Krize nekapitalismu

Svět je dnes zaplaven zprávami o finanční a nyní již i hospodářské krizi. Tyto zprávy bohužel pocházejí buď v malé menšině případu z pera odborníků, nebo ve velké většině z pera či úst univerzálních žurnalistů, kteří v drtivé většině nemají ani čas ani motivaci porozumět hlouběji čemukoliv o čem píší ať už se jedná o Lisabonskou smlouvu, Afghanistán, těžké hříchy, klimatické změny nebo svobodu slova.

Problém s odborníky je, že předpokládají srozumitelnost svého slovníku pro běžného občana. Proto jsou jejich projevy byť pravdivé nesrozumitelné. O projevech univerzálních novinářů škoda mluvit. Mám-li co nejstručněji vysvětlit příčiny **současné krize, pak musím objasnit některé základní pojmy.

Obchodní banka

Obchodní banka je instituce, která má oprávnění přijímat od lidí peníze a platit jim za to určitý úrok. Největší část peněz v její správě jsou běžné/sporožirové účty obyvatel a podniků.

Každá banka je majetkem určitých akcionářů (tj.podílníků), kteří složili určitý základní kapitál, popř. si koupili akcie banky na burze. Mohou to být jak pracháči, tak obyčejní lidé nebo třeba penzijní fondy. Objem peněz, který si lidé a podniky do ní ukládají je mnohonásobně vyšší (20 až 40 krát) než základní kapitál . Tyto peníze však bance/jejím akcionářům nepatří. Banka nemůže peníze, které si u ní lidé uloží, nechat ležet v trezoru, protože by nejenže nevydělala svým akcionářům, ale neměla by ani na provoz. Musí je půjčovat podnikatelům na podnikání nebo lidem na nákup věcí/domů (tj. poskytovat hypotéky) nebo investovat do dluhopisů států, podniků nebo akcií podniků. Peníze banka půjčuje na úrok a tím vydělává. Dluhopisy států i podniků rovněž garantují určitý úrokový výnos. Akcie negarantují nic ani dividendu ani růst vlastní ceny. Investice do akcií je proto riskantní.

Bankéř

V používání slova bankéř vládne babylonské zmatení. Málokdy je jasné, zda se tím míní nejvyšší manažeři banky, kteří jsou dosazování akcionáři a fakticky banku ovládají, nebo akcionáři. Míra jejich odpovědnosti za chování banky je podstatně odlišná. Proto doporučuji, kdykoliv někdo tento pojem použije, se ho zeptat, koho tím míní.

Investor

Osoba, která svoje vlastní peníze nebo peníze vypůjčené na svoje triko do něčeho investuje do výstavby továrny, do akcií, do dluhopisů, do nákupu ropy, atd. je investorem.

Postoupení/prodej pohledávky

Pokud někomu půjčím peníze, pak se říká, že mám vůči němu pohledávku. Tuto pohledávku můžu předat či prodat někomu jinému, čímž právo vymáhat splacení dluhu přejde na toho druhého.

Těchto několik pojmů stačí k vysvětlení příčiny krize, byť odborník v mém vysvětlení zaznamená několik zjednodušení, která ale nijak nezkreslují základní pravdy.

1. Každému podle jeho potřeb

Banky, které v USA poskytovaly půjčky na nákup domu, půjčovaly v masivním měřítku i lidem, kterým by žádný racionální bankovní manažér nikdy nepůjčil. Jednalo se o lidi s nejistými a nízkými příjmy, kteří ani nebyli schopni zaplatit žádný zlomek ceny domu. Jednalo se tedy o 100 % hypotéky poskytované lidem, které by manažeři bank všude jinde na světě zdvořile či méně zdvořile vypoklonkovali.

Tento postup byl absolutním opakem kapitalistického přístupu. Není to ani socialismus, ale přímo komunistická zásada: každému podle jeho potřeb, každý podle svých schopností!

2. Politika a nezodpovědnost

Důvod pro tento přístup byl dvojí. Za prvé tlak od politické a mediální sféry, která dohlížela na to, zda jsou mezi příjemci hypoték v určité oblasti zastoupeny i etnické menšiny/většiny v poměru odpovídajícím početní váze v dané oblasti. Hypotéční banky se jednoduše bály, že budou napadeny za rasovou diskriminaci, což je v dnešních USA velmi závažné obvinění. Druhým a rozhodujícím důvodem, proč jim bylo nakonec jedno, komu půjčují, byla existence dvou gigantických bankovních institucí s poetickými jmény Fannie Mae a Freddie Mack. Ač se jedná o soukromé instituce, požívaly 100% státních garancí za svoje závazky, takže se fakticky jednalo o státní instituce. Fannie Mae pohotově odkupovala od hypotéčních bank jejich pohledávky vůči lidem, kteří si půjčili na dům a Freddie Mack zase promptně pojistila další hypotéky pro případ, že by dlužník přestal splácet.

