Mel Gibson a Tomáš Akvinský: O způsobech účinnosti Kristova umučení

P. Romanus Cessario OP, Brighton, Massachussets, USA

Pokud je mi známo, žádný recenzent nenaznačil, že Mel Gibson četl Teologickou sumu, než začal natáčet "Umučení Krista".

Musel však pročíst otázku 48 ze třetí části Sumy Tomáše Akvinského. V ní se Tomáš zabývá problémem, jak Kristovo utrpení přivodilo svůj účinek - zkoumá jeho účinnost, chcete-li.

Účinnost je odborný filosofický termín, který nás vede zpět k Aristotelovým čtyřem příčinám a vybízí nás zkoumat, co je odpovědné za to, že se něco uskutečnilo. Tomáš užívá termínu "účinně" ve smyslu, který nenaznačuje zúžený význam "pracující produktivně s minimálním vynaložením úsilí nebo nákladů", na rozdíl od užití v moderních jazycích.

Způsoby (mody, modely) účinnosti

Latinské slovo modus můžeme zhruba srovnat s dnešním slovem "model". Pět způsobů (modů, modelů), jež Tomáš rozebírá v otázce 48, zachycuje ve svém úhrnu vše, co nám evangelia sdělují o křesťanské spáse. Tyto způsoby odpovídají na otázku: "Jak dovršilo Kristovo utrpení naši spásu?" I ti nejotevřenější kritikové Mela Gibsona připouštějí, že právě tuto otázku se i on snaží zodpovědět.

Model zásluhy

Když Akvinský říká, že "Kristus zasloužil svým utrpením spásu nejen sobě, nýbrž také všem svým údům" (STh III, 48, 1), otevírá otázku vztahu kříže k církvi.

Zásluha značí právo na odměnu. Odměnou Kristova utrpení je obšťastňující společenství přístupné každému členu lidského rodu. Podle formulace sv. Anselma by takovou milost mohl zasloužit jen Bůh, zatímco pouze člověk by mohl vynaložit úsilí, aby znovu získal, co ztratil. Kristu byla dána milost nejen pro něho samého, nýbrž i pro jeho údy.

Tuto milost proto nazýváme "milostí hlavy", jelikož Kristus zůstává hlavou církve. Někdo by se mohl ptát, proč by nebyly ostatní Kristovy zásluhy stačily k tomu, aby nám zasloužily odměnu věčného života. Akvinský odpovídá, že Kristus činil vše z největší lásky, ale utrpení zůstává "tím druhem činu", který je nejvhodnější pro účinky, jež mu připisujeme.

Mel Gibson zřejmě koncipoval svůj film takovým způsobem, aby zajistil, že každý divák pochopí zaměření "tohoto druhu činu" k účinku, jenž přesahuje všechny jednotlivé osoby nebo děje v dramatu líčené. Je to skutečně utrpení "Krista".

Gibson zkomponoval film obdobně jako řecké drama, aby se v divákově vědomí mohl pomalu vynořovat jeho universální význam. Díky epickému rozměru filmu podtrženému hudebním doprovodem je divák prodchnut čímsi všelidským a majestátním.

Model satisfakce

Tomáš se dále chápe tématu, které se v katolické teologii objevovalo přinejmenším od začátku šestého století, jež však nyní většina badatelů ztotožňuje s dílem z jedenáctého století, "Cur Deus homo?" od arcibiskupa Anselma z Canterbury (asi 1033 až 1109).

Akvinský uvádí přijatou nauku, že totiž "Kristovo utrpení bylo nejen dostatečnou satisfakcí za hříchy lidstva, ale bylo mnohem větší (superabundans)" (tamt., a. 2). Dostiučinění v křesťanské nauce patří mezi témata v pokoncilním období méně studovaná.

Zároveň by měl obnovený zájem o eucharistii jako oběť teology povzbudit, aby se vrátili k tomuto modelu Kristova utrpení, jelikož zůstává vůdčím principem katolické svátostné praxe.

