Na bitevním poli o rodinu a solidaritu ve společnosti: Malé ohlédnutí za Pochodem pro život

Kdyby odpůrci Pochodu pro život na chvíli ztišili rámus, za kterého blokovali ulice kličkujícím rodinám s kočárky (díky dobré práci policii neúspěšně) a kterým po celou dobu narušovali rodinný program v cíli (bohužel úspěšně), slyšeli by, že se o záměru měnit nebo rušit současnou potratovou legislativu v Česku nehovořilo. Absurdní tak je, že jediný, kdo se k takovému záměru o víkendu přihlásil, byla bojovně naladěná poslankyně hnutí STAN Smejkalová, která chce zakotvit právo na potrat do Ústavy.

Zbýval by jim jen protest proti snaze křesťansky a nezištně pomáhat nečekaně těhotným maminkám nebo ženám, které o dítě přišly. Pak by ale měli otevřeně přiznat, že jim taková pomoc vadí, a přepsat si hesla třeba na „Nastávajícím matkám už ani dupačky!“ O dost sympatizantů by tím zřejmě přišli. Motivací k emotivním protestům je podle všeho i samotná církev a její představitelé, zesílení pokřiku po příchodu biskupů na pódium nebylo možné přeslechnout. Budou se ti samí mladí lidé církve štítit, až budou ve stáří a nemoci potřebovat dovézt oběd od Charity nebo přebalit?

Nechci paušalizovat. I na straně protestujících proti Pochodu pro život byli jistě slušní jednotlivci schopní vést slušnou debatu nebo lidé jen názorově zválcovaní svou sociální bublinou a nelze vyloučit, že neuctivé výroky mohly zaznít i z řad účastníků pochodu. Celkový obrázek byl ale jednoznačný. Na jedné straně stála komunita lidí, která spolu se svými rodinami využila svého ústavního práva a přišla v klidu a s dobrou náladou veřejně oslavit lidský život a přimlouvat se za něj a která byla uzavřená kvůli bezpečnosti zábranami ve vyhrazeném prostoru uprostřed Václavského náměstí. Na druhé straně, oddělená kordonem těžkooděnců, jim kontrovala komunita mladých křičících lidí, kteří se navíc prolínali s různými propalestinskými, zelenými, levicovými a genderovými úderkami a bohužel i zástupci některých veřejně dotovaných institucí. Jimi provolávaná hesla (citovat nebudu) vyznívala bizarně obzvlášť v okamžiku, když vstupovala do večerníčkových melodií, během kterých děti malovaly křídou srdíčka na chodník (která jim následně mladé pirátstvo mazalo).

Skoro až tragikomický dojem z takového střetu dvou světů nelze přejít s odkazem na nerozvážnost, ani na očekávání, že každé mládí potřebuje protestovat a jednou se vybouří. Nenávistné projevy vůči rodinám s dětmi jsou smutnou vizitkou doby, ve které se prosazuje zkratkovitost, manipulace, neschopnost vnímat druhé a neúcta k lidskému životu a bližním. Mladí „revolucionáři“ během Pochodu pro život dost možná útočili na lidi, kteří jim přivedli na svět budoucí plátce jejich vlastních důchodů a bezděčně tak posunuli falešný a nedůvodný spor o interpretaci lidských práv k tématu mnohem obecnějšímu – budoucí soudržnosti a solidaritě v celé společnosti. A z toho jde strach.

Kateřina Jurigová