Jeden pohled na současnou ekonomickou "krizi"

04.02.2010,

Existuje jeden, a patrně zásadní důvod, tedy myslím ekonomický, proč náš stát a ty okolní pochopitelně také, spějí zcela nevyhnutelně do kopru.** Kdysi byly státní útvary poměrně stabilní, pochopitelně na nižší celkové materiální úrovni. Společenská pyramida měla obrovskou základnu zemědělců, řemeslníků a dělníků, kteří všichni vytvářeli menší či větší hodnoty. Není tomu až tak dávno, co na okrese byl jeden hejtman, jeden soudce, vězení se dvěma soudními sluhy, četnický rytmistr a pár četníků, dva až čtyři důchodní (rozuměj berní úředníci). Starostové ani žádní radní nebrali plat, na větší obci byl jeden až dva obecní posluhové, případně obecní policajt a ponocný. Na malých vesnicích se celá samospráva odbývala v seknici sedláka, který byl právě starostou, případně v hospodě.

Dnes se tzv. HDP (hrubý domácí produkt - pozn. red.) tvoří ve službách a podobných hloupostech. Reálné hodnoty u nás tvoří asi necelý milion lidí. Ti to pochopitelně nemohou již dále utáhnout. Je dobře podívat se kriticky na sebe a sousedy. Státní zaměstnanec pochopitelně nic nevytváří. Těch je dnes skoro milion. Důchodci samozřejmě také nic, děti, nezaměstnaní apod. jakbysmet. Z těch, co se nějakým způsobem zapojili do pracovního procesu, vytváří hodnoty pouze malá část. Tím nechci říci, že nejsou potřební, nicméně pracovat a vytvářet hodnoty jsou dvě naprosto odlišné kategorie. Řidič cosi vozí, instalatér cosi opravuje, učitel někoho učí, lékař kohosi léčí, soudce soudí, policajt ochraňuje, hasič hasí atd. Tedy pouze obsluha systému, žádná tvorba hodnot. Probereme-li si jednotlivé profese z tohoto pohledu, zjistíme sine ira et studio, tedy bez hněvu a předpojatosti, že počet těch, kteří něco vytvářejí, se rok od roku zmenšuje. A protože žijeme v demokracii, tak ti, co se na systému živí, si pomocí voleb - je jich prostě většina - dokážou nastavit podstatně lepší podmínky, než ti, co je reálně živí. Obávám se, že na tohle poměrně brzo dojedeme. Státní zaměstnanci, místo aby uznali, že snížení platů o 4 % znamená, že se jim povede stejně jako vloni nebo předloni, tedy nijak špatně, tak spustili takový řev, že z toho sešlo. Největší vyžírkové, tedy soudci, vyhrožují navíc drze žalobami.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Řešení jsou v podstatě asi jen dvě. To první: Snížit dobrovolně výdaje státu tak, aby ročně zbylo asi tak 100 miliard korun na splácení dluhu. Zvýšení přímých daní patrně nic nepřinese, naopak - absolutní výběr může poměrně lehce ještě klesnout. Výše daňových sazeb se skutečným výběrem příliš nesouvisí. Prostě představa, že zaplatí bohatí, nefunguje.V historii vždycky zaplatila účet střední vrstva. Je poměrně početná, má majetek a není schopna se někam odšoupnout. Příklad Kalifornie je jasný - tam asi 4 % obyvatelstva generovala 52 % daní. Když holt bohatý John vydělal místo pěti milionů dolarů jen tři, tak on to i s rodinou už nějak přežil. Ale stát Kalifornie přišel asi o třicet procent příjmů. Daně už nešly bohatým zvýšit, protože ve vedlejším státě jsou poloviční (daňová soustava v USA je z našeho pohledu hodně bizarní). To si uvědomuje i současná vláda u nás. Zvýšení daní pro zámožné musí být pouze kosmetické, jinak to bude reálný propad výběru.

Tím druhým řešením je státní bankrot, který bude podle příslušných pravidel sanován Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a který bolestivé řezy naordinuje v podstatě neřízeným způsobem a okamžitě. Málokdo si totiž uvědomuje, že pokud nám již nikdo nepůjčí na obrátku dluhu, tak můžeme být v kélu během několika měsíců. A potom diskuze jestli čtyři, nebo 10 % výplat dolů se ukáže jako čajový odvárek proti realitě.

Početně to pak dopadne asi takto. O dvě stě miliard schodku méně plus nějaké vyšší úroky za revolving úvěrů, tedy asi 100 miliard. Vychází z toho snížit počet zaměstnanců státu a obcí asi o 30 % a zbývajícím snížit platy asi o třetinu. Tak nějak mimochodem budou - komprimovaně - zřejmě vypadat podmínky MMF. Tiše doufám, že politici se snad umoudří a začnou konat dřív, než přifičí kravaťáci z MMF

Další možné řešení je: žádné volby. Poslancům by se to náramně líbilo, Ústavní soud by to jistě dokázal kulantně zdůvodnit a národ by taky moc neprotestoval. Řev pánů Paroubka a Topolánka by asi byl slyšet na značnou vzdálenost, nicméně on už je stejně nikdo moc vážně nebere. Ti úředníci by si s tímhle bordelem asi během jednoho roku nějak poradili.

Nic veselého nás v tomto roce nečeká. Mimochodem to "zdvihání", tedy růst HDP je víceméně pěkná taškařice. Když si půjčím 200 miliard, tak se HDP měřené podle metodiky pravděpodobně o cca 100 miliard zdvihne. Tím se ale státní povoz pouze zatáhne do hnoje jen o kousek dál. Ještě že na bedně běží seriál krotitelé dluhů, který názorně ukazuje na desítkách případů, kam kdysi blahobytný občan dospěl, když vytloukal klín klínem. Stát je také jen ekonomický subjekt a výkřiky jednoho pomatence o tom, že stát dluhy neplatí, mohou fungovat jen v případě totálního zmaru, tedy po válce.

Karel Kloud

Další články

Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

Nový kurz: Biblické a teologické základy duchovního osvobozování

30.09.2026, KTF UK

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy nabízí v rámci celoživotního vzdělávání v nadcházejícím zimním semestru kurz Biblické a teologické základy duchovního osvobozování, který povede doc. Jaroslav Brož. Kurz se věnuje biblickým a teologickým základům problematiky duchovního osvobozování v kontextu křesťanské víry.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.