Nevalný konec velkých teologů

**Teologie bez víry, bez vnitřní otevřenosti Božímu tajemství? Zní to absurdně. A přece, říká papež, právě s tím se setkáváme u některých velkých teologů naší doby.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

V minulých dnech ve Vatikánu padla slova, jež nelze lhostejně pominout. Staví totiž otazník nad jednou z hlavních opor dnešní Církve, nad autoritou teologů. Byli a jsou velcí učenci, velcí odborníci, velcí teologové, mistrovští ve věcech víry, kteří nás naučili mnohé. Do detailu probádali Písmo svaté a dějiny spásy, nedosáhli však k tajemství samotnému, ke skutečnému jádru věci, k tomu, že Ježíš je vpravdě Boží Syn, že Trojjediný Bůh vstupuje do našich dějin v určitém historickém okamžiku, v člověku, jako jsme my. Podstata jim zůstala skryta! **Snadno bychom mohli citovat velká jména dějin teologie posledních dvou staletí, osobností, od nichž jsme se mnoho naučili, jejichž srdcím však nebylo dáno dohlédnout tajemství.

Tato ostrá slova adresoval Benedikt XVI. členům Mezinárodní teologické komise, výkvětu současné teologie, shromážděnému z celého světa, aby papeži a Kongregaci pro nauku víry sloužil za poradce. Scházejí se každoročně ve Vatikánu a jejich letošní zasedání bylo věnováno mimo jiné cílům, povaze a metodologii teologie. Právě uprostřed tohoto shromáždění papež zpochybnil autoritu teologů, kteří ač pokládáni za velké ve skutečnosti nebyli s to pochopit podstatu věci. Je to slovo velmi silné, tím spíš, že v novodobé Církvi teologové, a zvláště ti velcí, nesedí ve skrytu knihoven a kabinetů, nýbrž aktivně se podílejí na utváření Církve. Formují kněze a světské zaměstnance církevních institucí, inspirovali nebo spíš diktovali dokumenty koncilu, předepisují, v jakém duchu mají být interpretovany, podněcují a někdy pobuřují věřící, ve jménu objektivních jak jinak důvodů korigují pastýře, ba někdy se sami pastýři stávají jako Ratzinger, Martini, Kasper nebo Lehmann. Jak rozeznat, kdo je skutečně velký a kdo byl za velkého považován, leč podstata mu unikala? Není přece pochyb o tom, že v Církvi nechyběli a nechybí skutečně velcí, svatí a pozitivní teologové (stačí připomenout našeho kardinála Špidlíka). Benedikt XVI. nezpochybňuje teologii jako takovou, nýbrž způsob jejího pěstování. Portrétům velkých teologů Církve věnuje přece pravidelné katecheze při generální audienci. Dospěl zatím do poloviny středověku. Během audience pro Teologickou komisi žádné jméno nevyslovil. Řekl jen tolik, že by to bylo snadno možné, a nás ponechal v nejistotě. Jak poznat, kdo ze současných teologů je skutečně velký, koho číst, komu věřit? A co dělat se současnou Církví, odchovanou těmito teology? To už je úkol, kterým se zabývá papež osobně. Uvidíme, jak daleko ve své reformě reformy dojde.

Ještě než letošní zasedání teologické komise skončilo, podělil jsem se o své pochybnosti s jedním z jejích členů. Papežovo vystoupení na něj nijak zvlášť nezapůsobilo. Potvrdil nicméně, že papež skutečně koriguje to, co se stalo s teo-

logií v posledním půlstoletí, na vlnách změn šedesátých let, kdy příliš radikálně naložila s tradicí a zejména s tím, co se v Církvi dělo po patristické době. Teologii, která se stala příliš racionalistickou, chce Benedikt XVI. vrátit rovnováhu skrze návrat k vertikálnímu rozměru, k víře dostalo se mi v odpověď.

Nejvyšší čas. Tolerance teologie bez víry se ukázala pro Církev příliš riskantní. Je třeba přistoupit k rychlé re-animaci.

Krzystof Bronk