Co je duchovní doprovázení

08.05.2026, RC Monitor 8/2026

Jedete do hor a chystáte se na túru. Cíl znáte, máte po ruce mapu i navigaci v telefonu. To by mohlo stačit. Přesto by se hodil někdo, kdo cestu dobře zná a má zkušenosti. Mohl by vám doporučit trasu „šitou na míru“ s ohledem na váš věk, kondici či zdravotní stav. Během společného putování by vám ukázal krásné výhledy do údolí, upozornil na vzácné druhy chráněných rostlin a doporučil místo ke krátkému odpočinku nebo nabrání sil pro další stoupání k vrcholu. A především by vás vedl správným směrem.

Naše úsilí přiblížit se Bohu se často připodobňuje k cestě. Někdy jdeme pozvolna, jindy postáváme, občas možná běžíme. Důležitý však není jen pohyb, ale směr, kterým se ubíráme. Víme, že On je naším cílem a konečnou destinací. Chceme dojít tam, kde „ani oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo...“ (srov. 1 Kor 2,9). Jsme tam ale schopni dojít sami, bez průvodce, bez povzbuzení či varování?

Cesta do nebe není procházka. Ježíš opakovaně říká, že není snadná (srov. Mt 7,14). Může být náročná i nebezpečná – a pokud si člověk nedá pozor, může přijít o všechno, dokonce i o víru. Na cestě složitým terénem je dobré mít průvodce. A na cestě do nebe to platí dvojnásob. Praxe duchovního doprovázení má v církvi dlouhou tradici. Už v Ježíšově době i v časech prvních křesťanů přicházeli lidé s touhou mluvit o duchovních věcech a hledat, jak žít svůj vztah s Bohem. Ten, kdo doprovází, nezastupuje místo Boha, nevykonává práci místo doprovázeného. Kráčí po jeho boku, povzbuzuje ho a pomáhá mu číst, co se děje v jeho srdci. Upozorňuje na věci, které by mohly zůstat nepovšimnuty, pomáhá lépe porozumět znamením doby, hlasu Božímu, nebo rozeznat hlas pokušitele, hlas těžkostí, které se nedaří překonat. Právě proto je důležité, abychom na této cestě nebyli sami.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

K duchovnímu doprovázení přicházíme, abychom hledali Boží vůli, slyšeli Jeho hlas a rozpoznávali, jak konkrétně působí v našem životě. Je nám oporou zejména v obdobích, kdy ztrácíme vytrvalost v modlitbě nebo zapomínáme, že i svou práci můžeme obětovat za druhé a každý den soustředěněji prožívat v Boží blízkosti. Povzbuzuje nás také k hlubší spolupráci s naším strážným andělem a k vytváření prostoru pro růst vztahu k Panně Marii, která nás vždy vede ke svému Synu. Chceme-li na cestě k Bohu skutečně růst, nestačí se setkávat s doprovázejícím jen občas, když se něco nedaří. Pro naši cestu ke svatosti je důležitá pravidelnost. Je to chvíle, kdy se člověk zastaví, ohlédne se za tím, co už ušel, a hledá směr pro další kroky. To vše však vyžaduje upřímnost a důvěru. Lékař nemůže pomoci pacientovi, pokud mu pravdivě nesdělí své potíže. Bez důvěry nelze mluvit otevřeně – a bez otevřenosti není možné postupovat dál a růst. Duchovní doprovázení je jemný proces; jak říká papež František, připomíná spíše zahradničení než stavbu domu. Hořčičná semínka potřebují čas, vodu i světlo.

A také pokoru a ochotu ke změně pohledu, otevření oken, na která jsme v každodenním shonu zapomněli. Jen tak můžeme zakusit působení Ducha, který vane, kam chce, ale nikdy ne proti naší vůli. Znakem moudrosti je ochota nechat se poučit (srov. Mdr 6,17). Pohled do zrcadla sám o sobě nestačí – člověk si může obraz snadno upravit. Když se však podíváme do zrcadla s pomocí druhého, může nám to pomoci uvidět pravdu o sobě samém. Pak už je na nás, abychom vše, co jsme v duchovním doprovázení zaslechli a rozpoznali, přenesli do každodenního života. Abychom znovu a znovu slyšeli slova povzbuzení, přijímali podněty ke změně a někdy i doporučení zpomalit, zadívat se k obzoru a neztratit ze zřetele pravý cíl.

