Na bitevním poli o rodinu a solidaritu ve společnosti: Malé ohlédnutí za Pochodem pro život

04.05.2026, RC Monitor 8/2026

Prahou prošel Pochod pro život, opět doprovázený freneticky skandujícím davem odpůrců a útoky, které zahrnuly nadávání do fašistů i další incidenty. Je to o to smutnější, že početný a na mnoha místech agresivní dav si tentokrát dovoloval na malé a pokojně procházející rodinné skupiny, do kterých se letošní pochod po mši svaté ve svatovítské katedrále rozdělil. To je špatná zpráva. Přesto se pochodu opět zúčastnily tisíce lidí, nejen katolíků a věřících, ale také těch, kteří přišli prostě jen podpořit rodiče s dětmi a postavit se zlobě, která každoročně bojůvky mladých lidí vhání do ulic. A to je zase zpráva dobrá.

Kdyby odpůrci Pochodu pro život na chvíli ztišili rámus, za kterého blokovali ulice kličkujícím rodinám s kočárky (díky dobré práci policii neúspěšně) a kterým po celou dobu narušovali rodinný program v cíli (bohužel úspěšně), slyšeli by, že se o záměru měnit nebo rušit současnou potratovou legislativu v Česku nehovořilo. Absurdní tak je, že jediný, kdo se k takovému záměru o víkendu přihlásil, byla bojovně naladěná poslankyně hnutí STAN Smejkalová, která chce zakotvit právo na potrat do Ústavy.

Zbýval by jim jen protest proti snaze křesťansky a nezištně pomáhat nečekaně těhotným maminkám nebo ženám, které o dítě přišly. Pak by ale měli otevřeně přiznat, že jim taková pomoc vadí, a přepsat si hesla třeba na „Nastávajícím matkám už ani dupačky!“ O dost sympatizantů by tím zřejmě přišli. Motivací k emotivním protestům je podle všeho i samotná církev a její představitelé, zesílení pokřiku po příchodu biskupů na pódium nebylo možné přeslechnout. Budou se ti samí mladí lidé církve štítit, až budou ve stáří a nemoci potřebovat dovézt oběd od Charity nebo přebalit?

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nechci paušalizovat. I na straně protestujících proti Pochodu pro život byli jistě slušní jednotlivci schopní vést slušnou debatu nebo lidé jen názorově zválcovaní svou sociální bublinou a nelze vyloučit, že neuctivé výroky mohly zaznít i z řad účastníků pochodu. Celkový obrázek byl ale jednoznačný. Na jedné straně stála komunita lidí, která spolu se svými rodinami využila svého ústavního práva a přišla v klidu a s dobrou náladou veřejně oslavit lidský život a přimlouvat se za něj a která byla uzavřená kvůli bezpečnosti zábranami ve vyhrazeném prostoru uprostřed Václavského náměstí. Na druhé straně, oddělená kordonem těžkooděnců, jim kontrovala komunita mladých křičících lidí, kteří se navíc prolínali s různými propalestinskými, zelenými, levicovými a genderovými úderkami a bohužel i zástupci některých veřejně dotovaných institucí. Jimi provolávaná hesla (citovat nebudu) vyznívala bizarně obzvlášť v okamžiku, když vstupovala do večerníčkových melodií, během kterých děti malovaly křídou srdíčka na chodník (která jim následně mladé pirátstvo mazalo).

Skoro až tragikomický dojem z takového střetu dvou světů nelze přejít s odkazem na nerozvážnost, ani na očekávání, že každé mládí potřebuje protestovat a jednou se vybouří. Nenávistné projevy vůči rodinám s dětmi jsou smutnou vizitkou doby, ve které se prosazuje zkratkovitost, manipulace, neschopnost vnímat druhé a neúcta k lidskému životu a bližním. Mladí „revolucionáři“ během Pochodu pro život dost možná útočili na lidi, kteří jim přivedli na svět budoucí plátce jejich vlastních důchodů a bezděčně tak posunuli falešný a nedůvodný spor o interpretaci lidských práv k tématu mnohem obecnějšímu – budoucí soudržnosti a solidaritě v celé společnosti. A z toho jde strach.

Kateřina Jurigová

Další články

Duch svatý

23.05.2026, RC Monitor 10/2026

V pastorační praxi jsem udělal pozoruhodnou zkušenost. Mluvím s lidmi o Ježíši, o významu Kristovy oběti, o modlitbě... Lidé dávají pozor, snad i rozumí. Mluvím o Duchu svatém a je to moc abstraktní. Nebo se při sdílení topíme v subjektivismech, někdy od Božího Ducha hodně vzdálených: „z těch kamenů jsem cítila zelenou energii...“

Mše svatá: Bohoslužba slova

20.05.2026, RC Monitor 9/2026

Pokračujeme v našem seriálu článků vztahujících se k liturgii a jejímu „jazyku“. Mše svatá patří k nejznámějším a přitom často nejméně pochopeným skutečnostem křesťanského života. Jejím středem není jen shromáždění věřících, ale tajemství Kristovy oběti, které se v liturgii zpřítomňuje. V novém cyklu textů se chceme krok za krokem zastavit u jednotlivých částí mše svaté, jejich slov, gest i symbolů – a znovu objevit jejich smysl a krásu. Liturgie totiž není souborem prázdných úkonů, ale živým vyjádřením víry, které nás vede k hlubšímu setkání s Bohem. Zveme vás, milí čtenáři, k tomu, aby pro vás byla mše svatá skutečným pramenem života.

Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská!

18.05.2026, RC Monitor 9/2026

Zachraňovat kostely je tak trochu nekonečná práce – doslova pro věčnost. Pro nic za nic se neříká „práce jak na kostele“. Naši předkové si jich cenili a nechali na nich pracovat ty nejlepší řemeslníky. V současnosti už na to mnohé nevypadají. Nejsou peníze, nejsou lidi. Zaznívají hlasy, že je lepší se jich zbavit, než ohrožovat církevní kasu a obyvatele obcí hroutícími se presbytáři. Navíc tam nikdo nechodí... V mnoha případech už asi záchrany není. Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl jednou řekl, že sakrální infrastruktura je skutečně „robustní“ – a myslel přitom na severní Čechy, kde byl biskupem.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.