Dosavadní průběh debaty o umělých potratech

34.

Návrh poslanců Jiřího Karase, Jana Kasala a Petra Plevy na vydání zákona, kterým se zrušuje zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství,

a vyhláška ministerstva zdravotnictvíČSR č. 75/1986 Sb., ve znění vyhlášky č. 467/1992 Sb., a kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon v platném znění

/sněmovní tisk 376/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 376/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů poslanec Jiří Karas. Prosím o klid. Pan poslanec Karas má slovo.

Poslanec Jiří Karas: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové poslanci, dámy a pánové, dovolte, abych tento svůj projev podporující předložený návrh zákona začal poněkud nekonvenčně.

Byl jsem již několikrát v tisku, a možná i přímo z vašich řad, označen za katolického extrémistu. Rád bych řekl, že náboženská víra v civilizovaném státě nesmí mít, a také nemá extrémní podobu, a že pokud jde o lidský život, pak za extrémismus by asi bylo vhodné označit jeho zničení, nikoliv ochranu. A protože v daném případě zdaleka nejde toliko o věc náboženskou, protože předložený návrh zákona má mnohem širší humanistický smysl, chci vás všechny, a to bez rozdílu, zda jste věřící nebo ateisté, zda patříte k té či oné politické straně požádat o jedno. Než zvednete ruku pro návrh nebo proti němu, věnujte několik minut osobnímu zamyšlení nad problémem, který se teď pokusím alespoň stručně charakterizovat.

Vedle návrhu jsme všichni dostali i model plodu ve dvanáctém týdnu těhotenství. S tímto dvanáctým týdnem končí podle dosud platné právní úpravy dosavadní zákonná možnost jeho likvidace. Po dobu tří měsíců je tedy možno usmrtit zárodek v těle matky, ve skutečnosti již funkční a patřičně se projevující lidský život, pokud o to matka sama či z jiného popudu požádá. Myslím, že nikdo z nás by nezvedl ruku pro zabití lidského života jen proto, že to vyhovuje jedinci, eventuálně dvěma či několika jedincům.

Dovolte mi svěřit vám vlastní zkušenost. Kdysi jsem měl možnost ovlivnit rozhodování dívky, která zvažovala potrat. Neučinil jsem to, takže ono dítě nežije. Velmi toho lituji a jako křesťan vím, že se jednou za to budu zodpovídat před vyšší a dokonalejší spravedlností než je světská. A mohu jen doufat, že mi bude odpuštěno. Rozhodně však prosím nepovažujte návrh zákona za osobní projev pokání či snahy o nápravu vlastní chyby.

A teď k věci samé. Položme si dvě otázky. První. Zabíjí se při potratu lidská bytost? A druhou. Pomáhá opravdu interupční zákon ženám a jejich rodinám? Na otázku první odpoví bezpečně sama lékařská věda. Spojením mužské a ženské pohlavní buňky vzniká život, konkrétní, hmotný, který se jen dočasně nachází v bezpečí matčina lůna. Tam se vyvíjí člověk, jemuž začíná tlouct srdce, který se narodí, bude chodit do školy a v naprosté většině případů bude schopen nejen obohatit své rodiče, ale konkrétní prací přispět k rozvoji lidské společnosti a civilizace, člověk, který dá naší zemi další děti. Možná, že někteří z vás řeknou. Kdy vlastně začíná lidský život? Jsem přesvědčen, že to víme. Začíná početím. Ale i ti, kteří si tímto faktem nejsou jisti, by neměli riskovat a povolit usmrtit bytost, která alespoň fyzicky dosud nespatřila světlo světa.

A druhá otázka. Ano, interupce možná může v tom či onom konkrétním případě usnadnit ekonomické, sociální a třeba i psychické nebo rodinné problémy. Je otázka, zda by nebylo lepší vytvořit podmínky k tomu, aby se takové problémy řešily jinak. A navíc velmi časté jsou případy, kdy těhotná žena za potrat zaplatí vysokou cenu, už se nikdy nedožije mateřské radosti. A v mnoha případech svého rozhodnutí, často činěného pod nátlakem, trpce lituje. Zhruba před dvanácti měsíci otěhotněla sedmnáctiletá dívka žijící v dětském domově. Její přítel si ji chtěl dokonce vzít, ale zasáhl ředitel, který nechtěl pokazit dobré jméno svého ústavu. Psychickým nátlakem ji donutil jít na potrat, třebaže i sociální instituce slibovaly zcela konkrétní pomoc. Dívka po onom zákroku z dětského domova utekla a našli ji u onoho přítele. Chci své miminko zpátky, řekla policii.

Dámy a pánové, snad můžeme položit i třetí otázku, resp. námitku, která se tak často opakuje: má žena skutečně právo rozhodovat o svém mateřství? Zajisté má, má plné právo se rozhodnout, kdy a s kým, za jakých ekonomických či jiných předpokladů. Ale má právo nechat zabít svůj plod? Nikoliv, to už je velmi svérázný výklad svobody.

Takže si dovolím položit několik otázek i já. Kdo z vás, dámy a pánové, si myslí, že matce pomůže usmrcením potomka žijícího zatím jen v jejím těle? Je opravdu dobré stavět do protikladu matku a dítě? Lze vůbec zabít dítě a nezranit přitom matku? Je dobře, že ženy společně s muži rozhodují, kdy počít dítě. Ale je dobře, aby se mohli domluvit na jeho zabití, často jen kvůli vlastnímu pohodlí? Je správné, že interrupční zákon neumožňuje otci, aby také směl samostatně a legálně spolurozhodovat o svém potomku? A můžeme vůbec jako zákonodárci připustit, aby někdo musel řešit své problémy - a připouštím, že ty problémy mohou být vážné a složité - usmrcením nevinného? Opravdu můžeme bez skrupulí poslat matku pod kyretu a otci říci, že mu do toho nic není?

Naše populace stárne a my se hrozíme toho, kdo a kde budeme v příštích letech brát na důchody. Porodnost v české zemi klesá tak, že již nezajišťuje prostou reprodukci obyvatel. Mladí lidé se často bojí počít dítě, nemají zajištěné bydlení, nemají dostatečný příjem, nemají to i ono. Není v tom vždy jen sobectví či pohodlnost, ty důvody mohou být vážné. Ale žádný vážný důvod neopravňuje ke zmaření života.

Je jistě jednodušší vymyslet a prosadit interrupční zákon než hledat možnosti k řešení uvedených sociálních a ekonomických problémů mladých rodin s dítětem. Proč si tedy neusnadnit situaci a říci šmahem - ať matka rozhodne dobrovolně či pod tlakem okolností, partnera, rodičů, pod tlakem nepochopení a lhostejnosti.

