02.06.2025, RC Monitor 10/2025
Jeden můj kamarád kdysi odpovídal na různé kvízy a testy v novinách a časopisech, posílal soutěžní kupony a doufal, že jednou vyhraje velké peníze. Velmi moc chtěl vyhrát a být bohatý. Ptal jsem se ho, proč? Prý by chtěl mít všechno. Zajímalo mne, jestli by se pak nenudil. Ne, nenudil, odpověděl, sbíral bych třeba mušle. No jo, ale kdybys měl všechno, měl bys přece i ty mušle.
Nějak nedokázal pochopit, že ve chvíli, kdy má člověk všechno, nebaví ho nic. Kde se v nás ale bere ten pocit, že nám něco stále chybí? Kde se ten pocit neúplnosti vzal? Existuje někde nějaká celost?
Jezuitský kněz Anthony de Mello na tuhle otázku odpovídal ve svých knihách. Můžeme být šťastní hned teď. Stačí si uvědomit, že naše touha mít to, co má soused, pramení svým způsobem ze závisti, respektive snahy vyrovnat se mu i jemu podobným. Že naše touha dostat nějakou cenu pramení z nastavení společnosti, která adoruje oceňované lidi – a nám taková světská sláva může dělat velmi dobře. Jsme nastaveni tím, co se od nás očekává. Ale nejsme sami sebou.
Jak píše Antonyj Surožskij v knize V jámě lvové (vydalo Karmelitánské nakladatelství): „Když se pozorně podíváme na svůj život, zjistíme, že jen reagujeme na vnější podněty a vzruchy. Pokud se od toho dokážeme oprostit, uvědomíme si, že jsme úplně prázdní, nejednáme za sebe, ale za svůj bereme ten život, který je (nám) určován zvenku. Málokdy žijeme z bohatství, o němž předpokládáme, že je v hloubi nás samých. Nejdříve se proto musíme naučit být sami sebou.“
Spousta lidí je nešťastných jen proto, že nevědí, co je udělá šťastnými. Co dělá radost nám, jen nám samotným, aniž bychom čekali, co na to řeknou druzí lidé? Procházka přírodou? Jít si zaplavat? Projet se na kole? Přečíst si hezkou knížku? Pracovat na zahrádce? Namalovat obraz? Zajít si do kavárny? Dá se říci, že každý z nás má to, co ke štěstí potřebuje, hned po ruce. A že může být kdykoliv, v jakékoliv chvíli, spokojen s tím, co má. Náš problém je, že neustále hledáme něco lepšího, než abychom se spokojili s tím, co máme a co dobrého to nabízí. Jak moc jsme Bohu vděčni třeba za zdraví, když je máme?
A navíc svým hledáním lepšího projevujeme svou nedůvěru Bohu. Z biblického příběhu o marnotratném synovi právě ten syn, který zůstal doma s otcem a mohl každý den spát v peřinách, mít dobré jídlo, a kdyby si řekl, mohl mít i hostinu pro přátele, tak zrovna on si stěžuje jako mnozí z nás, aniž by si uvědomil, co jemu (nám) Bůh denně dává.
Kdysi jsem jel autobusem za nějakou pro mne tehdy důležitou akcí a cítil jsem se velmi nervózně. Ano, také mi tehdy šlo o to zapůsobit, ukázat společnosti, že beru její pohled na úspěch. Vtom v rádiu, které měl puštěné řidič, začali hrát písničku Všechno je tak, jak má být od jednoho folkového písničkáře. No ano, řekl jsem si tenkrát. Pokud věřím Bohu, je přece všechno tak, jaká má být.
Jan Lipšanský
22.04.2025, The European Conservative
Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.
18.04.2025, RC, brusselstimes.com
Více než 500 lidí zasedlo v neděli ke společnému charitativnímu iftaru v kostele svatého Jana Křtitele v Molenbeeku. Akce se konala v rámci snahy městské části získat titul Evropského hlavního města kultury pro rok 2030. Iftar je jídlo, kterým muslimové po západu slunce přerušují půst během posvátného měsíce ramadánu. Letos připadl začátek tohoto období na březen, tedy i na dobu křesťanského postu. I právě tato časová souhra byla zřejmě jedním z důvodů, proč se pořadatelé rozhodli umístit tuto slavnost přímo do katolického kostela.
28.05.2025, The American Spectator
Muže neinspiruje diverzita, rovnost ani inkluze. Ať už tyto hodnoty představují cokoli, rozhodně to nejsou mužské vlastnosti. Mladí muži dnes zkrátka nemají ambice stát se kněžími – rozhodně ne v takovém počtu jako dříve. Podle vatikánské publikace Annuarium Statisticum Ecclesiae dochází v posledních dvanácti letech k trvalému poklesu počtu kněžských povolání. V roce 2023 bylo na celém světě jen 106 495 seminaristů, což je pokles oproti 108 481 v roce 2022. Od roku 2011 klesl počet mužů připravujících se na kněžství téměř o 12 %, přičemž od roku 2019 zájem poklesl o více než polovinu. Proč dnes tak málo mužů odpovídá na povolání ke kněžství?
25.08.2025, RC Monitor 15/2025
Mám kolegyni. Je mladá, hezká, erudovaná a k pacientům je vlídná. Pracuje s nasazením, tak se stává, že občas přijde domů značně unavená. Její manžel, který nepůsobí ve zdravotnictví, jí doporučuje, ať si práci zařídí jinak – aby byla na pohodu.
29.08.2025, RC Monitor 12/2025
V prvním díle našeho pojednání o lidské sexualitě jsme dospěli k závěru, že pokud chceme tento rozměr našeho života chápat opravdu nezkresleně, musíme na něj hledět sub specie aeternitatis, tedy z hlediska jeho původu. Bez toho nám pravý účel sexuality zůstane skryt.
27.04.2025, RC Monitor 8/2025
Díky sv. papeži Janu Pavlu II. je druhá neděle velikonoční zasvěcena Božímu milosrdenství. V předvečer této neděle, dne 2. dubna 2005, si náš Pán povolal svého svatého služebníka do Božího království. Současný papež František vyhlásil rok 2015 jako mimořádný rok Božího milosrdenství a nynější rok 2025 je jubilejním rokem spásy, ve kterém je dán též zvláštní zřetel na velikost Božího milosrdenství.
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.