Zkratka k jednotě

Papež usnadňuje anglikánům přestup do katolické církve

Čtyřicet let se modlíme za jednotu. A nyní se ukazuje, že naše modlitby byly vyslyšeny způsobem, jaký nikdo nečekal. Tak arcibiskup Augustin Di Noia, sekretář Kongregace pro nauku víry, komentoval zprávu, kterou 20. října sděloval novinářům: vytvoření zvláštní stuktury pro anglikány přestupující do katolické církve. Formálně se nazývá personální ordinariát. V praxi půjde o církev v církvi. **Něco na způsob východních obřadů, vojenských diecézí nebo prelatury Opus Dei. Od té naposled jmenované se personální ordinariáty budou lišit především tím, že nebudou jedním, centralizovaným a monolitickým organismem, ale budou vznikat na lokální úrovni. Podle rozhodnutí Svatého otce anglikáni, kteří přestoupí na katolicismus, budou moci zachovat své dosavadní zvyklosti, tradice, modlitby, všechno to, co není v rozporu s katolickou vírou. Ženaté kněze nevyjímaje. Ti ovšem budou muset přijmout katolické kněžské svěcení. Ženatí anglikánští biskupové budou v katolické církvi pouze kněžími. Přesto, a to je důležité, budou moci stát v čele ordinariátu, a tedy jejich patýřské funkce v podstatě zůstanou zachovány. Kněžské svěcení nebude upřeno ani těm, kdo se na kněžství připravují a jsou již ženatí. Zda bude ale anglikánský ordinariát světit ženaté muže také v budoucnosti nebo zda bude napříště respektovat celibát, není ještě zřejmé. Kdyby papež uznal ženaté kněze za trvalý prvek anglikánské tradice a mnohé naznačuje, že právě tak tomu bude znamenalo by to v podstatě rezignaci na povinný celibát v západní církvi.

Na vlastní odpovědnost

Zmíněné nejasnosti jsou důsledkem toho, že text apoštolské konstituce upravující status bývalých anglikánů v katolické církvi stále ještě není znám. Minulé pondělí ho dokonce neznal ani sám kardinál Walter Kasper, zodpovídající ve Vatikánu za ekumenismus. Papež se totiž rozhodl jednat na vlastní pěst. Katoličtí biskupové anglosaských zemí, primas Anglikánského společenství, ba dokonce i kardinál Kasper a další přední zainteresované osobnosti byly o papežském rozhodnutí pouze informovány krátce před jeho zveřejněním. V prvním okamžiku neskrývali překvapení. Podle Damiana Thompsona, šéfredaktora hlavního katolického týdeníku ve Velké Británii, The Catholic Herald, papežův postup není náhodný. Benedikt XVI. se chtěl vyhnout kritikům, kteří by usilovali o zmaření jeho záměrů. Papežovy plány neschvalovali ani biskupové Velké Británie, ani kardinál Kasper, natož sami anglikáni. Zvláštní procedury usnadňující konverzi ke katolicismu by totiž podle nich oslabily a ještě více liberalizovaly anglikánské společenství a především by se mohly negativně projevit v ekumenických vztazích. Už kdysi, v 90. letech, když probíhal první exodus anglikánů nespokojených se svěcením žen na kněze, podařilo se britským biskupům Vatikán odradit od zavedení zvláštních procedur usnadňujících skupinové konverze.

