The Da Vinci Code: Jak házet světu písek do očí

(česky Šifra Mistra Leonarda, originál i překlad 2003)

Už zběžná prohlídka oddělení "náboženství" v kterémkoli knihkupectví nám ukáže, že se dnes překvapující počet lidí snaží postavit knihu "Šifra Mistra Leonarda" do správného světla. Zato ani nepřekvapuje, že sporné strany debaty mají pro toto úsilí rozdílná vysvětlení. Kritikové knihy pokládají za zcela zřejmé, že tvrzení v ní obsažená ani sama Leonardova šifra prostě neobstojí před nepopiratelnými fakty. Příznivci románu jsou opačného názoru a pokládají už sám objem útoků proti němu za jasný doklad, že se křesťané té knihy bojí. Soudí proto, že v románě musí být něco, v čem křesťané logicky vidí ohrožení své víry.

Jak tomu obvykle bývá, pravda je na obou stranách. Odpůrci, jako Sandra Mieselová, autorka knihy The Da Vinci Hoax (Da Vinci - mystifikace) kritizuje román "pro jeho postavy nepřesvědčivé jako poddajné obaly, monotónnost a nepravděpodobný děj", a co je důležitější, "naprostou lživost Brownova materiálu". Skutečně, nadšená chvála v New York Daily News, podle níž "výzkumy [Dana Browna] jsou bezchybné", může znít každému, kdo má nějaké ponětí o "faktických" podkladech románu, jen jako nevkusný žert.

Na druhé straně může obdivovatele "Šifry Mistra Leonarda" (jíž se prodalo už přes 12 milionů výtisků) plným právem udivovat, jakou míru strachu projevují ve vztahu k této knize křesťané, "konservativní" historikové i nemálo jejích dobře smýšlejících a vzdělaných čtenářů.

Tito obhájci "Šifry" však přehlížejí, že to, co kritiky knihy znepokojuje, není ani tak její obsah jako spíše skutečnost, že ji miliony lidí polykají jako celek, bez pochybnosti. Kritiky "Šifry" udivuje to, co její úspěch vypovídá o stavu naší kultury. Závěr, k němuž docházejí, není ani trochu povzbudivý.

V prosincovém čísle časopisu National Review prohlásil David Klinghoffer: "Kdybych byl křesťan, myslím, že by pro mne bylo trochu znepokojivé, že někteří jiní křesťané skutečně chápou tuto knihu jako ohrožení své víry." Připojuje cennou poznámku: "Kdyby profesionální vychovatelé skutečně plnili svůj úkol, každý věřící katolík, který má za sebou základní školu, by věděl, že Brownova kniha je totální lež."

Avšak třebaže je pro Browna prvotním terčem nepochybně katolicismus a katolická prelatura Opus Dei, "Šifra" je ničemný útok mířící ještě o hodně dál. A zdá se, že vědět o tom, že Brownova kniha je totální lež, by měl vůbec každý, kdo něčemu věří a kdo už má za sebou základní školu.

V jedné z těch mnoha nudných pasáží, jež vytvářejí stavbu románu, prohlašuje jedna z hlavních postav s úsměvem vědoucího: "Každá víra na světě je založena na výmyslu". To je jedno ošemetné tvrzení, které má čtenář spolknout, ať je jeho víra nebo přesvědčení jakékoli. Konec konců náboženství není jediná věc, kde máme víru, Věříme svým přátelům, své rodině, svým učitelům, svým partnerům v manželství; máme předpokládat, že i to je založeno na výmyslu?

V jiné pozoruhodně neomalené pasáži Brown ironicky vyjadřuje své vlastní relativistické názory o historii ústy královského dějepisce Teabinga. Ten tvrdí: "Dějiny vždy píší vítězové. Střetnou-li se dvě kultury, poražená je vymazána a vítěz píše učebnice dějepisu - knihy, které oslavují jeho vlastní kauzu a hanobí jeho přemoženého nepřítele. 'Co jsou dějiny, ne-li dohodnutá fabule?'" Čtenáři se ovšem s údivem mohou ptát, proč se Teabing vůbec obtěžoval strávit řadu let studiem, aby se stal především historikem.

