Výroční zpráva komise

Letos Komise přidala k seznamu CPCs Uzbekistán. Jde o země, jejichž vlády "prováděly nebo tolerovaly systematické a význačné porušování všeobecného práva na svobodu náboženství nebo přesvědčení". Jinou letošní změnou v tomto seznamu je, že z něho byla vypuštěna Indie, ale zůstávají na něm tytéž země jako loni: Barma, Severní Korea, Eritrea, Irán, Pákistán, Čína, Saudská Arábie, Súdán, Turkmenistán a Vietnam.

Je úkolem amerického ministra zahraničí, aby **na podkladě doporučení Komise určil, které státy budou formálně vyhlášeny za CPCs. Ministr Colin Powell mezi ně v září 2004 opětovně zařadil Barmu, Čínu, Severní Koreu a Súdán. Poprvé do seznamu zařadil Saudskou Arábii, Vietnam a Eritreu.

Komise kromě toho, že požádala ministryni Riceovou, aby na seznamu ponechala týchž 8 států jako loni, vysvětlila také, proč žádá o přidání Turkmenistánu a Uzbekistánu.

Pákistánská vláda, jak vysvětlila Komise, nedokázala provést přiměřená opatření,aby zamezila násilí páchané militantními sunnitskými muslimy proti jiným věřícím. Kromě toho přetrvávají problémy s diskriminačními zákony a falešnými obviněními z rouhání. Dosud také platí, že "opožděné úsilí učinit přítrž extremismu reformou islámských náboženských škol, jichž jsou v Pákistánu tisíce, mělo podle všeho malý účinek".

Pokud jde o Turkmenistán, Komise uvádí, že "absolutní kontrola" presidenta Saparmurata Njazova nad společností znemožňuje jakoukoli nezávislou náboženskou aktivitu. President navíc "prosazuje stále despotičtější kult osobnosti, který zasahuje všechny stránky veřejného života v zemi".

Restriktivní náboženské zákonodárství v Uzbekistánu podle Komise "tvrdě omezuje možnosti aktivních projevů náboženských komunit". Vláda vykonává přísnou kontrolu nad způsobem praktikování islámské víry. To v posledních letech vedlo k uvěznění tisíců osob, z nichž mnohým bylo odepřeno právo na náležitý proces, jak Komise zjistila.

Seznam sledovaných

Komise také vede řadu zemí na Seznamu sledovaných. Jde o případy vážného porušování náboženské svobody, jež však není natolik závažné, aby byly dotyčné země zařazeny na seznam CPCs. Z loňska zůstávají na Seznamu sledovaných Bělorusko, Kuba, Egypt, Indonésie a Nigerie, nově byl přidán Bangladéš. Naopak byl vypuštěn Laos s Gruzií, ačkoli podle Komise trvají jisté důvody znepokojení nad náboženskou svobodou v obou těchto zemích. Komise také pozorně sleduje situaci v Afganistanu, Indii, Iráku a Rusku.

K situaci v Bělorusku Komise sděluje, že úřady nadále uplatňují tvrdý zákon o náboženství z roku 2002. To vytváří "záměrné a závažné usměrňovací překážky a byrokratická a legální omezení pro aktivity mnoha náboženských komunit".

Náboženská víra a její praktikování na Kubě je stále podrobeno detailní kontrole. Náboženská svoboda utrpěla i tvrdým zásahem vlády proti aktivistům, kteří bojovali za demokracii a svobodu slova.

Při své návštěvě v Egyptě Komise "zjistila, že jsou stále značně rozšířené vážné problémy diskriminace, intolerance a jiných porušování lidských práv členů náboženských menšin včetně nonkonformních muslimů".

Pokud jde o Indonésii, Komise uvádí, že se sice od roku 2002 situace zlepšuje, ale znepokojení stále vyvolávají projevy sektářského násilí a "neschopnost nebo neochota vlády pohnat k odpovědnosti jejich původce".

Také nigerijské vládě Komise vytýká, že dostatečně nereaguje na pokračující násilné konflikty náboženské povahy na komunální úrovni. Kromě toho nadále vznikají problémy z rozšiřování islámského práva v severních provinciích Nigerie a kvůli diskriminaci křesťanských i islámských menšinových komunit.

