19.06.2025, RC Monitor 11/2025
Také slavení mše svaté bylo do určité míry ovlivněno tímto rozvojem lidové zbožnosti. Konsekrační okamžik –tedy proměnění chleba a vína – se postupně stal středobodem celé mše svaté. Původně krátké a prosté pozdvižení hostie a kalicha po proměnění se měnilo v delší a názornější předvedení eucharistických darů, jež byly věřícím nabízeny k adoraci. Zvonění zvonků tento okamžik ohlašovalo, aby věřící mohli vnímat Krista přítomného ve svátosti. A i když jej třeba nemohli přijmout ve svatém přijímání jako Chléb věčného života, Krista přítomného v Eucharistii alespoň uctívali jako Boha, který je přítomen.
Slavnost pro Eucharistii
Kolem roku 1225 se Julianě z Lutychu, narozené v belgickém Retinne v roce 1191, dostalo zjevení: viděla zářivý kruh, který měl však jednu temnou část. V modlitbě jí sám Pán odhalil smysl vize: mezi všemi svátky, které církev slaví, chybí jeden na počest Eucharistie. Toto zjevení se stalo podnětem, aby se Juliana stala hlasatelkou a podporovatelkou nové slavnosti.
Setkala se však s tvrdým odporem ze strany tradicionalistického duchovenstva. Teologickým argumentem bylo, že Zelený čtvrtek už připomíná ustanovení Eucharistie a že každá mše svatá je sama o sobě svátkem Eucharistie. Za tímto odmítáním se však skrývalo i nepřijetí skutečnosti, že za touto obnovou stála lidová zbožnost – ne oficiální liturgie – a navíc ještě žena. Přijímání Eucharistie se tak v lidovém prostředí začínalo prosazovat nikoli shora, nýbrž zdola. Nezapomínejme také, že tento náboženský pohyb zrcadlil širší společenské a politické proměny, které podrývaly feudální systém a připravovaly cestu k vzniku městských obcí.
Navzdory odporu ustanovil biskup Robert z Torote v roce 1246 slavnost Těla a Krve Páně ve své diecézi v Lutychu. Papež Urban IV., který byl dříve arcijáhnem právě v Lutychu a s Julianou se osobně znal, v roce 1264 rozšířil slavnost na celou katolickou církev bulou Transiturus de hoc mundo. Podle tradice pověřil svatého Tomáše Akvinského, aby pro tuto příležitost sestavil liturgické texty – dodnes obdivované pro svou hloubku i krásu.
Ustanovením této slavnosti nejprve pro jednu diecézi a později pro celou církev oficiálně církev uznala pravou hloubku eucharistické víry vyjádřenou lidovou zbožností a přijala ji jako legitimní pokračování duchovního dědictví katolické tradice. Slavnost vyzývá Boží lid, aby v radosti slavil dar Krista své církvi a přistupoval k eucharistickému stolu skrze svátostné přijímání.
Rozhodnutí papeže nepochybně ovlivnil i eucharistický zázrak v Bolseně roku 1263. V té době sídlil Urban IV. v nedalekém Orvietu a podle dobových kronik sám přijal zakrvácený korporál a nesl jej v procesí. Dnes se v bazilice, kde se zázrak udál, nachází komunita otců eucharistiánů, kteří toto místo proměnili v centrum zvěstování Eucharistie pro poutníky z celého světa.
Ačkoli zpočátku čelila nesnázím, slavnost Těla a Krve Páně se postupně stala jednou z nejoblíbenějších slavností v katolickém světě. Kolem ní se rozvinulo i slavné eucharistické procesí, které dodnes patří k nejvýraznějším projevům víry a vděčnosti Božího lidu za dar Eucharistie.
Výzva pro všechny
Při slavení Eucharistie jsme zváni k účasti na Jeho oběti, abychom tím vstoupili do společenství života a stali se novými lidmi, schopnými budovat lidství založené na bratrství, sdílení a vzájemné úctě. Jestliže je Eucharistie středobodem života a spirituality církve, pak je zároveň výzvou, která nemůže nechat lhostejného nikoho – ani samotné lidstvo a jeho dějiny.
A přesto se i dnes mnozí pokřtění neúčastní Eucharistie a ještě více jich v ní nerozpoznává dar Boží. Tento fakt sice ukazuje, kolik cesty je ještě před námi, než Eucharistie skutečně bude pramenem a vrcholem křesťanského života, současně ale odhaluje, jak Kristovo sebedarování není přijímáno ani vnímáno jako skutečná síla proměny světa.