Postava historika odráží autorovy vlastní cynické názory

Z celé knihy "Šifra Mistra Leonarda" je zřejmé, že Teabingovy cynické názory jsou názory autora. Brown beze všech skrupulí bere do ruky skořápky typologie, literatury, teologie, filosofie a také historie - v tomto případě nic víc než jména, data a místa -, vykuchá je, vyhodí vnitřnosti a zpátky do jejich prázdných vnitřků nahází obsahy, jež sám zhotovil. Výsledkem je téměř neproniknutelná směs faktů, pseudofaktů a bezostyšných lží.

Zapomeňme na všechny kontroverzní řeči o Ježíšově manželství s Marií Magdalskou a o nadvládě takzvaného posvátného ženství v rané církvi. Kdo by mohl číst, jak Brown s kamennou tváří tvrdí, že angličtina nemá nic společného s latinou, aniž by se srdečně zasmál? Nebo kterému věřícímu židovi by se neobracel žaludek, když Brown prohlašuje, že židé v raném judaismu uctívali bohyni rovnocennou Jahve-mu prováděním svévolných sexuálních obřadů ve svatyni světic? Takový seznam pokračuje dál.

Proč mnoho čtenářů bere urážlivá tvrzení románu vážně?

Ale je-li ta kniha tak absurdní jako to všechno (a taková skutečně je), musíme se znovu ptát, proč jde na odbyt, a co je závažnější, proč existují čtenáři, kteří berou její nesmyslná tvrzení vážně?

Odpověď nám dává sám Brown. Jeho postavy v knize dvakrát zvolají: "Každý miluje spiknutí". David Klinghoffer vysvětluje, že "to nejlepší na Šifře Mistra Leonarda je, že to spiknutí je právě hrozně chytré. Jak se zaručeně vytvoří vynikající spiknutí? Nemusí být skutečné, a toto určitě skutečné není, přestože Brown zařadil ještě před Prolog vsuvku se smělým titulem FAKTA. A stránka FAKTA vskutku poskytuje klíč k celému problému. Vlastní síla konspirační teorie totiž spočívá v tom, že nabízí jakousi alernativní "pravdu", jakoukoli pravdu, jen když to není ta zavedená, obvyklá a pravda.

Chesterton jednou o křesťanství řekl, že je ve světových dějinách tak jedinečné tím, že je mýtem, který je náhodou pravdivý: Kristus historicky skutečně žil, zemřel a vstal z mrtvých. Dokládají to stovky svědků a příslušné písemné záznamy očitých svědectví. To, co dělá Dan Brown v románu "Šifra Mistra Leonarda" - a co na něm čtenáři shledávají tak poutavým - je, že předkládá svůj vlastní mýtus a svůj gargantuovský (ačkoli naprosto neproveditelný) pokus dodat tomu mýtu legitimitu historické autentičnosti stejného druhu, jakou má "tradiční" Kristus.

Ale jeho pokus vyznívá naprázdno, a to z několika důvodů. První z nich je, že "prameny", jež Brown spaběrkoval pro svůj tzv. "bezchybný výzkum", jsou z velké části dosud neznámé texty, jež by žádný zásadový nebo rozumný akademik vůbec nebral vážně. Jinak řečeno, celá kniha je čirý žvást.

A druhý, závažnější důvod, proč jeho pokus vyznívá naprázdno, je, že už v půli knihy si každý zvídavý čtenář musí říci: "Koho to k čertu zajímá?" Brownovy názory na historii mají totiž zcela postmoderní ráz; to znamená, že Brown zcela odmítá existenci historické pravdy. A jeho názory, jako každý jiný postmoderní pohled na dějiny, se hemží kontradikcemi.

Když hrdinové Brownova románu projíždějí jako o závod Francií a Británií, šeptem si sdělují dlouho potlačované "pravdy" o dějinách a mezitím uskakují před kulkami a riskují životy doslova na každém záhybu cesty, čtenář se musí ptát, co to pro všechno na světě má znamenat.

Je-li historie - podle Browna - koneckonců vždy psána vítězem, pak celý tento pokus přivést na světlo Kristovu "pravdivou" historii, není nic jiného než další pokus předepsat světu novou a stejně falešnou interpretaci dějin. Proč všechna ta směšná námaha odhalit "pravdu dějin", když samy postavy románu připustily, že především nic takového jako pravda není? Nyní se dostáváme ke skutečnému smyslu "Šifry Mistra Leonarda".

