Kázání kardinála Meisnera v Králíkách

Milé sestry, milí bratři:

1. Maria definuje sebe samou jako "služebnici Páně", tedy ne jako "pani" z Nazareta. Anděl Gabriel charakterizuje její bytost docela jinak, když říká: "Buď pozdravena, milosti plná, Pán s tebou" (Lk 1, 28). Církev dnes oslavuje Pannu Marii dokonce jako "královnu nebes". V modlitbě svatého růžence se popisuje vzestup Panny Marie v prvním tajemství Radostného růžence a v posledních tajemstvích Slavného růžence: "kterého jsi, Panno, z Ducha Svatého počala" a "který tě, Panno, do nebe vzal a korunoval."

Kdo se jako Panna Maria úplně přenechává Bohu, ten bude také od Boha z pouhé milosti zcela přijat. Proto vyznáváme: "který Tě, Panno, do nebe vzal." Kdo následuje Pannu Marii a na sebe se dívá jako služebnice nebo služebník Boží, toho Bůh v nebi povyšuje, podobně jako Pannu Marii. Člověk, který uznává ve svém životě Boha, ten roste. Když ale udělá sebe sama bohem, ztratí svou cenu i důstojnost.

V Magnificat Maria zpívá "sesazuje mocné z trůnu." (Lk 1, 52) Nezažili jsme to všichni v posledních 50 letech zde v zemi a v celé střední a východní Evropě, kde chtěli vystavět civilizaci bez Boha a na duši člověka se přitom zapomnělo? Člověk jako dítě Boží ztratil svou královskou korunu a svou důstojnost jako bratr a sestra Ježíše Krista.Stal se byl jenom funkcionářem ideologie, která pohrdla člověkem, protože neznala Boha. Proto zná Maria tak dobře lidi, protože tak intensivně a hluboce zná Boha. Proto přichází na nesčetná mariánská poutní místa celého světa lidé utrmácení a obtíženi svými starostmi a prosbami k Marii. Zde se cítí pochopení, zde se cítí přijati, zde se cítí milovaní.

2. Mariina cesta byla jít ve stopách Kristových - jako Služebník Boží začal o Vánocích svou cestu na zemi a jako Pán a Král světa dokončil o Velikonocích své dílo. Mariina cesta je proto také naší cestou. Ta cesta je pro nás normou. Na začátku našeho následování Krista by mělo stát, tak jako u Marie, poctivé sebepoznání: "Jsem služebnice, služebník Páně."

**Jakou odpověď dává člověk na otázku: Kdo jsem - služebnice Pána nebo služebník Boží? Jedni tvrdí - "mé břicho patří mně" a hrají si na paní nad smrtí a životem svého nenarozeného dítěte. Jiní říkají, že sami vezmou svůj život do rukou - bez Boha a tím bez milosti a zodpovědnosti, to znamená: dělají, co chtějí. Člověk si myslí, že je rovný Bohu a udělal pána ze služebníka a služebnice. Takový pán nepotřebuje milost Boží, vyžaduje své právo. Tím se ale stává za všechno sám odpovědný a ručí za všechno, co se děje ve světě. Jeho život stojí vždy pod nemilosrdným heslem: "Co sis neuchvátil za svého života, to je pro tebe navždy ztraceno." Strach před touto ztrátou honí lidi do nemilosrdného stresu. Bez nebe se od člověka žádá beznadějně více, než je schopný dát a udělat.**

Osud Mariin osvobozuje člověka od břemene. Svátek jejího přijetí do nebe nám ukazuje, že Bůh dokončuje všechno, co zůstalo v našem životě jenom nedokončené. Máme udělat jenom to, co jsme schopni udělat a to opravdově a zcela. Všechno ostatní můžeme klidně přenechat Pánu Bohu. Existuje stav, kdy člověk chce více udělat, než dokáže, a ve skutečnosti je to pouhá nevěra.

