Darwinismus dnes očima českého katolíka (II. díl)

V úvodu I. dílu jsem napsal: Ucelený a definitivní katolický názor na darwinismus není k dispozici. Ani katolíkům v České republice tedy nezbývá než si utvářet vlastní prozatímní názor, pokud možno dobře informovaný.

Tato situace trvá. Proběhla už sice mezinárodní konference v Římě, ale využití jejích závěrů si vyžádá delší čas. Už z jejího tématu Biologická evoluce. Fakta a teorie je také zřejmé, že se soustředila na vědeckou problematiku, a vztahu věřících k darwinismu se věnovala nanejvýš okrajově. Otázky nadhozené v I. díle tedy zůstávají aktuální.

Aspoň pro někoho. Setkávám se s názory, že vztah k evoluci není pro spásu duše podstatný, nebo že z hlediska víry není důležité, jak Bůh kdysi svět stvořil. Nechci taková osobní řešení nikomu brát, II. díl však píšu pro ty, koho problémy s evolucí a darwinismem zajímají nebo pálí.

Že takoví existují, ukázal mi vzkaz, na nějž jsem mezitím narazil na webu Radia Vatikán. Zněl asi takto: Pln radosti jsem nalezl Krista, a teď vidím, že i Vatikán se přiklání k evoluci. Podpis plným jménem, data jsem si nevšiml; nic dalšího na webu nebylo. Malý obrázek názorů křesťanů v naší vlasti.

Daleko větší význam má pro nás článek o soudním procesu v Doveru (Pennsylvánie, USA) roku 200515, na nějž mě nyní upozornil prof. Václav Hořejší, náš významný evoluční mikrobiolog, katolík. Obsahuje podrobnou zprávu o porážce stoupenců ID v otázce výuky biologie na středních školách. To stojí za bližší seznámení.

Tím spíš pak musím objasnit důvody své (silně lomené) sympatie ke křesťanům v USA, kteří se snaží čelit ateizujícímu vlivu darwinismu.

Jelikož redakci RC Monitoru záleží na tom, abych čtenáře seznamoval se stanoviskem katolické církve, nevím však o žádném novém dokumentu, nabídnu aspoň pohled do papežovy kuchyně. Na řadu však přijde až po věcech, kvůli nimž je aktuální.

Pro tíseň času i místa se musím snažit o stručnost, a výklad ve II. dílu je místy značně náročný. Motto by mělo pomoci jako klíč a vodítko.

Dover 2005: drtivá porážka

kreacionistů v USA

Poraženi byli ovšem kreacionisté v užším smyslu, viz I. díl. Z pravomoci školského úřadu (School Board) v Doveru se snažili prosadit do výuky biologie texty v duchu ID jako čistě vědecké. Zastánci stávajícího pojetí na ně u lokálního soudu16 podali žalobu, že texty jsou náboženské a snaha je protiústavní. Dne 20. 12. dal soudce J. E. Jones plně za pravdu žalobě. Rozhodl, že evoluční biologie není v protikladu k náboženství ani k víře ve Stvořitele, zatímco texty ID jsou náboženské a navíc v rozporu s uznávaným pojetím vědy.

Rozsudek mám za přesvědčivý pro řadu okolností17, ale zejména proto, že jediný významný svědek (znalec) obhajoby, biochemik M. Behe před soudem přiznal, že v jeho pojetí vědy mohou vystupovat též mimopřírodní činitelé. Jak naši čtenáři vědí (Woods 73 aj.), to je se západním pojetím vědy18 neslučitelné; v katolickém pojetí však může o mimopřírodních činitelích racionálně uvažovat teologie a filosofie.

Článek ovšem nekritizuje ateistickou agitaci, která ze současného výkladu bio­logie těží. Nicméně nyní lépe chápu Ravasiho chválu rozsudku (viz I. díl), který je jakoby proti víře ovšem jak utvářené?

Povšimněme si ještě, že v článku není nic o darwinismu, nýbrž pouze o evolučním pojetí biologie.