Konečný důsledek: Prvotní půjčovatelé peněz nenesli žádné riziko. Fakticky půjčovali cizí peníze.

3. Nafouklá peněžní bublina

V důsledku této politiky rostl objem peněz, který měli zájemci o domy v USA k dispozici, závratným tempem, což ale naprosto nevyhnutelně vedlo k růstu cen, za které nabízeli domy k prodeji jejich současní majitelé nebo stavební firmy. Tok peněz k lidem prodávajícím domy a k stavebním firmám (jejích majitelům a dělníkům) sílil. Jelikož v případě nesplácení hypotéky může držitel pohledávky dům zabavit a prodat, rostoucí ceny vytvořily jistotu, že si držitelé pohledávek přijdou v případě nesplácení nejen na své, ale ještě vydělají.

4. Prolomena hranice

Rostoucí riziko ale bylo, že pokud počet neplatičů stoupne nad určitý předem neznámý počet, povede vrhání zabavených domů na trh nejen k zastavení růstu cen domů, ale k jejich poklesu. Tím by ale rapidně stoupalo nebezpečí, že nejčerstvěji poskytnuté 100 % hypotéky se stanou ztrátovými. 100% hypotéka na dům za 100 by v případě nesplácení vynesla při prodeji domu vzhledem k poklesu cen o 10 % již jen 90 tj. ztráta 10%. A právě toto se nakonec v roce 2007 stalo. Je zřejmé, že zde působí záporná zpětná vazba čím více lidí nesplácí hypotéku, tím více domů na trhu, tím větší pokles cen domů a tím větší počet pohledávek se stává riskantnějšími, neboť v případě nesplácení se držitel pohledávky dočká menší a menší části své investice. Držitelé takovýchto hypoték/pohledávek bezmocně sledovali, že za investovanou stovku dostanou v dohledné době nanejvýš 40 50, ale v nejbližší době dokonce 0, neboť to od nich nikdo nekoupí.

5. Standardní vývoj

Tento vývoj za normálních okolností by byl dramatický buď jenom pro hypoteční banky, (resp. jejich vlastníky, kteří by přišli o svoje peníze, které k založení banky použili), které by šly do kytek, nebo nanejvýš pro fakticky státní finanční instituce Fannie Mae a Freddie Mack, což by sice krátkodobě zatížilo státní rozpočet USA, ale žádnou krizi na finančním trhu nevyvolalo. Peníze by se prostě jenom přesunuly od vlastníků hypotéčních bank, popř. daňových poplatníků k bývalým majitelům domů a stavebním firmám.

6. Rozšíření nákazy

Proč ale krize ohrozila obrovské obchodní banky, investiční společnosti a pojišťovny? A proč to všechno vede k hospodářskému poklesu?

Odpověď na první otázku je jednoduchá. Velká část hypoték poskytnutých v USA byla hypotečními bankami a Fanny Mae odprodána investorům po celém světě. Mezi ně patřili ruští oligarchové, arabští boháči a čínská vláda. Ti všichni ale investovali vlastní peníze byť často velice nemravně získané. Přesun peněz těchto investorů do kapes jiných subjektů s vyhlídkou, že vydělají zpět pouze část svých investic ale nepředstavuje pro finanční trhy žádný otřes. Pepa zchudl, ale Franta zbohatl.

Bohužel a to je vlastní příčina katastrofy veliké sumy do problematických hypoték investovaly i obchodní banky. Nejednalo se ale jen o peníze jejich akcionářů , nýbrž o peníze, které jim svěřili jednotlivci a podniky ke správě běžné/sporožirové účty. A jakmile banky ztratily tak obrovské sumy jim nepatřících peněz zdaleka převyšující peníze, které do nich vložili jejich akcionáři, pak za prvé přestaly půjčovat podnikatelům a za druhé přestaly si půjčovat navzájem, neboť jinak jim hrozilo, že symbolicky řečeno nebudou moci realizovat váš trvalý příkaz k úhradě nájemného z vašeho účtu, protože nebudou mít žádné peníze. Tento stav trvá až dodnes přes obrovské sumy, které státy do bank nalévají. Drastické omezení úvěrů pro podnikání samozřejmě ihned vede k poklesu investic a objednávek, což zase vede ke zhoršení vyhlídek podniků či podnikatelských záměrů, tj. k ještě větší neochotě bank půjčovat, a tak dokola. A máme ekonomický pokles.

Shrnuto

Příčinou krize byly štědré půjčky /dary chudým, ale financované penězi lidí, kteří o tom vůbec nevěděli, a slepota těch, kteří se měli o tyto peníze pečlivě starat. A samozřejmě populismus politiků, kteří mohli sice včas tuto veselou party přerušit, ale přišli by o popularitu.