Kardinál Ratzinger o konsekračních slovech

07.01.2006, Kathnet


V nedávno uveřejněném článku faráře Adolfa Fugela "Slova proměňování se mění" bylo mj. uvedeno: "To, že byla konsekrační formule nad kalichem přeložena /do němčiny/ slovy für alle (za všechny)" místo "für viele (za mnohé)" jako v latinském originále (pro multis), postrádá jakékoli liturgické a biblické oprávnění." Tento výrok si žádá vyjasnění, pokud budí pochybnost o správnosti a dokonce platnosti slov proměňování. Dotýká se totiž samého jádra každé mše svaté sloužené v německém jazyce, a proto v této věci naprosto není namístě jakékoli znejistění.

Sama otázka vůbec není nová, vždyť německý misál v dnešním znění byl schválen již roku 1974. Církevní teologové se jí tedy zabývali již před 30 lety. A naštěstí se k ní tehdy vyjádřil i jeden zvlášť kompetentní teolog, totiž kardinál Joseph Ratzinger, v kázání uveřejněném již** roku 1978. Jeho vývody byly převzaty do knihy "Bůh je nám nablízku. Eucharistie - střed života." Augsburg 2001, str. 33-36. Citujme příslušnou pasáž pro její jasný smysl doslova:

"Na tomto místě bych chtěl osvětlit jednu otázku, o kterou vedou někteří prudký spor: v německém překladu se již neříká "za mnohé", nýbrž "za všechny"; přitom je známo, že v latinském misálu a v řeckém Novém Zákoně, tedy v původním textu, o jehož překlad jde, stojí "za mnohé". Tento rozdíl vyvolal jisté znepokojení; lidé se ptají, zda tím není biblický text zfalšován, nevnáší-li se něco nesprávného do nejposvátnějšího místa naší bohoslužby. K tomu bych chtěl říci tři věci.

1.

"V celém Novém Zákoně a v celé tradici církve bylo vždy jasné, že Bůh chce spásu všech a že Ježíš nezemřel za část, nýbrž za všechny; že Bůh ze své strany - jak jsme právě řekli - nestanoví žádnou hranici. Nedělá rozdíl mezi těmi, o něž nestojí, které nechce připustit ke spáse, a jinými, jimž by dal přednost; miluje všechny, protože všechny stvořil. Proto Pán Ježíš zemřel za všechny. Tak to stojí v listě svatého Pavla Římanům: "On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás všecky jej vydal" (8,32); a ve 2. listě Korinťanům: "Jeden (tj. Kristus) zemřel za všecky" (2 Kor 5,14).

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

"Podle 1. listu Timoteovi "Kristus Ježíš dal sám sebe jako výkupné za všechny" (1 Tim 2,5.6). Tato věta je zvlášť důležitá, protože z její formulace a ze souvislosti lze poznat, že je to citace eucharistického textu. Víme tak, že se tehdy v jistém okruhu v církvi při eucharistii užívala formule "za všechny". Takto potvrzený náhled se v tradici církve nikdy neztratil.

"Na Zelený Čtvrtek byla ve starém misále zpráva o poslední večeři uvedena těmito slovy: "Večer před svým utrpením vzal pro spásu všech ..."

Na základě tohoto poznání byla v 17. století výslovně odsouzena jansenistická věta, podle níž Kristus nezemřel za všechny lidi. Toto omezení spásy bylo výslovně odmítnuto jako bludná nauka, která je v rozporu s vírou celé církve.

Církevní nauka právě naopak říká: Kristus zemřel za všechny. Nesmíme chtít Bohu vymezovat hranice. S jádrem víry se míjí ten, kdo by akceptoval Boží odměnu jen tehdy, kdyby byl sám takříkajíc odměněn záhubou jiných.

Takové smýšlení, které potřebuje potrestání druhých, vnitřně nepřijalo víru; je to láska k sobě a ne k Bohu, Stvořiteli, k němuž patří jeho tvorové. Podobalo by se smýšlení těch, kteří se nemohli smířit s tím, že i poslední dělníci dostali po denáru; těch, kteří by se cítili odměněni pouze tehdy, kdyby jiní dostali méně. Bylo by to smýšlení syna, který zůstal doma a nemohl snést usmiřující dobrötu otce.

