Shakespeare a jiní - Pohled z Říma

Ve středu 6. ledna zemřel ve věku 88 let P. Graham Leonard, někdejší anglikánský biskup Londýna. Snad bychom o tom ani nemuseli psát v Monitoru, kdyby nešlo o konvertitu ke katolicismu. V roce 1994 přestoupil i se svou ženou do katolické církve a přijal v ní kněžské svěcení. Jako jeden z vysokých představitelů anglikánů ukázal, že nejkratší a nejjistější cesta k jednotě vede přes konverzi. Zároveň vlastním příkladem vydláždil cestu dnešnímu počínání Benedikta XVI., který pro anglikány vytváří místo v Církvi, aby se snáze mohli vracet k Římu.

**Úsilí Benedikta XVI. zajímavě doprovází ve Věčném městě nedávno otevřená výstava, ilustrující kontakty Britů s papežským Římem. Připomíná evangelizaci Anglie svatým Augustinem z Canterbury, kterého vyslal Řehoř Veliký. Mluví o putování do Říma po slavné Francké cestě. Největší prostor je nicméně věnován anglické podzemní církvi.** Od chvíle kdy Jindřich VIII. vytvořil v 16. století vlastní národní církev, katolíci věrní papežovi museli sestoupit na dlouhá staletí do podzemí. Tím okamžením narůstá rovněž význam anglického špitálu v Římě (organizátora naší výstavy), který poskytuje útočiště katolíkům prchajícm z vlasti před pronásledováním. Během příprav výstavy došlo k zajímavému objevu. V knize hostů byly nalezeny tři zápisy patřící s největší pravděpodobností Williamu Shakespearovi. Vztahují se k takzvaným ztraceným letům, k sedmileté mezeře v biografii anglického dramatika. Zároveň jsou dalším potvrzením dohadů o tom, že Shakespeare byl jedním z katolických podzemáků.

Shakespeare je ovšem jen drobnou, i když zajímavou epizodou v dějinách katolické církve na ostrovech. Římská výstava představuje také činnost anglického semináře v Římě. Tento institut, založený v době reformace, byl v podstatě továrnou na mučedníky. Úkolem jeho alumnů bylo totiž tajné působení v Anglii, které pravidelně končilo vězením, mučením a smrtí. Výstava ukazuje dokonce rekonstrukci v měřítku 1:1 tzv. kněžské jámy, totiž sklípku, v němž se duchovní ukrývali. Podobné skrýše existovaly na různých místech Anglie. Většinu z nich vybudoval Nicholas Owen, truhlář trpasličí postavy, který jezdil po celé zemi a připravoval úkryty pro kněze. Nakonec padl do rukou kata a zahynul při mučení.

Římská výstava není ale jen kronikou heroismu. Připomíná také početné zástupy zrádců a donašečů. Organizátoři nikoho přímo nejmenují. Otázka taktu. Kdyby se byli rozhodli pro konkrétní jména, nemohli by přejít jednoho z nejproslulejších a nejbezohlednějších zrádců katolického společenství, jakým byl člověk vystupující pod pseudonymem Fagot. K jeho smůle rukopisy jeho udání dodnes leží v britských archivech. Před nemnoha lety je velmi důkladně probádal prof. John Bossy z univerzity v Yorku a dokázal, že jejich autorem není nikdo jiný než Giordano Bruno. V Anglii pobyl dva roky. Jako katolický kněz se těšil důvěře podzemáků. Ve svých denunciacích neváhal uvádět informace, které se dozvídal ve zpovědi... Shakespeara v Anglii naštěstí potkat nemohl. Ten se vrací na ostrovy a zahajuje kariéru dramatika ve chvíli, kdy italský dominikán už hoří na hranici na římském Campo de Fiori, sotva pár set metrů od místa, kde zmíněná výstava dnes opěvuje britské kryptokatolíky. Inkvizitoři, kteří poslali Giordana Bruna na smrt, o jeho špehovském angažmá nic netušili. Nemohli vědět, že má na svědomí mnoho katolíků. Byl pro ně pouze heretikem, dnes bychom řekli negacionistou (popíral totiž nezpochybnitelné pravdy). Není ovšem vyloučeno, že kdyby nebyl býval odsouzen, zavítal by jednoho dne opět do Londýna, aby pokračoval v přerušené práci... Stačil by vzniknout Hamlet, Macbeth, Romeo a Julie? To je otázka...

Krzystof Bronk