Dar svobody, vykoupený věrností pravdě a svědomí

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

-- 17. listopad prožívám jako jeden z největších svátků, který má jak společenský, církevní a politický význam, tak i osobní a existenciální dopad v mém životě. Jako u každého velkého svátku židovská tradice požadovala týdenní slavení, tak i pro mne 17. listopad 1989 začíná v pátek, v den, kdy se odehrál, a končí v neděli 25. listopadu v katedrále sv. Víta při slovech nezapomenutelného kardinála Františka Tomáška: Církev je v tomto zápase na straně národa!** A odpolední manifestace na Letné byla vykřičníkem, ale také začátkem nového života. Slova kardinála Tomáška se naplnila při Te Deum po volbě prezidenta Václava Havla v téže katedrále, kdy při modlitbě za hlavu státu se dojetím zlomil hlas starého muže a v mé mysli probíhaly události jeho života na svatovojtěšském stolci od roku 1965 přes rok 1968. Hmatal jsem odpověď na výrok bývalého ministra kultury Klusáka: Pane kardinále, jste generálem bez vojska. Kardinálovo vojsko při pouti na Velehradě 1985 vypískalo pana ministra, překřičelo jeho mírová hesla slovy: My chceme svobodu! Ano, 17. listopad dostal v roce 1989 nové jméno, je to Den svobody. Přitom jaký paradox: v katedrále budu slavit rek­viem za oběti obou totalit. Tak činím již od roku 1990. Nejprve u sv. Voršily, na místě, kde jsem 17. listopadu 1989 nechal otevřít kostel, aby se stal místem azylu pro zbité demonstranty a znemožnil tak jejich odvoz policejními antony. Modlím se za zastřeleného studenta Opletala a oběti nacistické okupace, jako i za ty studenty, kteří v únoru 1948 šli demonstrovat a skončili v komunistických koncentrácích.

17. listopad je vlastně velmi smutný den, ale v ten den se zrodila naše svoboda, protože se naplňují slova Ježíšova o pšeničném zrnu, které padá do země, aby zemřelo a vydalo užitek (srov. Jan 12,24). Vím, že mnozí mne napomenete, že naše svoboda je dar svaté Anežky, neboť to vše se odehrává ve stínu její kanonizace, kdy se naplňuje starobylá předpověď. Já však s vámi nesouhlasím. Svoboda, která by byla darem darmo daným, zadarmo, bez jakéhokoli přičinění, by nemohla být svobodou.

Ale protože mnozí takto svobodu přijali, zacházejí s ní v duchu přísloví: Co nic nestojí, za nic nestojí, a tuto svobodu den ze dne již po dvacet let promarňují v bezuzdné nenasytné nezodpovědnosti. Ano, věřím na přímluvu svaté Anežky, ale její přímluvu vyslyšel ten, který řekl: Nikdo nemá větší lásku nad takovouto: položit svůj život za své přátele. (Jan 15,13)

Ano, naše svoboda je dar, ale dar, za který položil život před 70 lety Jan Opletal, vězňové koncentračních táborů, padlí na frontách druhé světové války, kněží a řeholníci. Svoboda je dar, za který zaplatili P. Jan Bula, farář Toufar, Milada Horáková, stovky zabitých, statisíce uvězněných v době komunistické diktatury. Naše svoboda je dar za životy těch, kteří se nesehnuli, nezradili Krista, své přesvědčení, své svědomí. To je 17. listopad, to je ten velký svátek, který slavím po celý oktáv. 17. listopad 2009, to je také den spolu s výročím kanonizace svaté Anežky, kdy děkujeme za 20 let života, kdy můžeme žít bez přetvářky, můžeme svobodně vyznávat svoji víru, máme svobodu slova, pohybu i podnikání. Jsme plnohodnotnými občany demokratického státu. Třikrát jsme ve své zemi mohli uvítat velkého papeže Jana Pavla II. a v tomto jubilejním roce o svatováclavských oslavách přivítat Svatého otce Benedikta XVI. Za tento dar naší svobody poděkovala a děkuje i hlava římskokatolické církve, reprezentant celosvětového křesťanství, duchovní autorita uznávaná celým politickým a kulturním světem! Deo gratias!

Mons. Dominik Duka OP