Akvinský tvrdí, že Kristovo utrpení bylo všeobjímající a jeho bolest vzhledem k důstojnosti jeho osoby - spolu s jinými důvody - tak veliká, že dostiučinění, jež podává, stačí vyvážit všechny hříchy světa od hříchu prvotního až k poslednímu hříchu, který ještě bude spáchán. Zatímco zásluze přísluší odměna na základě dobrých skutků, dostiučinění znamená přijmout trest, obtížné činy.

Žádné téma se ve filmu Mela Gibsona neprojevuje s větší jasností než Kristovo dostiučinění. Většina komentátorů si zřejmě neuvědomila, že existují teologické důvody k vylíčení Kristova utrpení - podle některých i excesivním způsobem - od jeho zatčení v zahradě v Getsemane až po jeho závěrečné "dokonáno jest".

I když připustíme, že scény mučení překračují střízlivost biblických textů samých, nebo když se přikloníme k mínění, že by po takovém bití a krutém zacházení nikdo nebyl schopen vzít na ramena kříž a dokonce jej nést, přesto existuje vysvětlení, proč umělec zvolil z teologických důvodů takový exces.

Tento způsob ikonografické modifikace má oporu v dlouhé teologické tradici: církev nás žádá, abychom zvážili cenu, kterou Spasitel světa zaplatil. Bez takové meditace nelze plně pochopit dimenze katolické zbožnosti; místo toho bychom se rychle posunovali směrem ke křesťanství v těch desakramentalizovaných formách, jež se soustřeďují výhradně na vnitřní psychické stavy.

Model oběti

Oběť, píše Akvinský, označuje "to, co se činí k poctě náležející ve vlastním smyslu Bohu k jeho usmíření" (tamt.,a. 3).

Při výkladu o tomto modelu přenechává Akvinský poučení o oběti svatému Augustinovi, zejména v tom, co hipponský Učitel říká v X. knize svého díla "O Boží obci" (kap. 5 a 6) a ve spise "O Trojici". Stručně shrnuto: oběť vytváří jednotu, "abychom zůstávali jedno s ním" (cit. tamt.).

Kristovo utrpení působí podle modelu oběti, protože nakonec vede k té jednotě Boha a člověka, kterou nazýváme obšťastňující patření (visio beatifica) nebo přátelství. Jak rozmanité byly podíly těch, kdo se účastnili přinesení této jediné oběti, v níž byl Kristus jak obětním darem, tak knězem!

Na námitku, že ti, kdo zabili Krista, nemohli uskutečnit nic posvátného, jelikož spáchali ohavný zločin, Tomáš odpovídá, že "Kristovo utrpení bylo ze strany těch, kdo jej zabili, zločinem; ale ze strany toho, kdo trpěl z lásky, bylo obětí" (tamt., a. 3, ad 3).

Mel Gibson líčí toto téma s přesností, jež odpovídá jak biblickým zprávám o utrpení, tak i církevně kanonizovaným teologickým tvrzením ohledně odpovědnosti těch, kdo se podíleli na vydání Krista na smrt.

Nikdo nemůže film sledovat a jasně si neuvědomovat, že scénu ukřižování obklopují dva různé druhy lidí. Jedni jsou přesvědčeni - i když s velkou lítostí, ne však smutkem -, že to, co se děje, odpovídá Božímu plánu; a druzí, kteří toto mysterium nechápou. Do druhé skupiny osob patří na jedné straně lidé s přirozenými lidskými sympatiemi, jaké projevovala zvláště Pilátova manželka Klaudia, a na druhé ti, kteří dávali najevo tupou netečnost, zejména římští vojáci nižších hodností.