Ale já teď položím zdánlivě hloupou otázku: kde je etika, kde zůstala morálka, kde zůstaly úvahy o tom, jak stárneme a chudneme?

Kolegyně a kolegové, snad jste si povšimli, že ač jsem praktikující katolík, snažil jsem se problém osvětlit v širší souvislosti mravních východisek i sociálních a ekonomických dopadů. A přitom každý z nás má v rukou nesmírnou moc, moc rozhodnout o zákoně, který v této fázi dává přednost smrti před životem.

Svěřte, prosím, návrh druhému čtení. Jistě při projednávání můžeme nalézt i dílčí kompromisy, abychom dali průchod pevné a nesmlouvavézásadě o ochraně života, byť ještě nenarozeného. Splňte, prosím, moji prosbu a přemýšlejte dříve než rozhodnete. Třeba si vzpomeňte i na mnohá umělecká díla, věnovaná tomuto tématu. Snad bych mohl připomenout vynikající román spisovatelky a lékařky Valjy Stýblové "Mne soudila noc", který získal mimořádný ohlas i mimo hranice naší země.

A já vám, dámy a pánové, děkuji nejen za pozornost, kterou jste mi věnovali, ale i za onu chvilku zamyšlení.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Karasovi. Prosím, aby se ujala slova zpravodajka pro první čtení, paní poslankyně Milada Emmerová.

Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, citovaná předloha navrhuje zrušení zákona ČNR č. 66/86 Sb., o umělém přerušení těhotenství, jakož i prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu č. 75/86 Sb., ve znění vyhlášky č. 467/92 Sb. Zrušované právní předpisy předloha nenahrazuje žádnou novou právní úpravou.

V souvislosti se zrušením citovaných předpisů je rovněž novelizován trestní zákon a zavedena kriminalizace provádění potratů. Navrhovatelé se dovolávají důvodů ústavně právních i mezinárodně právních. Jejich argumentace je však jednostranná, nepřesná a neúplná. Článek 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví: "Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením." Teorie i nauka vychází při výkladu těchto ústavních ustanovení jednoznačně z toho, že život člověka začíná narozením a že tedy teprve od okamžiku zrození má lidská bytost způsobilost mít práva ve smyslu článku 5 Listiny, a tedy i právo na život.

Jak by mohli dosvědčit ti, kdo stáli při vzniku Listiny základních práv a svobod, probíhaly ohledně zakotvení věty "Lidský život je hoden ochrany již před narozením" mnohé diskuse. Jak tvůrci Listiny, tak další právní odborníci se však shodují v tom, že výraz "je hoden" vyjadřuje nikoliv příkaz, zákaz nebo dovolení, ale pouze přání ústavodárce, které pro zákonodárce znamená normu nikoliv právní, ale pouze etickou. Jde o etický imperativ, z něhož nelze dovodit absolutní ústavně právní zákaz umělého přerušení těhotenství.

Pokud jde o mezinárodní právo, žádná z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které navrhovatelé uvádějí v důvodové zprávě, nezakazuje uskutečňování potratů.

Není také divu, že ve výčtu těchto smluv skupina poslanců zpravidla neodkazuje na žádná konkrétní ustanovení, která by nasvědčovala jejich závěrům, protože taková se v těchto smlouvách prostě nenacházejí.

Pokud se navrhovatelé dovolávají Deklarace práv dítěte OSN z roku 1959, podle níž dítě pro svoji tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruku, péči a odpovídající právní ochranu před narozením i po něm, na což odkazuje i preambule Úmluvy o právech dítěte, nelze z toho dovozovat, jak činí navrhovatelé, žádné právo počatého dítěte narodit se. Takové právo se přes snahu Vatikánu naopak do úmluvy nepodařilo prosadit.

Odpovídající právní ochrana lidského života před narozením ve smyslu uvedené deklarace, která ovšem není mezinárodní smlouvou, je českým právním řádem zajištěna. Cituji učebnici trestního práva hmotného právnické fakulty Univerzity Karlovy, vydanou pod vedením prof. Otto Novotného, od listopadu 1989 již ve třetím vydání: "Účelem zákonné úpravy z roku 1986 bylo upravit umělé přerušení těhotenství se zřetelem na život a zdraví ženy a v zájmu plánovaného a odpovědného rodičovství."

Nežádoucímu těhotenství se má předcházet především výchovným působením v oblasti zdravotní, sociální a kulturní. Připuštění legálního přerušení těhotenství není v rozporu s mezinárodními dokumenty o ochraně lidských práv, ani s Úmluvou o právech dítěte. (Článek 104/91 Sb.). Neuspěli ti, kdo prosazovali zákaz potratů do této Úmluvy. Ani z článku 6 odst. 1 Listiny nelze dovozovat nepřípustnost legálních potratů".

Zákon z roku 1986 tedy rozhodně není nějakým totalitním genocidním předpisem, jak naznačují navrhovatelé, ale předpisem, který je srovnatelný s obdobnými moderními úpravami v řadě demokratických států.

Jak je z návrhu zákona zřejmé, nedali si navrhovatelé práci, aby analyzovali platnou právní úpravu podmínek umělého přerušení těhotenství, ani se nenamáhali prokázat svá tvrzení odkazem na odbornou literaturu, případně soudní praxí. Tím spíš to platí pro část třetí předlohy navrhující novelizaci trestního zákona.

Svůj návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona podám v rámci obecné rozpravy.

Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců ČSSD.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji zpravodajkyni paní poslankyni Miladě Emmerové.

Otevírám obecnou rozpravu. Jenom vám sdělím, že v této chvíli mám do ní 11 přihlášek. Pro orientaci je přečtu. První je pan místopředseda Jan Kasal, pak pan poslanec Marian Bielesz, pan poslanec Zdeněk Jičínský, Lucie Talmanová, Milada Emmerová, Helena Mallotová, Soňa Marková, Jaroslav Zvěřina, Tomáš Kvapil, Michaela Šojdrová a paní poslankyně Anna Čurdová.

To je tedy těch jedenáct přihlášených a jako prvního prosím o slovo místopředsedu sněmovny pana poslance Jana Kasala, prosím.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane předsedo. Paní a pánové, diskuse o etických otázkách nepochybně na půdu Parlamentu patří. A že otázka interrupcí do této sféry patří, není sporu. Od listopadu 1989 jsme zde diskutovali mnohé, od Listiny základních lidských práv a svobod, přes transplantace, účasti ve válkách a mohl bych ve výčtu témat dotýkajících se etiky pokračovat.

V budoucnu nás nepochybně čekají diskuse o klonování, genetickém inženýrství a jistě nějaký humanista se bude drát také o právo na eutanázii.