Více o základním vědeckém

výzkumu: role času

Při procesu v Doveru se nemluvilo o jiných důležitých stránkách vědy. Jeden z nich pěkně ukazuje obdoba s medicínou: lékař v praxi musí rozhodovat rychle, zvlášť jde-li nemocnému o život. Teoretická medicína může/musí často nechat některý problém desítky let otevřený. Např. nalezení účinného léku proti dané nemoci.

To platí velmi široce. Věda vždy nejprve řeší otázky schůdné, ostatní nechá stranou, i když přímo bijí do očí. Jejich řešení pak časem umožní např. nové metody, lepší přístroje (Woods 60, pozn.) či nápad génia. Poučné jsou případy, kdy je nutno rozšířit inventář přírody.19

Čekání má i jiné důsledky. Člověk se musí naučit žít s otevřenými otázkami; to bývá nesnadné, zejména pro laika. Lidem je také zatěžko vzít vážně, 1/ že určitá věda je nedokonalé lidské dílo a právem nemá dosud odpověď na některé, i naléhavé otázky, a 2/ že kvapné závěry ze stavu věcí v určité době mohou být škodlivé.20

To se přímo týká našeho tématu. Evoluční teorie v biologii, dnes prakticky totožná s darwinismem jako vědou, je vskutku nesmírně úspěšná při řešení četných problémů jen z předpokladu souhry slepých faktorů a/ a b/ (viz I. díl). Sami darwinisté ovšem uznávají, že ještě nevyřešila všechny otázky, ani tak základní jako původ života. Laboratorní výzkum může od této mezery klidně odhlížet, pro věřící bývá naléhavá.

Co když ateistické závěry plynou (byť i zdánlivě) pouze z ne dost rozvinuté evoluční nauky?

Castel Gandolfo, září 2006

V létě 2005 uveřejnil kardinál Ch. Schönborn v New York Times článek Finding Design in Nature (V přírodě vidíme plán). Zdůraznil, že dění v přírodě nelze chápat jako slepě nahodilé. Článek se setkal s ostrou kritikou i od katolických autorů a s podezřením, že byl napsán na podporu stoupenců ID v USA.21

Nejbližší letní setkání žáků prof. Ratzingera s nyní už Benediktem XVI. v Castel Gandolfo v roce 2006 bylo pak věnováno tématu Stvoření a evoluce.22

První věty, která na setkání zazněly, potěší našeho konvertitu zklamaného Vatikánem: Nejsme náhodným a smysl postrádajícím produktem evoluce. Každý z nás je plodem Boží myšlenky. Každý je chtěný, každý je milovaný.

Jsou to ovšem věty víry z projevu Benedikta XVI. po zvolení papežem. Nic z toho nebylo na jednání zpochybněno, ale i vybraná společnost Svatého otce tam teprve hledala most mezi obsahem víry a současným stavem evolučního bádání. Jinak nemohla postupovat ani konference v Římě. Církev nemá dar vševědoucnosti.

Přejděme tedy k próze jednání v Castel Gandolfo.

Teologové si k seznámení s evolucí pozvali odborníka v molekulární biologii. Když pak v diskusi přišla řeč na otázku ID, prof. Schuster řekl, že ještě na potřebu ID nenarazili, předpoklad slepých sil dosud vždy plně stačí. Na údiv účastníků dodal: Vždyť naše věda se rozvíjí teprve půl století. Možná, že za dalších 50 let na problém s ID narazíme.

Z toho nevyvozuji, že k tomu jistě dojde a myšlenka ID se dočká triumfu. Chci jen ukázat, že aktivním badatelům nejsou úvahy o čase cizí.23

Významnější informace pro čtenáře je, že idea ID se mezi účastníky netěšila podpoře. Pro mne byla kniha velmi poučná jako nahlédnutí do dílny, o níž bych se jinak sotva dověděl.24

Prof. Schuster také citoval25 pro nás zásadní domněnku, že biologická evoluce pokračuje až k řeči, písmu, kultuře ; pod třemi tečkami si lze domýšlet i umění, geometrii, náboženství. Tato myšlenka dnes visí ve vzduchu, v diskusích však na ni nikdo nenavázal.