Model vykoupení

Téma vykoupení nebo výkupného se objevuje v biblických textech, kde se o Kristu říká, že nás vykoupil: "Víte přece, že jste z prázdnoty svého života ... byli vykoupeni převzácnou krví Kristovou" (1 Pt 1,18n) a "Kristus nás vykoupil z kletby zákona" (Ga 3,13).

Kristus osvobozuje člověka jak od trestu hříchu samého, to jest od pout poddanství nebo otroctví hříchem působeného, jednak od pokuty božské spravedlnosti, jež odporuje každému hříchu, protože Bůh, který je spravedlivý, nemůže jednat proti své spravedlnosti. Vykoupení je opakem otroctví a trestu; "byli jsme osvobozeni", říká Tomáš, "od obou závazků" (STh III 48, 4).

Autor latinských hymnů, básník Prudentius (348 až asi 410) vyjadřuje tuto dávnou pravdu takto: "Hle, nyní je věřícím otevřena / jasná cesta vedoucí do Ráje; / člověku je opět dovoleno vstoupit / do zahrady, kterou postoupil Hadovi." (Doslovně podle básnického překladu Sr. M.C. Eagan.)

Tento účinek je ovšem možný pouze na základě díla celé Trojice. "Je proto vlastní Kristu, nakolik je člověkem, že je Vykupitel v bezprostředním smyslu, ačkoli vykoupení samo může být přisouzeno celé Trojici jako první příčině" (tamt., a. 5).

Mel Gibson se od začátku do konce nezdráhá do dramatu Kristova utrpení včleňovat ďábla. Ďábel, "který se dokonce pokoušel odvrátit Ježíše od poslání, jež mu svěřil Otec", se objevuje v androgynním převleku podle mého názoru ne jako komentář k soudobým mravům, nýbrž proto, aby divákům připomněl, že ďábel je "lhář a otec lži". (Viz Katechismus katolické církve 394; srov. J 8,44 a 1 J 3,8, cit. tamt., 392.)

O tom, co lidé pokládají za dobré, se nakonec ukazuje, že to představuje lež o dobru pro lidskou osobu. To je nejstarší příběh knihy. V tomto případě knihy Genesis. ... Kristovo utrpení obrací úděl člověka, jenž byl kdysi vypuzen ze Zahrady. Kristus definitivně drtí hlavu hada.

Neměli bychom postřehnout, že Gibson vkládá Marii Magdalské do úst otázku, jež je tradičně rezervována nejmladšímu členu židovské rodiny - "Proč tato noc..."? A tuto otázku klade Marii, Ježíšově Matce, na znamení že Nová Eva je nyní činná. Marie, Nová Eva, chápe přede všemi ostatními, že byl započat velký obrat žalostného lidského údělu.

Model účinné příčiny

Poslední článek otázky 48 ze třetí části Teologické sumy dokončuje diskusi o utrpení vyjasněním zvláštního postavení Ukřižovaného.

"Prvotní účinnou příčinou lidské spásy je Bůh", píše sv. Tomáš. "Jelikož je však Kristovo lidství nástrojem božství (...), všechno, co Kristus koná a trpí, působí silou božství k lidské spáse" (STh III, 48, 6).

Protože je nemožné vizuálně znázornit, co je neviditelné, je nesnadné, ne-li nemožné znázornit Krista. Božství zůstává neviditelné. Světci tuto pravdu uznávají. Říká se, že blahoslavený Jan z Fiesole, Fra Angelico, poznamenal: "K zobrazení Krista je nutné žít s Kristem". Měli bychom ho v tomto jeho eschatologickém výroku brát vážně.

Mel Gibson režisérsky vede Jima Caviezela způsobem, jenž se podle mého názoru blíží splnění nemožného. Ve srovnání s Kristem Pasoliniho, Zeffirelliho a Rosseliniho zachycuje Gibsonův Kristus něco, co těmto ostatním stačilo naplnit vrcholným vyjádřením lidských hodnot.

