19.06.2025, RC Monitor 11/2025
Také slavení mše svaté bylo do určité míry ovlivněno tímto rozvojem lidové zbožnosti. Konsekrační okamžik –tedy proměnění chleba a vína – se postupně stal středobodem celé mše svaté. Původně krátké a prosté pozdvižení hostie a kalicha po proměnění se měnilo v delší a názornější předvedení eucharistických darů, jež byly věřícím nabízeny k adoraci. Zvonění zvonků tento okamžik ohlašovalo, aby věřící mohli vnímat Krista přítomného ve svátosti. A i když jej třeba nemohli přijmout ve svatém přijímání jako Chléb věčného života, Krista přítomného v Eucharistii alespoň uctívali jako Boha, který je přítomen.
Slavnost pro Eucharistii
Kolem roku 1225 se Julianě z Lutychu, narozené v belgickém Retinne v roce 1191, dostalo zjevení: viděla zářivý kruh, který měl však jednu temnou část. V modlitbě jí sám Pán odhalil smysl vize: mezi všemi svátky, které církev slaví, chybí jeden na počest Eucharistie. Toto zjevení se stalo podnětem, aby se Juliana stala hlasatelkou a podporovatelkou nové slavnosti.
Setkala se však s tvrdým odporem ze strany tradicionalistického duchovenstva. Teologickým argumentem bylo, že Zelený čtvrtek už připomíná ustanovení Eucharistie a že každá mše svatá je sama o sobě svátkem Eucharistie. Za tímto odmítáním se však skrývalo i nepřijetí skutečnosti, že za touto obnovou stála lidová zbožnost – ne oficiální liturgie – a navíc ještě žena. Přijímání Eucharistie se tak v lidovém prostředí začínalo prosazovat nikoli shora, nýbrž zdola. Nezapomínejme také, že tento náboženský pohyb zrcadlil širší společenské a politické proměny, které podrývaly feudální systém a připravovaly cestu k vzniku městských obcí.
Navzdory odporu ustanovil biskup Robert z Torote v roce 1246 slavnost Těla a Krve Páně ve své diecézi v Lutychu. Papež Urban IV., který byl dříve arcijáhnem právě v Lutychu a s Julianou se osobně znal, v roce 1264 rozšířil slavnost na celou katolickou církev bulou Transiturus de hoc mundo. Podle tradice pověřil svatého Tomáše Akvinského, aby pro tuto příležitost sestavil liturgické texty – dodnes obdivované pro svou hloubku i krásu.
Ustanovením této slavnosti nejprve pro jednu diecézi a později pro celou církev oficiálně církev uznala pravou hloubku eucharistické víry vyjádřenou lidovou zbožností a přijala ji jako legitimní pokračování duchovního dědictví katolické tradice. Slavnost vyzývá Boží lid, aby v radosti slavil dar Krista své církvi a přistupoval k eucharistickému stolu skrze svátostné přijímání.
Rozhodnutí papeže nepochybně ovlivnil i eucharistický zázrak v Bolseně roku 1263. V té době sídlil Urban IV. v nedalekém Orvietu a podle dobových kronik sám přijal zakrvácený korporál a nesl jej v procesí. Dnes se v bazilice, kde se zázrak udál, nachází komunita otců eucharistiánů, kteří toto místo proměnili v centrum zvěstování Eucharistie pro poutníky z celého světa.
Ačkoli zpočátku čelila nesnázím, slavnost Těla a Krve Páně se postupně stala jednou z nejoblíbenějších slavností v katolickém světě. Kolem ní se rozvinulo i slavné eucharistické procesí, které dodnes patří k nejvýraznějším projevům víry a vděčnosti Božího lidu za dar Eucharistie.
Výzva pro všechny
Při slavení Eucharistie jsme zváni k účasti na Jeho oběti, abychom tím vstoupili do společenství života a stali se novými lidmi, schopnými budovat lidství založené na bratrství, sdílení a vzájemné úctě. Jestliže je Eucharistie středobodem života a spirituality církve, pak je zároveň výzvou, která nemůže nechat lhostejného nikoho – ani samotné lidstvo a jeho dějiny.