Soudní spory o evoluci v USA:

Dayton 1925

Řekl bych, že křesťané přišli zprvu k odporu proti biologické evoluci jako slepí k houslím, a to ve dvojím smyslu. Starali se primárně o společné dobro, např. křesťanský politik a trojnásobný prezidentský kandidát W. J. Bryan se zasloužil o lepší daňové zákony a volební právo žen. Pokud něco vadilo, byly to vedlejší projevy darwinismu jako rasismus26 nebo obhajoba dravého kapitalismu ideou boje o život.

Za druhé: hlavním terčem nevole Bibli věrných křesťanů nebyla evoluce ani darwinismus, nýbrž moderní výklad Písma27, který prý podvrací autoritu Bible, vede ke ztrátě víry a zkáze mravů.

Avšak výuka darwinovské biologie ve školách (ačkoli učitelé byli často věřící teističtí evolucionisté) zasahovala školní mládež v citlivém věku, takže se stala hlavním jablkem sváru. Bryan sám byl pro neutralitu výuky, připustil by výklad podle Darwina jako hypotézu i o člověku bez nároku na pravdivost; v geologii neviděl problém28. V soudním sporu se angažoval až ke konci života, zemřel na cukrovku několik dní po procesu.

Tlak rodičů vedl mnohde potichu k omezování výuky biologie, ale v Oklahomě (1923) bylo téma evoluce vyřazeno se školních osnov celostátně. Proti tomu se rozhodla zasáhnout nově vzniklá organizace29 pro svobodu myšlení. Té se ovšem křesťané dovolávali také měli však tu smůlu, že První dodatek k Ústavě USA nedovoluje ve státních školách podporu náboženství. Když byl vyvolán soudní spor v Daytonu (Tennessee), uvolil se ctihodný Bryan zastupovat křesťanskou stranu. Proces dopadl dost zmateně, byla pak rozpoutána velká mediální kampaň s dlouhým životem30 ukazující křesťany jako tmáře.

Nicméně ve státě Tennessee byla tímto výuka evoluce zakázána, stejně dopadl proces v Arkansasu (1928) a po celých USA pak dlouho probíhaly se střídavým výsledkem soudy nebo lidová hlasování. Podle již zmíněného článku15 toto období skončilo až v roce 1968, kdy ACLU předložila spor Nejvyššímu soudu a ten rozhodl poměrem proti kreacionismu, závazně pro všechny státy Unie (srov. pozn. 16).

Oboustranné vyhrocení

po roce 1960

V dalším období dostala mocnou vzpruhu nejprve strana vědy a tím i výuka biologie: úspěch sovětského Sputniku (1957) vyburcoval Ameriku, objev DNA z roku 1953 začal nést plody, darwinovské výročí (1959) bylo příležitostí k působivému apelu biologů na veřejnost.

Ale překvapivě se vzmohli i kreacionisté, a to ve dvou, postupně radikálnějších vlnách.

V roce 1961 měla obrovský úspěch kniha o biblické potopě31. Představa o celosvětové záplavě totiž nabízela názorné vysvětlení nálezů zkamenělin všech vyhynulých tvorů, neboť prý je potopa zahubila a zakryla v nesmírně krátké době. Autoři ale trvají i na stvoření světa za 6 x 24 hodin32, prý před méně než 10 000 lety, a přijímají všech prvních 11 kapitol Geneze jako historický pramen (srov. pozn. 11). Jsou to vesměs kroky zpět vzhledem např. k Bryanovi.

Jak mohl tak scestný názor získat tolik lidí? Jelikož jde o děje v dávné době, o níž neexistují přímá svědectví, pokládal věrný stoupenec Bible vědecké námitky snadno za pouhé dohady. Přitom pro křesťany, kteří odmítají náš výklad Písma, je takto chápaná nauka o stvoření světa základním pilířem jejich víry a tím i životní orientace, v mnohém jistě pozitivní.

Tady se vnucuje první přenesené užití trpkého výroku apoštola Pavla z Řím 10,2: lze jim dosvědčit, že mají horlivost pro Boha, jenže bez pravého poznání.

