Duch svatý

Sv. Řehoř Naziánský píše: „Starý zákon jasně hlásal Otce, matněji Syna. Nový [zákon] ukázal Syna a dal zahlédnout božství Ducha. Nyní má mezi námi Duch domovské právo a dává nám, abychom jej viděli mnohem jasněji. Nebylo totiž prozíravé vyhlašovat otevřeně Syna, dříve než se vyznalo Otcovo božství, a přidávat Ducha svatého jako další břemeno – řečeno trochu opovážlivým výrazem –, dříve než se vyznalo Synovo božství... Jen kráčením vpřed a postupováním ’od slávy ke slávě‘ se světlo Trojice zaleskne v zářivější jasnosti.“ (srov. KKC 684)

Duch svatý se nám dává poznat ponenáhlu. Nevnucuje se. Je vnitřní Učitel. V něm žijeme, pohybujeme se a jsme. Řekl bych, že každý člověk má s Duchem svatým nějakou zkušenost, jen ne vždy věděl, s kým má tu čest.

Myslím si, že dříve než vysvětlovat, kdo Duch svatý je, potřebujeme Božího Ducha zažít. Skoro se mi zdá, že si o to Bůh Duch svatý říká. Několikrát se mi stalo, že jsem prosil Boha za zdraví těch, kteří sotva poznali Krista a o Duchu svatém nevěděli nic. Začal jsem se s nimi modlit, spontánně jsem začal prosit „Přijď, Duchu svatý“ a k této prosbě vyzval i nemocného. Jaké překvapení, když člověk zakusil se zlepšením fyzického stavu i vnímatelné teplo nebo jiné projevy Božího Ducha. A právě tehdy se začal dotyčný o Ducha svatého zajímat více, hltal katechismové poučky, citáty z Písma o Duchu svatém...

Jestli je něco našim úkolem jako věřících, pak je to právě schopnost modlit se sami i s druhými za seslání Ducha svatého, za jeho intenzivnější působení v nás. Když lidé poznají, že Duch svatý skutečně jedná, skutečně uzdravuje, že je Bůh (!), pak už není třeba nic moc vysvětlovat. Přežije jen taková víra, která bude živá. Pokud si připadáme vnitřně suší, prázdní, smutní... výborně! Není lepší situace pro chválení Boha a vzývání Ducha svatého. Copak neblahoslaví Pán právě chudé, plačící, bezradné? Chvála je mimořádně mocná modlitba. Chválím Pána, ne za to, že mi je dobře, ale prostě jen proto, že si to On zaslouží a právě taková chvála mně dává zapomenout na sebe a katapultuje mě do Boží náruče. Zkuste to a bude překvapeni.

P. Filip Dušek