Vatikánská instrukce o kněžství a homosexualitě

Instrukce o kritériích pro posuzování povolání u osob s homosexuálními sklony, pro jejich přijímání do semináře a k vyšším svěcením

Úvod

**Na základě učení Druhého vatikánského koncilu a jmenovitě dekretu o výchově ke kněžství Optatam totius uveřejňovala Kongregace pro katolickou výchovu na podporu adekvátní celkové formace budoucích kněží různé dokumenty, jež poskytují směrnice a přesné normy k některým jejich aspektům. Mezitím uvažovala také biskupská synoda v r. 1999 o formaci kněží za nynějších okolností, aby dovedla nauku koncilu o této otázce k úplnosti a učinila ji explicitnější a jednoznačnější v současném světě. Po této synodě vydal Jan Pavel II. postsynodální apoštolskou exhortaci Pastores dabo vobis.**

Ve světle tohoto učení nezamýšlí se instrukce zabývat všemi otázkami emocionální a sexuální povahy, jež vyžadují pečlivé posuzování během celé doby přípravy. Obsahuje normy ohledně speciální otázky, jež nabyla v důsledku současné situace větší naléhavosti, totiž zda přijímat do semináře a připouštět k vyšším svěcením kandidáty s hluboce zakořeněnými homosexuálními sklony či nikoli.

I. Emocionální zralost a duchovní otcovství

Podle stálé tradice Církve mohou vyšší svěcení platně přijímat pouze pokřtění muži. Svátostí kněžského svěcení připodobňuje Duch svatý kandidáta Ježíši Kristu pro novou a specifickou úlohu: kněz svátostně reprezentuje Krista, Hlavu, Pastýře a Ženicha Církve. V důsledku tohoto připodobnění Kristu musí být celý život svatého kněze prodchnut darováním celé vlastní osoby Církvi a autentickou pastýřskou láskou.

Proto musí kandidát kněžské služby dosáhnout emocionální zralosti. Tato zralost jej uschopňuje vytvářet vhodné vztahy s muži a ženami a rozvíjet v něm pravý smysl duchovního otcovství vůči církevnímu společenství, jež mu bylo svěřeno.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

II. Homosexualita a kněžská služba

Od Druhého vatikánského koncilu do dneška potvrdilo několik dokumentů magisteria - a zejména Katechismus katolické Církve - nauku Církve o homosexuálitě. Katechismus rozlišuje mezi homosexuálním chováním a homosexuálními sklony.

O homosexuálním chování učí, že je v Písmu svatém uváděno jako těžce hříšné. Tradice je vždy pokládala za vnitřně nemorální a odporující přirozenému zákonu. Nemůže tedy být v žádném případě schvalováno.

Pokud jde o hluboce zakořeněné homosexuální sklony, jež se objevují u jistého počtu mužů a žen, jsou také objektivně nezřízené a často znamenají zkoušku i pro tyto muže a ženy. Tyto lidi musíme přijímat s úctou a jemností; je třeba vyvarovat se ve vztahu k nim každé známky nespravedlivé diskriminace. Jsou voláni k tomu, aby ve svém životě uskutečňovali Boží vůli a spojovali nesnáze, s nimiž se mohou setkávat, s obětí našeho Pána.

Ve světle tohoto učení pokládá naše kongregace za nutné v souladu s Kongregací pro bohoslužbu a disciplinu svátostí jasně potvrdit, že Církev, třebaže má hlubokou úctu k osobám, jichž se to týká, nemůže přijímat do semináře a připouštět k vyšším svěcením ty, kdo praktikují homosexualitu, projevují hluboce zakořeněné homosexuální sklony nebo podporují tzv. homosexuální (gay) kulturu.

Zmíněné osoby jsou totiž v situaci, která je závažným způsobem na překážku vytváření správného vztahu k mužům a ženám. Negativní důsledky, jež mohou vyplynout z vysvěcení osob s hluboce zakořeněnými homosexuálními sklony, nelze rozhodně ignorovat.

Jedná-li se však o homosexuální sklony, jež mohou být prostě výrazem přechodného problému, jako je například ještě nedovršená adolescence, musejí být takové tendence překonány minimálně tři roky před jáhenským svěcením.