Jak ale najít někoho, kdo se může stát naším průvodcem? „Kdo hledá, ten nalezne, kdo tluče, tomu bude otevřeno...“ (srov. Mt 7,7). Hledání je nezbytné podpořit vytrvalou modlitbou. A také se ptát na radu. Třeba kněze v naší farnosti nebo blízkých, kterým důvěřujeme, kteří jsou ve svém vztahu k Bohu pravdiví a drží se Pravdy. Těch, kteří mají s duchovním doprovázením zkušenost.

Ježíš nás vybízí k prozíravosti. Nestačí mít lampu, je potřeba mít i olej do zásoby (srov. Mt 25,4). Je moudré a prozíravé, když nás na cestě duchovního života někdo doprovází – někdo, kdo nás zná a někdy vidí dál než my sami.

Marie Kvapilíková

Další články

Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.

Pět způsobů, jak být jako Svatá rodina

27.12.2025, National Catholic Register

O Vánocích i po nich žijme a milujme jako Ježíš, Marie a Josef. Svátek Svaté rodiny je krásný způsob, jak během vánočního oktávu vzdát čest lidské rodině, do níž patřil Ježíš. Svatá rodina Ježíše, Marie a sv. Josefa je příkladem pro všechny křesťanské rodiny, z nichž je každá po právu povolána ke svatosti. Jak tedy dnes běžná rodina zrcadlí Svatou rodinu?

Královský rod a kněžské poslání

13.11.2025, RC Monitor 21/2025

„Lidi sou různý a různý koníčky maj...“ Tato slova písně z alba Pražského výběru z roku 1988 mi vytanula na mysli, když jsem zaregistroval novou zábavu začínající na západ od našich hranic. Po hobby horsingu, kdy člověk osedlá tyčku s koňskou hlavou a hopsá přes překážky, tu máme tzv. vyšší level, a tím je hobby dogging. Je to vpravdě zábava méně fyzicky náročná – nikdo vás nenutí hopsat a podávat sportovní výkony. Stačí, když si pořídíte vodítko a obojek a budete venčit vzduch a po návratu domů stačí, když pověsíte vodítko na věšák a ani z něj netřeba odpoutávat psa. No, neberte to.

Mladí Britové stále více pro život

10.12.2025, The Catholic Herald

Počet žen mladších osmnácti let, které v Anglii a Walesu usilovaly o potrat, klesl za posledních deset let téměř na polovinu a mezi mladými Brity významně narůstají pro-life postoje. Údaje z roku 2022, tedy nejnovější data, která jsou k dispozici, vykazují prudký pokles počtu žen mladších 18 let, které podstoupily interrupci. V roce 2012 to bylo 12,8 na 1000 žen, zatímco do roku 2022 jejich počet klesl na 7,5, což je pokles o 41,1 procent. Projevuje se zde celkový pokles míry početí, která v roce 2021 činila 13,2 na 1000 žen, což představuje výrazný pokles oproti 30,9 v roce 2011.

Zaprášené katolictví

18.03.2026, RC Monitor 5/2026

Minule jsem se v Monitoru zamýšlel nad tím, proč a čím některé z nás, římských katolíků, láká křesťanská tradice Východu. Uvědomil jsem si přitom, že problém je možná složitější. Že ta skutečná otázka nejspíš zní: Proč mnozí katolíci nezakoušejí hloubku vlastní tradice? Proč nám katolictví připadá nudné a zaprášené?

Křehká svoboda svatých míst: jeruzalémský incident s latinským patriarchou

31.03.2026, RC

Jeruzalém zažil na Květnou neděli mimořádně znepokojivý incident. Izraelská policie 29. března 2026 zabránila latinskému patriarchovi Jeruzaléma kardinálu Pierbattistu Pizzaballovi a kustodovi Svaté země P. Francescu Ielpovi OFM ve vstupu do baziliky Božího hrobu, kam směřovali k bohoslužbě Květné neděle.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.