Kolem roku 1970 se tento extrém kreacionismu v USA zradikalizoval ještě v dalším směru: v zájmu uplatnění své nauky ve školách ji už předkládal ne jako věc biblické víry, nýbrž jako výsledek přísně vědeckého výzkumu (který údajně vede k závěrům shodným s biblickými zprávami). Získal mnoho stoupenců s akademickými tituly, kteří v USA vytvořili síť soukromě financovaných badatelských ústavů. Pod názvem vědecký kreacionismus se snažil svou nauku prosadit ve státním školství, roku 1981 s úspěchem v Arkansasu a Louisianě.

Další výrok Nejvyššího soudu však prohlásil již roku 1987 i tento směr za protiústavní v celé Unii.

Nad tímto směrem se může Písma znalému nevěřícímu vnucovat druhý tvrdý Pavlův výrok: Jméno Boží je vaší vinou uváděno v posměch mezi pohany (Řím 2,24), tj. diskreditujete křesťanskou víru v očích současníků.

V svém článku33 jsem to označil za delikátní ekumenický problém pro katolíky. Se zájmem čekám, co k němu řekla římská konference. V celkovém pohledu na konflikt mezi věřícími skupiny (B) i u nás a darwinisty, případně stoupenci evoluce, nemůžeme toto dvojí vyhrocení v USA přehlížet.

Jak jsem přecenil

Intelligent design

O myšlence (spíš než o hnutí) ID jsem napsal článek Inteligentní záměr v živé přírodě33.

Názor na ni jsem si udělal hlavně podle díla Ch. B. Thaxtona; rozuměl jsem mu tak, že uznává stáří Země i faktické úspěchy molekulární biologie, pouze si klade otázku, jsou-li opravdu plně vysvětlitelné náhodnými faktory a/ a b/ (viz I. díl). To je v rámci vědy korektní a pro světonázorový dopad debaty o evoluci jen prospěšné viz závěr oddílu Více o základním vědeckém výzkumu. Proto jsem chválil publikační a přednáškovou činnost iniciátorů inteligentního plánu a její velký ohlas ve veřejnosti. Také jsem ocenil, že stoupenci ID nezapírají svou náboženskou motivaci, proč se touto otázkou zabývají a proč ji vnášejí do veřejné debaty. Otázkou, zda je vhodné prosazovat ID do školní výuky za cenu soudních sporů, jsem se na dálku nezabýval.

Ve svém článku33 jsem jasně odmítl snahu vidět za ID designéra nebo jej přímo ztotožnit s křesťanským Bohem, ale má informace, že je to postoj v hnutí ID obecný, nebyla přesná.

Článek o soudním procesu v Doveru15 však ukazuje roli hnutí ID právě v prosazování jeho představ do školní výuky v jiném světle. V doverském procesu žaloba prokázala, že se v letech 1983-1993 podílelo snad ne příliš ochotně na skryté přípravě materiálu pro školy, v němž by po verdiktu Nejvyššího soudu v roce 1987 byly náboženské prvky ID co nejlépe zahaleny. K iniciátorům této činnosti patřil podle článku15 horlivý kreacionista mladé Země W. Buckingham, který k hnutí ID nepatřil.

Můj lepší dojem o ideji ID byl tedy možná plodem zásady domýšlet formulace partnera dialogu k lepšímu34, ale třeba vyjadřuje důvodnou reflexi nad stavem věcí, a nejen mou. Podobně a fundovaněji smýšlí i prof. Jiří Vácha, jak vím z řady jeho článků35.

V čem by pomohla

katolická nauka?

V dlouhé ostré debatě v USA nápadně chyběla katolická nauka; to bylo také uvedeno při ohlášení konference v Římě. Jak by byla mohla přispět k jejímu mírnějšímu průběhu?

Kondicionál je tu namístě, protože katolíci nevykládají Gn 1, 2 (či dokonce 1 11) doslova, a ve vztahu mezi vírou a přírodovědou mají za důležitý mezičlánek filosofii. Za těchto předpokladů by snad spor ani nevznikl; jenže protestantská strana v debatě je oba odmítá a strana vědy v USA také na filosofii moc nedá. Obrátit prostě oba protivníky na katolické stanovisko je zřejmě nereálné. S ideou ekumenismu a koncilu vůbec bychom asi také mnoho nepořídili. Na přínos římské konference a její ohlas v USA si budeme muset počkat.

