Kritická reportáž ze Súdánu

Té krajině říkají Nový Sudán. Jejím tajemstvím je kupodivu vskutku něco "nového", něco, co snad nikdy nemohlo existovat. Slunce praží od rána do pozdního večera. Vzduch nad půdou, která je směsí prachu a horka, nám připadá sotva dýchatelný. Místní lidé ale říkají, že v lednu je tu celkem snesitelně, protože v noci se do povrchu dostane trochu vlhkosti, přes den pak závany větru přinášejí ohromný pocit osvěžení. Snad je to pravda, ale když je slunce blízko zenitu, je horko k nevydržení.
**

Název Nový Sudán dali oblasti rebelové ze Sudánské lidové osvobozovací armády (SPLA), aby ji odlišili od částí Sudánu pod vládou starého režimu v Chartúmu. Ta chce za každou cenu prosadit islámský zákon (šaría) v celé zemi, přestože obyvatelstvo Jihu je silně alergické na všechny formy islamizace. V Machaku v sousední Keni probíhají mírová jednání, ale jsou sotva víc než fata morgana. Přicházejí zvěsti, že rozhovory budou během deseti dnů obnoveny, ale tady v Rumbeku a okolí, v krajině Bahr el Ghazal, převládá rezignace. Občanská válka trvá už dvacet let a vyžádala si přes dva miliony obětí na životech. A v téhle oblasti si životy stále vyžadují nejen zbraně, ale také chudokrevnost, otrava krve i různá banální onemocnění, na jaká v Evropě dávno stačí rutinní léčba antibiotiky.

V den Zjevení Páně jsem na vlastní oči viděl sedmiletou holčičku jako zázrakem uzdravenou z plísňové infekce, jež ale strašlivě poznamenala její hlavu. Ležela v malé nemocnici, kterou v Rumbeku vede italská nevládní organizace CCM (Výbor pro lékařskou spolupráci) z Turina. Malá pacientka se jmenuje Ayen Kuluel, a pokud nepláče bolestí, mluví jen domorodým jazykem dinka. Vnímal jsem ji jako tísnivý obraz trpícího lidství, když jsem se dověděl, že oba její rodiče zemřeli hladem.

Škála nemocí v Novém Sudánu, od Ludwingovy angíny až k zvlášť ničivé formě lepry (Hansenově chorobě), je udržována podvýživou a nedostatkem hygieny, ale v podstatě chudobou, která tam vládne navzdory přítomnosti celé řady humanitárních organizací, jež by měly čelit místní nouzi. Jen v Rumbeku působí 16 nevládních organizací navíc k velkým agenturám OSN, jako je WFP (Světový potravní program) a UNICEF (Dětský fond OSN). Naneštěstí se však zdá, že celá tato mašinerie spíš prodlužuje utrpení chudých, než aby dokázala zlepšit jejich životní podmínky. Je to způsobováno těžkopádnou byrokracií pomoci, slabomyslnými cestami financování, neprůhledndnou administrativou i čachrováním se zdroji od dárců.

Abychom neprávem nezobecňovali: nechybí tu ani opravdoví zastánci milosrdné péče. Patří k nim Italové Dr. Andrea Addemino a jeho kolegyně Maria Palmas, kteří přes nedostatek prostředků věnují svůj čas léčbě umírajících. Bohužel se však nelze zbavit dojmu, že hlad se stal "obchodem", v němž jsou chudí jen položkou v "tržní" hře, pomocí níž některé organizace ospravedlňují svou existenci tím, že skáčou od jednoho projektu k druhému. Na to, zda jejich činnost nějak mění situaci, se už tolik nehledí. Hlad v jižním Sudánu je každodenní skutečností, neobjevuje se jen ve chvílích, kdy UNICEF a jiné kolosy vysílají do světa zoufalé výzvy. Vysílají je, když jejich zdroje vysychají. Je zásadně důležité si uvědomit, že lidé umírali hladem už včera, umírají dnes a budou umírat i zítra, pokud se nezmění pravidla hry.

V tomto pekle bolesti působí také katolická církev, jejíž hrstka misionářů se snaží vydávat svědectví, které je jedinou Dobrou zvěstí pro muže a ženy sražené na kolena.

