Zpráva o moderované debatě po promítnutí filmu Mela Gibsona "Umučení Krista"

Po promítnutí filmu v Multikině ve Slovanském domě v Praze dne 31.3.2004 v dopoledních hodinách proběhla Doc. M. C. Putnou moderovaná debata, které se zúčastnili (v pořadí jak seděli zleva) zástupce producenta (Bontonu), dále filmový recenzent František Fuka, P. Tomáš Halík, pedagog Filosofické fakulty Martin Putna, dominikán P. Romuald, OP, zástupkyně Mezinárodního Reportu Iva Rejlová a zástupce Katolík revue Martin R. Čejka. Debatu obohatili též diskutující z publika.

P. Halík na úvod prohlásil, že má dojmy převážně negativní, že jde o film pro dnešní dobu fascinovanou násilím (sex a násilí jako časté téma ve filmech) a dodal, že jde o kýč a kulturně historicky film zařadil podle jeho námětového soustředění do středověkého pojetí zbožnosti ("... máme Krista milovat, protože tak moc trpěl..."), které ovšem až příliš odeznělo osvícenstvím, aby se pak vrátilo v romantismu důrazem na vášeň a utrpení, "také přes Emmerichovou". Podotkl, že Gibson nepochybně čerpal z A. K. Emmerichové, v jejíchž viděních, jak je zapsal její přítel Brentano, byla podle Halíka nepochybně někdy přítomna sadomasochistická složka a sadomasochistické zabarvení pak tento diskutující připsal i některým prvkům Gibsonova filmu. Později v debatě dal film do smiřující souvislosti s tradiční meditací nad utrpením Krista, jak to bylo vlastní řadě velkých světců.

František Fuka na rozdíl od Halíka neviděl film jako kýčovitý, Halíkem kritizované kýčovité postupy označil prostě za výrazové prostředky filmu, avšak vyjádřil rozpaky z toho, pro jakou vlastně diváckou skupinu je film určen. Divák musí být dobře obeznámen s evangelii, aby pochopil řadu kusých narážek a aby zařadil správně postavy. Jako otevřeně se proklamující ateista neviděl ve filmu nic, co by ho uráželo.

P. Romuald doplnil několikrát vstupy Prof. Halíka o poukazy na snahu Mela Gibsona vylíčit "jak to opravdu bylo"; podotkl, že skutečnost byla ještě mnohem brutálnější, než film předvádí, násilí tedy není ve filmu účelem, ale vyplývá prostě z tématu. Více podtrhl pozitivní náboženský rozměr díla - bolestně se obětující lásku Spasitele-Bohočlověka, uskutečňujícího Boží plán vykoupení. Film předpokládá diváka, jenž se dívá očima zbožné lásky. Shledal, že "film se snaží být věrný historicitě události skrze biblické zprávy, tradici a učení Církve. Jasně je vidět, že jde o Gibsonovo dílo, které je ale po této stránce velmi zdařilé."

Dalším z témat byl možný antisemitismus filmu. P. Halík řekl, že film nebyl antisemitský (rasistický), ale antijudaistický (proti judaismu jako náboženství) byl, přičemž podotkl, že antijudaismus historicky vyvolával někdy antisemitské nálady. Podle Martina Čejky antijudaismus ve filmu vyplývá nepochybně a zákonitě z tématu, historicky skutečně šlo o střet křesťanství a judaismu. Konfrontační vnímání bylo vlastní oběma stranám, křesťanství i judaismu, také talmud má výroky vysloveně protikřesťanské. Otec Romuald sice nepomíjel, že šlo o krutý střet uvnitř tehdejší židovské komunity, ale upozornil, že brutalitou ve filmu ohromují hlavně Římané v čele s populistickým Pilátem, jemuž je cizí ohled na pravdu, na pravdu práva a spravedlnosti. Kdo je tedy vinen? Ze závěrečného pohledu Piety ve filmu do hlediště diváků je zřejmé, že Gibson umisťuje otázku po vině do každého lidského srdce, jež právě vnímalo tento film.

Na téma použití titulků ve filmu v souvislosti s tím, že postavy mluví jazyky, jež mají být považovány divákem za latinu a aramejštinu té doby, zaznělo několik kritických i souhlasných glos. Podle filmového recenzenta Fuky jde o odvážný (Američané a titulky!), ale zdařilý nápad, který posiluje autentický dojem. Pánové Halík a Putna především vytkli, že v tom případě by bylo historicky věrnější nechat postavy mluvit tehdejší obecnou řečí - koiné. P. Halík nicméně přiznal, jak ho dojalo slyšet mluvit Krista aramejsky.

Co se týče pléna, několikrát reagovalo potleskem na vstupy P. Romualda hodnotící film kladně: ty byly v souladu se zřejmým cítěním publika spíše než kritické vstupy Halíka a Putny. Moderující Martin Putna poněkud nezvládl svou roli nestranného moderátora a posouval vyznění debaty ve prospěch kritiky Gibsonova filmu. Přitom ze všech diskutujících jedině on a P. Halík byli k filmu jako celku kritičtí. Závěrem dal M. Putna vážně-nevážně k lepšímu jakýsi bonmot v tom smyslu, že zvažuje podat žalobu na Gibsonův film pro nevhodné scény, jež kazí vkus katolíkům, kteří chodí na scény plné násilí a ještě se jim to líbí. Dodal k publiku, aby se ovšem nenechali ovlivnit jeho názorem. Z publika zazněl pohotově mladý hlas: "To se neboj, my se nenecháme!" a sklidil potlesk.

Tečkou za debatou byl vstup staršího účastníka z pléna, jenž silně emočním až konfrontačním tónem vyzval všechny, aby byli vděční Pánu Bohu, že mohli film vidět a aby odešli z kina lepší než přišli ("menší ťulpasové než předtím").

Co může dodat autor této zprávičky? Určitě se jděte na film podívat. Je to, pravda, pro silné povahy. Přiznám se, že mi tekly slzy a nebyl jsem sám..., že občas jsem musel sklopit oči - už to bylo příliš kruté..., ale řekl jsem si - zbabělče, vezmi si za pokání, že se toho pozorně zúčastníš! Jděte na to. Nebojte se, máte-li srdce milující Krista a Marii, neublížíte si ani o sadomasochismus ani o brutalitu natož o antisemitismus ... ani o jiný pomyslný "ismus", a myslím, že z kina odejdete psychicky zdravější, než jste přišli. Přinejmenším já se cítím lépe... Co by tomu řekl psycholog?

Hugo Rob