Zákaz křížů ve školách je jen špička ledovce

28.12.2009,


Pro nás katolíky je velkou výzvou, abychom uměli obhajovat své hodnoty i veřejně

Milí bratři a sestry, nenechme se ovládnout skepsí, která na vás, podobně jako na mne, padla po přečtení článků o judikátu evropského soudu pro lidská práva o zákazu veřejné prezentace náboženských symbolů a pak také hluboce pravdivého článku P. Hájka o zavřených kostelích na Tachovsku, v misijním území, kde působí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mnoho se hovoří o sekularismu, pesimisté předpovídají Evropě zánik křesťanské víry a celkový morální úpadek stojící na pragmatismu a konzumismu. Jistě situace není růžová, často slyšíme o tom, že Církev zaspala a jakoby žila ve své ulitě, vzdálena od toho, co se denodenně děje kolem nás. V něčem ano, v něčem ne. Judikát evropského soudu pro lidská práva bude jistě velkou výzvou pro nás katolíky, abychom uměli obhajovat své hodnoty i veřejně. V západoevropských zemích nezažili, co znamená komunismus a soustavný tlak vedoucí k likvidaci křesťanství, u nás byly kříže zakázány hned po roce 1948 a nesměly být vztyčovány na veřejných prostranstvích nikde s krátkou výjimkou roku 1968. Víru národa to však nezlomilo, spíš naopak, jen se stahovala o to silnější do podzemí.

**Evropu i naši zemi devastuje lhostejnost a celková ztráta duchovních hodnot. Touha po majetku a lepším bytí zatlačuje spiritualitu a uplatňování principů Desatera, protože tyto věci se vzájemně nepodporují, naopak divergují.

Křesťané navíc nejsou jednotní, žijí si pro sebe a často jako by se styděli za to, že praktikují víru - v tom stále přežívá neblahé dědictví komunismu. Přitom můžeme být světlem i příkladem pro druhé, pokud se nebudeme stydět říkat nahlas, že život s Bohem je radostí, manželství a rodina nejsou přežitkem, ale základem pro budoucnost, mravní řád a dodržování Desatera jsou posilou pro každý den a mohou být oporou i pro druhé. Nebojme se to říkat nahlas, lidé kolem nás na to často čekají.**

Deprimuje mne rovněž naše nejednota, a snad až averze k veřejné angažovanosti. Já sám si často kladu otázku, zdali má smysl udržovat křesťanský prvek v politice, necítím-li hmatatelnou podporu Církve. I to je téma k dlouhodobému dialogu. Osobně se domnívám, že křesťanské principy je nutné držet i při politickém rozhodování zejména tam, kde se vytváří zákonné normy. Stejně jako v běžném životě , tak i ve sněmovně spolu bojuje dobro a zlo. A stejně tak jako v Církvi i v křesťanské politické straně trpíme lidskými neduhy. Měla by ale existovat větší vzájemná podpora a dialog ve prospěch společné věci bránění nástupu sekularismu a ztráty duchovních hodnot. Jan Pavel II. nás, katolíky, vyzýval, abychom se veřejně angažovali a nebyli pasivní. Vezměme si to jako předsevzetí pro nastávající rok 2010. Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Daniel Rychnovský



Další články



Křehká svoboda svatých míst: jeruzalémský incident s latinským patriarchou

31.03.2026, RC

Jeruzalém zažil na Květnou neděli mimořádně znepokojivý incident. Izraelská policie 29. března 2026 zabránila latinskému patriarchovi Jeruzaléma kardinálu Pierbattistu Pizzaballovi a kustodovi Svaté země P. Francescu Ielpovi OFM ve vstupu do baziliky Božího hrobu, kam směřovali k bohoslužbě Květné neděle.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Prožijme advent v klidu a ztíšení

08.12.2025, RC Monitor 23/2025

Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.

Nejsou křídla jako křídla…

12.01.2026, RC Monitor 24/2025

Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.

Kněz a církevní právník Stanislav Přibyl kanovníkem

04.02.2026, RC Monitor 2/2026

Náš ctěný přispěvatel a autor mnoha mimořádných a hodnotných textů, kněz a církevní právník Stanislav Přibyl, byl jmenován kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Slavnostní instalace se uskutečnila 18. ledna 2026 v kapitulním kostele – a redakce RC Monitoru u toho byla. Událost, která přesahuje běžný rámec církevního života, je zároveň příležitostí připomenout osobnost kněze, teologa a právníka, jehož hlas dlouhodobě spoluutváří podobu našeho časopisu.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.