Zákaz křížů ve školách je jen špička ledovce

28.12.2009,

Pro nás katolíky je velkou výzvou, abychom uměli obhajovat své hodnoty i veřejně

Milí bratři a sestry, nenechme se ovládnout skepsí, která na vás, podobně jako na mne, padla po přečtení článků o judikátu evropského soudu pro lidská práva o zákazu veřejné prezentace náboženských symbolů a pak také hluboce pravdivého článku P. Hájka o zavřených kostelích na Tachovsku, v misijním území, kde působí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mnoho se hovoří o sekularismu, pesimisté předpovídají Evropě zánik křesťanské víry a celkový morální úpadek stojící na pragmatismu a konzumismu. Jistě situace není růžová, často slyšíme o tom, že Církev zaspala a jakoby žila ve své ulitě, vzdálena od toho, co se denodenně děje kolem nás. V něčem ano, v něčem ne. Judikát evropského soudu pro lidská práva bude jistě velkou výzvou pro nás katolíky, abychom uměli obhajovat své hodnoty i veřejně. V západoevropských zemích nezažili, co znamená komunismus a soustavný tlak vedoucí k likvidaci křesťanství, u nás byly kříže zakázány hned po roce 1948 a nesměly být vztyčovány na veřejných prostranstvích nikde s krátkou výjimkou roku 1968. Víru národa to však nezlomilo, spíš naopak, jen se stahovala o to silnější do podzemí.

**Evropu i naši zemi devastuje lhostejnost a celková ztráta duchovních hodnot. Touha po majetku a lepším bytí zatlačuje spiritualitu a uplatňování principů Desatera, protože tyto věci se vzájemně nepodporují, naopak divergují.

Křesťané navíc nejsou jednotní, žijí si pro sebe a často jako by se styděli za to, že praktikují víru - v tom stále přežívá neblahé dědictví komunismu. Přitom můžeme být světlem i příkladem pro druhé, pokud se nebudeme stydět říkat nahlas, že život s Bohem je radostí, manželství a rodina nejsou přežitkem, ale základem pro budoucnost, mravní řád a dodržování Desatera jsou posilou pro každý den a mohou být oporou i pro druhé. Nebojme se to říkat nahlas, lidé kolem nás na to často čekají.**

Deprimuje mne rovněž naše nejednota, a snad až averze k veřejné angažovanosti. Já sám si často kladu otázku, zdali má smysl udržovat křesťanský prvek v politice, necítím-li hmatatelnou podporu Církve. I to je téma k dlouhodobému dialogu. Osobně se domnívám, že křesťanské principy je nutné držet i při politickém rozhodování zejména tam, kde se vytváří zákonné normy. Stejně jako v běžném životě , tak i ve sněmovně spolu bojuje dobro a zlo. A stejně tak jako v Církvi i v křesťanské politické straně trpíme lidskými neduhy. Měla by ale existovat větší vzájemná podpora a dialog ve prospěch společné věci bránění nástupu sekularismu a ztráty duchovních hodnot. Jan Pavel II. nás, katolíky, vyzýval, abychom se veřejně angažovali a nebyli pasivní. Vezměme si to jako předsevzetí pro nastávající rok 2010. Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Daniel Rychnovský

Další články

Zamyšlení svatovojtěšské

29.04.2026, RC Monitor 8/2026

Milí čtenáři, v minulém týdnu jsme si připomínali sv. Vojtěcha, biskupa, mučedníka a hlavního patrona pražské arcidiecéze. Protože to je můj křestní patron, snažil jsem se přirozeně o něm dozvědět během svého života co nejvíce informací, ale když jsem se dostal do farnosti Rakovník, čekalo mě jedno milé překvapení, které se mého patrona týkalo. Byl jsem totiž požádán lidmi, kteří pracují v zemědělství, abych se pomodlil ke svatému Vojtěchovi s prosbou o déšť.

Tři lekce od Eriky Kirkové

20.02.2026, Catholic Culture

Prohlášení Eriky Kirkové o tom, že vrahovi svého manžela odpustila, bylo za dlouhou dobu největším projevem oslavy Boha ze strany veřejně známé osobnosti. Kromě jejího hrdinského příkladu odpuštění, který mluví sám za sebe, se od ní, myslím, můžeme naučit ještě dvě další věci. V jednom rozhovoru řekla, že nechce být vtažena do snah o to, aby vrah jejího manžela dostal trest smrti.

Milost pokání

18.02.2026, RC Monitor 3/2026

Jedna postní antifona zní: „Kristova krev byla prolita za naši spásu, přinesla milost pokání celému světu.“ Ano. Doba postní, která opět po roce začíná, je velká milost. Bůh nám dává znovu příležitost polepšit se. Boží hlas zní: „Jako že jsem živ, praví Pán – Hospodin, nemám zalíbení v hříšníkově smrti, ale aby změnil své chování a byl živ“ (Ez 33,11).

Zpověď katolické konzervy

23.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Ty jsi, babi, taková katolická konzerva,“ konstatoval před nedávnem můj vnuk. „A jak jsi na to přišel?“ – Nevěděl, ale rychle se zamyslel. „Modlíš se růženec... promiň, to je teda hodně out. A ty tvý mariánský zjevení, to už dávno psychiatři diagnostikovali... prof. Vondráček třeba, tu jeho knížku jsem našel u vás v knihovně!“ Mávla jsem nad diskusí rukou, protože znám svého anarchistu a věčného rejpala.

Pět způsobů, jak být jako Svatá rodina

27.12.2025, National Catholic Register

O Vánocích i po nich žijme a milujme jako Ježíš, Marie a Josef. Svátek Svaté rodiny je krásný způsob, jak během vánočního oktávu vzdát čest lidské rodině, do níž patřil Ježíš. Svatá rodina Ježíše, Marie a sv. Josefa je příkladem pro všechny křesťanské rodiny, z nichž je každá po právu povolána ke svatosti. Jak tedy dnes běžná rodina zrcadlí Svatou rodinu?

Na poušť, do ticha

22.01.2026, RC Monitor 1/2026

To nám ten rok pěkně začíná, by si mohl mnohý povzdychnout při i velmi zběžném sledování světového i tuzemského dění.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.