13.04.2006, P. Cyprián Suchánek OP, vyšlo v RC Monitoru
Odpověď na otázku smyslu naší osobní existence je jednou z nejdůležitějších odpovědí, které nám dávají nebo berou chuť k životu a umožňují jeho kvalitní nebo způsobují jeho nekvalitní žití — podle odpovědi.
Omezenost poznání
Člověk sám nemůže přijít na to, co ho čeká po smrti a jaké to po smrti bude — pro nedostatek zkušenosti s tímto stavem, protože pozemský život je po fyzické smrti nevratný.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Je zřejmé, že nevíme, co by nás čekalo, kdyby nás Bůh nechal pouze v lidské přirozenosti a nepozval nás k účasti na svém životě. S tím nemáme vůbec žádnou zkušenost a filosofie by se mohla pokusit domyslet přirozený cíl člověka. Bůh ale dal člověku už při stvoření cíl nadpřirozený — tím, že ho vybavil něčím, co je nad jeho přirozenost, co člověk nemusel mít, ale se svým životem to dostal — a to je nadpřirozená milost. Ale když už ji dostal, neměl ji ztratit, a ztráta této milosti není pro člověka návratem k přirozenosti, ale privací — nedostatkem toho, co má mít.
Z dějin lidstva víme, že člověk o tento nadpřirozený dar skutečně přišel, že bez něj není možné dosáhnout nadpřirozeného cíle, a že Bůh poslal svého Syna právě kvůli napravení této ztráty a možnosti dosáhnout cíle. Je ale třeba spolupráce s Bohem. Od toho pak je Boží zákon vepsaný do srdce člověka, nový zákon evangelia a Církev zastávající Kristův úřad.
V tuto chvíli je tedy otázkou, jak tento nadpřirozený cíl vypadá a jak se změní naše existence po smrti.
Nebeská důstojnost
Boží slovo nám o tomto nadpřirozeném cíli, který nazýváme nebem, věčným životem, nebeským královstvím, slávou, věčnou blažeností... mluví slovy: "Nyní vidíme jen jako v zrdcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne" (1 Kor 13,12). "... A proto ho budeme vidět tak, jak je" (1 Jan 3,2). "On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo" (Zj 3,2). "Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují" (1 Kor 2,9). "Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás" (Řím 8,18).
Oslavené tělo
A Kristus sám nám na svém těle ukazuje, jak budeme vypadat, dojdeme-li cíle: Ukazuje nám své tělo jasné a zářivé, když rozmlouvá s Mojžíšem a Eliášem před třemi svými učedníky na hoře proměnění; ukazuje nám své tělo vzkříšené a nesmrtelné, nepodrobené jakémukoliv dalšímu utrpení; ukazuje nám své tělo nevázané na čas a prostor, když je s učedníky v Emauzích a hned se ukazuje v jeruzalémském večeřadle a když prochází zavřenými dveřmi. Takové tělo nazýváme "oslavené", nebeské, takové máme mít v nebi. Bude to naše vlastní tělo, ale vybavené dary slávy: jasem, pohyblivostí, jemností a nesmrtelností (claritas, agilitas, subtilitas, impassibilitas). Vidíme Krista po jeho zmrtvýchvstání, že se také zná ke svým učedníkům a zvlášť jim se věnuje, dokonce s nimi jí, přestože to jeho tělo nepotřebuje. Což nám ukazuje, že naše vztahy k druhým lidem smrtí, natož vstupem do nebe nekončí.
Nebe je tedy "místo", kde se požívá věčná blaženost. Není to místo totožné s pozemským rájem, kde člověk byl šťastný a mohl nezemřít, ale bez smrti být vzat k Bohu do nebe. Je to místo určené pro dobré anděly a lidi, kteří zemřeli v milosti posvěcující, a kteří už zadostučinili za své hříchy.
Nebe
**V nebi budeme především věčně šťastní. Šťastní z oproštěnosti od čehokoliv zlého jak na duši, tak na těle, šťastní z Boží slávy v duši a z oslaveného těla, a konečně šťastní z poznání Boha tak jak je **a z dokonalé lásky k němu.
Takový cíl už stojí za námahu! Proto nám Bůh zjevuje, že nic bolestného, co musíme vytrpět během pozemského putování, ať už tomu rozumíme nebo ne, je nesrovnatelné s odměnou, kterou nám nabízí, když mu zůstaneme věrní a budeme z lásky k němu konat to, co po nás žádá a co je tedy dobré, protože On, náš Bůh a náš Cíl je dobrý.
Nemusíme se bát, že bychom se do nebe nevešli, má připraveno mnoho příbytků a jeho nebe není ohraničené časem a prostorem. Nemusíme se bát, že budeme smutní, když On je šťastný, přestože vidí daleko víc skutečného zla než my.
A sv. Cyprián v jednom ze svých dopisů hezky říká: "To bude tvá sláva a tvé štěstí: být připuštěn k patření na Boha, mít čest podílet se na radostech spásy a věčného světla spolu s Kristem, tvým Pánem a Bohem ... těšit se v nebeském království spolu se spravedlivými a Božími přáteli z radosti dosažené nesmrtelnosti".
03.06.2026, RC Monitor 10/2026
Známá katechetická anekdotická otázka zní: „Proč při nedělní mši sv. následuje po kázání krédo?“ Odpověď říká: „Abychom vyznali víru, kterou jsme během homilie ztratili.“ Církev nicméně zařadila do slavnostní mešní liturgie toto společné vyznání víry z hlubších důvodů.
29.05.2026, RC Monitor 10/2026
Mnohé, věřící i nevěřící, šokovala zpráva o krádeži lebky sv. Zdislavy. Krádež, ke které došlo týden před výročím jejího svatořečení a v měsíci, kdy slavíme její svátek, je pro mne nepochopitelná. Již v úterý 12. května se mluvilo a psalo o motivaci a teorie se jistě budou množit do té doby, než bude jasno. Něco takového se nestává každý den a my jen můžeme spekulovat, o co vlastně zlodějovi šlo.
01.06.2026, RC Monitor 10/2026
Náš Pán dává příklad otcům diecézí, farností a rodin. Letošní Velikonoce byly prvními s naším novým papežem Lvem XIV. Velmi mě proto zajímalo, jak je papež pojme. Zvláště mne zajímala liturgie Zeleného čtvrtku. Zaujalo mne, že papež Lev umyl nohy dvanácti kněžím své diecéze. Jedenáct z nich byli novokněží, které loni vysvětil, dvanáctým byl spirituál budoucích kněží v Pontifikálním římském semináři.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.