Duch svatý

23.05.2026, RC Monitor 10/2026

V pastorační praxi jsem udělal pozoruhodnou zkušenost. Mluvím s lidmi o Ježíši, o významu Kristovy oběti, o modlitbě... Lidé dávají pozor, snad i rozumí. Mluvím o Duchu svatém a je to moc abstraktní. Nebo se při sdílení topíme v subjektivismech, někdy od Božího Ducha hodně vzdálených: „z těch kamenů jsem cítila zelenou energii...“

Sv. Řehoř Naziánský píše: „Starý zákon jasně hlásal Otce, matněji Syna. Nový [zákon] ukázal Syna a dal zahlédnout božství Ducha. Nyní má mezi námi Duch domovské právo a dává nám, abychom jej viděli mnohem jasněji. Nebylo totiž prozíravé vyhlašovat otevřeně Syna, dříve než se vyznalo Otcovo božství, a přidávat Ducha svatého jako další břemeno – řečeno trochu opovážlivým výrazem –, dříve než se vyznalo Synovo božství... Jen kráčením vpřed a postupováním ’od slávy ke slávě‘ se světlo Trojice zaleskne v zářivější jasnosti.“ (srov. KKC 684)

Duch svatý se nám dává poznat ponenáhlu. Nevnucuje se. Je vnitřní Učitel. V něm žijeme, pohybujeme se a jsme. Řekl bych, že každý člověk má s Duchem svatým nějakou zkušenost, jen ne vždy věděl, s kým má tu čest.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Myslím si, že dříve než vysvětlovat, kdo Duch svatý je, potřebujeme Božího Ducha zažít. Skoro se mi zdá, že si o to Bůh Duch svatý říká. Několikrát se mi stalo, že jsem prosil Boha za zdraví těch, kteří sotva poznali Krista a o Duchu svatém nevěděli nic. Začal jsem se s nimi modlit, spontánně jsem začal prosit „Přijď, Duchu svatý“ a k této prosbě vyzval i nemocného. Jaké překvapení, když člověk zakusil se zlepšením fyzického stavu i vnímatelné teplo nebo jiné projevy Božího Ducha. A právě tehdy se začal dotyčný o Ducha svatého zajímat více, hltal katechismové poučky, citáty z Písma o Duchu svatém...

Jestli je něco našim úkolem jako věřících, pak je to právě schopnost modlit se sami i s druhými za seslání Ducha svatého, za jeho intenzivnější působení v nás. Když lidé poznají, že Duch svatý skutečně jedná, skutečně uzdravuje, že je Bůh (!), pak už není třeba nic moc vysvětlovat. Přežije jen taková víra, která bude živá. Pokud si připadáme vnitřně suší, prázdní, smutní... výborně! Není lepší situace pro chválení Boha a vzývání Ducha svatého. Copak neblahoslaví Pán právě chudé, plačící, bezradné? Chvála je mimořádně mocná modlitba. Chválím Pána, ne za to, že mi je dobře, ale prostě jen proto, že si to On zaslouží a právě taková chvála mně dává zapomenout na sebe a katapultuje mě do Boží náruče. Zkuste to a bude překvapeni.

P. Filip Dušek

Další články

Duch svatý

23.05.2026, RC Monitor 10/2026

V pastorační praxi jsem udělal pozoruhodnou zkušenost. Mluvím s lidmi o Ježíši, o významu Kristovy oběti, o modlitbě... Lidé dávají pozor, snad i rozumí. Mluvím o Duchu svatém a je to moc abstraktní. Nebo se při sdílení topíme v subjektivismech, někdy od Božího Ducha hodně vzdálených: „z těch kamenů jsem cítila zelenou energii...“

Mše svatá: Bohoslužba slova

20.05.2026, RC Monitor 9/2026

Pokračujeme v našem seriálu článků vztahujících se k liturgii a jejímu „jazyku“. Mše svatá patří k nejznámějším a přitom často nejméně pochopeným skutečnostem křesťanského života. Jejím středem není jen shromáždění věřících, ale tajemství Kristovy oběti, které se v liturgii zpřítomňuje. V novém cyklu textů se chceme krok za krokem zastavit u jednotlivých částí mše svaté, jejich slov, gest i symbolů – a znovu objevit jejich smysl a krásu. Liturgie totiž není souborem prázdných úkonů, ale živým vyjádřením víry, které nás vede k hlubšímu setkání s Bohem. Zveme vás, milí čtenáři, k tomu, aby pro vás byla mše svatá skutečným pramenem života.

Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská!

18.05.2026, RC Monitor 9/2026

Zachraňovat kostely je tak trochu nekonečná práce – doslova pro věčnost. Pro nic za nic se neříká „práce jak na kostele“. Naši předkové si jich cenili a nechali na nich pracovat ty nejlepší řemeslníky. V současnosti už na to mnohé nevypadají. Nejsou peníze, nejsou lidi. Zaznívají hlasy, že je lepší se jich zbavit, než ohrožovat církevní kasu a obyvatele obcí hroutícími se presbytáři. Navíc tam nikdo nechodí... V mnoha případech už asi záchrany není. Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl jednou řekl, že sakrální infrastruktura je skutečně „robustní“ – a myslel přitom na severní Čechy, kde byl biskupem.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.