Zákaz křížů ve školách je jen špička ledovce

28.12.2009,

Pro nás katolíky je velkou výzvou, abychom uměli obhajovat své hodnoty i veřejně

Milí bratři a sestry, nenechme se ovládnout skepsí, která na vás, podobně jako na mne, padla po přečtení článků o judikátu evropského soudu pro lidská práva o zákazu veřejné prezentace náboženských symbolů a pak také hluboce pravdivého článku P. Hájka o zavřených kostelích na Tachovsku, v misijním území, kde působí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mnoho se hovoří o sekularismu, pesimisté předpovídají Evropě zánik křesťanské víry a celkový morální úpadek stojící na pragmatismu a konzumismu. Jistě situace není růžová, často slyšíme o tom, že Církev zaspala a jakoby žila ve své ulitě, vzdálena od toho, co se denodenně děje kolem nás. V něčem ano, v něčem ne. Judikát evropského soudu pro lidská práva bude jistě velkou výzvou pro nás katolíky, abychom uměli obhajovat své hodnoty i veřejně. V západoevropských zemích nezažili, co znamená komunismus a soustavný tlak vedoucí k likvidaci křesťanství, u nás byly kříže zakázány hned po roce 1948 a nesměly být vztyčovány na veřejných prostranstvích nikde s krátkou výjimkou roku 1968. Víru národa to však nezlomilo, spíš naopak, jen se stahovala o to silnější do podzemí.

**Evropu i naši zemi devastuje lhostejnost a celková ztráta duchovních hodnot. Touha po majetku a lepším bytí zatlačuje spiritualitu a uplatňování principů Desatera, protože tyto věci se vzájemně nepodporují, naopak divergují.

Křesťané navíc nejsou jednotní, žijí si pro sebe a často jako by se styděli za to, že praktikují víru - v tom stále přežívá neblahé dědictví komunismu. Přitom můžeme být světlem i příkladem pro druhé, pokud se nebudeme stydět říkat nahlas, že život s Bohem je radostí, manželství a rodina nejsou přežitkem, ale základem pro budoucnost, mravní řád a dodržování Desatera jsou posilou pro každý den a mohou být oporou i pro druhé. Nebojme se to říkat nahlas, lidé kolem nás na to často čekají.**

Deprimuje mne rovněž naše nejednota, a snad až averze k veřejné angažovanosti. Já sám si často kladu otázku, zdali má smysl udržovat křesťanský prvek v politice, necítím-li hmatatelnou podporu Církve. I to je téma k dlouhodobému dialogu. Osobně se domnívám, že křesťanské principy je nutné držet i při politickém rozhodování zejména tam, kde se vytváří zákonné normy. Stejně jako v běžném životě , tak i ve sněmovně spolu bojuje dobro a zlo. A stejně tak jako v Církvi i v křesťanské politické straně trpíme lidskými neduhy. Měla by ale existovat větší vzájemná podpora a dialog ve prospěch společné věci bránění nástupu sekularismu a ztráty duchovních hodnot. Jan Pavel II. nás, katolíky, vyzýval, abychom se veřejně angažovali a nebyli pasivní. Vezměme si to jako předsevzetí pro nastávající rok 2010. Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Daniel Rychnovský

Další články

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

Iluze lásky a zapomenuté přátelství

09.02.2026, RC Monitor 2/2026

O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.

Světlo, které má svítit všem v domě

01.02.2026, RC Monitor 2/2026

Zanedlouho si budeme připomínat slova stařičkého Simeona: „Světlo k osvícení národů a k slávě tvého izraelského lidu.“ V souvislosti s tímto výrokem Simeonovým mi vždy vytane na mysli výrok sv. Jana Zlatoústého: „Křesťan je druhý Kristus.“ Jaká je souvislost mezi těmito výroky, které od sebe dělí pár desetiletí?

Nejsou křídla jako křídla…

12.01.2026, RC Monitor 24/2025

Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.

Proč by hlas katolické církve ohledně umělé inteligence mohl být zcela zásadní

18.11.2025, First Things

Papež Lev XIV. nedávno pronesl osobní poselství určené vedoucím pracovníkům Silicon Valley, akademikům a vatikánským úředníkům, kteří se sešli v Římě na konferenci o umělé inteligenci. Vyzval je, aby při vývoji umělé inteligence dodržovali „etická kritéria“, která jsou zaměřená na člověka a berou v úvahu „blaho člověka nejen po materiální, ale i po intelektuální a duchovní stránce“.

Vím, že nic nevím

15.12.2025, RC Monitor 23/2025

Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.