III. Posuzování kvalit kandidátů ze strany Církve

Každé kněžské povolání má dva neoddělitelné aspekty: svobodný Boží dar a odpovědnou svobodu člověka. Povolání je dar Boží milosti, přijímaný prostřednictvím Církve, v Církvi a pro službu v Církvi. Když člověk odpovídá na Boží volání, nabízí se mu svobodně v lásce. Sama touha stát se knězem není dostatečná a neexistuje žádné právo na přijetí kněžského svěcení. Je povinností Církve - v její odpovědnosti určit nutné předpoklady pro přijímání svátostí ustanovených Kristem -, aby rozpoznala kvalifikaci toho, kdo chce vstoupit do semináře, aby jej doprovázela během let přípravy a aby jej povolala k svěcení, jestliže usoudí, že má požadované kvality.

Formace budoucích kněží musí vyjadřovat její čtyři podstatně souvztažné dimenze: lidskou, duchovní, intelektuální a pastorační. V našem kontextu je třeba jasně poukázat na zvláštní důležitost lidské formace jako nezbytného základu veškeré formace. Před připuštěním kandidáta k jáhenskému svěcení Církev musí mimo jiné ověřit, že dosáhl emocionální zralosti kandidáta kněžství.

Souhlas s udělením svěcení a výzva k němu je osobní odpovědností biskupa nebo vyššího řeholního představeného. Když má v rukou vyjádření těch, jimž byla svěřena odpovědnost za formaci kandidáta, musí biskup nebo vyšší představený dospět k morálně jistému úsudku o jeho /their?/ vhodnosti, než jej připustí ke kněžskému svěcení. V případě vážné pochybnosti v tomto směru jej nesmí ke svěcení připustit.

Posouzení povolání a zralosti kandidáta je také závažnou povinností rektora a ostatních učitelů semináře. Před každým kněžským svěcením musí rektor vyslovit svůj úsudek o Církví požadované kvalitě kandidáta.

Pro posouzení kvalifikace k svěcení připadá závažná povinnost spirituálovi. Je vázán zachováním důvěrnosti, ale reprezentuje Církev, pokud jde o forum internum. Při setkáních s kandidátem musí mít zvlášť na paměti požadavky Církve ohledně kněžského celibátu a emocionální zralosti, jaká má být pro kněze specifická, a také mu pomáhat, aby rozpoznal, zda odpovídající kvality má. Je povinen zhodnotit všechny kandidátovy osobnostní vlastnosti a ujistit se, že nedává najevo sexuální potíže neslučitelné s kněžstvím. Jestliže kandidát praktikuje homosexualitu nebo projevuje hluboce zakořeněné homosexuální sklony, musí jej spirituál, stejně jako zpovědník, ve svědomí odrazovat od pokračování na cestě ke kněžskému svěcení.

Rozumí se ovšem, že primární odpovědnost za svou vlastní formaci má kandidát sám. Musí se s důvěrou vystavit posouzení Církve, biskupa, který zve k svěcení, rektora semináře, spirituála a ostatních učitelů semináře, jimž biskup nebo vyšší představený svěřil úkol formace budoucích kněží. Bylo by těžce nečestné, kdyby kandidát zatajoval svou homosexualitu, aby navzdory všemu přistoupil k svěcení. Tak neautentický postoj neodpovídá duchu pravdivosti, loajality a disponovatelnosti, jaký musí charakterizovat osobnost toho, kdo věří, že je povolán sloužit Kristu a jeho Církvi v kněžské službě.

Závěr

Tato kongregace potvrzuje nezbytnost, aby biskupové, vyšší představení a všichni další odpovědní činitelé velmi pečlivě dbali na rozpoznávání způsobilosti kandidátů vyšších svěcení,a to od přijímání do semináře až po kněžské svěcení. Toto posuzování se musí dít ve světle koncepce služebného kněžství ve shodě s učením Církve.

Biskupové, biskupské konference a vyšší představení řeholí musí bdít nad tím, aby byly normy této instrukce věrně dodržovány pro dobro kandidátů samých a aby byli vždy pro Církev zajišťováni vhodní kněží, praví pastýři podle Ježíšova Srdce.

Nejvyšší velekněz Benedikt XVI. tuto instrukci dne 31. srpna 2005 schválil a nařídil její zveřejnění.

V Římě 4. listopadu 2005, v den svatého Karla Boromejského, patrona seminářů

+ kardinál Zenon Grocholewski, prefekt

+ arcibiskup J. Michael Miller CSB, sekretář

Z anglické verze dokumentu přeložil Dr. Václav Frei.