Ochrana nenarozeného života je téma. Je to téma vážné, pro mnohé nepříjemné. Jsem ale přesvědčen, že čas od času si každá, tedy i naše společnost, má a musí položit otázku a hledat odpověď, jak na tom vlastně v záležitostech na rozhraní života a smrti jsme. Každý sám, my jako zákonodárný sbor, my jako občané České republiky.

Paní poslankyni Orgoníkové je to k smíchu, ale určitě to nemyslí...

Poslankyně Hana Orgoníková: Já jsem se smála něčemu jinému...

Místopředseda PSP Jan Kasal: Smála se něčemu jinému, dobře.

Diskuse je dobrou příležitostí jak pro odpůrce potratů, tak pro jejich podporovatele hledat a nacházet argumenty. Diskuse dnešní i ta ve výborech může být přínosem dokonce i pro ty, kteří mají na náš návrh jednoznačně negativní názor. Věřím, že tuto příležitost využijeme bez osočování, podsouvání nepravdivých argumentů, bez emocí.

Ochrana života, tedy i nenarozeného, je všelidskou hodnotou. Není výplodem nějakých okrajových ideologií, nemá na ni monopol žádná církev či náboženská společnost, žádné občanské sdružení či spolek a už vůbec ne žádná politická strana. Je to ovšem téma, které se z různých úhlů pohledu a z různých stupnic priorit může jevit, a také se jeví, velmi různě.

Těm, kteří namítnou, že chci hovořit o potratech a nejsem lékař nebo žena a že mi tedy nepřísluší hovořit o něčem, k čemu nejsem vzdělán nebo co se mně netýká, chci sdělit, že pro účely tohoto zákona je i v silách nelékaře se seznámit s podstatnými a pro rozhodování klíčovými informacemi. A navíc, celá věc není zdaleka problémem pouze medicínským.

V průběhu mnohaměsíční diskuse - už probíhá, nemýlím-li se, od 5. května loňského roku, kdy se ve společnosti poprvé objevila informace o přípravě této právní úpravy - v průběhu těch deseti měsíců se objevila řada často se opakujících námitek, a na některé z nich se v příštích chvílích zaměřím. Nebudu se, a dopředu to avizuji, věnovat aspektům souvisejícím s náboženskými postoji, nebudu hovořit ani o otázkách, které z pohledu etiky s ochranou nenarozeného života souvisejí, tedy např. o abortivní antikoncepci nebo problémech souvisejících s asistovanou reprodukcí.

První námitka, velmi častá, je, proč návrh podáváme v době, kdy klesá počet interrupcí. Že počet interrupcí klesá, je určitě dobře. Asi bychom se dokázali shodnout i na hlavních příčinách. Je to lepší informovanost, odpovědnější chování, odtabuizování sexu, používání antikoncepce.

Varuji však před uspokojeným konstatováním, že 30 000 potratů, umělých potratů je dobré číslo. Jistě, v porovnání s tím, co bylo v letech dřívějších, to ano. Ale je to přesto číslo hrozivé. Před několika hodinami jsme zde diskutovali zákon o pravidlech silničního provozu. Na silnicích zahyne 1300, 1400 lidí v průběhu jednoho roku. Tady se jedná o číslo, které je více než dvacetkrát vyšší.

Ve kterém okamžiku dochází ke vzniku nové hodnoty, nové kvality, je už nyní mimo diskusi. Je to splynutí pohlavních buněk, v těch chvílích dochází k něčemu neskutečně dramatickému a výsledkem je zárodek lidského nového života. Není to něco nebo to, ale je to už úplně maličký kluk nebo holka, o kterém se ví, jakou má krevní skupinu, barvu očí atd.

Jistě, za několik let věda dospěje tak daleko, aby budoucím rodičům mohla jejich potomka představit už na základě této prvotní výměny informací. Není dnes už sporu o tom, že nový jedinec má svou vlastní genetickou výbavu, která je odlišná od výbavy jeho matky a byť zatím není schopný samostatné existence, není integrální součástí jejího těla.

O čem je tedy spor? O tom, zda už tento malý človíček je hoden ochrany, nebo je na něj možno pohlížet jako na nějaký organizovaný shluk buněk a podle toho se k němu také chovat.

Odpověď hledají mnozí. Řada vědců si láme hlavu se správnými definicemi a snáší důvody pro jednotlivé teorie i proti nim. Je obtížné si představit, že v té spleti důkazů zastánců ontologického personalismu či empirického funkcionalismu či jeho odnože, morálního gradualismu, se najde opravdu jednoduchý, zřetelný, všeobecně přijatelný a tedy nezpochybnitelný důkaz.

Mohl bych citovat z řady odborných článků a studií. Jsou k dispozici a zájemci o hlubší poznání se s nimi jistě mohou seznámit.

Na otázky, co je člověk a zda je embryo lidskou osobou, však neposkytují přírodní vědy ani filozofická antropologie tak uspokojivou odpověď, aby byla nutně všemi přijata. Tento nevyjasněný status embrya však nastoluje požadavek, že není-li prokázáno, že embryo lidskou osobou není, máme se k němu chovat jako k lidské osobě.

Je to obdobný postoj, jako v případě, že není-li prokázáno, že člověk je mrtev, pak je třeba se k němu chovat jakok živému. Ten, kdo toto nerespektuje, je na straně rizika. Ten, kdo toto ctí, je na straně bezpečnosti. Jinými slovy - má jistotu, že nemaří lidskou osobu. O tom, že tuto základní nejistotu do značné míry sdílejí i skalní zastánci potratů, svědčí i mnohá vyjádření samotných lékařů, tedy že interrupce provádějí jenom velmi neradi. Proč, když z jejich pohledu se jedná jenom o zákrok srovnatelný s odstraněním bradavice, tedy bez etických konsekvencí.

Často v této souvislosti bývá také zmiňována záležitost týkající se řešení či neřešení demografických problémů. Někteří naši odpůrci nám podsouvají, že tvrdíme, že současné demograficképroblémy vyřeší zákaz interrupcí. Já osobně s tím velmi nesouhlasím. Demografický vývoj je jiný problém a s problémem interrupcí je spojen pouze nepřímo, tedy přes úctu k životu a odpovědnost. O otázkách podpory rodiny a porodnosti tady v této souvislosti budou jistě hovořit jiní. Zákaz zbytečných interrupcí není tlakem na to, aby se rodily děti proti vůli jejich rodičů.