A přesto se i dnes mnozí pokřtění neúčastní Eucharistie a ještě více jich v ní nerozpoznává dar Boží. Tento fakt sice ukazuje, kolik cesty je ještě před námi, než Eucharistie skutečně bude pramenem a vrcholem křesťanského života, současně ale odhaluje, jak Kristovo sebedarování není přijímáno ani vnímáno jako skutečná síla proměny světa.
Příčiny tohoto stavu mohou být rozmanité, ale hlubší kořen spočívá v domnělé soběstačnosti – v tom starém, ale stále aktuálním hříchu – který brání člověku otevřít se Božímu daru. Člověk, sebevědomý a přesvědčený o vlastní moci, vylučuje Boha ze života a staví se do role jediného tvůrce své existence. Co by se mohlo jevit jako pokrok a oprávněné osvobození, se však v realitě ukazuje jako selhání. Nikdy se tolik nemluvilo o solidaritě, právech, spravedlnosti a svobodě – a přesto jako by současná babylonská věž bránila lidem navzájem si rozumět. Nespokojenost, prázdnota, zoufalství, osamělost – to vše se šíří, zatímco nenávist a bratrovražedné války si vybírají daň mezi nevinnými a působí hluboké utrpení těm nejzranitelnějším a nejchudším.
Každý rok nás slavnost Těla a Krve Páně znovu zve k tomu, abychom přijali Krista jako pramen pravého lidství. On je v Eucharistii skutečně přítomen, nabízí každému možnost vstoupit do novosti jeho života, přitahuje nás do logiky lásky, abychom žili v důvěryplné poslušnosti Otci, ve společenství a v odpuštění.
To je nový život, který se rodí ze společenství se Vzkříšeným.
P. Fiorenzo Salvi, SSS
Přeložil Jan Šindelka
24.03.2025, RC Monitor 5/2025
„Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu“ (modlitba kněze po Beránku Boží). „Kéž přijetí tvých svatých svátostí, Pane, není mi k soudu ani odsouzení, ale k uzdravení duše i těla“ (z řeckokatolické liturgie).
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.
16.05.2025, RC Monitor 9/2025
Demokracie a svoboda, to jsou dnes často diskutované pojmy. Někde v hloubi lidského srdce toužíme po svobodě a chceme s druhými vytvořit takovou společnost, ve které bychom se cítili svobodni. Společnost, jež by byla postavena na spravedlivých zákonech, které budou dodržovány nebo aspoň respektovány.
30.06.2025, Catholic News Agency
Francouzské Národní shromáždění schválilo kontroverzní návrh zákona legalizujícího tzv. „asistenci při umírání“, což katoličtí biskupové označují za vážnou hrozbu pro důstojnost lidského života i pro samotnou soudržnost národa. Upravená verze zákona byla přijata 27. května poměrem 305 hlasů pro a 199 proti. Zatímco ustanovení o paliativní péči získala širokou podporu, článek zavádějící právní nárok na asistovanou sebevraždu a eutanazii vyvolal výraznou kritiku ze strany církevních představitelů, bioetiků i řady organizací občanské společnosti.
28.02.2025, National Catholic Register
Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Při svém pokusu prokázat nesprávnost katolicismu jsem si jen ověřil jeho správnost. S manželkou jsme byli členy jedné evangelikální „nedenominační“ církve a pracoval jsem na protestantské střední škole. Věděl jsem, že kdybych se připojil ke katolické církvi, nemohl bych na té škole dál působit. Vzpomínám si, jak jsem jeden týden seděl na bohoslužbě a říkal si: „Ve své teologii můžu být katolíkem a přitom dál chodit sem do protestantského sboru.“
12.07.2025, RC Monitor 13/2025
Na začátku léta asi většina lidí myslí na dovolenou, prázdniny a také na děti. Na ty asi přede vším. Přejeme jim jistě pěkné prázdniny, aby si užily sluníčka, vody, hor, lesů, táborů a všeobecně zábav. A jistě není náhodou, že právě na začátku si připomínáme jednu dívku, která, vlastně ještě ve věku dětském, vydala svědectví takové, že díky němu se jí dostalo cti oltáře. Pravda, u nás je v kalendáři tato světice poněkud paradoxně zastíněna jakýmsi mistrem z Husince, ale to jen proto, že nám stát na jeho počest dává volno. A letos navíc je to také neděle.