18.10.2004, SME
Nobelovu cenu za literatúru získala Elfriede Jelinek (1946), bývalá členka Komunistickej strany Rakúska a súčasná feministická spisovateľka. Rakúski komunisti boli vždy dosť zúfalá sekta. Notoricky závislí od finančnej podpory komunistov zo sovietskeho bloku, vo voľbách tradične získavali tak pol percenta hlasov. V Bratislave bolo dostať kúpiť za socializmu ich noviny Volkstimme. Bratislavčania ich považovali za vrchol tuposti, ale kupovali ich. Bol v nich totiž program viedenskej televízie.
Jelineková si z detstva a mladosti musela pamätať okupáciu Maďarska a Československa aj exodus utečencov do Rakúska, napriek tomu sa rozhodla budovať žiarivé zajtrajšky v KS. Kedy tento senilný brežnevovský svet opustila, životopisy neuvádzajú, ale zdá sa, že dospela k svetu veľkého literárneho duchovna. Veď dostala Nobelovu cenu. Pozrime sa teda na to duchovno á la Jelineková.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
1. "Ženy sa často vydajú alebo sa zničia nejako inak", čiže manželstvo je zničenie ženy. Na inom mieste nám oznamuje, že manželstvo je pre ženu "koniec života a začiatok rodenia detí".
2. Deti sú "odporné biele vrieskajúce dojčenské pandravy" a hlavná hrdinka má chuť dojčatám "dolámať krehké pršteky". Muži sú niečo ako vesmírny hmyz z filmu Men in black, Jelineková ich zásadne nenecháva jesť, ale "žrať", ľudí nenecháva umierať, ale "otŕčať kopytá" alebo "skapať". Skrátka, veľká literatúra. Ocenená Švédskou akadémiou, ktorá kedysi ocenila takto Selmu Lagerlöfovú a Sigrid Undsetovú. Keď máme takúto veľkú literatúru, tak čarbanice na stenách verejných záchodov už ani nepotrebujeme.
Už Marx oslobodzoval ženu zo zajatia rodiny a manželstva. Bežne sa stretávam s ľuďmi, ktorí by ani za nič nepriznali akúkoľvek sympatiu k marxizmu, avšak šíria Marxove názory na rodinu. Jelineková nechce rodinu, manželstvo, rodičovstvo. Želá si ich dekonštrukciu. Čo chce namiesto nich?
Ako hovorí ironicky český exilový filozof Rio Preisner, marxisti chcú niečo "zcela jiného", nech je to čokoľvek, len nech je to "zcela jiné". A že to niečo "zcela jiné" nechce fungovať? No a čo?
Jelineková môže byť spokojná. "Vrieskajúcich pandráv" ubúda v celej Európe, úhrnná plodnosť európskych žien je spoľahlivo hlboko pod číslom dva, počet obyvateľov EÚ neklesá len preto, že existuje imigrácia z tretieho sveta, ktorý zatiaľ svoje Elfriedy nemá. Švédska akadémia vied sa rozhodla tento stav Európy osláviť takýmto udelením ceny.
Nechutná prítulnosť ľavicových západných elít, mediálnych, akademických a kultúrnych k sovietskemu komunizmu sa po jeho kompromitácii rýchlo pretransformovala na kultúrny marxizmus, ale občas prenikne na povrch i nostalgia za láskou mladosti. A občas sa stará i nová láska zázračne zleje v dialektickej jednote ako v prípade Jelinekovej.
Chce sa mi opäť citovať Preisnera: "Pojmy pravda, krása, dobro nelze modernizovat ani reformovat, ani jinak přizpůsobovat novým ,skutečnostem´světa. Z toho, že to nelze, svět vyvozuje nezbytnost je ,překonat´ Z ,překonání´ pojmů pravda, dobro, krása vyplývá však leda zoufalá nemožnost překonání nihilismu."
Čo robiť? Dekonštrukcia civilizácie napreduje, treba začať budovať koalície, ktoré sa postavia na odpor. Bude potrebné spojenectvo kresťanova ľudí, ktorí nie sú deklarovanými kresťanmi, ale majú základnécivilizačné inštinkty. Začiatky budú ťažké. Navrhujem začať tým, že niektorým rozhodnutiam západných elít, rozhodnutia o udelení Nobelovej ceny nevynímajúc, budeme prisudzovať asi takú vážnosť, akú sme prisudzovali Volkstimme.
Vladimír Palko
01.10.2026, RC Monitor 18/2026
Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.
25.09.2026, RC Monitor 17/2026
Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.
23.09.2026, RC Monitor 17/2026
Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.