Zmizí z italských škol symbol Ukřižovaného?

Ve Štrasburku se odehrává klíčový spor o podobu sekularismu i náboženských svobod

Pokud Evropský soud pro lidská práva potvrdí svůj rozsudek, budou odstraněny kříže z italských škol. Ve jménu lidských práv tak vzniká precedent, který může mít dalekosáhlé následky v celé Evropě. **

Italská občanka finského původu Soile Lautsi, která žije v lázních Abano na severovýchodě Itálie, nedaleko Padovy, se v roce 2000 obrátila na místní školní radu s tím, že se rozhodla vychovávat své děti podle principů sekularismu a krucifixy, které visí ve třídách místní školy, jsou v rozporu s těmito principy. Poté, co neuspěla u školní rady, obrátila se na správní soud regionu Veneto a následně na italský ústavní soud, který dospěl v roce 2005 k závěru, že krucifix jako symbol italské historie, kulturní a národní identity není v rozporu se státním sekularismem. Podnět paní Lautsi v roce 2006 rovněž zamítla v poslední instanci Státní rada s tím, že kříž je jedním z atributů reprezentujících hodnoty občanské společnosti v souladu se sekulárními principy italské ústavy.

Žena podala v roce 2007 žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva, a to ve jménu svém a svých dětí s tím, že kříž vyvěšený ve škole se protiví právu na zajištění vzdělání jejích dětí v souladu s jejím náboženským a světonázorovým přesvědčením a rovněž právu na svobodu vyznání či být bez vyznání.

Soud nabyl přesvědčení, že žáci všeho věku jsou v italské škole vystaveni náboženskému symbolu spojenému s konkrétním náboženstvím. Státní škola by měla dodržovat konfesní nestrannost. Pluralita ve vzdělávání je pilířem zachování demokratické společnosti. (...) Přítomnost kříže hrubě narušuje náboženské svobody a může být urážkou žáků, kteří patří k jiným náboženstvím nebo jsou ateisté. To se zvláště projevuje, pokud náleží k náboženským minoritám. Ženě bylo za újmu způsobenou italským státem přiřknuto odškodné ve výši 5000 eur.

Verdikt sedmičlenného senátu štrasburského soudu byl v Itálii odmítnut tak jednomyslně, jak Italové prožívají snad jen výsledky mezinárodních fotbalových utkání. Italská vláda označila rozsudek za útok na identitu země a oznámila, že se odvolá. Postoj vlády charakterizovala ministryně školství Mariastella Gelmini: Nikdo nechce nikomu vnucovat katolické náboženství, ale nikdo ani evropský soud nesmí být úspěšný ve vymazání naší identity. Též mluvčí Vatikánu označil evropský rozsudek za krátkozraký. Jak se může evropská instituce takovou měrou vměšovat do kultury a tradice svrchované země? Je to, jako by soud chtěl odmítnout ústřední roli, kterou křesťanství hrálo a hraje v evropské kultuře.

Kříž je v Itálii i přes pokračující sekularizaci vnímán jako symbol lásky, míru, odpuštění, pokory. Bráníme-li tomu, aby byl kříž na očích, znásilňujeme nejhlubší kořeny italského lidu a všech lidí dobré vůle, konstatoval spolustraník premiéra Berlusconiho Claudio Scajola.

Právní zástupce italské vlády připravuje nyní odvolání proti rozsudku. Přípustnost odvolání nyní přezkoumá ve Štrasburku panel tvořený pěti soudci včetně předsedy soudu a předsedy senátu, který vydal rozsudek. Shledá-li panel odvolání přípustným, bude o něm rozhodovat Velký senát tvořený sedmnácti soudci. Lze očekávat, že rozsudek, bude-li potvrzen, bude mít velmi negativní dopad na to, jak se budou Italové v rámci sjednocené Evropy cítit.

Na vymahatelnost případného konečného rozsudku dohlíží Rada Evropy, konkrétně její Výbor ministrů. Rada Evropy sdružuje v současné době 47 zemí (všechny evropské státy kromě Běloruska, Kazachstánu, Vatikánu a 6 sporných území). Středobodem jejího poslání je agenda lidských práv.

Tato instituce, jelikož není součástí bruselských struktur, stojí v posledních letech poněkud stranou mediálního i politického zájmu. Je však bez diskuse, že v orgánech Rady Evropy dochází v posledních letech k bezprecedentním pokusům zbavit problematiku lidských práv odkazů na přirozené právo a nahradit ji ideologiemi konstruktivismu a genderu. V Radě Evropy např. začínají diskuse, jejichž cílem je výrazně omezit tzv. výhradu svědomí zdravotnického personálu a zařízení, např. ve jménu strašlivého práva na snadný přístup ženy k výkonu interrupce.

Je to právě Parlamentní shromáždění Rady Evropy, které volí soudce štrasburského soudu. Hovoříme-li v případě Evropské unie o demokratickém deficitu, Rada Evropy je institucí, která se jakýmkoliv pokusům o přímé zapojení občanů do rozhodování vymyká zcela.

Na generální audienci 29. října 2008 hovořil papež Benedikt XVI. o Pavlově teologii kříže. Tehdy pronesl také tato slova: Přijmout Kristův kříž znamená projít hlubokou konverzí ve způsobu, jakým se lidé vztahují k Bohu.

Pokusy hovořit o náboženství a o krucifixech ve školách a veřejných budovách jako o něčem, co přispívá k hodnotám lidské morálky a civilizace, jsou jistě v kontextu stále údernější sekularizace chvályhodné, zvláště tehdy, pokud se na tomto názoru s výjimkou krajní levice shoduje celá politická reprezentace Itálie. Přesto jim něco podstatného chybí. Náboženství nelze měřit jen očima společenské potřebnosti. Pozorovateli neujde, že z veřejné debaty byla vynechána hlubší otázka pravdy a služby člověka Bohu. Chceme-li bránit kříž jen jako symbol historie a tradice a nikoliv jako náboženský symbol par excellence, činíme z něj skutečně jen starožitnost, vzpomínku na předky. Pokud se k těmto postojům kloní i část italského episkopátu, může se dostat do rozporu se svým nejvlastnějším posláním zachovat a šířit katolickou víru.

Evropský soud pro lidská práva se rozsudkem pustil na mimořádně tenký led. Pokud zůstane způsob, jakým soud údajně zajišťuje lidská práva, bez odezvy veřejnosti, hrozí vážné riziko, že dojde touto cestou k narušení nejvlastnějších kořenů národní identity a kultury evropských zemí. Ale nejen to. Může dojít k tomu, že v brzké době budou v celé Evropě zakázány jakékoli projevy (katolického) náboženství na veřejnosti včetně například náboženských poutí procesí. Křesťany pronásledoval každý totalitní režim. Nikoliv ale ve jménu lidských práv.

Dnes již více než semd procent italské populace tvoří přistěhovalci a jejich porodnost je ve srovnání s Italy nesrovnatelná. Ačkoliv pomalu ve srovnání se zbytkem západní Evropy, proniká i do Itálie ideologie multikulturalismu.

Søren Kierkegaard, jenž před 150 lety předvídal mnohé o postkřesťanské Evropě, napsal, že tato společnost neschopná čelit útokům na křesťanství bude pro víru ztracená, protože se bude hlásit k slavným odkazům církevní historie namísto toho, aby čelila tajemství kříže, symbolu utrpení a oslavení Bohočlověka, které je podle hodnot tohoto světa pohoršením.

Josef Mudra