My se však na původní otázku pohledu katolíka na darwinismus podívejme především jako na náš vlastní problém, ne jako hledání receptu, jejž bychom mohli poslat do Ameriky. Ovšem s přihlédnutím k tamním zkušenostem. K nezdarům i snahám.

Díky zmíněnému článku15 začnu nezdarem a snahou Michaela Behe (tuším též katolíka) před soudem v Doveru.

Filosofie umožňuje širší pohled

na skutečnost

Je pravděpodobné, že obě sporné strany v Doveru měly vědecký přístup za jedinou seriózní cestu ke spolehlivým poznatkům. Ale otázka pro nás, ne pro ně, je: skutečně tomu tak je?

Současná biologie počítá s dosavadními zákony a inventářem fyziky a chemie (a s předpoklady a/ a b/). Ve školní výuce biologie to může být v pořádku, pokud výslovně nepřekračuje hranici, které jsme si povšimli u poznámky 25. Ale vzhledem k tomu, že už Darwin chápal člověka jako produkt evoluce, je takové nebezpečí nasnadě.

Řešení rozporu II. mezi darwinovským obrazem přírody a tradičním křesťanským přesvědčením o aktivní úloze Boha Stvořitele ve vzniku, vývoji a chování živých bytostí (viz I. díl), je dosud značně nejasné, takže není jisto, zda Behe v duchu myšlenky ID právem prosazoval jakékoli Boží zásahy do celého evolučního procesu.

Ale byly všechny úporné snahy kritiků darwinovské evoluce, do jejichž sledu se Behe tak nešťastně zapojil, pouze od kořene hloupé?

Malý exkurz: Sám Newton měl potíže se světlem (viz pozn. 19), ale jeho následovníci, nadšení úspěchy jeho mechaniky, propadli mechanistickému determinismu, podle něhož je běh světa (složený z částic) do detailu určen železnými zákony.36 V takovém světě však neměla místo svobodná vůle. Křesťanům, kteří si s tím nevěděli rady, nezbývalo než na svobodě vůle trvat a nějakou dobu žít s otevřenou otázkou.

Je tedy dobře myslitelné, že věřící odpůrci darwinismu v USA v něm silně, ale nejasně tušili nějaký nedostatek, například ve vztahu k lidské důstojnosti, ale na život s takovýmto nevyřešeným problémem nestačili. I to je jeden z důvodů mé sympatie k nim. V podobném rozpoložení však asi žijí též někteří naši krajané.

Prostý intuitivní přístup k realitě však naráží na darwinovský obraz člověka v ještě elementárnějším směru. Naše vědomí je něco pro nás nejvíc jistého. (Descartes chtěl odtud čerpat nezvratnou filosofickou jistotu, jenže svým myslím, tedy jsem ten základní správný postřeh zúžil.) A proti sebejisté víře darwinistů, že z předpokladů a/ a b/ plně vysvětlí i lidské vědomí, se staví nejen naše spontánní intuice; dokázala ji přesvědčivě podpořit fenomenologická filosofie. Více o tom ví prof. Vácha. Připomeňme si opět poznámku 25.

Tedy to, co přece jen asi právem tuší nejen M. Behe osobně, lze korektně vyjádřit přibráním filosofie, nikoli svévolným rozšířením pojmu vědy.

Podnětná myšlenka R. Reutera.

Dva možné výhledy

Musí být evoluce pro ne-biologa nezajímavá nebo převážně zdrojem problémů?

Evangelický pastor Roland Reuter vyjádřil kdysi svou nespokojenost s darwinovským názorem slovy, že by rád slyšel takové pojetí evoluce, s nímž nebo z něhož by se dalo žít37. Zatím je skutečně ráz té nauky hodně vzdálený od našeho prožívání, zcela jí chybí sapienciální rozměr; snad jen aplikace evolučních poznatků na vývoj dítěte je v tom směru obohacením. Zato Dawkinsova věta Bůh pravděpodobně neexistuje, nedělejte si starosti a užívejte života je nápadně plochá, neříká nic k hlubším tématům jako je naděje v nesnázích a k mnoha dalším, tak bohatě rozvinutým v tradici křesťanství.