Další námitkou často opakovanou je, že zákaz interrupcí je útokem na svobodné rozhodnutí ženy. Právo a odpovědnost ženy a rodičů vůbec je dítě počít. V tom jsou opravdu svobodni. Ale je-li dítě počato, je třeba respektovat i jeho práva. Prostor pro svobodné rozhodování jednotlivce končí tam, kde začíná omezovat práva a svobodu někoho druhého. Navíc je dostatečně známo a prokázáno, jaké tato nesprávně aplikovaná svoboda má na ženy v postabortivním období dopady.

Každé dítě má právo narodit se jako chtěné, často to slýcháme. A já musím znovu zopakovat, že zákaz interrupcí nemá za cíl nutit někoho, aby měl děti proti své vůli. Osvěta, odpovědnost, výchova, antikoncepce - pokud možno přirozená nebo alespoň neabortivní, jsou pro odpovědnou volbu tím správným nástrojem. Důsledky své neodpovědnosti, selhání či nehody řešit na úkor někoho dalšího, tedy nenarozeného dítěte, považuji za nesprávné a obtížně přípustné. Musíme se rozhodnout, co je víc. Zda právo dítěte narodit se jako chtěné nebo právo vůbec se narodit. Připomínám souběžné legislativní aktivity ve prospěch anonymních porodů a zrychlení adopcí.

Vyskytly se také obavy, že nám hrozí, že se bude rodit neúměrně mnoho postižených dětí. Vážnou námitkou při striktním dodržování zákazu interrupcí je tato obava. Je obava, že postižených dětí bude hodně, že jejich léčba bude drahá a že nebudou svým rodičům radostí, ale naopak, že budou zátěží pro celou společnost.

Dámy a pánové, tyto úvahy nejsou pro lidstvo nové. Byly kultury, které se zabývaly šlechtěním rasy. Kultury, do jejichž normálu patřilo nechat žít jenom perspektivní, zdravé a užitečné. Tam se určitě ale zařadit nechceme, už proto, že bychom naprosto nepokrytě dali najevo dle mého nepřístupný postoj vůči všem, kdo s námi s různými typy postižení v současnosti žijí. Kdo by si troufnul tvrdit, že hodnota člověka s postižením je nižší, než hodnota zdravého jedince? Jestliže tento postoj platí po narození, proč neplatí i několik týdnů před ním?

Na druhou stranu je třeba reflektovat skutečnost, že jsou plody, které se vyvíjejí s vadami neslučitelnými nebo obtížně slučitelnými se životem, a tady pro otevřenou diskusi určitý prostor samozřejmě vidím.

V každém článku, v každém vystoupení na toto téma se vyskytuje otázka, proč měnit něco, co funguje, zákaz stejně nic nevyřeší. Myslím, že s touto verzí nemohu úplně souhlasit. Souhlasil bych s citací, že zákaz ne všechno vyřeší. Jistě, bylo by bláhové, a pokud vím, také nikdo nikdy netvrdil, že zákaz interrupcí bude znamenat absolutní konec interrupcí. Bylo by to stejně naivní, jako se domnívat, že zákaz požívání alkoholu pro řidiče vše vyřeší, že zákaz používání dopingu pro sportovce vše vyřeší, že se zákazem vyrovnáme s rasovou diskriminací nebo nesnášenlivostí.

Úkolem zákonodárce ovšem není pouze něco zakazovat nebo přikazovat. Zákon také nastavuje laťku pro hodnocení, pro přístupy, pro nastavování stupnice hodnot. Není věcí svobodného rozhodování řidiče, v jakém stavu a jak rychle pojede přes obec kolem školy. Mohu zákon přestoupit a vědomě ohrozit druhé, ale vím, že jsem zákon přestoupil. A legislativa ovlivňuje nejen jednání, ale také myšlení lidí. Vždyť to, co je zákonem dovoleno, je bráno jako normální, a tedy dobré. Proč bych neměl dělat něco, co je dovoleno a co zákon umožňuje a předpokládá! Přece kdyby to bylo špatné, bylo by to zakázáno. Proč tedy na interrupci nejít, vždyť je to v souladu se zákonem. V tomto smyslu by se zákaz interrupcí choval stejně, jako ostatní zákazové předpisy. Neřešil by vše, ale dával by normu pro to, co sesmí a co se nemá nebo co se nesmí.

Objevuje se obava, že zákaz potratů povede k sebepoškozování žen. Je to častý argument. Já nemohu tvrdit, že by k podobným případům v budoucnu nedošlo, stejně jako nemohu tvrdit, že k nim nedochází i nyní. Co však tvrdit mohu, že v zemích, které mají pro interrupce přísnější podmínky než my, tedy v často zmiňovaném Polsku nebo Irsku, k žádnémuzvýšení těchto jevů nedošlo. Je snad obava, že naše ženy jsou méně odpovědné, než Irky nebo Polky? Pokud současná úprava dává ženě pravomoc rozhodovat o životě či smrti jejího nenarozeného dítěte, a je tudíž předpokládáno, že se v této věci bude rozhodovat odpovědně, proč náhle obava, že v případě obdobném, týkajícím se jejího zdraví, se bude chovat neodpovědně? Jestliže v současné debatě opravdu něco patří do minulých století, pak to jsou právě obavy z andělíčkářek.

Stejnou vážnost má názor, že zákaz potratu povede k potratové turistice. Odpůrci zákazu interrupcí s tímto často argumentují, ale platí o tom totéž, co o předešlém. Jistěže k ní tu a tam dochází a bude docházet, a byť pro to nejsou žádné důkazy, dá se to s jistou mírou pravděpodobnosti předpokládat. Ale má obava z tohoto druhu turistiky stejnou váhu, jako zásadní postoj k řešení potratů? Přiznám se, že jsem se pídil po jakýchkoli přesnějších informacích týkajících se potratové turistiky a byl jsem od jednoho autora článku odkazován na druhého, a bezvýsledně.

Jednou z nejvíce diskutovaných a kritizovaných částí té naší předlohy je část, kde se hovoří o sankcích, proč trestat lékaře, kriminalizovat potratáře, ano či ne. Dámy a pánové, této sněmovně mnohokrát bylo vytýkáno, že přijímá zákony bez sankcí za jejich porušování. Proto tedy sankční pasáž i v našem návrhu. Chtěl bych pouze podtrhnout, že sankce nesměřují proti lékařům - proti těm, kteří pomáhají zachránit život nebo zdraví. Sankce se mohou týkat pouze těch, kdo by zákon přestupovali a kteří by potrat prováděli z jiných, než léčebných nebo život zachraňujících důvodů.

Neochota přijmout dítě, ohrožení kariéry, snížení životního standardu či jiné sociální důvody nemohou pro vykonávání potratů jinak zdravého dítěte nikoho ospravedlnit a rozhodně tedy nelze tento akt interpretovat jako léčebný výkon.

