USA: Zpráva o náboženské svobodě

7.října vydala vláda USA nejnovější zprávu o náboženské svobodě ve světě. Navzdory tomu, že řada mezinárodních smluv zavazuje státy k zaručení náboženské svobody, "velká část světové populace žije v zemích, kde je náboženská svoboda omezena nebo zakázána", jak zpráva poznamenává.

Mezinárodní zpráva o náboženské svobodě za rok 2002, kterou připravilo americké ministerstvo zahraničí, je čtvrtou takovouto zprávou od chvíle, kdy začal v roce 1998 platit Zákon o náboženské svobodě. Tato nejnovější zpráva pokrývá období od 1.července 2001 do 30.června 2002, a monitoruje situace ve 190 zemích.**

První část zprávy se soustřeďuje na státy, kde je svoboda omezena. V čele jejich seznamu jsou země, označené v tomto ohledu jako totalitní nebo autoritářské. Například v Barmě "vláda infiltrovala nebo sledovala schůze a činnost prakticky všech organizací, včetně náboženských". I když úřady preferují budhismus, i činnost budhistického kléru je - podle zprávy - přísně omezena.

V případě Číny mluví zpráva o "tvrdé represi" vůči oficiálně neschváleným skupinám. Uvádí, že vláda zesílila kampaň, která chce veškerou náboženskou praxi svést do organizací, jež jsou pod jejím dohledem. Policie zavírá mešity, chrámy a semináře, které se nepodrobily úřední kontrole, a "zejména vůdci nepovolených skupin jsou terčem obtěžování, výslechů, zadržování a tělesného týrání včetně mučení".

Zpráva kritizuje také Severní Koreu. "Náboženské skupiny a skupiny bojující za lidská práva poskytly řadu zpráv, že členové podzemních církví jsou biti, vězněni nebo zabíjeni", říká se v ní.

Z asijských zemí zpráva jmenuje Laos a Vietnam a věnuje zvláštní pozornost perzekuci vietnamských Hmongů, kteří jsou protestanti; někteří z nich byli obviněni z ilegální náboženské praxe a uvězněni až na tři roky.

Také Kuba patří na černou listinu. Její vláda "se snaží udržet vysoký stupeň kontroly nad náboženstvím". Zpráva zaznamenává, že návštěvníci bohoslužeb bývají sledování bezpečnostními složkami a dodává: "Možnost provozovat školy, školit náboženské pracovníky, tisknout náboženské materiály, je buď velmi omezená nebo vůbec neexistuje."

Islámské státy

Další kategorií zemí jsou státy otevřeně nepřátelské menšinám nebo neschváleným náboženstvím. V mnoha případech jde o islámské státy. Například v Iránu je "pro některé náboženské menšiny hrozivá atmosféra". Menšiny bývají diskriminovány v oblasti zaměstnávání, vzdělání a bydlení.

V Iráku je persekvována menšina šíitských muslimů. Zpráva obviňuje Irák z "brutální kampaně vražd, hromadných poprav, svévolných věznění a prodlužované vazby proti šíitským vůdcům a věřícím".

Pákistánskou vládu obviňuje zpráva z nedostatečné ochrany práv náboženských menšin a neochoty zakročit "proti společenským silám nepřátelským vůči lidem jiné víry". Zpráva také kritizuje zákony o rouhání, které se užívají jako proti muslimům, tak proti jiným věřícím.

Ještě tvrdší je zpráva vůči Saudské Arábii. "Svoboda náboženství v Saudské Arábii neexistuje", uvádí se v ní. Všichni občané musejí být muslimy a žádný veřejný projev ne-muslimské víry se nedovoluje. Klérus jiných náboženství nesmí do země vstoupit a nesmí zde konat bohoslužby pro své věřící, kteří žijí v Saudské Arábii.

V Súdánu jsou, jak uvádí zpráva, obětí vládních akcí v rámci občanské války hlavně křesťané a příslušníci animistických náboženství. Uvádí se odvlékání osob a jejich braní do otroctví, i nucené konverze k islámu. "Vláda uznala islám jako státní náboženství a tím vytvořila atmosféru, kde jsou ne-muslimové občany druhé třídy", říká zpráva.

Kritizován je také Turkmenistán a Uzbekistán. Turkmenistán omezuje náboženské projevy a přísně omezuje činnost neregistrovaných organizací. V Uzbekistánu jsou nepovolené islámské skupiny podrobeny "tvrdému zacházení" a křesťanské církve jsou tolerovány jen potud, pokud se nesnaží získat konvertity mezi místním obyvatelstvem.

Země, kde se nerespektují zákony

Další skupinou jsou země, které mají zákony na ochranu náboženských svobod, ale ty se nerespektují. V Bangladéši "policie často liknavě chrání náboženské menšiny, stanou-li se obětí zločinu, a tak přispívá k atmosféře beztrestnosti".

V Bělorusku vláda favorizuje pravoslavnou církev, zatímco ostatní skupiny jsou vystaveny "narůstajícímu obtěžování". Připravuje se zákon, který by náboženskou svobodu dále omezil. Zpráva mluví o obtížích, jimž čelí klérus, zvláště katolický a evangelikální, pokud jde o víza a povolení k pobytu.

V Egyptě jsou zjevná jistá zlepšení, ale stát stále pronásleduje lidi jiné víry. "Schvalování stavby kostela je dosud zdlouhavé a nevstřícné vůči křesťanské komunitě", říká zpráva.

Zpráva zaznamenává náboženské násilí v Indii, zvláště útoky hinduistických skupin ve státě Gudžárat na začátku tohoto roku. Dvě politické strany (BKP a Národní) "se vztahem k hinduistickým šovinistickým skupinám vyvolaly opakovaně útoky proti náboženským menšinám."

Kritizována je také Indonésie. Její vláda "někdy toleruje zneužívání svobody náboženství", říká zpráva. V Nigerii zavádění šariatického práva odporuje ústavě a náboženské menšiny čelí diskriminaci z mnoha stran.

Tak jako v minulých zprávách, také letos se zmiňují i některé evropské země. Belgie, Francie a Německo jsou kritizovány pro zákony omezující činnost sekt. Zpráva tvrdí, že některé tyto zákony se aplikují způsobem, že jsou perzekvováni věřící lidé. Zpráva zejména varuje, že takové zákony (Picardův zákon ve Francii) mohou přejímat jiné země, kde vláda zdaleka tak nedbá na jejich správné uplatňování.

Agentura Zenit, z níž Res Catholica zprávu přejímá, dodává, že letos uplynulo čtyřicet let od zahájení Druhého vatikánského koncilu, který přinesl deklaraci Dignitatis Humanae Personae, a cituje z ní slova: "Proto občanská moc, jejímž vlastním cílem je starat se o časné obecné blaho, má uznávat náboženský život občanů a stavět se k němu příznivě. Opovažuje-li se však zasahovat do náboženských úkonů nebo jim zabraňovat, je třeba říci, že překračuje své meze."