Na bitevním poli o rodinu a solidaritu ve společnosti: Malé ohlédnutí za Pochodem pro život

04.05.2026, RC Monitor 8/2026

Prahou prošel Pochod pro život, opět doprovázený freneticky skandujícím davem odpůrců a útoky, které zahrnuly nadávání do fašistů i další incidenty. Je to o to smutnější, že početný a na mnoha místech agresivní dav si tentokrát dovoloval na malé a pokojně procházející rodinné skupiny, do kterých se letošní pochod po mši svaté ve svatovítské katedrále rozdělil. To je špatná zpráva. Přesto se pochodu opět zúčastnily tisíce lidí, nejen katolíků a věřících, ale také těch, kteří přišli prostě jen podpořit rodiče s dětmi a postavit se zlobě, která každoročně bojůvky mladých lidí vhání do ulic. A to je zase zpráva dobrá.

Kdyby odpůrci Pochodu pro život na chvíli ztišili rámus, za kterého blokovali ulice kličkujícím rodinám s kočárky (díky dobré práci policii neúspěšně) a kterým po celou dobu narušovali rodinný program v cíli (bohužel úspěšně), slyšeli by, že se o záměru měnit nebo rušit současnou potratovou legislativu v Česku nehovořilo. Absurdní tak je, že jediný, kdo se k takovému záměru o víkendu přihlásil, byla bojovně naladěná poslankyně hnutí STAN Smejkalová, která chce zakotvit právo na potrat do Ústavy.

Zbýval by jim jen protest proti snaze křesťansky a nezištně pomáhat nečekaně těhotným maminkám nebo ženám, které o dítě přišly. Pak by ale měli otevřeně přiznat, že jim taková pomoc vadí, a přepsat si hesla třeba na „Nastávajícím matkám už ani dupačky!“ O dost sympatizantů by tím zřejmě přišli. Motivací k emotivním protestům je podle všeho i samotná církev a její představitelé, zesílení pokřiku po příchodu biskupů na pódium nebylo možné přeslechnout. Budou se ti samí mladí lidé církve štítit, až budou ve stáří a nemoci potřebovat dovézt oběd od Charity nebo přebalit?

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nechci paušalizovat. I na straně protestujících proti Pochodu pro život byli jistě slušní jednotlivci schopní vést slušnou debatu nebo lidé jen názorově zválcovaní svou sociální bublinou a nelze vyloučit, že neuctivé výroky mohly zaznít i z řad účastníků pochodu. Celkový obrázek byl ale jednoznačný. Na jedné straně stála komunita lidí, která spolu se svými rodinami využila svého ústavního práva a přišla v klidu a s dobrou náladou veřejně oslavit lidský život a přimlouvat se za něj a která byla uzavřená kvůli bezpečnosti zábranami ve vyhrazeném prostoru uprostřed Václavského náměstí. Na druhé straně, oddělená kordonem těžkooděnců, jim kontrovala komunita mladých křičících lidí, kteří se navíc prolínali s různými propalestinskými, zelenými, levicovými a genderovými úderkami a bohužel i zástupci některých veřejně dotovaných institucí. Jimi provolávaná hesla (citovat nebudu) vyznívala bizarně obzvlášť v okamžiku, když vstupovala do večerníčkových melodií, během kterých děti malovaly křídou srdíčka na chodník (která jim následně mladé pirátstvo mazalo).

Skoro až tragikomický dojem z takového střetu dvou světů nelze přejít s odkazem na nerozvážnost, ani na očekávání, že každé mládí potřebuje protestovat a jednou se vybouří. Nenávistné projevy vůči rodinám s dětmi jsou smutnou vizitkou doby, ve které se prosazuje zkratkovitost, manipulace, neschopnost vnímat druhé a neúcta k lidskému životu a bližním. Mladí „revolucionáři“ během Pochodu pro život dost možná útočili na lidi, kteří jim přivedli na svět budoucí plátce jejich vlastních důchodů a bezděčně tak posunuli falešný a nedůvodný spor o interpretaci lidských práv k tématu mnohem obecnějšímu – budoucí soudržnosti a solidaritě v celé společnosti. A z toho jde strach.

Kateřina Jurigová

Další články

Za Michaelou Freiovou: Žena pevné víry, nezlomného charakteru a neúnavné služby

14.09.2026, Res Claritatis

V neděli 13. září 2026 jsme se od nejbližších z rodiny dozvěděli, že na věčnost odešla vzácná paní: Mgr. Michaela Freiová. V její osobě se uzavřel životní příběh vzácné ženy, pro kterou věrnost pravdě a křesťanskému přesvědčení nikdy nepředstavovala abstraktní teorii, nýbrž každodenní volbu, často vykoupenou těžkými zkouškami. Pohřební obřady se uskuteční v pátek 18. září 2026 v 11 hodin v kostele sv. Jiljí v Praze v Husově ulici.

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.