V minulém století se hlásalo: "Náboženství je opium lidstva." Dokonce ještě dnes se toto někde v praxi docela vážně předloží dětem a mladistvým. Od té doby, co náboženství bylo teoreticky nebo prakticky odstraněno, sahali lidé skutečně k opiu, k touze. Kde se už neví o povýšení lidské důstojnosti skrze Boha jako u Marie, nutí to člověka, aby drogou rozšířil své možnosti a dokázal nemožné. Droga však nepomáhá člověku, ale vede k sebezničení. Protože my lidé bez Pána Boha musíme usilovat o druhořadé cíle, zůstává mnoho vlastních schopností a energií nepožadováno a nevyužito. Tím se stáváme příliš slabými, než abychom skutečně žili, příliš slabými, abychom se dovedli rozhodnout pro něco, pro co jsme se měli ve svém životě dávno rozhodnout. Potom se dostaví rakovina duše, že jsme svůj život nežili správně. To znamená konkrétně nechuť, mrzutost, duše člověka je ve své podstatě nahlodána. A potom lidé sahají k droze.

Pro Pána Boha neexistuje žádná jiná volba! Člověk nežije z výrobních čísel a z procent hospodářského růstu. Člověk potřebuje velikost, potřebuje toho Největšího, jako Maria! Člověk potřebuje horizont, ano, potřebuje nebe - jako Maria!

3. Od té doby, co se nebe přenechalo andělům a vrabcům - jak říká německý básník Heinrich Heine - upadla naše země mezi lupiče. Člověk jako obraz Boží je hnán neukojitelnou silou překonat sám sebe. Sahá po hvězdách. Co Panně Marii bylo darováno jako milost, přitahuje člověka celý život jako magnet. Kde se ale nadpřirozený život znemožnil, kde se nebe přenechá jen andělům a vrabcům, tam žene člověka síla, která touží po zbožštění. Začíná pak světem sytit svůj hlad po věčnosti. Stráví přitom rezervy světa a přesto hlad nepřestává. Nebe, které zmizelo, ohrožuje zemi, která zůstala. Takzvaný ekologický problém je problémem teologickým. Svět nemůže nasytit hlad člověka po věčnosti a zničí se, protože člověk už nemá Boha. Jedině Bůh dokáže hlad člověka ukojit. Svět je bez Boha odsouzen ke smrti. Mariina cesta životem ukazuje splnění známého slova svatého Augustina: "Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě". Tento konec života chrání člověka před sebou samým a svět před lidmi.

4. Dnešní vládnoucí zabránili, aby se v evropské ústavě určilo jméno Boží jako základna pro evropské národy. Vezměte Evropě všechno to, co připomíná Krista: katedrály, baziliky, kostely, kláštery poutní místa, vezměte z našich muzeí všechny obrazy a všechny sochy, které ukazují na Ježíše a Marii, vezměte křesťanské nemocnice, domovy důchodců a dětské domovy - co zůstává pak ještě z Evropy? Nejkrásnější obrazy, které znázorňují člověka, jsou obrazy Krista a Marie. Evropa se chce odstřihnout od svých kořenů. Co potom ještě zbude?

Zdá se, že lidé se ničemu nenaučili ze čtyřicetiletého babylonského zajetí komunismu. Člověk jako obraz Boží potřebuje Boha, aby nebyl zneužíván a manipulován. Rakouský spisovatel Franz Grillparzer říká: "Humanita bez poukazu na Boha dává bestialitu" to znamená "Lidskost bez poukazu na Boha zajde v chaosu."

Dnešní svátek Nanebevzetí Panny Marie je programem Božím pro život člověka, který byl už zde na zemi požehnaný. V Otčenáši se modlíme: "Jako v nebi, tak i na zemi". Kde země zůstane připoutána k nebi, a člověk na Boha, tam obdrží člověk už na zemi korunu dítěte Božího. Co jsme my - obyvatelé této země -, byla jednou Maria. Co Maria je dnes, to smíme jednou z milostí Boží být - přátelé Boží v říši Boží. Kdo se zcela Bohu odevzdá, bude také od Boha zcela přijat. Kdo nemá původ, ten také nemá žádnou budoucnost. Nikdo ve vaší krásné požehnané zemi nemá tak dlouhý a úctyhodný původ, jako vy jako křesťané. A proto nemá také nikdo tak milostiplnou budoucnost jako vy křesťané. Tuto budoucnost smíme dnes slavit, v den svátku Nanebevzetí Panny Marie. K tomu si smíme všichni blahopřát! Amen.

+ Joachim Kardinal Meisner, kolínský arcibiskup