Byla by to tvrdost srdce, která by ukázala, že jsme hledali sami sebe a ne Boha; že jsme víru nemilovali, nýbrž ji jen snášeli jako břemeno. Musíme se nadobro odpoutat od představy, že by bylo pěknější žít jako nevěřící, takříkajíc bez práce postávat na trhu jako dělníci, kteří byli najati teprve o jedenácté hodině; musíme se osvobodit od pošetilé myšlenky, že duchovní nezaměstnanost je lepší než život s Božím slovem. Musíme se zase naučit prožívat víru s takovým souhlasem, že v ní budeme nacházet radost, která nás naplňuje vděčností a kterou bychom chtěli rozdávat dalším. - Zaprvé tedy: je základní výpovědí biblického poselství, že Pán zemřel za všechny - závidět někomu spásu není křesťanské."

2.

"Zadruhé je třeba dodat, že Bůh ovšem nikomu spásu nevnucuje. Přijímá svobodu člověka. Není to kouzelník, který kvůli dobrému konci jakoby smaže všechno, co bylo, a zinscenuje happy-end. Je to skutečně Otec; Stvořitel, který trvá na daru svobody, a to i tehdy, staví-li se proti němu. Z jeho vůle všechny spasit proto neplyne, že všichni lidé také skutečně dojdou spásy. Existuje moc odmítnutí. Bůh nás miluje; z naší strany je jen třeba pokory, abychom se dali milovat. Musíme se však také stále znovu ptát, nechceme-li z pýchy spoléhat na svůj vlastní výkon; nechceme-li tvoru - člověku i Stvořiteli - Bohu vzít velikost a důstojnost tím, že lidský život zbavíme závažnosti a Boha degradujeme na kouzelníka nebo na dědečka, v jehož očích je všechno lhostejné.

Ani bezpodmínečná velikost Boží lásky - lépe řečeno právě ona - neruší svobodu odmítnutí a tím možnost záhuby."

3.

"Co si tedy máme myslet o novém překladu? Písmo i tradice znají jak formuli "za všechny", tak "za mnohé". Každá z nich vyjadřuje jeden aspekt: všeobecnou spásnou povahu smrti, kterou Kristus vytrpěl za všechny lidi, a na druhé straně svobodu odmítnutí jako mez dění spásy. Žádná z obou formulí nemůže vyjádřit celek; každá potřebuje výklad a odkaz na celek poselství. Nechávám otevřenou otázku, zda bylo na tomto místě vhodné zvolit překlad "za všechny" a spojit tak překlad s výkladem, když výklad zůstává v každém případě nezbytný.

-------------

Vysvětlení, že v hebrejštině by výraz "za mnohé" znamenal totéž co "za všechny", se s danou otázkou míjí v tom smyslu, že nešlo přímo o překlad textu hebrejského, nýbrž latinského (římské liturgie), který se bezprostředně jako ke svému prameni vztahuje k textu řeckému (v Novém Zákoně). Novozákonní zprávy představují samostatný pramen a nelze je chápat jako přímý citát z Izaiáše 53,11: "Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým".

-----------

"O žádné zfalšování co do věci tu nejde, protože ať se zvolí jedna nebo druhá formule, vždy musíme naslouchat poselství jako celku: že Pán skutečně miluje všechny a za všechny zemřel. A na druhé straně, že naši svobodu neodsunuje stranou, jako by šlo o pouhou hru, nýbrž nechává nás říci Ano a tak vejít do jeho velikého slitování."

Překlad Dr. Václav Frei


Další články



Utrpení Kristovo, posiluj mě!

24.06.2026, RC Monitor 12/2026

Svatí překračují hranice i časy, protože jejich život je Boží odpovědí na konkrétní potřeby lidí. Jan Nepomuk Neumann, šumavský rodák z Prachatic a biskup ve Filadelfii, ukazuje, že věrnost Kristu může rozkvést i uprostřed rychle se měnícího světa. Neodešel za oceán, aby udělal kariéru, ale proto, že slyšel volání tam, kde „byl žádaný“.

Habemus…

16.06.2026, RC Monitor 11/2026

Intronizace nového pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla jsem se účastnila osobně. I když jsem nemohla vidět detaily, které zprostředkovávala televize, můžu mluvit o celkové atmosféře, vanutí Ducha sv. či jak jinak přesně nazvat duchovní dojem z obřadu, který může pocítit každý, i když stojí vzadu a nevidí nic.

Aby Církev zůstala Kristova

17.06.2026, RC Monitor 11/2026

Současný člověk slyší slovo „hierarchie“ velmi nerad – pokud se ovšem nenachází na vrcholu pomyslné pyramidy. Připomíná mu moc, nerovnost, někdy i zneužití autority. Není proto divu, že otázka, proč má Církev biskupy, kněze a jáhny, zaznívá čím dál častěji. Neměla by být spíše společenstvím rovných lidí, bez pevné struktury?


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.