Nejsem kritikem umění, ale zdá se mi, že právě přehánění nebo dokonce deformace, jež někteří komentátoři pokládají za problematické, má ve skutečnosti za cíl ukázat nám, že tento muž je něco víc než lidská bytost. Že máme zdroj jeho lidské nezdolnosti hledat jinde.

Bylo by velkým přepínáním ptát se, neukazuje-li Mel Gibson Kristovu božskou přirozenost také náznaky, že měl vlité poznání? (Například když se ve filmu mezi Palestinci v prvním století objeví evropský stůl ze 16. století?Nebo když Kristus začne s Pilátem bez námahy mluvit latinsky?)

Někteří odborníci spekulovali nad absencí řečtiny ve filmu; pokud je mi známo, nikdo nevyslovil dohad, že by "historický Ježíš" měl příležitost učit se konverzační latině.

Téma modelu účinnosti bychom neměli opustit bez upozornění, že se Gibson nerozpakuje zviditelnit znamení božského zásahu v okamžiku Kristovy smrti, jak je zaznamenávají evangelia.

"Umučení Krista" nekončí hloubáním o pravděpodobných vnitřních dispozicích Ježíšových následovníků. Závěrem filmu je nepochybné ujištění, že výsledkem tohoto ukřižování jsou události kosmického významu, jaké může způsobit jen Bůh.

Chtěl bych zakončit zmínkou o vztahu Kristova utrpení k Církvi.

Melovi Gibsonovi se na jedné straně podařilo jistým způsobem zdůraznit ženskou povahu Církve - pouze ženy se s úctou dotýkají svaté krve: Veronika, Maria, Marie Magdalská a v širším smyslu také Klaudia, která k tomu účelu poskytuje čisté plátno.

A zároveň dává panenské Matce Boží, Neposvrněné Marii, takové místo, které zřejmě vyjadřuje nejtěsnější osobní kontakt s jejím trpícím Synem. Ona, jež je Matkou Vykupitele, se tak stává matkou všech, kdo byli vykoupeni.

Ve filmu vidíme ustanovení Mariina mateřského zprostředkování. Gibson dává Marii místo "mezi jejím Synem a lidmi (připomeňme, kolikrát se Maria dívá přímo na nás!) v situaci jejich nedostatků, potřeb a utrpení (vzpomeňme si na Petra u jejích nohou). Staví se ´mezi ně´, tj. působí jako prostřednice, ne jako cizí osoba, ale ze svého postavení matky." (Encyklika Jana Pavla II. "Redemptoris Mater" z r. 1987, 21.) Mel Gibson ve svém filmu zachycuje to, co papež píše ve své encyklice, takovým způsobem, že si film už proto zasluhuje titul "katolický".

Uznáváme-li, že umučení má vztah k Církvi, uznáváme také, že má vztah k eucharistickému proměňování. Celý film je v jistém smyslu o eucharistii. O Chlebu života.

Tuto pravdu ilustruje svatý Jeroným: "Proč bychom neměli truchlit, říkáš? Jákob oplakával v žíněném rouchu Josefa (viz Gn 37,34nn)..., ale jen proto, že Kristus ještě neprolomil dveře do ráje ani neuhasil svou krví míhající se plamenný meč cherubů (Gn 3,24; srov. Ez 1,15-20). ... Neboť, jak praví apoštol, ´smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam´(Ř 5,14). Ale pod Ježíšem, tj. pod evangeliem Krista, který nám otevřel bránu ráje, není smrt doprovázena smutkem, nýbrž radostí." (Dopis 39,4 adresovaný Paule u příležitosti smrti Blaesilly, v Římě r. 389.)

"Umučení Krista" je pro diváky vyzváním, aby uznali, že v eucharistickém chlebě, jejž Jim Caviezel plný radosti podává svým učedníkům-kněžím, objevujeme ten zdroj lásky, která nikdy nekončí.

Z angličtiny přeložil Dr. Václav Frei.