Více liturgických kalendářů

13.09.2007, P. Efrém Jindráček OP


Znamená možnost sloužení "tridentských mší" dva paralelní liturgické kalendáře v jedné farnosti resp. v sousedních farnostech? Neohrozí to jednotu Církve?

**Odpověď na otázku, zda širší zavedení staršího římského ritu podle Misálu bl. Jana XXIII. přinese různost kalendářů, je celkem jednoduchá: ano**, tato možnost nepochybně přináší dva paralelní kalendáře.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Tyto kalendáře mají společný základ: datum liturgických období jako Advent, Velikonoce, Seslání Ducha svatého, ale i Narození Páně, Boží Tělo a řadu jiných významných svátků. Je zde ale i mnoho odlišností jako Devítník v postní době (tzv. předpostí - delší postní dobu), slavnost Krve Páně 1. července, oktáv Seslání Ducha svatého, počítání neděl "po Duchu svatém", nikoli "během roku" apod. Různost slavení jednotlivých světců je rovněž nepřehlédnutelná, čtení jsou samozřejmě vlastní a to z jednoročního cyklu. Další zajímavostí je např. v národním kalendáři různý stupeň slavení některých svátků v Čechách a na Moravě: např. sv. Cyril a Metoděj je na Moravě slavnost 1. třídy (tedy 1. nešpory, Gloria i Credo), ale v Čechách svátek 2. třídy (bez 1. nešpor, a bez Credo, ovšem s Gloria).

Vliv těchto rozdílů bude v jednotlivých farnostech přiměřený počtu věřících sledujících ten či onen kalendář. Tzn. že asi mnohé čistě tradicionalistické farnosti ve Švýcarsku, Francii či v Brazílii novější kalendář třeba ani neuplatní, kdežto např. i české farnosti s "tridentskou" liturgií budou užívat oba s nepřehlédnutelnou převahou kalendáře nového.

Obava o "rozdělení Církve" liturgickým kalendářem zdá se mi poněkud přehnaná. V katolické církvi už nyní existuje hned několik, více či méně odlišných kalendářů, jen v ČR vzpomeňme zcela odlišný kalendář byzantský, řeckokatolický nebo i méně odlišný např. dominikánský či karmelitánský. Nezdá se, že by liturgický kalendář jak v současnosti, tak v minulosti ohrožoval jednotu Církve. Jediným sporným bodem bylo v historii slavení Velikonoc, což je zde evidentně mimo jakoukoli diskusi.

Stojí za to si připomenout, že např. "předkoncilní" liturgická praxe, která viděla v latinském jazyce téměř nenahraditelný princip církevní jednoty, byla i v jednotlivých farnostech mnohem pestřejší a různorodější, než je tomu dnes. (Nemluvím zde o nedovolené "lidové tvořivosti" jednotlivých duchovních!) Jde ale např. o soužití římského "piánského" ritu s jinými, převážně řeholními liturgiemi: dominikánské, karmelitánské či ambrosiánské v Miláně, nebo mozarabské ve Španělsku. Obřad kartuziánský si svoji jedinečnost zachoval ve všech dobách, nebyl ale nikdy součástí bohoslužeb farních. Pro chlapce - ministranty - to rozhodně nebylo snadné "přecházení", ve skutečnosti si tyto různosti ale nijak nepřekážely.

Poslední zajímavostí, o které bych se zde rád zmínil, je postoj samotného svatého Pia V. (papežem 1566 - 1572), který ještě různorodější "předtridentskou" liturgii sjednotil svým Římským misálem z roku 1570. Třebaže tato liturgie je s ním tak neodmyslitelně spojována, on sám ji sloužil jen při oficiálních a veřejných slavnostech. V soukromí pokračoval dále v celebraci dominikánského ritu, vlastní bohoslužbě své řeholní rodiny.

Zdá se tedy, že církevní jednota nejspíš leží v jiném patře trvanlivější reality.



Další články



Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

Vlivy na naši spásu

11.11.2026, RC Monitor 21/2026

Nechci ze sebe dělat škarohlída, ale mám takový svíravý pocit, že se opět poněkud prohloubí a protáhne ona pomyslná propast, která rozděluje společnost. Tentokráte kvůli televizním poplatkům. Nepopírám, že některé názory mohou mít vliv na naši spásu, ale myslím si, že zrovna názor na to, zda platit, či neplatit koncesionářské poplatky mezi ně neplatí. Tedy alespoň potud, pokud zůstaneme pouze u názoru s tím, že ostatní mohou mít názor opačný.

Nový kurz: Biblické a teologické základy duchovního osvobozování

30.09.2026, KTF UK

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy nabízí v rámci celoživotního vzdělávání v nadcházejícím zimním semestru kurz Biblické a teologické základy duchovního osvobozování, který povede doc. Jaroslav Brož. Kurz se věnuje biblickým a teologickým základům problematiky duchovního osvobozování v kontextu křesťanské víry.

Václavova moudrost evangelia

09.11.2026, RC Monitor 20/2026

I letos jsme putovali do Staré Boleslavi, abychom se obnovili Václavovým svědectvím Kristu. Mučednická smrt přece není v křesťanském pohledu nic jiného než svědectví života. Mučedník Václav na konci svého života řekl, že si života nesmírně váží, a proto je ochoten dát ho jako vysokou cenu pro Krista. Svatý Václav je jeden z prvních mučedníků naší země a našeho národa a je právem označován jako dědic české země.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.