Duch svatý

23.05.2026, RC Monitor 10/2026

V pastorační praxi jsem udělal pozoruhodnou zkušenost. Mluvím s lidmi o Ježíši, o významu Kristovy oběti, o modlitbě... Lidé dávají pozor, snad i rozumí. Mluvím o Duchu svatém a je to moc abstraktní. Nebo se při sdílení topíme v subjektivismech, někdy od Božího Ducha hodně vzdálených: „z těch kamenů jsem cítila zelenou energii...“

Sv. Řehoř Naziánský píše: „Starý zákon jasně hlásal Otce, matněji Syna. Nový [zákon] ukázal Syna a dal zahlédnout božství Ducha. Nyní má mezi námi Duch domovské právo a dává nám, abychom jej viděli mnohem jasněji. Nebylo totiž prozíravé vyhlašovat otevřeně Syna, dříve než se vyznalo Otcovo božství, a přidávat Ducha svatého jako další břemeno – řečeno trochu opovážlivým výrazem –, dříve než se vyznalo Synovo božství... Jen kráčením vpřed a postupováním ’od slávy ke slávě‘ se světlo Trojice zaleskne v zářivější jasnosti.“ (srov. KKC 684)

Duch svatý se nám dává poznat ponenáhlu. Nevnucuje se. Je vnitřní Učitel. V něm žijeme, pohybujeme se a jsme. Řekl bych, že každý člověk má s Duchem svatým nějakou zkušenost, jen ne vždy věděl, s kým má tu čest.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Myslím si, že dříve než vysvětlovat, kdo Duch svatý je, potřebujeme Božího Ducha zažít. Skoro se mi zdá, že si o to Bůh Duch svatý říká. Několikrát se mi stalo, že jsem prosil Boha za zdraví těch, kteří sotva poznali Krista a o Duchu svatém nevěděli nic. Začal jsem se s nimi modlit, spontánně jsem začal prosit „Přijď, Duchu svatý“ a k této prosbě vyzval i nemocného. Jaké překvapení, když člověk zakusil se zlepšením fyzického stavu i vnímatelné teplo nebo jiné projevy Božího Ducha. A právě tehdy se začal dotyčný o Ducha svatého zajímat více, hltal katechismové poučky, citáty z Písma o Duchu svatém...

Jestli je něco našim úkolem jako věřících, pak je to právě schopnost modlit se sami i s druhými za seslání Ducha svatého, za jeho intenzivnější působení v nás. Když lidé poznají, že Duch svatý skutečně jedná, skutečně uzdravuje, že je Bůh (!), pak už není třeba nic moc vysvětlovat. Přežije jen taková víra, která bude živá. Pokud si připadáme vnitřně suší, prázdní, smutní... výborně! Není lepší situace pro chválení Boha a vzývání Ducha svatého. Copak neblahoslaví Pán právě chudé, plačící, bezradné? Chvála je mimořádně mocná modlitba. Chválím Pána, ne za to, že mi je dobře, ale prostě jen proto, že si to On zaslouží a právě taková chvála mně dává zapomenout na sebe a katapultuje mě do Boží náruče. Zkuste to a bude překvapeni.

P. Filip Dušek

Další články

Za Michaelou Freiovou: Žena pevné víry, nezlomného charakteru a neúnavné služby

14.09.2026, Res Claritatis

V neděli 13. září 2026 jsme se od nejbližších z rodiny dozvěděli, že na věčnost odešla vzácná paní: Mgr. Michaela Freiová. V její osobě se uzavřel životní příběh vzácné ženy, pro kterou věrnost pravdě a křesťanskému přesvědčení nikdy nepředstavovala abstraktní teorii, nýbrž každodenní volbu, často vykoupenou těžkými zkouškami. Pohřební obřady se uskuteční v pátek 18. září 2026 v 11 hodin v kostele sv. Jiljí v Praze v Husově ulici.

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.