25.10.2007, fr. Lukáš Fošum OP
Za otázkou "zda kremace někdy byla hříchem" stojí v první řadě otázka, do jaké míry je hříšné jednání, které je v rozporu s tím, co nařizuje Církev. **Konkrétní způsob nakládání s tělem zemřelého není totiž přímým předmětem žádného z deseti přikázání, proto musíme odpověď dohledávat v rámci disciplinárních nařízení jednotlivých křesťanských společenství**. Pokud jde o Římskokatolickou církev, tak ta kremaci dříve skutečně zakazovala.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Dnešní Kodex kanonického práva výslovně říká, že kremace je povoleným způsobem nakládání s tělem zemřelého, způsobem, který nebrání uskutečnění pohřebních obřadů podobně jako v případě, kdy je tělo uloženo do země. Katechismus katolické církve jasně říká, že "Církev dovoluje kremaci, jestliže taková volba nezpochybňuje víru ve vzkříšení mrtvých" (Katechismus katolické církve, č. 2301).
Můžeme tedy z toho, co bylo řečeno výše, vyvodit, že je dnes jedno, jak se s tělem zemřelého naloží? V době, která prožívá velký úpadek úcty k zemřelým, se k odpovědi na tuto otázku rozhodně nemůžeme postavit lhostejně. Na prvním místě musí vždy stát naše víra ve spásu duše zemřelého a vzkříšení jeho těla na konci časů, na druhém místě její co nejlepší realizace v konkrétních podmínkách v okamžicích následujících po jeho odchodu z tohoto světa. Jestliže dnes mnoho zemřelých odchází z tohoto světa bez jakéhokoli pohřebního obřadu, pak otázka, zda jeho tělo bude spáleno, nebo ne, nestojí na prvním místě.
Přesto musíme trvat na tom, že uložení těla zemřelého do hrobu zůstává stále nejvhodnějším způsobem z hlediska katolické víry. Umožňuje totiž pozůstalým těsněji se spojit s bytostí zemřelého, a tak plněji uskutečňovat jednotu církve putující, trpící a oslavené v případě, že zemřelý, jemuž tělo náleží, byl blahoslaven nebo svatořečen. Víme sice, že možnost průzkumu tělesných ostatků není dnes podmínkou beatifikačních a kanonizačních procesů (například tělo sv. Terezie Benedikty od Kříže bylo spáleno po jejím usmrcení v plynové komoře), ale jak by dnes mohli věřící přicházet prokazovat úctu, děkovat a prosit například ke hrobu sv. Bernadety ve francouzském Nevers, kdyby její tělo, po více než sto letech stále neporušené, bylo po smrti spáleno?
Na závěr můžeme nahlédnout přímo do Kodexu kanonického práva, kde je v kánonu č. 1176 jasně shrnuto vše základní, co se týká naší problematiky:
§ 1. Zemřelí křesťané mají mít pohřeb podle norem práva.
§ 2. Církevní pohřeb, jímž církev vyprošuje zemřelým duchovní pomoc a prokazuje úctu jejich tělům a zároveň živým dodává útěchu z naděje, je nutno konat podle předpisů liturgických knih.
§ 3. Církev velmi doporučuje zachovat zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do země; nezakazuje však pohřeb žehem, pokud nebyl zvolen z důvodů odporujících křesťanské nauce.
26.10.2026, RC Monitor 20/2026
Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.
13.10.2026, Vatican News
Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.
09.11.2026, RC Monitor 20/2026
I letos jsme putovali do Staré Boleslavi, abychom se obnovili Václavovým svědectvím Kristu. Mučednická smrt přece není v křesťanském pohledu nic jiného než svědectví života. Mučedník Václav na konci svého života řekl, že si života nesmírně váží, a proto je ochoten dát ho jako vysokou cenu pro Krista. Svatý Václav je jeden z prvních mučedníků naší země a našeho národa a je právem označován jako dědic české země.
06.11.2026, Community in Mission
Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.
16.10.2026, RC Monitor 19/2026
Když se řekne misie, často si představíme evangelizaci v dalekých zemích, kde lidé ještě neznají Krista. A jistě právem: úkol církve nést evangelium do celého světa zůstává stále aktuální. Ne všichni však můžeme odejít na misijní území. Poslání křesťana je mnohem širší.
10.11.2026, RC Monitor 20/2026
Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.