Shakespeare a jiní - Pohled z Říma

20.01.2010,


Ve středu 6. ledna zemřel ve věku 88 let P. Graham Leonard, někdejší anglikánský biskup Londýna. Snad bychom o tom ani nemuseli psát v Monitoru, kdyby nešlo o konvertitu ke katolicismu. V roce 1994 přestoupil i se svou ženou do katolické církve a přijal v ní kněžské svěcení. Jako jeden z vysokých představitelů anglikánů ukázal, že nejkratší a nejjistější cesta k jednotě vede přes konverzi. Zároveň vlastním příkladem vydláždil cestu dnešnímu počínání Benedikta XVI., který pro anglikány vytváří místo v Církvi, aby se snáze mohli vracet k Římu.

**Úsilí Benedikta XVI. zajímavě doprovází ve Věčném městě nedávno otevřená výstava, ilustrující kontakty Britů s papežským Římem. Připomíná evangelizaci Anglie svatým Augustinem z Canterbury, kterého vyslal Řehoř Veliký. Mluví o putování do Říma po slavné Francké cestě. Největší prostor je nicméně věnován anglické podzemní církvi.** Od chvíle kdy Jindřich VIII. vytvořil v 16. století vlastní národní církev, katolíci věrní papežovi museli sestoupit na dlouhá staletí do podzemí. Tím okamžením narůstá rovněž význam anglického špitálu v Římě (organizátora naší výstavy), který poskytuje útočiště katolíkům prchajícm z vlasti před pronásledováním. Během příprav výstavy došlo k zajímavému objevu. V knize hostů byly nalezeny tři zápisy patřící s největší pravděpodobností Williamu Shakespearovi. Vztahují se k takzvaným ztraceným letům, k sedmileté mezeře v biografii anglického dramatika. Zároveň jsou dalším potvrzením dohadů o tom, že Shakespeare byl jedním z katolických podzemáků.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Shakespeare je ovšem jen drobnou, i když zajímavou epizodou v dějinách katolické církve na ostrovech. Římská výstava představuje také činnost anglického semináře v Římě. Tento institut, založený v době reformace, byl v podstatě továrnou na mučedníky. Úkolem jeho alumnů bylo totiž tajné působení v Anglii, které pravidelně končilo vězením, mučením a smrtí. Výstava ukazuje dokonce rekonstrukci v měřítku 1:1 tzv. kněžské jámy, totiž sklípku, v němž se duchovní ukrývali. Podobné skrýše existovaly na různých místech Anglie. Většinu z nich vybudoval Nicholas Owen, truhlář trpasličí postavy, který jezdil po celé zemi a připravoval úkryty pro kněze. Nakonec padl do rukou kata a zahynul při mučení.

Římská výstava není ale jen kronikou heroismu. Připomíná také početné zástupy zrádců a donašečů. Organizátoři nikoho přímo nejmenují. Otázka taktu. Kdyby se byli rozhodli pro konkrétní jména, nemohli by přejít jednoho z nejproslulejších a nejbezohlednějších zrádců katolického společenství, jakým byl člověk vystupující pod pseudonymem Fagot. K jeho smůle rukopisy jeho udání dodnes leží v britských archivech. Před nemnoha lety je velmi důkladně probádal prof. John Bossy z univerzity v Yorku a dokázal, že jejich autorem není nikdo jiný než Giordano Bruno. V Anglii pobyl dva roky. Jako katolický kněz se těšil důvěře podzemáků. Ve svých denunciacích neváhal uvádět informace, které se dozvídal ve zpovědi... Shakespeara v Anglii naštěstí potkat nemohl. Ten se vrací na ostrovy a zahajuje kariéru dramatika ve chvíli, kdy italský dominikán už hoří na hranici na římském Campo de Fiori, sotva pár set metrů od místa, kde zmíněná výstava dnes opěvuje britské kryptokatolíky. Inkvizitoři, kteří poslali Giordana Bruna na smrt, o jeho špehovském angažmá nic netušili. Nemohli vědět, že má na svědomí mnoho katolíků. Byl pro ně pouze heretikem, dnes bychom řekli negacionistou (popíral totiž nezpochybnitelné pravdy). Není ovšem vyloučeno, že kdyby nebyl býval odsouzen, zavítal by jednoho dne opět do Londýna, aby pokračoval v přerušené práci... Stačil by vzniknout Hamlet, Macbeth, Romeo a Julie? To je otázka...

Krzystof Bronk


Další články



Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

Nový kurz: Biblické a teologické základy duchovního osvobozování

30.09.2026, KTF UK

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy nabízí v rámci celoživotního vzdělávání v nadcházejícím zimním semestru kurz Biblické a teologické základy duchovního osvobozování, který povede doc. Jaroslav Brož. Kurz se věnuje biblickým a teologickým základům problematiky duchovního osvobozování v kontextu křesťanské víry.

Proč má Maria v katolické víře výjimečné místo?

18.09.2026, RC Monitor 17/2026

V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.

Václavova moudrost evangelia

09.11.2026, RC Monitor 20/2026

I letos jsme putovali do Staré Boleslavi, abychom se obnovili Václavovým svědectvím Kristu. Mučednická smrt přece není v křesťanském pohledu nic jiného než svědectví života. Mučedník Václav na konci svého života řekl, že si života nesmírně váží, a proto je ochoten dát ho jako vysokou cenu pro Krista. Svatý Václav je jeden z prvních mučedníků naší země a našeho národa a je právem označován jako dědic české země.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.