Dámy a pánové, chtěl bych poukázat na absurditu toho, co při této diskusi probíhá. Místo toho, aby příznivci potratů, ti, kteří jsou zastánci ukončení života v těle matky, museli hájit důvody, proč ukončit klíčící život, jsme my v situaci opačné a snažíme se argumentovat, proč a za jakých podmínek se to nesmí. Všichni ti, kteří se ohánějí přirozeností, přirozeným právem, přírodou, by si absurditu této dnešní situace měli uvědomit.

Dámy a pánové, ti, kteří se postavili na stranu ochrany nenarozeného života, nejsou žádní středověcí tmáři nebo potlačovatelé svobody, jak nás mnozí tzv. osvícení nálepkují. Naopak, jsme hrdi na to, že naše česká Listina základních práv a svobod uznává, že lidský život je hoden ochrany už před narozením. I moderní věda stojí na straně ochránců života. Vnímáme ovšem zároveň obtížnost tohoto problému a nabízíme mezi prvním a druhým čtením prostor pro diskusi se všemi z vás, kteří budou poté rozhodovat o konečném osudu této předlohy. Ubezpečuji vás, že přesto, že se mnohým možná v tuto chvíli zdá, že je vše jasné, že další informace a další diskuse na toto téma učiní naše budoucí rozhodnutí odpovědnější. Uvědomuji si obtížnost změny postojů pro řadu z vás, kteří jste se v minulosti museli k potratům nějak postavit a podtrhuji, že není naší ambicí kohokoli soudit. Naším společným cílem by měla být snaha nalézt takový postoj, který bude jak z pohledu vědy, tak z pohledu etiky odpovídat 21. století. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, jestliže někteří přihlášení svou přihlášku stáhli, situace se trochu změnila, nicméně je pořád deset přihlášených a nyní je na řadě pan prof. Zdeněk Jičínský. Dalším přihlášeným v této chvíli je paní poslankyně Lucie Talmanová.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, téma, o kterém tu hovoříme na základě poslanecké iniciativy pana poslance Karase a dalších, je nepochybně velmi vážné. proč jsem se přihlásil do diskuse, jsou určitá tvrzení v důvodové zprávě, ke kterým považuji za vhodné se vyjádřit, protože si myslím, v jejich kategoričnosti nejsou opodstatněná.

V důvodové zprávě se říká, že dosud platný zákon o umělém přerušení těhotenství a vyhláška Ministerstva zdravotnictví jsou v přímém rozporu jak s ústavou, jmenovitě Listinou základních práv a svobod, tak také s mezinárodně přijatými právními normami vyšší právní moci, a dále se potom říká, že platná právní úprava nijak nereflektuje současné vědecké poznání týkající se počátků lidského života atd.

Chci říci jednu věc. pokud jde o Listinu základních práv a svobod, srovnáme-li listinu s řadou ústav, kde se hovoří o lidských právech a svobodách, i s mezinárodními pakty, mám na mysli mezinárodní pakt o občanských a politických právech, zjistíme, že formulace listiny jde dále, než jsou tyto ústavní formulace. Tak, jak je to formulováno v listině, to v jiných ústavách nenajdeme a není to ani v mezinárodním paktu o lidských právech. Proč to je v listině formulováno tak, jak to je, to je důsledek konkrétního jednání o tomto nejvýznamnějším ústavním dokumentu polistopadového období, který - jak si možná vzpomínáte, někteří z účastníků tehdy byli i účastni jednání - vznikl na základě dvou návrhů tohoto dokumentu, který předložily národní rady a na základě těchto dvou návrhů Federální shromáždění připravilo a přijalo návrh Listiny základních práv a svobod. A právě v tom návrhu byl jen první díl toho příslušného ustanovení: každý má právo na život. Poslanci lidové strany i poslanci KDH, protože jsme tehdy měli ještě společný stát, u této otázky vznesli pozměňovací návrhy, že v této formulaci je to pro ně nepřijatelné a vznikla složitá situace, protože nepochybně bylo v zájmu celé československé společnosti, aby listina byla přijata, aby opravdu tento základní ústavní zákon, na němž se měl zakládat nový právní řád obnovované demokracie, byl přijat. Hledali jsme formulaci, která by umožnila určitým způsobem, můžeme to nazvat najít nějaké kompromisní řešení, které by bylo přijatelné pro ty, kdo navrhovali původní text a které by bylo přijatelné i pro představitele křesťanské demokracie ve Federálním shromáždění. I našla se tato formulace, že lidský život je hoden ochrany ještě před narozením. O těchto otázkách se velmi podrobně diskutovalo zejména v ústavně právním výboru, kde byl Václav Benda, který hájil podobná stanoviska jako navrhovatelé této předlohy, a potom i v plénu byly o této otázce diskuse. Tato formulace byla shledána přijatelnou. Ale byli jsme si zároveň vědomi, a byla formulována tak, aby neměla povahu přímo ústavně právní povinnosti. Je tam formulována jako určitý mravní příkaz, jako určitá mravní zásada.

Říkám to jenom proto - a význam této zásady nechci nikterak zlehčovat - ale budeme-li z ní chtít dovozovat přímý rozpor s ústavou, není to pravda a myslím, že si svou argumentaci navrhovatelé spíše oslabují než posilují.

Pokud jde o to, že lékařská věda dospěla k jednoznačnému závěru, který je tu formulován, i v diskusi, která proběhla u nás různí odborníci z oboru lékařství, přírodních věd i různí filozofové, protože to není otázka čistě, chcete-li exaktní vědy, je to samozřejmě otázka transcendující do sféry etiky, filozofie, týká se opravdu základních otázek lidské existence, a jak už to v moderní době bývá, jednoznačný názor není. A nejen u nás, ale v nedávné době probíhala ve Francii diskuse právníků, vědců, lékařů, protože tam byl podán návrh na trestní postih přerušení těhotenství z nedbalosti. Nebudu se zabývat tou problematikou, jenom upozorňuji na to, že závěry lékařů - protože to bylo i předmětem jednání různých etických komisí - byly takové, že z vědeckého hlediska nelze přesně stanovit, kdy zárodek lidské bytosti může mít charakter, jak oni říkají, právního subjektu, právní charakter.

Říkám to proto, že tyto otázky jsou sporné, zůstanou sporné a myslím, že i dnešní diskuse, jakkoli je nezbytná, protože je to vážný problém, asi nikoho nezmění v názoru, se kterým na tuto diskusi přišel nebo se kterým před touto diskusí přistupoval k této problematice.