Gentlemanské řešení

Větší řevnivosti se podařilo uniknout pravděpodobně díky zvláštní misi kardinála Williama Levady, který den před ohlášením papežových záměrů zavítal do Londýna. Prefekt Kongregace pro nauku víry přesvědčil dokonce primase Anglikánského společenství arcibiskupa Rowana Williamse k účasti na tiskové konferenci, která nové ordinariáty představovala veřejnosti. Arcibiskup Canterbury vydal prohlášení, ve kterém ujišťuje, že papežovo rozhodnutí není aktem proselytismu či agrese, nýbrž odpovídá na prosby těch, kdo chtějí přestoupit na katolicismus. Spolu s katolickým primasem Anglie a Walesu arcibiskupem Vincentem Nicholsem vydal arcibiskup Williams také prohlášení, v němž zdůrazňuje, že vytvoření zvláštních struktur pro bývalé anglikány neznamená konec katolicko-aglikánského dialogu. V podobném duchu se nesou i reakce anglikánských představitelů Spojených Států a Kanady. Negativně zareagoval pouze někdejší primas Anglikánského společenství arcibiskup George Carey. Požaduje vydání oficiální protestní nóty kvůli tomu, že Svatý Stolec své rozhodnutí předem nekonzultoval s aglikánskou stranou. Nespokojené hlasy se ozvaly i na katolické straně, v liberálních církeních kruzích reprezentovaných mimo jiné týdeníky The Tablet ve Velké Británii nebo America ve Spojených státech. V redakčním článku britského časopisu čteme, že jediným důsledkem papežského rozhodnutí bude ekumenický zmatek a ještě větší rozdrobení anglikánů. A týdeník America se obává, že v katolické církvi přibude tradicionalistů, antifeministů a homofobů.

Na cestě za Petrem

Představitelé prokatolického proudu v anglikánské církvi přijali papežské plány s entusiasmem. Jde o svého druhu opozici, nespokojenou s postupující liberalizací, zejména s udělováním kněžského svěcení ženám a homosexuálům nebo s žehnáním svazků osob téhož pohlaví. Právě představitelé tohoto proudu, který rozhodně není monolitní, v posledních letech deklarovali, že vzhledem k degradaci anglikánského společenství pomýšlejí na přestup ke katolicismu. Nyní jsou překvapeni velkorysostí papežovy nabídky. Rychlý přestup do katolické církve už ohlásilo tzv. Tradiční anglikánské společenství, sdružující asi 400 tisíc lidí v Austrálii, Anglii, Africe, Indii, Kanadě a USA. Další tradiconalistická skupina Forward in Faith debatovala o papežském návrhu minulý víkend v Londýně. Připravenost k přestupu do katolické církve předběžně ohlásilo 12 britských biskupů, mezi nimi čelní osobnosti konzervativního proudu tamního anglikanismu. Odhaduje se, že jen v Anglii a Walesu se může rekatolizace týkat až tisíce kněží. Určeno bylo dokonce už první datum, 22. února, svátek Katedry sv. Petra, kdy duchovní i laici mohou oficiálně ohlásit úmysl přijmout katolickou víru.

Již nyní je nicméně známo, že ne všichni anglikánští tradicionalisté papežskou nabídku využijí. Někteří, jako například členové Global South Anglican, chtějí nové situace využít k nátlaku na arcibiskupa Williamse, aby postupující liberalizaci anglikánské církve zadržel.

Katolicko-anglikánské vztahy čeká také řešení nelehkých materiálních problémů. Není totiž zřejmé, zda farnosti přestupující na katolicismus budou mít i nadále právo na své kostely a další hmotná dobra. Katolická církev bude také muset najít fondy na platy nových kněží. Anglikánští pastoři totiž vydělávají téměř třikrát více než katoličtí kněží. Musejí přece uživit rodinu.

Nový ekumenismus

Papežovo rozhodnutí má převratný význam také pro ekumenismus. Ukazuje totiž, že poslední krok k jednotě lze učinit. Jak uvedli ve společném prohlášení arcibiskupové Nichols a Williams, vytvoření ordinariátů je plodem mnohaletého ekumenického dialogu. Ten totiž dovolil lépe poznat, co nás spojuje. To, co nás spojuje, co není v rozporu s katolickou vírou, vezmou anglikáni s sebou do obecné církve. Koneckonců, jak poznamenal kardinál Kasper, právě dialog dovolil anglikánům pohlédnout na katolicismus v novém světle a rozhodnout se pro konverzi.

Už dnes se mluví o tom, že řešení nabídnuté v případě anglikánů lze využít také pro jiné odloučené bratry. Proč dávat přednost právě anglikánům, proč nenavrhout něco podobného baptistům nebo metodistům ptal se minulý týden na stránkách The Washington Times katolický historik reformace Bill Tighe. Pro ekumenismus by to znamenalo skutečnou revoluci. Velký krok od utopie k reálné možnosti jednoty.

Krzystof Bronk