06.05.2025, Catholic Answers
V počátcích křesťanství muselo toto nové náboženství soupeřit o legitimitu s pohanstvím. Během tohoto soupeření přineslo křesťanské zjevení nové poznatky, které začaly měnit Západ. Nakonec se pohanství stalo nemyslitelným.
Křesťanství jako organizované náboženství nastartovalo moderní vědu například tím, že poskytlo náboženský imperativ a realistický pohled na svět potřebný k tomu, aby vědecké bádání mohlo fungovat jako samostatný podnik. Biblické texty jako Sírachovec, Kniha moudrosti a Druhá makabejská významným způsobem přispěly k základům moderní vědy. Například Druhá makabejská výslovně tvrdí, že Bůh stvořil vše z ničeho (ex nihilo). Kniha moudrosti a Sírachovec zakotvily víru v to, že vesmír je pochopitelný a poznatelný jako celek. Nejdůležitějším a nejčastěji citovaným textem z tohoto období je Mdr 11,20, kde se o Bohu říká: „Ale ty jsi všechno uspořádal s mírou, počtem a váhou.“
Počet, míra a váha nejsou fyzické objekty, ale rozumové pojmy. Nemůžete si jít do obchodu koupit „dvojku“ nebo zakopnout o „trojku“, když jdete na pěší túru. Když však vidíme dvojici kamenů, naše mysl chápe, že jsou dva.
Míra a váha představují porovnávání. Porovnání neexistuje jako věc sama o sobě, ale je to něco, co náš rozum dokáže rozpoznat a používat. Totéž platí pro váhu.
Kniha moudrosti 11,20 učí s jistotou inspirovaného zjevení, že náš rozum zná jazyk, v němž je stvořena podstata všech věcí – viditelných i neviditelných. Fyzické věci lze tedy poznat a pochopit pomocí matematiky, měření, srovnávání a podobně.
Řečtí filozofové rozpoznali spojení mezi přírodou a abstrakcemi. Ale Pythagorova filozofie byla právě jen tím – Pythagorovou filozofií. Lidé ji mohli svobodně přijmout, nebo odmítnout. Co však měla církev a ostatní filozofie to postrádaly, byl náboženský imperativ – tyto věci musí být tak a nemohou být jinak. Příroda nejenže vypadá, že je pochopitelná prostřednictvím abstrakcí; je stvořena tak, aby byla takto chápána. Důvěra, kterou tento imperativ vštěpoval, umožnila křesťanskému Západu zkoumat přírodu s očekáváním, že vše v ní je srozumitelné.
Vrozený génius lidské inteligence je přítomen v každé době a v každém národě. Každý z nich přispívá k rozvoji lidského poznání. Všechny kultury, od východní (čínská, indická) po západní (babylonská, řecká, muslimská atd.), přispěly k tomuto podniku něčím jedinečným. Co však těmto kulturám chybělo, byl pohled na svět, který by odrážel realitu. Jinak řečeno, poskytly ingredience potřebné k vytvoření moderní vědy, ale neměly recept, který by dokázal všechny jednotlivé prvky spojit. Právě církev jako instituce dodala recept a náboženský imperativ, jež daly vzniknout moderní vědě.
Organizované náboženství odstartovalo vědeckou revoluci, když čtvrtý lateránský koncil (1215) prohlásil za dogma (něco, čemu musí křesťan věřit), že Bůh stvořil všechny věci najednou z ničeho. Právě tato definice spolu s odsouzením 219 tezí z roku 1277 podnítila Jeana Buridana (1300–1358) k první vědecké myšlenkové revoluci. Jak poznamenává Stacy Trasancosová:
Buridan nebyl teolog, ale člověk s brilantním vědeckým myšlením. Ačkoli si byl jistý, že víra řídí jeho myšlení a stanovuje hranice skutečnosti, jeho hlavním zájmem bylo vysvětlení přírodních jevů, zejména pohybu objektů, a ještě konkrétněji počátku veškerého pohybu. Jeho přijetí víry a zásad křesťanského vyznání ho vedlo k tomu, aby formuloval nejzásadnější objev v dějinách vědy, myšlenku setrvačného pohybu a hybnosti.
Buridanova teorie vedla k moderní představě setrvačnosti a otevřela cestu k formulování Newtonova prvního pohybového zákona. Zbytek už je historie. Právě náboženský imperativ dodal motivaci ke zkoumání přírody, protože to bylo vnímáno jako další způsob, jak vidět a obdivovat Boží moudrost, kterou příroda odráží.
Gary Michuta
Přeložil Pavel Štička
26.02.2025, The Catholic Thing
V poslední době trávím celkem dost času s pohany. Ne s moderními požitkářskými, falešně idealistickými, nezajímavými pohany všude kolem nás, zvlášť na našich univerzitách, nýbrž s dávnými – skoro až příliš zajímavými – houževnatými hledači pravdy a dobra.
14.05.2025, poutkm.cz
V sobotu 24. května 2025 se na Svatém Hostýně uskuteční Jubilejní pouť křesťanských médii. Redakce RC Monitoru se účastní také. Událost, která propojí víru, média a společenství, přinese bohatý program pro novináře, tvůrce, rodiny i širokou veřejnost. Nenechte si ujít tuto událost na významném mariánském poutním místě. Záštitu nad akcí převzal litoměřický biskup Mons. Stanislav Přibyl, předseda Rady sdělovacích prostředků ČBK.
16.06.2025, The Catholic Gentleman
Svěží vzduch podzimního rána mi plní plíce a dodává mi energii, když vycházím z příjemného pohodlí teplé postele ven do tmy. Čelovka osvětluje mlžný oblak, který se vytváří při každém mém výdechu. Studená fronta na konci listopadu a jemný svit ubývajícího měsíce naznačují to, co každý lovec cítí v kostech: v lese vrcholí říje.
30.12.2024, RC Monitor 24/2024
Jaroslav Maxmilián Kašparů, jako spisovatel známý pod jménem Max Kašparů, je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů a esperantista. Max Kašparů působí v Pelhřimově. V roce 2015 byl v rodné obci Žirovnici vysvěcen na kněze v byzantském ritu. Svěcení přijal z rukou biskupa Apoštolského exarchátu Řeckokatolické církve Ladislava Hučka, jehož se stal členem. Je autorem řady knih s duchovní tematikou a věnuje se přednáškové činnosti. Má dvě dcery.
13.06.2025, RC Monitor 11/2025
Sexualita je významnou součástí lidského života. Dotýká se jeho samotných základů, neboť díky ní vznikají noví lidští jedinci. O sexualitě lze pojednávat z různých hledisek, ale ptáme-li se, jakým způsobem by s ní mělo být skutečně lidsky nakládáno, nemůžeme se přitom orientovat podle závěrů speciálních oborů. Ty se totiž na člověka dívají vždy jen ze značně zúžené perspektivy, protože nejsou schopny uvažovat o člověku v jeho celistvosti.
23.05.2025, RC Monitor 9/2025
V několika následujících číslech vám přineseme ukázky z knihy pomocného biskupa v nizozemském ’s-Hertogenboschi Roba Mutsaertse Gewoon Over Geloof (Prostě o víře): Mám dojem, že v církevních kruzích mnoho lidí ustrnulo v sedmdesátých letech. Pořád v nich poznávám spoustu tehdejších prvků. To samo o sobě působí tragicky. Snažit se být moderní tím, že zůstanu v sedmdesátých letech? Podivný druh retromodernismu.