Nebudu dál podrobně hovořit o celé řadě věcí, o kterých hovořil poslanec Karas i místopředseda Kasal, protože proti jejich argumentům lze samozřejmě uvádět jiné argumenty. Jenom bych ještě uvedl to, že nedávno v rámci této diskuse, myslím, že to byla příloha v Mladé frontě, kde uvedla přehled evropských států s jejich řešením. Jsou to myslím čtyři evropské státy, které nepřipouštějí - kolega Karas uváděl Polsko, Irsko, je to i Portugalsko. Pokud jde o Portugalsko, nedávno jsem četl o tom jistou analýzu. Bylo tam myslím v roce 1997 referendum o povolení přerušení těhotenství, skončilo těsným výsledkem proti. A konstatuje se to, že v Portugalsku se počet potratů odhaduje na 20 až 40 tisíc. Majetnější ženy jezdí do Španělska, kde to je přípustné a legální, ty méně majetné, které v tomto směru toto štěstí nemají, jsou nuceny se uchylovat k cestám nelegálním. Říkám to jenom proto, abychom určitou situaci nikterak nezjednodušovali.

Chápu, že z hlediska těch, kdo mají určitou víru, jsou jisté otázky jednoznačné, ale nemyslím si, že ti, kdo tuto víru nemají a kdo i z hlediska morálního nemá toto pevné přesvědčení, že změní svůj názor v tom směru, že by dosavadní právní stav, který podle mého soudu je spíš pozitivní než negativní a vývoj, ta křivka omezování potratů v 90. letech v tomto směru to potvrzuje, čili že si myslím, že není důvodu od právní úpravy, která u nás existuje, ustupovat. V tomto směru budu zřejmě podporovat návrh, který předloží paní zpravodajka v diskusi.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Paní poslankyně Čurdová chtěla reagovat bezprostředně na vystoupení pana místopředsedy Kasala.

Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, pan místopředseda Kasal tady volal po číslech. Dovolte mi v této chvíli v rámci faktické poznámky pouze jedno. Zhruba 7, 5 tisíce že z Irska ročně podstoupí interrupci v nemocnicích ve Velké Británii, tzn. vycestují za interrupcemi do nemocnic, které se nacházejí mimo území jejich státu. Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byla faktická poznámka paní poslankyně Čurdové. Pan poslanec Karas chce reagovat v této chvíli také.

Poslanec Jiří Karas: Za prvé bych byl velice rád, kdyby paní kolegyně řekla, z kterých pramenů čerpá tato fakta, která nám řekla a za druhé, my zde nehovoříme o potratové turistice. My zde mluvíme o zabíjení nenarozených dětí. To je úplně o něčem jiném. Zabíjení nenarozených dětí.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Paní poslankyně Čurdová se hlásí ještě jednou o slovo.

Poslankyně Anna Čurdová: Vážení kolegové, já jsem reagovala na vystoupení pana místopředsedy Kasala, který hovořil právě o obavách z potratové turistiky. Upozorňoval na to, že k této turistice nedochází. Čísla, která uvádím a která potom také budu uvádět ve svém vystoupení, všechna jsou z veřejných slyšení, která probíhají na různých úrovních, ať už je to Evropský parlament, ať je to OSN či Rada Evropy.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan místopředseda Kasal.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Já bych se připojil k tomu, co tady pan poslanec Karas žádal, abychom dostali informace v podobě, která je použitelná. Ale já vám ocituji, paní poslankyně, vy jste řekla, že jsem řekl, že k potratové turistice nedochází. To prostě není pravda. Já jsem nic takového tady neříkal. Přesvědčte se ze stenozáznamu, zjistíte, že jsem použil úplně jiné formulace. Mohu je tady ocitovat: Jistě k ní tu a tam dochází a bude docházet. To jsem tady řekl, najděte si to ve stenozáznamu. Příště používejte argumenty, které jsou v souladu s pravdou.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím nyní o vystoupení paní poslankyni Lucii Talmanovou, pak tady mám paní poslankyni Miladu Emmerovou.

Poslankyně Lucie Talmanová: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, moje vystoupení bude velice stručné a právě proběhlý střet technických poznámek mě od něj málem odradil.

Od předložení dnes projednávaného návrhu zákona do sněmovny uběhlo již několik měsíců. V průběhu těchto měsíců byly každému z nás zaslány stovky e-mailů, stovky dopisů, dopisů zastánců i odpůrců umělého přerušení těhotenství. Dopisy odborné, věcné, dopisy upřímné, emotivní, dopisy demagogické, prosebné i vyhrožující. V médiích proběhla na toto téma nebývalá diskuse. Prostor dostávali odborníci z řad lékařů i z řad laické veřejnosti. Jsem přesvědčena, že každý z nás dnes přistupuje k této rozpravě s pevným a bezpochyby již nezměnitelným názorem. Pokusme se tedy vyvarovat diskusí, které nám v takto citlivé věci téměř nepřísluší. Pokusme se o jistou míru pokory a střídmosti a nepřipusťme, abychom se zde zjednodušeně rozdělili na dva tábory, na jakýsi tábor odpůrců a tábor zastánců umělého přerušení těhotenství. Nesnažme se definovat křehké žebříčky morálních hodnot, nepodaří se nám to.

V loňském roce bylo realizováno nejméně umělých přerušení těhotenství od roku 1958, kdy byl tento zákrok legalizován. Tato čísla nám dnes sdělil Český statistický úřad. Život tedy toto tíživé dilema naštěstí řeší za nás. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni Talmanové. Prosím paní poslankyni Miladu Emmerovou, další je paní poslankyně Helena Mallotová.

Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, jistě není bez zajímavosti, že tento návrh předkládají s jedinou výjimkou muži, a proto mi dovolte, abych i já ocitovala mínění muže, tentokrát však renomovaného odborníka prof. dr. Antonína Doležala, DrSc., gynekologa a učitele s více než padesátiletou praxí. Navíc jde o historika a spisovatele, který se v podstatě věnuje literatuře faktu na toto téma. Svůj vlastní názor pak řeknu závěrem.

Nyní mi dovolte, abych citovala názor pana profesora Doležala:

Ztotožňuji se s vládním stanoviskem, které vyjadřuje s návrhem změny nesouhlas, souhlasím s argumentací právní, která ukazuje, že předkladatelům nešlo o promyšlené vytvoření skutečně fungujícího zákona, ale spíše o rozpoutání ideologické diskuse na toto téma.

K předložené změně zákona mám dvě zásadní výhrady. Teoretickou a praktickou. Předkladatelé zavádějí pojem počatého dítěte, které náš právní řád nezná a který v případech forenzních by byl velmi nejasný. Početí se vztahuje na splynutí zárodečních buněk, mužské a ženské, což není poznatek současného vědeckého poznání, to věděli přírodovědci již v 18. století. Nejsou zatím metody, které by umožnily stanovit v prostředí in vivo samotný fakt početní a tím i dobu početí. Stanovit lze po určité době zahnízdění oplozeného vejce, nidaci. Další osud takového vejce je ovlivněn faktory vnitřními i zevními, zejména stavem děložní sliznice. Pro praxi jerozhodující zjištění známek života, v daném případě srdeční činnosti.