Vidím dvojí možný výhled. Tím prvním je harmonie dvou nadále si cizích životních oblastí. Vždyť i jinak se v evropské kultuře rozvíjela jak odtažitá věda, tak svět umění a savoir vivre. I ten, kdo se převážně cítil doma v jedné oblasti, věděl také o druhé a vážil si jí.38 To by ovšem od strany evoluce žádalo, aby se zbavila protináboženských ostnů, jež dosud v darwinistické podobě má. Byla by to lepší koexistence než podle J. C. Goulda.

Druhý výhled je náročnější: že by evoluční pohled do sebe nějak vstřebal ty významné oblasti života, jež exaktní věda39 zatím nechává stranou. Když Descartes usoudil, že existuje jen Ego a oblast rozlehlosti, vyloučil nejen zvířecí psychiku.40 Ale to je asi hodně vzdálený výhled.

Na co se už nedostalo

Z původního matriálu, jejž jsem chystal do II. dílu, se na leccos nedostalo. Uvedu aspoň pár bodů:

Rozlišení mezi důsledky evoluční nauky samé a jejího zneužití nebo ideologické deformace u Hitlera, v eugenice aj. Mělo by být spravedlivé, ale ne naivní.

Nemilé důsledky mylného názoru, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel vyzní často tak, že se hodnotě vědy připíše jen minimální váha. Mám na mysli produkci nakladatelství Návrat domů, jehož protidarwinovské knihy nejsou vždy vědecky korektní; obávám se, že se i do RC Monitoru dostal eklektický text takového ražení.

Také stálo za zmínku upozornění navazující opět na pozn. 25, že ne vše je plodem evoluce nebo evoluci podléhá, například zákony geometrie nebo logiky (že se vyvíjejí naše nauky o obojím, je jiná věc).

Vliv obrazu Boha jednak na vztah různých křesťanů k evoluci, jednak evolucionistů ke křesťanství proč pro ně Bůh bývá takový strašák? Odtud i otázka, nakolik je hlavním motivem některých ateistů důraz na vědeckou metodu nebo naopak.

Poznámky

15 K. Padian a N. Matzke: Darwin, Dover, Intelligent Design and textbooks. Review Article. Biochem, Journal 417 (2009), 29-42.

16 Má pravomoc jen nad částí státu Pennsylvánie.

17 Jednání trvalo 40 dní. Žalobu podpořilo v roli odborných znalců šest kapacit, z toho dva katolíci; znám solidní knihu jednoho z nich, profesora katolické teologie J. Haughta God after Darwin. Pro obhajobu ID svědčili jen tři ze zamýšlených osmi a podali velmi slabý výkon. Z nich prof. S. Fuller je postmoderní filosof, který relativizuje hodnotu vědeckého poznání. Touto cestou bych věci víry sloužit nechtěl. Prof. Hořejší mi poslal poštou i kopii podstatné části nezvykle podrobného 139 stránkového zdůvodnění rozsudku, jímž jsou jeho argumenty zpřístupněny široké veřejnosti.

18 Pro stručnost tu obvykle mluvím prostě o vědě, angl. výraz science však označuje přírodní, příp. exaktní vědy, ne třeba historii umění. V matematice by zvlášť bilo do očí vydávat za důkaz nějaké složité poučky větu, že to Pán Bůh tak zařídil.

19 Newton na svém stupni fyziky uznával jen prostor, částice a gravitaci; i světlo měl za proud částeček ale některé jevy tím vykládal chybně (lom), jiné vysvětlit neuměl (ohyb, Woods 76). Pokrok byl možný až přibráním elektromagnetického pole.

20 V medicíně to je argument proti legalizaci eutanazie: lékařský výzkum ztratí motiv hledat léky na nemoci, které se snadno řeší usmrcením; je-li to jednou zavedeno, je sotva možné takový stav zvrátit.

