Obroda katolické víry v Kosovu

07.11.2008, RV

Přestože katolíků je v Kosovu oficiálně jen 4%, ve skutečnosti více než polovina tamního obyvatelstva cítí vazbu na katolicismus jako na náboženství předků. Tvrdí to Muhamet Mala, profesor historie náboženství na univerzitě v Prištině. Albánci byli přinuceni k přijetí islámu v 15. století, když jejich země byla připojena do Otomanského **Impéria. Mnoho rodin ale nadále pěstovalo doma svou víru. Její předávání bylo především věcí žen.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Kosovští Albánci byli krypto-katolíky. Navenek vystupovali jako vzorní muslimové, v rodině jako křesťané. Po staletích pronásledování v některých domech zůstaly z dávné víry jen vánoční a velikonoční lidové tradice, jako písně. Někteří Albánci se pokoušeli vrátit k víře otců už v 19. století, když turecká represe ochabovala. Jiní to zkoušejí až teď. "Proces návratu do církve začal před deseti lety, říká P. Shan Zefi, kancléř apoštolské administratury v Prištině. - Nikoho nepřemlouváme ke konverzi, přesto se hlásí tisíce lidí, kteří se znovu chtějí stát katolíky."

Obroda katolické víry pobuřuje muslimy, kterých je v Kosovu podle oficiálních údajů 90%. Jejich duchovní představitel, muftí Naim Ternava, razantně vystupuje proti stavbě katolické katedrály v centru Prištiny a novým kostelům na kosovském venkově. Kosovští Albánci se vracejí do lůna církve často s celými rodinami. Nesou v sobě vědomí pochybení předků, znamení apostaze, od něhož se chtějí osvobodit.

Další články

Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.