06.05.2025, Catholic Answers
V počátcích křesťanství muselo toto nové náboženství soupeřit o legitimitu s pohanstvím. Během tohoto soupeření přineslo křesťanské zjevení nové poznatky, které začaly měnit Západ. Nakonec se pohanství stalo nemyslitelným.
Křesťanství jako organizované náboženství nastartovalo moderní vědu například tím, že poskytlo náboženský imperativ a realistický pohled na svět potřebný k tomu, aby vědecké bádání mohlo fungovat jako samostatný podnik. Biblické texty jako Sírachovec, Kniha moudrosti a Druhá makabejská významným způsobem přispěly k základům moderní vědy. Například Druhá makabejská výslovně tvrdí, že Bůh stvořil vše z ničeho (ex nihilo). Kniha moudrosti a Sírachovec zakotvily víru v to, že vesmír je pochopitelný a poznatelný jako celek. Nejdůležitějším a nejčastěji citovaným textem z tohoto období je Mdr 11,20, kde se o Bohu říká: „Ale ty jsi všechno uspořádal s mírou, počtem a váhou.“
Počet, míra a váha nejsou fyzické objekty, ale rozumové pojmy. Nemůžete si jít do obchodu koupit „dvojku“ nebo zakopnout o „trojku“, když jdete na pěší túru. Když však vidíme dvojici kamenů, naše mysl chápe, že jsou dva.
Míra a váha představují porovnávání. Porovnání neexistuje jako věc sama o sobě, ale je to něco, co náš rozum dokáže rozpoznat a používat. Totéž platí pro váhu.
Kniha moudrosti 11,20 učí s jistotou inspirovaného zjevení, že náš rozum zná jazyk, v němž je stvořena podstata všech věcí – viditelných i neviditelných. Fyzické věci lze tedy poznat a pochopit pomocí matematiky, měření, srovnávání a podobně.
Řečtí filozofové rozpoznali spojení mezi přírodou a abstrakcemi. Ale Pythagorova filozofie byla právě jen tím – Pythagorovou filozofií. Lidé ji mohli svobodně přijmout, nebo odmítnout. Co však měla církev a ostatní filozofie to postrádaly, byl náboženský imperativ – tyto věci musí být tak a nemohou být jinak. Příroda nejenže vypadá, že je pochopitelná prostřednictvím abstrakcí; je stvořena tak, aby byla takto chápána. Důvěra, kterou tento imperativ vštěpoval, umožnila křesťanskému Západu zkoumat přírodu s očekáváním, že vše v ní je srozumitelné.
Vrozený génius lidské inteligence je přítomen v každé době a v každém národě. Každý z nich přispívá k rozvoji lidského poznání. Všechny kultury, od východní (čínská, indická) po západní (babylonská, řecká, muslimská atd.), přispěly k tomuto podniku něčím jedinečným. Co však těmto kulturám chybělo, byl pohled na svět, který by odrážel realitu. Jinak řečeno, poskytly ingredience potřebné k vytvoření moderní vědy, ale neměly recept, který by dokázal všechny jednotlivé prvky spojit. Právě církev jako instituce dodala recept a náboženský imperativ, jež daly vzniknout moderní vědě.
Organizované náboženství odstartovalo vědeckou revoluci, když čtvrtý lateránský koncil (1215) prohlásil za dogma (něco, čemu musí křesťan věřit), že Bůh stvořil všechny věci najednou z ničeho. Právě tato definice spolu s odsouzením 219 tezí z roku 1277 podnítila Jeana Buridana (1300–1358) k první vědecké myšlenkové revoluci. Jak poznamenává Stacy Trasancosová:
Buridan nebyl teolog, ale člověk s brilantním vědeckým myšlením. Ačkoli si byl jistý, že víra řídí jeho myšlení a stanovuje hranice skutečnosti, jeho hlavním zájmem bylo vysvětlení přírodních jevů, zejména pohybu objektů, a ještě konkrétněji počátku veškerého pohybu. Jeho přijetí víry a zásad křesťanského vyznání ho vedlo k tomu, aby formuloval nejzásadnější objev v dějinách vědy, myšlenku setrvačného pohybu a hybnosti.
Buridanova teorie vedla k moderní představě setrvačnosti a otevřela cestu k formulování Newtonova prvního pohybového zákona. Zbytek už je historie. Právě náboženský imperativ dodal motivaci ke zkoumání přírody, protože to bylo vnímáno jako další způsob, jak vidět a obdivovat Boží moudrost, kterou příroda odráží.
Gary Michuta
Přeložil Pavel Štička
02.06.2025, RC Monitor 10/2025
Jsou chvíle, kdy si člověk říká, že nemá to, co by chtěl a po čem touží. A tak stále hledá něco jiného, lepšího. Hodně lidí na světě cítí jakousi neúplnost, ne–celost a podvědomě cítí nenaplnění, i kdyby třeba vyhráli milion ve sportce nebo dostali nejprestižnější světovou cenu. Pořád má takový člověk pocit, že mu něco chybí a není nikdy spokojený.
11.02.2025, RC Monitor 2/2025
Notre Dame byla vzkříšena v celé své nádheře a slávě. Díky Bohu, protože původně byly plány zcela jiné. Dobře, nějaké lapsy se najdou – podivně řešený bronzový minimalistický oltář, který neladí s majestátností katedrály, kovová sedadla, křtitelnice, která nevypadá jako křtitelnice, chórová čepička, která jako by byla vypůjčená od klauna, a podivné kalichy – ale celek se vyznačuje velkou krásou. Důstojné byly i liturgické obřady provázející znovuotevření Notre Dame. Díky nim se věřící povznášejí nad všednost až k nadpřirozenu. Právě to druhé je tolik zapotřebí v naší době, v době, kdy všechno musí být srozumitelné. Latina byla nesrozumitelná a nudná. Posvátné ustoupilo mezilidskému.
25.04.2025, KSA
Klub sv. Athanasia obnovuje pouť ke cti sv. Athanasia. Letošní pouť se koná 3. května a povede patnáctikilometrovou trasou z Českých Budějovic do Římova.
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.
15.04.2025, RC Monitor
Někteří mají ještě v paměti Vánoce a již jsou na dosah dny, kdy bude asi každý z nás co nejintenzivněji rozjímat o utrpení Páně (jak ten čas letí). O jeho prožité bolesti, samotě, nepochopení a lhostejnosti okolí, zradě. Ano, o tom všem je Svatý týden, jehož bolest ovšem přebíjí radost ze Vzkříšení.
23.05.2025, RC Monitor 9/2025
V několika následujících číslech vám přineseme ukázky z knihy pomocného biskupa v nizozemském ’s-Hertogenboschi Roba Mutsaertse Gewoon Over Geloof (Prostě o víře): Mám dojem, že v církevních kruzích mnoho lidí ustrnulo v sedmdesátých letech. Pořád v nich poznávám spoustu tehdejších prvků. To samo o sobě působí tragicky. Snažit se být moderní tím, že zůstanu v sedmdesátých letech? Podivný druh retromodernismu.