Skutečný záměr knihy "Šifra Mistra Leonarda"

Ať jsou Brownovy pokusy o popularizaci "nové" verze dějin jakkoli hloupé, jeho kniha a odezva veřejnosti na ni je užitečné měřítko současného stavu naší kultury. Při všem soustředění na "spiklenecké" potlačení "posvátného ženského prvku" katolickou církví atd. mnoha čtenářům nepochybně uniklo, co je možná nejpodstatnější pasáží celé knihy. Setkáváme se s ní tam, kde Teabing (královský dějepisec) s jásotem prohlašuje: "Nyní však vstupujeme do věku Vodnáře, jehož ideály požadují, aby se člověk chtěl učit pravdě a byl schopen myslet samostatně. Tento ideologický posun je nesmírný, a dochází k němu právě nyní."

A Brown, aby nenechal žádné nedorozumění, vyslovil svou myšlenku ještě jasněji v jednom interview pro Washington Post: "V minulosti byla pravda něčím, co bylo předáváno autoritativními postavami; nyní ji hledáme a objevujeme sami." A to je bohužel převládající přístup západního světa. Je to základní přesvědčení, jež je v pozadí knih jako "Šifra Mistra Leonarda" a jež je činí tak atraktivními. Není žádné pravdy. My všichni jsme bohové.

Pro ty, kdo se aktivně angažují ve válce kultur, je popularita této knihy alarmující, a ne bez důvodu. Její oblíbenost a její široké přijetí jako přesného pohledu na dějiny jasně ukazuje intenzitu zápasu, v němž se angažují; a dopad románu věci sotva pomůže. Šíří destruktivní názor, že pravda je vždy ezoterická, nikdy není v rukou uznávaných autorit a je zřídka dosažitelná.

Nedávné výzkumy veřejného mínění ukazují, jak v západním světě vzrůstá zájem o "spiritualitu". Ovšem pokud začíná převažovat spiritualita založenána relativistických názorech, jaké jsme viděli v knize "Šifra Mistra Leonarda", pak je důvod k ostražitosti. Je významné, že by miliony lidí, jak se zdá, mohly být připraveny odhodit čtyři tisíciletí dějin lidstva, chyb, jichž se za čtyři tisíciletí dopustilo a poučení, jež z nich vyvodilo, i moudrost předávanou z generace na generaci - ve prospěch vágního, nejasného a nakonec klamného pátrání po osobní pravdě.

Tento spor může mít pozitivní výsledek

A přece může mít spor o román "Šifra Mistra Leonarda" pozitivní výsledek. Spoluautor knihy "Da Vinci - mystifikace", Carl Olsen, tvrdí, že ačkoli "tyto pokřivené názory na dějiny a katolicismus neobyčejně úzce souvisí s teologií a s katechismem, jejž někteří lidé nebudou nikdy číst", jeho "návrh není říkat lidem, aby román nečetli, nýbrž povzbuzovat je, aby analyzovali a pečlivě hodnotili, co říká, a uvažovali o tom, proč byl napsán."

Je skutečně nepopiratelné, že miliony lidí, kteří by asi nikdy neuvažovali o náročnějších náboženských, historických a spirituálních otázkách nahozených v románu "Šifra Mistra Leonarda", se nyní díky jeho neuvěřitelné popularitě těmito záležitostmi zabývá. Smutné je, že tato nová generace hledajících začala tak, že byla nasměrována naprosto špatným směrem. Ale semena zkoumání byla zaseta. Místo umrtvující apatie je tu nyní aspoň rostoucí zájem o tuto tematiku; a ryzí zvídavost je setba, která - zalévána - může vyrůst ve strom pravdivého poznání. Zdá se, že to uznává i Dan Brown (ačkoli se dá pochybovat o tom, zda chápe plný význam toho, co říká), když na své osobní webové stránce říká: "Náboženství má jen jednoho skutečného nepřítele - apatii; a vášnivá diskuse je znamenitý protijed".

Ačkoli by se svět určitě mohl bez té knihy obejít, ti, kdo jsou na správné straně kulturní války, se musejí snažit využít klimatu vytvářeného knihami, jako je "Šifra Mistra Leonarda", jako východiska pro vedení nové generace hledačů bez odpovědí k odpovědím, po nichž touží, a k pravdám, o nichž ve svých srdcích vědí, že existují.

Z angličtiny přeložil Dr. Václav Frei.