21 Vzhledem k tomu, že proces v Doveru byl na spadnutí (začal koncem září), bylo to pochopitelné.

22 Sborník Schöpfung und Evolution se všemi příspěvky i záznamem diskuse a bohatými odkazy na další prameny poslali z Radia Vatikán redakci RC Monitoru po mém článku o ID.

23 Obdoba z dějin vědy: od publikace Koperníkovy domněnky roku 1543 do jejího plného potvrzení uběhla tři staletí (Woods 58, 60 pozn.). Dnes se jistě bádá intenzivněji, ale problémy života mohou být obtížnější.

24 Pro zvídavější čtenáře: za cenné mám dvě myšlenky ze shrnujícího eseje teologa prof. S. Wiedenhofera. Předně: katolická věrouka a teorie evoluce jsou nauky rozdílné, ale ne zcela mimoběžné (opak hlásal J. C. Gould, viz I. díl). Za druhé: katolická teologie stvoření je ještě neúplná. Autor eseje má za to, že lépe osvětlit je třeba už úlohu Stvořitele, ale tím spíš doplnit roli Vykupitele (problém utrpení!) a Parakléta (vedení lidstva). Na vizi Telharda de Chardin, po mém soudu spíš básnické, autor nestaví, vychází z nauky o Boží Trojici. Jistě nelze čekat, že žádoucí doplnění teologického pohledu vyhlásí magisterium do roka.

25 V titulu článku z roku 1995, The major transitions in evolution (Hlavní přechody v evoluci) však slovo biologická chybí.

26 Podle vlivné učebnice G. W. Huntera A Civic Biology (1918) je vrcholem evoluce kavkazská rasa.

27 Článek (15) doplňuje U 6/38 poznámkou, že k tomu přispělo zklamání z civilizace pokroku po hrůzách první světové války a okolnost, že nové přístupy k Bibli vycházely z Německa. Pro katolickou exegezi je dnes historicko-kritická metoda, dobře navazující na svatého Tomáše Akvinského, metodou základní. Viz dokument Biblické komise Výklad bible v církvi (1993, česky 1996).

28 Později bude tento přístup označován jako teorie staré Země. Povšimněme si, že tyto názory byly na úrovni katolické nauky z roku 1950.

29 ACLU American Civil Liberties Union.

30 Patří k ní i slavný film Kdo seje vítr z roku 1961. Neviděl jsem jej, ale s tím, co je známo o Bryanovi, se název moc nerýmuje. Soud v Daytonu bývá posměšně nazýván opičí proces.

31 J. C. Whithcomb a H. M. Harris: Potopa podle Genese. Biblický záznam a jeho vědecké důsledky.

32 Tento názor navazoval na spisy adventistů, pro něž měl základní význam týden končící sobotou.

33 RC Monitor 2/2008. Slovo design je však lépe překládat jako plán.

34 Viz vzpomínku na ekumenický seminář v Jirchářích, Universum 1/2009, 18.

35 Jde zčásti o soukromá sdělení.

36 Newton sám tohoto názoru nebyl, ale je zajímavé, že své domněnky o Božích opravách planetární soustavy vyjádřil jen v soukromé korespondenci.

37 Eine lebbare Auffassung der Evolution. Soukromé sdělení při setkání na I. světovém kongresu rodin v Praze roku 1997.

38 Čtenáře Woodsovy knížky mohly zarazit tvrdé výroky některých autorů ve prospěch vědy (61/62; 73). Uvažme však, že je vyslovili zbožní lidé nebo řeholníci. Také k zápalu mnoha kněží pro vědeckou práci (78-94) patřila i druhá náplň jejich života.

39 už svým naturalistickým redukcionismem,

40 Jako volnou církevní obdobu uvádím, že v koncilových dokumentech, Katechismu katolické církve ani v Kodexu církevního práva není prakticky nic o mystice, zázracích ani soukromých zjeveních. Mně osobně byly tyto oblasti dost vzdálené, ale k ŽIVOTU Církve patří a mezera je nápadná.