16.06.2025, The Catholic Gentleman
Vzduch je nehybný. Lesy spí hlubokým, tichým spánkem. Jen z dálky je slyšet tlumené zahoukání sovy. A pak se stane něco kouzelného: první paprsky ranního světla začínají pomalu prostupovat přes hory a osvětlovat okolní les. Je to chvíle na klidnou modlitbu. Toto světlo, které tady venku působí jako přímý dar od Boha, se rozlévá všude kolem mě a obklopuje mě svým pokojem a přítomností způsobem, který může pochopit jen lovec. S tím přichází i probouzení okolních stvoření, když slunce začne rozptylovat tmu. Po šramotu, který způsobí veverka šplhající po stromě, se ozve zpěv kardinála červeného. Brzy se přidá salašník modrý a zanedlouho už se k rannímu chóru připojí celá řada zpěvných ptáků, kteří vítají nový den. Tu první veverčí samičku objevil sameček a následuje příval štěbetání a honiček v nikdy nekončícím úsilí o pokračování druhu. Les ožívá.
Úzký srpek měsíce ustupuje nádheře modré oblohy v Karolíně. Vděčně pozvedám oči k nebesům v modlitbě díků za to, že to všechno mohu prožívat. Je těžké se nemodlit, když tam stojím o samotě, obklopen otisky Stvořitelových prstů.
Lovit, či nelovit?
Odpověď na otázku, proč muži loví, vyžaduje hluboký ponor do mnoha vrstev, k hlubokým důvodům, které rezonují v mužském srdci. Je to volání utéct od všech rozptýlení, vydat se do divočiny, jako to udělal Ježíš – a stejně jako on nás to vede k modlitbě. Vstoupíme-li do této samoty, zjistíme, že nám Bůh zjeví věci o nás samých a o svém stvoření, které neřekne těm, kdo nevynaloží patřičné úsilí. Nic nevypovídá o modlitbě tak, jako když sedíte v klidu na jednom místě často déle než šest hodin – jen vy, Bůh a jeho stvoření.
Umožňuje to utužit bratrství, které může vzniknout jen skrze společné utrpení – a následné společné oslavy. Vyjít ven do mrazivého chladu je mnohem snazší, když víte, že váš spolubratr to udělá také – jen o kousek dál za horou. Takové bratrství se nedá předstírat na sociálních sítích. Lov je skutečný. V sázce je život a smrt a nejde o žádnou zábavu. Skutečně opatřujeme potravu pro naše rodiny, přímo a hmatatelně. Spojujeme se, abychom řešili reálné problémy v těžkých podmínkách.
Lov nám umožňuje zajistit pro naše rodiny kvalitní maso. Už víc než deset let jsem nekoupil maso v obchodě – a předtím jen zřídka. V naší kultuře jsme často vzdáleni od půdy a od toho, co to znamená postarat se o rodinu. Můžu chodit do práce, vydělat peníze a koupit maso... ale proč prostě nevyrazit a nezískat ho sám, když vím, že je zdravé a bezpečné? Nejde jen o zajištění potravy, ale i o hluboké propojení se samotnou zemí.
A konečně, my muži tohle ticho potřebujeme. Je to místo zkoušek a obnovy. Bez pohodlí domova to může být těžké, ale v každém muži je hluboko uvnitř cosi divokého – touha vydat se na cestu a zjistit, jestli na to má. Je to prapůvodní část naší přirozenosti, kterou do nás nevložil svět, ale Bůh. On sám je divoký, nezkrotný. O Aslanovi, mocném lvu, který v Letopisech Narnie C. S. Lewise symbolizuje Krista, se ptali: „Je nebezpečný?“ Odpověď zněla: „Ano, je nebezpečný! Vždyť je to lev. Ale je dobrý!“ I my, muži, máme svou sílu používat k dobrému. Les je jakési cvičiště. Máme na to jít a ulovit zvíře, abychom zajistili potravu pro svou rodinu?
Lov dodává muži sebedůvěru, že dokáže něco náročného. Zažívá skutečný příval adrenalinu při stopování zvířete, které je mnohem vnímavější než on sám. Jeden špatný pohyb, závan větru, nepatrný hluk a je konec – srnec je pryč. Prohry jsou skutečností. Velké vzestupy i hluboké pády, to vše k tomu patří.
Joel Stroot
Přeložil Pavel Štička
27.01.2025, RC Monitor 1/2025
V pondělí 6. ledna 2025 oslavili věřící východního obřadu svátek Zjevení Páně. Ve zcela zaplněné řeckokatolické katedrále sv. Klimenta se uskutečnila sv. liturgie se starobylým obřadem svěcení vody. Bohoslužbu vedl otec Vasyl Slivocký, generální vikář Apoštolského exarchátu v ČR.
15.04.2025, RC Monitor
Někteří mají ještě v paměti Vánoce a již jsou na dosah dny, kdy bude asi každý z nás co nejintenzivněji rozjímat o utrpení Páně (jak ten čas letí). O jeho prožité bolesti, samotě, nepochopení a lhostejnosti okolí, zradě. Ano, o tom všem je Svatý týden, jehož bolest ovšem přebíjí radost ze Vzkříšení.
13.01.2025, The Catholic Thing
Stále častěji zjišťuji, že nejméně tolerantní lidé, se kterými se setkávám, jsou právě ti, kteří se neustále ohánějí slovem „tolerance“. Neměli bychom to považovat za pokrytectví. Není to jako chování farizeů, kteří si dávají záležet na tom, aby každý viděl, jak dávají almužnu. Tím z dobročinnosti dělají divadelní představení, aby si vysloužili chválu lidí, a pokud stojí především o ni, pak ji také dostanou. „Odpovídající odměnu,“ jak píše Milton, „prázdnou jako jejich skutky.“
02.01.2025, RC Monitor 24/2024
V současné době má mnoho lidí, zvláště mladých, problém s více méně trvalou otráveností. Příčinou toho je, že vše sázejí na štěstí. Štěstí je povětšinou velmi krátkodobý pocit, který je vzápětí vystřídán pocitem zklamání nebo prázdnoty. Tato situace je vyvolána tím, že zmínění lidé usilují o věci materiální a o věci duchovní se starají málo, pokud vůbec. Věci materiální jsou totiž dělitelné. Lze je získat, zcizit, darovat, ztratit atd. Věci duchovní jsou nedělitelné a můžeme je jen sdílet. Není znám případ, že by někdo někoho něco naučil a následně už to sám neuměl, stejně jako když něco hmotného darujeme.
04.06.2025, KSA
Klub sv. Athanasia zve na přednášku JUDr. Jakuba Kříže Ph.D. na téma Smlouva České republiky se Svatým stolcem. Přednáška o tzv. konkordátu se uskuteční v úterý 17. června v Praze.
06.05.2025, Catholic Answers
Katolická církev poskytla recept a náboženský imperativ, které daly vzniknout moderní vědě. Pokud jste někdy sledovali starý film, možná jste si všimli chování, které nám dnes připadá naprosto bizarní. Například ve starém válečném filmu můžete vidět, jak zdravotník nabízí vojákovi těsně před operací cigaretu. Copak nevěděli, že kouření je nezdravé? Ano, věděli. Už od počátku osmdesátých let 19. století se cigaretám říkalo hřebíky do rakve!