „praktikující“, nebo máte někde v šupleti křestní list, na půdě reklamní betlém od Kolínské cikorky a o Velikonocích si kupujete beránka v čokoládě, ale to z vás nečiní „nepraktikující katolíky“. Už proto, že nic takového jako „nepraktikující katolík“ neexistuje.
Petr Kukal
04.11.2026, syrzdarma.cz
Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.
10.11.2026, RC Monitor 20/2026
Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.
16.10.2026, RC Monitor 19/2026
Když se řekne misie, často si představíme evangelizaci v dalekých zemích, kde lidé ještě neznají Krista. A jistě právem: úkol církve nést evangelium do celého světa zůstává stále aktuální. Ne všichni však můžeme odejít na misijní území. Poslání křesťana je mnohem širší.
12.10.2026, RC Monitor 19/2026
Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.
23.10.2026, RC Monitor 19/2026
Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.
09.10.2026, RC Monitor 18/2026
„V Praze se dnes demonstrovalo proti potratům, ale taky za práva žen,“ řekl v hlavních večerních zprávách České televize hned na úvod Michal Kubal v den, kdy proběhl pochod pro život 2026. Šlo by to nazvat dezinformací? Co je dezinformace? „Dezinformace je záměrně nepravdivá nebo zavádějící informace, která se šíří s cílem oklamat lidi a ovlivnit jejich názory či chování.“ Její původce – dezinformátor – ví, že jeho informace je nepravdivá a šíří ji se zlovolným záměrem.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.