V pojetí autorů předlohy je jedna vítězná cesta od početí do porodu zdravého dítěte, ale ne každé oplozené vejce se dále zdárně vyvíjí, jsou abortivní, slepá vejce, moli (???), vyvíjející embryo může být vadně založené. V případě asistované reprodukces fertilizací in vitro by vznikaly další problémy. Oplozená vejce lze skladovat, ne každé se hodí k použití.

V případě, že se ujme více vajec, je v zájmu života nutné jejich počet redukovat. Pokud by se pojem chránění počatého těhotenství zahrnul do zákona, bylo by možno za umělý potrat pokládat i antikoncepci, která může zabránit nidaci. K zavedení tohoto pojmu, který by vedl k mnoha sporům, nejsou žádné důvody věcné. Naopak všechny důvody jsou proti. Podle této logiky by pak mohla být trestná i antikoncepce. V odůvodnění je početí označeno barbarizovanou latinou, patrně to má být "naciturus", což filologicky i věcně velmi pokulhává, implantující se vejce zdaleka není "naciturus", tedy ten, kdo se má narodit. Představu navrhovatelů, že každé započaté těhotenství musí končit porodem, a že případný trest za interrupci odradí ty, kdo o tom uvažují, pokládám za velmi primitivní.

Druhá část problematiky se týká praxe. Autoři se patrně domnívají, že trestání umělého přerušení by vedlo ke strachu z postihu, upuštění od snahy nežádoucího těhotenství se zbavit, což by mohlo ovlivnit příznivě populační situaci. Takový postup nepochybně porušuje svobodné rozhodování rodičů. Jako člověk, který pracuje padesát let v oboru gynekologie a porodnictví, problematiku důvěrně znám. Znám i vývoj za poslední půlstoletí. Umělé potraty provázejí lidský rod od pradávna, odedávna se předávaly bezpečné i nebezpečné způsoby, jak se může žena nežádoucího těhotenství zbavit. Církev měla v rukou všechny, nejen duchovní, ale i mocenské možnosti, aby v Evropě kriminální potraty vykořenila. Nestalo se tak. Ono to nejde.

Přibylo nebo ubylo proti dobám minulých hříšníků? Asi je to stejné. Po staletí se potratářství stíhalo a trestalo, nakonec bez výsledků. Radikálně byla tato ožehavá problematika řešena až legalizací umělého přerušení těhotenství, které zaručuje ženám zvýšenou osobní bezpečnost. Osobně interrupce rád nemám, pokládám je za "malum necesarium", nezbytné zlo. Pán Ježíš neměl rád cizoložství, ale když chtěli takovou ženu kamenovat, řekl: "Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem. Nesuďte a nebuďte souzeni. " Proklamovaná ušlechtilost je největším pokrytectvím.

Interrupce z hlediska medicínyi žen samých není určitě něco žádoucího. Je to řešení životní situace člověka, který je zahnán do kouta. Interrupce je vyústění mimořádné, především psychosociální situace. Mnoha ženám jsem za svůj život interrupci rozmluvil, a vesměs jsou mi vděčné, ale to se pohybujeme v prostředí, kde žena má možnost svobodné volby. Realizací zákona nenastal nárůst těchto výkonů, naopak počet interrupcí klesá, zřejmě v souvislosti s dostupnými bezpečnými antikoncepčními metodami. Zákon plní to, co by v takových mimořádně svízelných situacích plnit měl. Toto ovzduší klidu a bezpečnosti je zřejmě někomu solí v očích. Opakovaně se vyskytují tendence tento dobře fungující zákon zpochybnit, zpřísnit, komplikovat. Byly i návrhy, které chtěly v nějaké podobě zavést jakési komise, které za bývalého režimu určitou dobu neblaze působily.

Předkladatelé zpochybňují genetické důvody a doporučují, aby těmto dětem byla poskytnuta přiměřená zdravotnická péče. Autoři by svoji ušlechtilost nejlépe dokumentovali, kdyby si přivlastnili takové malformované opuštěné dítě a poskytli mu onu přiměřenou zdravotní péči. Navrhovatelé sáhli i k ideologickým argumentům, kdy se snaží dokázat, že legální interrupce jsou vynálezem zlých bolševiků. Měli by si přečíst, kolik žen umíralo v carském Rusku na kriminální potraty, takže toto by sloužilo bolševikům spíše k dobru. Když už mocí mermo jsou ideologičtí, ať se zamyslí nad tímto problémem v katolickém Irsku.

Předložená změna zákona se odvolává i na Polsko. V této části Evropy se říší klerikalismus a propagace křesťanských hodnot a navrhovatelé jsou patrně věřící křesťané. Katolická církev má nepochybně velký vliv na své věřící. Nic nebrání tomu, aby se věřící katoličky interrupcím, antikoncepci a předmanželskému sexu vyhýbaly. Ze zkušenosti však víme, že i nepochybně upřímně věřící nejen naše, ale polské katoličky, se interrupcí domáhají. Pochopitelně umělé přerušení těhotenství není žádný ideál, nese sebou zdravotnická rizika i dnes, ale mohu srovnávat. Na rozdíl od předkladatelů a většiny současné populace jsem trestnost interrupcí jako lékař zažil. Nelze vylíčit míru psychického ponížení těchto žen, které těhotenství odmítaly, co vše musely zažívat, když se chtěly těhotenství zbavit. Dělaly si výplachy střídavě studenou a teplou vodou, skákaly na schodech, braly chinin až jim hučelo v uších, pily svařené víno, tloukly se do břicha, nechaly si píchat nejrůznější injekce. Ve svém zoufalém postavení sháněly pomoc u pokoutných andělíčkářek, u nedostudovaných mediků, u lékařů, kteří si nechávali za to dobře platit a v roli potratáře působil v Praze i pitevní zřízenec druhého patologicko-anatomického ústavu.