Komise žádá přidat na Seznam sledovaných Bangladéš, jelikož "je znepokojena ohrožením demokratických institucí a ústavních záruk náboženské svobody náboženským extremismem a chronickým politickým nesvárem v zemi". Mezi problémy patří též útoky islámských militantů na politiky a členy náboženských menšin.

O Rusku Komise říká, že se podmínky náboženské svobody "v posledních letech zhoršují". Mezi znepokojivé jevy patří rostoucí autoritářství vlády, upřednostňování ruské pravoslavné církve, odmítání registrace a možnosti svobodné činnosti pro některé skupiny a konečně antisemitské projevy.

Pozitivní vývoj

Ne všechna zjištění Komise jsou ovšem negativní. Ve zprávě se uvádí, že volby v Indii v květnu 2004 znamenaly porážku vládnoucí strany Bharatiya Janata. Ta je spojována se skupinou extremistických hinduistických nacionalistických organizací zapletených do rostoucího násilí proti náboženským menšinám.

Jak poznamenává Komise, nová vláda se zavázala k odmítání jakéhokoli druhu náboženské nesnášenlivosti a k návratu země k jejím pluralistickým tradicím. Jisté důvody k obavám však trvají a zpráva hovoří o pokračujících útocích na křesťanské chrámy i na jednotlivé věřící, většinou bez náležité reakce úřadů.

Jak zpráva vysvětluje, Laos reagoval na znepokojení nad stavem náboženské svobody opětným otevřením většiny zavřených kostelů v zemi a propuštěním skoro všech osob vězněných kvůli náboženství. Veřejně také odsoudil oficiální kampaně vynuceného zapření víry.

V Gruzii po svržení Ševarnadzeho vlády ke konci r. 2003 k znatelně poklesl počet hlášených případů násilí proti menšinovým náboženským komunitám. Komise také ocenila odsouzení dvou vůdců takových útoků v lednu 2005.

Ústavy států a islám

Zpráva také obsahuje oddíl o situaci v Iráku. Komise vyslovuje obavu, že pokračující násilné útoky představují "plánovité úsilí k podnícení konfliktu jednak mezi muslimy navzájem, jednak mezi muslimskými a křesťanskými komunitami v Iráku.

Zpráva naléhá, aby irácké instituce a zákony, zejména připravovaná trvalá ústava, do sebe zahrnuly záruky lidských práv včetně práva každé osoby na svobodu myšlení, svědomí a náboženské víry nebo přesvědčení. "Takový krok by neoslabil oprávněnou touhu Iráku o zajištění nezávislosti při koncipování ústavy, nýbrž by naopak tomuto proces, stejně tak jako zúčastněným stranám, dodal jasné chápání mezinárodních závazků, pokud jde o minimální standardy lidských práv," uvádí Komise.

Kromě Iráku pracují na svém ústavním rámci ještě další muslimské země. R. 2004 přijal Afganistan novou trvalou ústavu. Nová prozatímní ústava má vzniknout v Súdánu jako součást mírové dohody mezi vládou a Lidovým hnutím za osvobození Súdánu.

V zájmu lepší informace o situaci v muslimském světě publikovala Komise v březnu 2005 přehled textů ústav 44 muslimských zemí. Tato studie zjišťuje, že ačkoli společným znakem všech těchto zemí je většina muslimů mezi jeho obyvateli, mají široké spektrum ústavních uspořádání.

Existují politické struktury od republik, v nichž je islám státním náboženstvím, až k sekulárním státům s přísným oddělením státu od náboženství. De facto však více než polovina muslimské populace světa, jejíž velikost Komise odhaduje na 1,3 miliardy, žije v zemích, jež nejsou ani islámskými republikami ani v nich není islám prohlášen za státní náboženství.

Studie také ukazuje velikou různost rolí islámu a záruk lidských práv i v zemích, kde je islám státním náboženstvím. Kromě toho některé ústavy převážně muslimských zemí obsahují mezinárodní normy lidských práv nebo se na ně odvolávají.

Zpráva uvádí: "Svoboda náboženství nebo přesvědčení, je-li respektována, je jedním z úhelných kamenů stabilních, demokratických a produktivních společností." Tohoto cíle je třeba ještě v mnoha zemích dosáhnout.