02.06.2025, RC Monitor 10/2025
Jeden můj kamarád kdysi odpovídal na různé kvízy a testy v novinách a časopisech, posílal soutěžní kupony a doufal, že jednou vyhraje velké peníze. Velmi moc chtěl vyhrát a být bohatý. Ptal jsem se ho, proč? Prý by chtěl mít všechno. Zajímalo mne, jestli by se pak nenudil. Ne, nenudil, odpověděl, sbíral bych třeba mušle. No jo, ale kdybys měl všechno, měl bys přece i ty mušle.
Nějak nedokázal pochopit, že ve chvíli, kdy má člověk všechno, nebaví ho nic. Kde se v nás ale bere ten pocit, že nám něco stále chybí? Kde se ten pocit neúplnosti vzal? Existuje někde nějaká celost?
Jezuitský kněz Anthony de Mello na tuhle otázku odpovídal ve svých knihách. Můžeme být šťastní hned teď. Stačí si uvědomit, že naše touha mít to, co má soused, pramení svým způsobem ze závisti, respektive snahy vyrovnat se mu i jemu podobným. Že naše touha dostat nějakou cenu pramení z nastavení společnosti, která adoruje oceňované lidi – a nám taková světská sláva může dělat velmi dobře. Jsme nastaveni tím, co se od nás očekává. Ale nejsme sami sebou.
Jak píše Antonyj Surožskij v knize V jámě lvové (vydalo Karmelitánské nakladatelství): „Když se pozorně podíváme na svůj život, zjistíme, že jen reagujeme na vnější podněty a vzruchy. Pokud se od toho dokážeme oprostit, uvědomíme si, že jsme úplně prázdní, nejednáme za sebe, ale za svůj bereme ten život, který je (nám) určován zvenku. Málokdy žijeme z bohatství, o němž předpokládáme, že je v hloubi nás samých. Nejdříve se proto musíme naučit být sami sebou.“
Spousta lidí je nešťastných jen proto, že nevědí, co je udělá šťastnými. Co dělá radost nám, jen nám samotným, aniž bychom čekali, co na to řeknou druzí lidé? Procházka přírodou? Jít si zaplavat? Projet se na kole? Přečíst si hezkou knížku? Pracovat na zahrádce? Namalovat obraz? Zajít si do kavárny? Dá se říci, že každý z nás má to, co ke štěstí potřebuje, hned po ruce. A že může být kdykoliv, v jakékoliv chvíli, spokojen s tím, co má. Náš problém je, že neustále hledáme něco lepšího, než abychom se spokojili s tím, co máme a co dobrého to nabízí. Jak moc jsme Bohu vděčni třeba za zdraví, když je máme?
A navíc svým hledáním lepšího projevujeme svou nedůvěru Bohu. Z biblického příběhu o marnotratném synovi právě ten syn, který zůstal doma s otcem a mohl každý den spát v peřinách, mít dobré jídlo, a kdyby si řekl, mohl mít i hostinu pro přátele, tak zrovna on si stěžuje jako mnozí z nás, aniž by si uvědomil, co jemu (nám) Bůh denně dává.
Kdysi jsem jel autobusem za nějakou pro mne tehdy důležitou akcí a cítil jsem se velmi nervózně. Ano, také mi tehdy šlo o to zapůsobit, ukázat společnosti, že beru její pohled na úspěch. Vtom v rádiu, které měl puštěné řidič, začali hrát písničku Všechno je tak, jak má být od jednoho folkového písničkáře. No ano, řekl jsem si tenkrát. Pokud věřím Bohu, je přece všechno tak, jaká má být.
Jan Lipšanský
25.08.2025, RC Monitor 15/2025
Mám kolegyni. Je mladá, hezká, erudovaná a k pacientům je vlídná. Pracuje s nasazením, tak se stává, že občas přijde domů značně unavená. Její manžel, který nepůsobí ve zdravotnictví, jí doporučuje, ať si práci zařídí jinak – aby byla na pohodu.
08.05.2025, Vatican News
Konkláve zvolilo 267. římským biskupem kardinála Roberta Francise Prevosta Tuto zprávu oznámil zástupu shromážděnému na Svatopetrském náměstí kardinál protodiakon Dominique Mamberti. Annuntio vobis gaudium magnum: habemus Papam! „Oznamuji vám velkou radost: máme papeže!“. „Eminentissimum ac Reverendissimum Dominum, Dominum Robertum Franciscum, Sanctæ Romanæ Ecclesiæ Cardinalem Prevost, qui sibi nomen imposuit Leone XIV." „Nejdůstojnější a nejctěnější pán, pan Robert Francis, kardinál Svaté římské církve Prevost, který si dal jméno Lev XIV.
08.10.2025, National Catholic Register
„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.
10.10.2025, Crisis Magazine
Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.
01.09.2025, RC Monitor 14/2025
Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.
25.04.2025, KSA
Klub sv. Athanasia obnovuje pouť ke cti sv. Athanasia. Letošní pouť se koná 3. května a povede patnáctikilometrovou trasou z Českých Budějovic do Římova.