07.01.2006, Kathnet
Sama otázka vůbec není nová, vždyť německý misál v dnešním znění byl schválen již roku 1974. Církevní teologové se jí tedy zabývali již před 30 lety. A naštěstí se k ní tehdy vyjádřil i jeden zvlášť kompetentní teolog, totiž kardinál Joseph Ratzinger, v kázání uveřejněném již** roku 1978. Jeho vývody byly převzaty do knihy "Bůh je nám nablízku. Eucharistie - střed života." Augsburg 2001, str. 33-36. Citujme příslušnou pasáž pro její jasný smysl doslova:
"Na tomto místě bych chtěl osvětlit jednu otázku, o kterou vedou někteří prudký spor: v německém překladu se již neříká "za mnohé", nýbrž "za všechny"; přitom je známo, že v latinském misálu a v řeckém Novém Zákoně, tedy v původním textu, o jehož překlad jde, stojí "za mnohé". Tento rozdíl vyvolal jisté znepokojení; lidé se ptají, zda tím není biblický text zfalšován, nevnáší-li se něco nesprávného do nejposvátnějšího místa naší bohoslužby. K tomu bych chtěl říci tři věci.
1.
"V celém Novém Zákoně a v celé tradici církve bylo vždy jasné, že Bůh chce spásu všech a že Ježíš nezemřel za část, nýbrž za všechny; že Bůh ze své strany - jak jsme právě řekli - nestanoví žádnou hranici. Nedělá rozdíl mezi těmi, o něž nestojí, které nechce připustit ke spáse, a jinými, jimž by dal přednost; miluje všechny, protože všechny stvořil. Proto Pán Ježíš zemřel za všechny. Tak to stojí v listě svatého Pavla Římanům: "On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás všecky jej vydal" (8,32); a ve 2. listě Korinťanům: "Jeden (tj. Kristus) zemřel za všecky" (2 Kor 5,14).
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
"Na Zelený Čtvrtek byla ve starém misále zpráva o poslední večeři uvedena těmito slovy: "Večer před svým utrpením vzal pro spásu všech ..."
Na základě tohoto poznání byla v 17. století výslovně odsouzena jansenistická věta, podle níž Kristus nezemřel za všechny lidi. Toto omezení spásy bylo výslovně odmítnuto jako bludná nauka, která je v rozporu s vírou celé církve.
Církevní nauka právě naopak říká: Kristus zemřel za všechny. Nesmíme chtít Bohu vymezovat hranice. S jádrem víry se míjí ten, kdo by akceptoval Boží odměnu jen tehdy, kdyby byl sám takříkajíc odměněn záhubou jiných.
Takové smýšlení, které potřebuje potrestání druhých, vnitřně nepřijalo víru; je to láska k sobě a ne k Bohu, Stvořiteli, k němuž patří jeho tvorové. Podobalo by se smýšlení těch, kteří se nemohli smířit s tím, že i poslední dělníci dostali po denáru; těch, kteří by se cítili odměněni pouze tehdy, kdyby jiní dostali méně. Bylo by to smýšlení syna, který zůstal doma a nemohl snést usmiřující dobrötu otce.
Byla by to tvrdost srdce, která by ukázala, že jsme hledali sami sebe a ne Boha; že jsme víru nemilovali, nýbrž ji jen snášeli jako břemeno. Musíme se nadobro odpoutat od představy, že by bylo pěknější žít jako nevěřící, takříkajíc bez práce postávat na trhu jako dělníci, kteří byli najati teprve o jedenácté hodině; musíme se osvobodit od pošetilé myšlenky, že duchovní nezaměstnanost je lepší než život s Božím slovem. Musíme se zase naučit prožívat víru s takovým souhlasem, že v ní budeme nacházet radost, která nás naplňuje vděčností a kterou bychom chtěli rozdávat dalším. - Zaprvé tedy: je základní výpovědí biblického poselství, že Pán zemřel za všechny - závidět někomu spásu není křesťanské."
2.
"Zadruhé je třeba dodat, že Bůh ovšem nikomu spásu nevnucuje. Přijímá svobodu člověka. Není to kouzelník, který kvůli dobrému konci jakoby smaže všechno, co bylo, a zinscenuje happy-end. Je to skutečně Otec; Stvořitel, který trvá na daru svobody, a to i tehdy, staví-li se proti němu. Z jeho vůle všechny spasit proto neplyne, že všichni lidé také skutečně dojdou spásy. Existuje moc odmítnutí. Bůh nás miluje; z naší strany je jen třeba pokory, abychom se dali milovat. Musíme se však také stále znovu ptát, nechceme-li z pýchy spoléhat na svůj vlastní výkon; nechceme-li tvoru - člověku i Stvořiteli - Bohu vzít velikost a důstojnost tím, že lidský život zbavíme závažnosti a Boha degradujeme na kouzelníka nebo na dědečka, v jehož očích je všechno lhostejné.
Ani bezpodmínečná velikost Boží lásky - lépe řečeno právě ona - neruší svobodu odmítnutí a tím možnost záhuby."
3.
"Co si tedy máme myslet o novém překladu? Písmo i tradice znají jak formuli "za všechny", tak "za mnohé". Každá z nich vyjadřuje jeden aspekt: všeobecnou spásnou povahu smrti, kterou Kristus vytrpěl za všechny lidi, a na druhé straně svobodu odmítnutí jako mez dění spásy. Žádná z obou formulí nemůže vyjádřit celek; každá potřebuje výklad a odkaz na celek poselství. Nechávám otevřenou otázku, zda bylo na tomto místě vhodné zvolit překlad "za všechny" a spojit tak překlad s výkladem, když výklad zůstává v každém případě nezbytný.
-------------
Vysvětlení, že v hebrejštině by výraz "za mnohé" znamenal totéž co "za všechny", se s danou otázkou míjí v tom smyslu, že nešlo přímo o překlad textu hebrejského, nýbrž latinského (římské liturgie), který se bezprostředně jako ke svému prameni vztahuje k textu řeckému (v Novém Zákoně). Novozákonní zprávy představují samostatný pramen a nelze je chápat jako přímý citát z Izaiáše 53,11: "Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým".
-----------
"O žádné zfalšování co do věci tu nejde, protože ať se zvolí jedna nebo druhá formule, vždy musíme naslouchat poselství jako celku: že Pán skutečně miluje všechny a za všechny zemřel. A na druhé straně, že naši svobodu neodsunuje stranou, jako by šlo o pouhou hru, nýbrž nechává nás říci Ano a tak vejít do jeho velikého slitování."
Překlad Dr. Václav Frei
21.10.2026, RC Monitor 19/2026
Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)
09.11.2026, RC Monitor 20/2026
I letos jsme putovali do Staré Boleslavi, abychom se obnovili Václavovým svědectvím Kristu. Mučednická smrt přece není v křesťanském pohledu nic jiného než svědectví života. Mučedník Václav na konci svého života řekl, že si života nesmírně váží, a proto je ochoten dát ho jako vysokou cenu pro Krista. Svatý Václav je jeden z prvních mučedníků naší země a našeho národa a je právem označován jako dědic české země.
25.09.2026, RC Monitor 17/2026
Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.
16.09.2026, RC Monitor 17/2026
Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.
16.10.2026, RC Monitor 19/2026
Když se řekne misie, často si představíme evangelizaci v dalekých zemích, kde lidé ještě neznají Krista. A jistě právem: úkol církve nést evangelium do celého světa zůstává stále aktuální. Ne všichni však můžeme odejít na misijní území. Poslání křesťana je mnohem širší.
26.10.2026, RC Monitor 20/2026
Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.