Každý týden jsme na den brannosti v sobotu zažívaly na Kladně našťouchnutá těhotenství, která přijížděla s krvácením a teplotami. Viděl jsem smrtelný případ po mýdlovém potratu se selháním ledvin, úmrtí na sepsi, opakovaně perforaci dělohy jednou se střevy před rodidly. Byly zoufalé, zaostalé ženy, které takto neuspěly, a ty se dokonce dopouštěly infantocidy. Kdo má zájem zahnat současné ženy, které se ocitnou ve svízelné situaci znovu do podzemí? Nikdo z předkladatelů nemůže všem ženám zajistit takové podmínky, aby bylo těhotenství vždy plánované a pokládáno za žádoucí. Předkladatelé se odvolávají na c. k. zákoník z roku 1818. Máme vlastní tradice. Mohou navázat na zákoník ještě starší, zákoník křesťanského knížete Břetislava. Ten pro takové ženy doporučoval vyhnání ze země. Mohl by se obnovit i jeho zákon proti cizoložství, kde majetek cizoložné ženy propadal z poloviny panovníkovi. Návrh na změnu zákona je třeba odmítnout jako teoreticky nepodložený, historicky znemožněný, v praxi vysloveně škodlivý. Tolik konce citovaného textu.

A nyní sama za sebe. Já nehoruji pro potraty, ale jsem proti jejich zákazu. Ztotožňuji se plně s fundovaným návrhem odborník, vědce a historika profesora Doležala, stejně tak se ztotožňuji s článkem našeho kolegy docenta Zvěřiny a navrhuji návrh zákona po ukončení obecné rozpravy zamítnout. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců vládní koalice, KSČM i ODS.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Viděl jsem jako prvního pana poslance. Pak pan poslanec Talíř. Prosím.

Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem se přihlásil se svým přednostním právem jenom proto, abych konstatoval, že bylo zajímavé si poslechnout opravdu názor odborníka. Myslím si, že řada z nás dostávala řadu dopisů z různých stran. Ale bylo znát, že tento odborník nemohl poslouchat, co tady říkali předkladatelé. A je mi líto, že obsah jeho dopisu vůbec nekoresponduje s tím, co předkladatelé tady řekli. On se totiž odvolává na věci, které v návrhu zákona nejsou a které ani předkladatelé nepředložili. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Poslanec Kvapil se ještě hlásí o slovo.

Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi jen krátkou faktickou poznámku. Předřečnice ve svém projevu zde uvedla něco, co se také objevuje ve stanovisku vlády, a to, že pojem usmrceného, počatého, ale dosud nenarozeného dítěte nelze akceptovat, protože právní řád České republiky pojem počaté dítě nezná. Zná pouze pojmy embryo, plod a dítě. To je ze stanoviska vlády, bod č. 8. Já si zde dovolím ocitovat občanský zákoník § 7 odst. 1.

"Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. "

Tvrzení, že náš právní řád takový pojem nezná, není tedy pravdivé. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě bych chtěl umožnit vystoupení paní poslankyni Mallotové, protože mi sdělila, že tady v úterý být nemůže. Rád bych jí proto umožnil vystoupení. Je řádně přihlášena do diskuse.

Poslankyně Helena Mallotová: Děkuji. Já budu stručná. Dámy a pánové, takzvaný potratový zákon, který je nám několika kolegy předložen ke schválení, budí již řadu měsíců u naší veřejnosti oprávněné emoce. I já jsem zřejmě, jako většina z vás, vystavena intenzivnímu nátlaku a dokonce výhrůžkám ze strany občanů, jejichž dopisy a maily jsou si až nápadně podobné.

Musím se přiznat, že je čtu čím dále s tím větší nechutí. Vyjadřují sice jistě chvályhodné postoje lidí, kteří touží po dětech a dokáží je vychovávat s láskou a sebeobětováním, ale současně jsou vyjádřením naprosté netolerance a přesvědčení, že jen jejich pohled na svět je ten správný a jejich pravda absolutní. Pokud tedy nebudu souhlasit se zněním předloženého zákona, stanu se podle nich spoluzodpovědnou za masové vraždy nenarozených dětí.

Takže - budu hlasovat proti přijetí tohoto zákona a vyzývám všechny své soudné kolegy a kolegyně, aby učinili totéž. Jistě, umělé přerušení těhotenství se nesmí stát metodou antikoncepce, a ve vyspělé společnosti jí ani není a nebude. Musí ale zůstat řešením v krajní nouzi a žena má právo se pro ně rozhodnout sama a vzít na sebe všechna rizika, která by jí z něj mohla případně hrozit. Nikdo jiný nemůže za ni, nikdo jiný nemůže posoudit, jestli jsou její důvody dostatečné nebo ne.

Jsem z generace žen, která zažila obojí - zákaz umělého přerušení těhotenství i jeho legalizaci. Prožívala jsem se svými vrstevníky všechna ta ponížení, kdy se žena musela svěřovat nějaké soudružské komisi se svým intimním životem a trpně čekat, jak o ní rozhodne. Ve svém nejbližším okolí jsem zažila i úmrtí po podomácku provedeném potratu. Ve druhé polovině sedmdesátých let jsem ale zažila i baby boom, a to navzdory již liberálnějšímu postoji k umělému přerušení těhotenství.

Předkladatelé tohoto zákona se ohánějí právem nenarozených na život. Mohli bychom se tady pustit do disputace, kdy vlastně lidský život vzniká, jaké antikoncepční metody jsou tedy ještě přípustné a jestli jsou přípustné vůbec. Mohli bychom tu dokazovat přesnými statistikami, jak i přes liberální zákon o umělém přerušení těhotenství počet potratů neustále klesá. Jsou to ale čísla a fakta, která v tomto sporu oběma stranám říkají něco jiného a navzájem se přesvědčit asi nelze.

Přesto bych chtěla na závěr upozornit ještě na jednu poněkud skrytou stránku naší rozpravy. Jsem totiž přesvědčená o tom, že se v předloze zákona skrývá ještě něco mnohem závažnějšího. Je to snaha ultrakonzervativních věčných zachránců světa a jeho morálky zbavit svobodného občana práva rozhodovat o sobě, o svém těle, o tom, kdy, a jestli vůbec chce na svět přivést dítě. Je to snaha učinit z ženy méněcennější bytost, plně závislou na muži ploditeli, který si ji může kdykoliv - a to i sexuálním násilím - podřídit. Je to cesta z civilizovaného světa rovnoprávných partnerů, o něž ženy staletí bojovaly, k náboženskému fundamentalismu, který snad v našich zeměpisných šířkách nemá místo.

Proto bychom neměli dopustit, aby tento zákon naší sněmovnou prošel. Neberme ženám právo, aby - pokud se k přerušení nechtěného těhotenství rozhodnou - to mohly učinit legálně, bezpečně a pro ně dostupně.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vzhledem k tomu, že je ještě před námi poměrně velká řada přihlášených, dovolte mi, abych v této chvíli přerušil jednání sněmovny. Budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě v úterý ve 14 hodin.

Přeji vám příjemnou sobotu a neděli.

Jen ještě připomínám, že zítra se zde v sále koná akce. Proto vás žádám, abyste si své materiály uložili do zásuvek, případně je odnesli s sebou. Pěkný zbytek dne.

Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!