V Rumbeku je katedrála Svaté rodiny, už vícekrát postavená a zničená, ale nyní obklopená záhony okouzlujících květin. Je to pevnost Páně, kde ti, kdo si špiní ruce, působí zcela bez odškodnění, zajištění či odměny. U příležitosti slavnosti Zjevení Páně mě před katedrálou uvítal Mons. Cesare Mazzolari z řádu komboniánů, 66letý Ital původem z Brescie, biskup této periferie.

Musím vyslovit obdiv nad tím, že přes všechnu nepřízeň, jež stíhá jeho diecézi, mluví z jeho mimořádného svědectví jak o jeho vlastní práci, tak o působení jeho spolupracovníků víc naděje a radosti než smutku. S pohnutím mi vykládal o tisících lidí, kteří odešli na sever vedeni iluzemi o míru sjednaném v Machakos, a nyní se vracejí do svých vesnic na jihu. "Byl to tragický omyl, protože navzdory zdání, že se příměří a zastavení palby dodržuje, stále není dost záruk bezpečnosti a prosperity. Nehledě na to, že smíření, skutečné smíření, zůstává rukojmím vojenských velitelů."

Kráčeli jsme k misii alejí stíněnou dvěma dlouhými řadami mahagonových stromů, které dokazují, že barvitá příroda kolem vděčí za svou existenci podzemní vodě, jíž je tu hojnost. "Chceme celou tuto zemi přeměnit v zahradu, a pracujeme na tom", říká rozhodným tónem. "Rádi bychom rozmnožili počet studní, vybudovali zavlažovací systémy, a přešli tak od série pohrom k rozvoji." Jeho náročným záměrem je, aby mohl lidem zajistit denní chléb ne jako dobrodinec, ale jako pastýř. "Právě chudí musí najít sílu, aby jednali a nezůstávali jen věčnými žebráky."

Pozoruhodné je také dílo Sr. Marie Mumu z kongregace Sester božské lásky. Tato drobná osoba pocházející z Keni měří jen 150 centimetrů, ale je to přímo vulkán iniciativy a nápadů. Zřídila školu pro formaci žen, kde je učí modlitbě, čtení, psaní a setí. Je to jakási unierzita pro chudé, v níž hlavní slovo patří Duchu svatému a ekonomii domácnosti. Misionářky z této kongregace jsou v Rumbeku chloubou církve, která je na straně chudých. Je jich šest: Francouzska, Polka, Uganďanka a tři Indky. Tyto Boží ženy věří ve Zmrtvýchvstání, věří, že se stane něco nového.

Zeptal jsem se Mons. Mazzolariho, co může dělat informační agentura jako je MISNA, aby propůjčila hlas těm, o něž svět dbá tak málo. Podíval se mi do očí a řekl tiše: "Neustávejte hlásat, že neexistuje nic takového jako spravedlivá válka, a že lidé v Sudánu umírají proto, že se nafta cení výš než lidský život. Zdejší lidé nepotřebují nic jiného než spravedlnost. Spravedlnost, o níž světové mocnosti vědí, že jsou s to ji zajistit. Ale rozhodly se jinak z čiré ziskuchtivosti." Každý zde ví, že občanská válka, která vypukla r. 1983, do velké míry souvisí s otázkou ovládnutí obrovských nalezišť nafty v jižních oblastech."Opět mají peníze větší vliv než právo dané Bohem člověku", dodal biskup, jenž vidí jediné reálné zdroje naděje lidu v občanské společnosti Sudánu a zejména v církvích. "Smíření a prosperitu bude možné zajistit pouze tehdy, budou-li do mírového procesu zapojeni místní obyvatelé", zdůraznil Mons. Mazzolari a připomněl, že "žádná dojednaná smlouva nebude trvalá, pokud bude jen kompromisem hospodářských zájmů".

Během návratu do Nairobi, ještě nad sudánským územím, jsem chvíli hovořil s komboniánem Dr. Rosariem Ianettim, který řídí nemocnici v Mapuordit. Řekl mi: "Potřeboval bych dobrovolníky. Tuze bych si přál, aby k nám přijelo několik mladých lékařů, lékárníků a zdravotních sester z Evropy a podali mi pomocnou ruku." To je jedna ze zpráv, jež jsem si poznamenal a jež si vezu domů.

P. Giulio Albanese, šéfredaktor Misijní agentury MISNA, 8.1.2003

Z angličtiny přeložil Dr. Václav Frei.