Cesta k blahořečení paní Zdislavy

Zdislava z Lemberka zemřela v roce 1252 a byla pohřbena pod podlahou dominikánského klášterního kostela v Jablonném v Podještědí. Od chvíle její smrti přicházelo k jejímu hrobu velké množství lidí a uctívalo ji jako pomocnici chudých a hladových, jako léčitelku nemocných.**

Cesta k beatifikaci Zdislavy z Lemberka však byla dlouhá. Oficiálnímu potvrzení její svatosti často zabránily historické události, ať už to byly husitské války a o něco později pronikání učení Martina Luthera z Německa. Teprve od poloviny 17. století začali dominikáni České provincie a zvláště bratři z kláštera v Jablonném systematicky připravovat oficiální schválení kultu Zdislavy z Lemberka. Tato činnost se zaměřila dvěma směry. Prvním bylo vyzdobení kostela a Zdislavina hrobu a druhým rozšíření kultu mezi lidmi.

V roce 1666 byly zaslány generálnímu představenému dominikánského řádu k posouzení různé důkazy o svatosti života paní Zdislavy. Zřejmě na základě těchto zpráv vylíčil v roce 1668 Zdislavin život P. Dominik Marchése v knize Sacro diario Domenicano. Kniha byla vydána v Neapoli. V roce 1686 bylo na jablonském magistrátě zjištěno 27 záznamů o zázračných uzdraveních na Zdislavinu přímluvu. Výpovědi byly svěřeny provinciálovi Antonínu Peretiovi, aby je doručil do Říma. Zprávy o zázracích u hrobu paní Zdislavy se stále množily. Proto se také o Zdislavě mluví i v knihách českých barokních spisovatelů, jako byli Jiří Plachý, Crugerius, Tanner i Bohuslav Balbín.

V roce 1691 podnikli dominikáni z Jablonného další kroky k posílení kultu Zdislavy. Tehdejší převor Hyacint Missenius napsal magistru řádu relaci o zázracích nad Zdislaviným hrobem. Literární činnost o Zdislavě z Lemberka zesílila zvláště ve 20. letech 18. století, kdy se v Římě jednalo o kanonizaci Jana Nepomuckého a dalších českých světců. Z tohoto období pochází i první samostatně vydaná legenda o Zdislavě s názvem Schutz und gnadenvolles Heiligtum ... der sel. Zdislavas, kterou napsal v roce 1725 pražský dominikán Reginald Braun. Slavnou kanonizací Jana Nepomuckého se však Zdislavin kult ocitl poněkud ve stínu.

Na konci 17. století se stále více mluvilo o brzké beatifikaci Zdislavy z Lemberka. Bylo tedy třeba vybudovat odpovídající chrám. Nový majitel panství v Jablonném František Antonín Berka z Dubé, velký Zdislavin ctitel, dal v roce 1698 vyprojektovat známým vídeňským architektem Janem Lukášem Hildebrantem nový barokní chrám sv. Vavřince. 18. listopadu 1699 byl položen Berkou z Dubé základní kámen baroknímu chrámu. Barokní stavbě padly za oběť zbytky gotické stavby. Po smrti Berky z Dubé ve stavbě pokračovala nová majitelka panství hraběnka Rozálie Kinská. Tak byla v roce 1711 ukončena kupole a na ní postaven zlatý kříž. Ani hraběnka Kinská se však dokončení stavby nedočkala. Zemřela v roce 1714. Kostel byl vysvěcen 4. srpna 1729.

Josefínské reformy a další evropské události znovu pozastavily veškeré snahy o beatifikaci paní Zdislavy z Lemberka. Klášter dominikánů v Jablonném byl zrušen. Až v roce 1849 požádal o beatifikaci Zdislavy z Lemberka litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille, avšak bezvýsledně. V roce 1895 požádal o potvrzení nepamětného kultu farář z Jablonného Josef Tschörch, který tak v podstatě dal impulz k beatifikačnímu procesu. Ve spolupráci litoměřického biskupa Jana Emanuela Schöbla, litoměřického kanovníka Josefa Štěrby a litoměřického dominikána Benedikta Kundráta byly vykonány všechny potřebné práce pro beatifikaci. Proces byl dokončen 6. září 1900 a dodán Kongregaci pro svatořečení do Říma. Kongregace vyjádřila souhlas k procesu 27. srpna 1907 a Pius X. 28. srpna 1907 Zdislavu blahořečil.

fr. Augustin Prokop