Křesťanství a kultura

Vatikán, 22.8.2006 (Zenit)

Rozhovor s profesorem Giovanni Maria Vianem

**Z: Myslíte si, jako patristický filolog, že je nutné mluvit o křesťanství jako o "kultuře"?

V: Rozhodně ne, protože víra v definitivní Boží zjevení v Ježíšovi je něco, co každou kulturu přesahuje.

Avšak křesťanství - právě proto, že je založeno na vtělení Božího Slova v určitém historickém a kulturním kontextu - je zakořeněno v různých kulturách, jež nepochybně přesahuje, ale od nichž zároveň není možné je oddělit.
**

Z: Od kdy můžeme datovat existenci nějaké křesťanské kultury?

V: Z toho, co jsem řekl, plyne, že můžeme mluvit o křesťanské identitě, která se začala odlišovat od judaismu již ve druhé polovině prvního století.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Pak je nutné vyčkat několik prvních desetiletí druhého století, než můžeme konstatovat stopy povědomí křesťanské kultury s různými odstíny podle různých kultur té doby. Takže můžeme mluvit o asijské křesťanské kultuře vzniklé ve druhém století na území dnešního Turecka i o alexandrijské křesťanské kultuře, která se silně uplatňovala ve třetím století. Jejím největším představitelem byl Origenés a bude mít obrovský vliv v další historii.

Velké rozšíření křesťanství během třetího století a pak uznání náboženské svobody církve za císaře Konstantina mělo - mimo jiné -rostoucí vliv na křesťanskou víru v řecko-římském světě na všech úrovních kultury, od intelektuální úrovně takového Eusebia a Jeronýma až k lidové mentalitě.

Od té doby je křesťanství nerozlučně spjato s dějinami středomořské a západoevropské oblasti, přičemž ovšem nesmíme zapomínat na mimoevropské křesťany žijící dále na východ, od střední Asie až do Indie, a dále na jih v Etiopii.

Z: Patristické texty je podle vás nutné studovat jako jiné texty dané doby. Co znamená "jiné"?

V: Prostě to, že křesťanské texty - včetně textů biblických - je nutné studovat stejně jako texty profánní. Tedy v zásadě bez předsudků, ať příznivých nebo polemických, ale mít ovšem z historického hlediska stále na paměti, že jde o texty náboženské.

Z: V čem se dnes můžeme poučit z alexandrijského dědictví?

V: Jednak potřebě pečlivé pozornosti právě k textům, ovšem s vědomím, že každé literární dílo, zejména biblické spisy, má hluboký význam, který jde dále než pouhá jeho litera.

Na druhé straně je pro nás poučné tehdejší nadšení ve vztahu k vnějšímu kulturnímu světu.

Z: Ve své knize uvádíte mnoho vydání Bible. Které pokládáte ze svého vědeckého hlediska za nejlepší?

V: Nejlepší vydání Bible jsou kritická vydání původních textů - v hebrejštině. aramejštině a řečtině - a dále starověké řecké a latinské překlady. Jsou to vydání vypracovaná během 20. století s nesmírným filologickým úsilím, které stále pokračuje. Jsou určena specialistům a zde je nemohu podrobně vyjmenovávat.

O jednom vydání se však musím zmínit vzhledem k jeho původu a ekumenickému zaměření. Mám na mysli "The Greek New Testament (Nový zákon řecky)", který uveřejnily United Bible Societies poprvé v r. 1966 a ve čtvrtém revidovaném vydání r. 1993. Je to text určený těm, kdo chtějí originál překládat do jazyků, jimiž se mluví dnes.

Mezi současnými překlady vyniká "Jeruzalémská Bible", mj. díky svým znamenitým poznámkám. Poprvé ji uveřejnila ve francouzštině dominikánská Biblická škola v Jeruzalémě r. 1955 a opravená vydání vyšla v letech 1973 a pak 1998. Velmi důležité je toto poslední vydání, jež se nyní ještě upravuje; jeho formát je hojně využíván v jiných jazycích, mezi nimi ve španělštině.

Z: Kde začíná "božská? knihovna" a kde končí?

V: Výraz "božská knihovna" pochází od sv. Jeronýma; znamená "Boží knihy" a začíná proto prvními autory biblických textů, kteří je sepsali v průběhu prvního tisíciletí př. Kr.

Od té doby tyto knihy nepřestávají plodit další texty, jež byly jejich pokračováním a ještě nyní je stále komentují. Z prostého důvodu: lidská slova nikdy nemohou vyčerpat Boží Slovo, které je od věčnosti a nemá žádný konec.

Dr. Giovanni Maria Vian, profesor patristické filologie na římské univerzitě La Sapienza, je autorem knihy "Filologie a dějiny křesťanského písemnictví: božská knihovna". Analyzuje v ní význam biblických textů od dob jejich vzniku do dneška. Vyšla ve španělštině a italštině.