Příčiny tohoto stavu mohou být rozmanité, ale hlubší kořen spočívá v domnělé soběstačnosti – v tom starém, ale stále aktuálním hříchu – který brání člověku otevřít se Božímu daru. Člověk, sebevědomý a přesvědčený o vlastní moci, vylučuje Boha ze života a staví se do role jediného tvůrce své existence. Co by se mohlo jevit jako pokrok a oprávněné osvobození, se však v realitě ukazuje jako selhání. Nikdy se tolik nemluvilo o solidaritě, právech, spravedlnosti a svobodě – a přesto jako by současná babylonská věž bránila lidem navzájem si rozumět. Nespokojenost, prázdnota, zoufalství, osamělost – to vše se šíří, zatímco nenávist a bratrovražedné války si vybírají daň mezi nevinnými a působí hluboké utrpení těm nejzranitelnějším a nejchudším.
Každý rok nás slavnost Těla a Krve Páně znovu zve k tomu, abychom přijali Krista jako pramen pravého lidství. On je v Eucharistii skutečně přítomen, nabízí každému možnost vstoupit do novosti jeho života, přitahuje nás do logiky lásky, abychom žili v důvěryplné poslušnosti Otci, ve společenství a v odpuštění.
To je nový život, který se rodí ze společenství se Vzkříšeným.
P. Fiorenzo Salvi, SSS
Přeložil Jan Šindelka
13.01.2025, The Catholic Thing
Stále častěji zjišťuji, že nejméně tolerantní lidé, se kterými se setkávám, jsou právě ti, kteří se neustále ohánějí slovem „tolerance“. Neměli bychom to považovat za pokrytectví. Není to jako chování farizeů, kteří si dávají záležet na tom, aby každý viděl, jak dávají almužnu. Tím z dobročinnosti dělají divadelní představení, aby si vysloužili chválu lidí, a pokud stojí především o ni, pak ji také dostanou. „Odpovídající odměnu,“ jak píše Milton, „prázdnou jako jejich skutky.“
15.04.2025, RC Monitor
Někteří mají ještě v paměti Vánoce a již jsou na dosah dny, kdy bude asi každý z nás co nejintenzivněji rozjímat o utrpení Páně (jak ten čas letí). O jeho prožité bolesti, samotě, nepochopení a lhostejnosti okolí, zradě. Ano, o tom všem je Svatý týden, jehož bolest ovšem přebíjí radost ze Vzkříšení.
02.05.2025, syrzdarma.cz
Na území Sýrie došlo krátce po vzniku islámu k první velké bitvě, která znamenala počátek jeho dominance na Blízkém východě. Trvalo 650 let, než západní civilizace ztratila poslední zbytky svého vlivu. A proč je 11. září historické datum? Islám krátce po svém vzniku dosáhl velkých vojenských úspěchů a začal se šířit na všechny světové strany. Při své expanzi se řídil teorií svaté války, která je s menšími obměnami platná dodnes.
28.05.2025, The American Spectator
Muže neinspiruje diverzita, rovnost ani inkluze. Ať už tyto hodnoty představují cokoli, rozhodně to nejsou mužské vlastnosti. Mladí muži dnes zkrátka nemají ambice stát se kněžími – rozhodně ne v takovém počtu jako dříve. Podle vatikánské publikace Annuarium Statisticum Ecclesiae dochází v posledních dvanácti letech k trvalému poklesu počtu kněžských povolání. V roce 2023 bylo na celém světě jen 106 495 seminaristů, což je pokles oproti 108 481 v roce 2022. Od roku 2011 klesl počet mužů připravujících se na kněžství téměř o 12 %, přičemž od roku 2019 zájem poklesl o více než polovinu. Proč dnes tak málo mužů odpovídá na povolání ke kněžství?
02.06.2025, RC Monitor 10/2025
Jsou chvíle, kdy si člověk říká, že nemá to, co by chtěl a po čem touží. A tak stále hledá něco jiného, lepšího. Hodně lidí na světě cítí jakousi neúplnost, ne–celost a podvědomě cítí nenaplnění, i kdyby třeba vyhráli milion ve sportce nebo dostali nejprestižnější světovou cenu. Pořád má takový člověk pocit, že mu něco chybí a není nikdy spokojený.
23.01.2025, RC Monitor 1/2025
Dr. Andreas Laun, emeritní pomocný biskup salcburské arcidiecéze, zemřel 31. prosince 2024 ve věku 82 let. Jeho život se vyznačoval neúnavnou oddaností církvi a živému svědectví žité katolické víry i věrnému naplňování biskupského povolání.