Duch svatý

23.05.2026, RC Monitor 10/2026

V pastorační praxi jsem udělal pozoruhodnou zkušenost. Mluvím s lidmi o Ježíši, o významu Kristovy oběti, o modlitbě... Lidé dávají pozor, snad i rozumí. Mluvím o Duchu svatém a je to moc abstraktní. Nebo se při sdílení topíme v subjektivismech, někdy od Božího Ducha hodně vzdálených: „z těch kamenů jsem cítila zelenou energii...“

Sv. Řehoř Naziánský píše: „Starý zákon jasně hlásal Otce, matněji Syna. Nový [zákon] ukázal Syna a dal zahlédnout božství Ducha. Nyní má mezi námi Duch domovské právo a dává nám, abychom jej viděli mnohem jasněji. Nebylo totiž prozíravé vyhlašovat otevřeně Syna, dříve než se vyznalo Otcovo božství, a přidávat Ducha svatého jako další břemeno – řečeno trochu opovážlivým výrazem –, dříve než se vyznalo Synovo božství... Jen kráčením vpřed a postupováním ’od slávy ke slávě‘ se světlo Trojice zaleskne v zářivější jasnosti.“ (srov. KKC 684)

Duch svatý se nám dává poznat ponenáhlu. Nevnucuje se. Je vnitřní Učitel. V něm žijeme, pohybujeme se a jsme. Řekl bych, že každý člověk má s Duchem svatým nějakou zkušenost, jen ne vždy věděl, s kým má tu čest.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Myslím si, že dříve než vysvětlovat, kdo Duch svatý je, potřebujeme Božího Ducha zažít. Skoro se mi zdá, že si o to Bůh Duch svatý říká. Několikrát se mi stalo, že jsem prosil Boha za zdraví těch, kteří sotva poznali Krista a o Duchu svatém nevěděli nic. Začal jsem se s nimi modlit, spontánně jsem začal prosit „Přijď, Duchu svatý“ a k této prosbě vyzval i nemocného. Jaké překvapení, když člověk zakusil se zlepšením fyzického stavu i vnímatelné teplo nebo jiné projevy Božího Ducha. A právě tehdy se začal dotyčný o Ducha svatého zajímat více, hltal katechismové poučky, citáty z Písma o Duchu svatém...

Jestli je něco našim úkolem jako věřících, pak je to právě schopnost modlit se sami i s druhými za seslání Ducha svatého, za jeho intenzivnější působení v nás. Když lidé poznají, že Duch svatý skutečně jedná, skutečně uzdravuje, že je Bůh (!), pak už není třeba nic moc vysvětlovat. Přežije jen taková víra, která bude živá. Pokud si připadáme vnitřně suší, prázdní, smutní... výborně! Není lepší situace pro chválení Boha a vzývání Ducha svatého. Copak neblahoslaví Pán právě chudé, plačící, bezradné? Chvála je mimořádně mocná modlitba. Chválím Pána, ne za to, že mi je dobře, ale prostě jen proto, že si to On zaslouží a právě taková chvála mně dává zapomenout na sebe a katapultuje mě do Boží náruče. Zkuste to a bude překvapeni.

P. Filip Dušek

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.