Jak z krize ven či jak do ní příště nespadnout

I když pro mnoho lidí je krize jenom žurnalistický přízrak, propad státního rozpočtu dokazuje její realitu. Výběr daní se snížil v důsledku snížené hospodářské aktivity. Tato aktivita u nás klesla nikoliv vlivem poklesu poptávky u nás, ale vlivem poklesu poptávky po našem zboží a službách za strany zahraničních odběratelů. Připomeňme si, že hlavním důvodem pro tento pokles byly obrovské ztráty zahraničních bank, způsobené náhlým poklesem hodnoty věcí (cenných papírů), do kterých investovaly běžné prostředky, jež si u nich uložily podniky i jednotliví občané. Na jedné straně se tedy můžeme utěšovat, že na krizi nemáme žádnou vinu, na straně druhé z toho plyne, že nemáme žádnou možnost, jak ji ukončit. **

Pokud sledujeme diskusi o současné ekonomické krizi, musíme dospět k názoru, že největší hodnotu by měla pokud by byla k dispozici spolehlivá informace o tom, kdy tato krize skončí. Nejistota a nevědomost v této věci má totiž zásadní dopad na investiční záměry podnikatelů i na utrácecí záměry nepodnikatelské veřejnosti. Za výrok skládající se z několika písmenek a číslic by se určitě nabízely miliardy dolarů. Jediná informace, která by mu mohla cenou konkurovat, by byl spolehlivý návod, jak předejít v budoucnu opakování krize. Dnes se mluví především o přísnější regulaci toho, co banky budou moci dělat s penězi, které jsou jim svěřeny těmi, kdo u nich mají účet, tj. s cizími penězi. K diskusi na toto téma nelze přispět bez určité odbornosti ze světa peněžnictví a bankovnictví. Nelze jí dokonce ani porozumět bez této odbornosti. Spory mezi politiky i mezi jednotlivými odborníky o rozsah a podobu regulace nejsou námi obyčejnými laiky rozsouditelné. Články na toto téma a to i ty, které se objevují v běžných médiích jsou sice v češtině, ale snad do každé věty je vložen jakýsi hieroglyf tajemného významu. V obrazových mediích pak příslušní odborníci by nijak neztratili na srozumitelnosti, kdyby rovnou mluvili například jazykem starého Sumeru.

Jsme tedy bezmocní rukojmí odborníků a můžeme jen mlčky přihlížet, jak dopadne debata mezi veleknězi tajemné nauky? Ani náhodou!

Za prvé i úplným laikům je přístupný náhled, že přísnější regulace znamená, že některé aktivity dosud bankám dovolené se zakáží. Tím se sníží riziko jejich hromadného pádu. Cenou za to bude pomalejší hospodářský růst. Tato volba mezi pomalejším, ale bezpečnějším růstem na straně jedné a rychlejším, ale riskantnějším růstem na straně druhé je volba čistě politická, tj. mají do ní co mluvit i laici, neboť ti ponesou důsledky této volby.

Za druhé i úplným laikům je přístupný náhled, že odpor proti regulování bank pod heslem svobody podnikání je naprosto nepřijatelný. Heslo platí pouze pro podniky, které podnikají na svoje triko. Banky ale na rozdíl od nefinančních podniků nehospodaří pouze se svými penězi (s penězi vloženými vlastníky bank), ale s penězi vkladatelů, které mnohonásobně převyšují vlastnický kapitál. Vkladatelé bankám svěřují peníze v důvěře, že je nepromrhají. Vznik krize ukázal, že tato důvěra nebyla na místě v příliš mnoha případech. Příliš mnoho peněz bylo investováno bez toho, že by se vedení bank zvlášť namáhalo prověřit, co vlastně kupuje. Kdo by chtěl svěřit peníze někomu, kdo koupil stádo koní, aniž si ty koně prohlédl, a spokojil se pouze s ujištěním nějakého pocestného, že on za lesem nějaké stádo koní viděl.

I laik může nahlédnout, že takovému člověku nelze napříště ponechat dosavadní volnost rozhodování.

Tento fakt úzce souvisí s třetí, nejzávažnější okolností cesty ke krizi. V počáteční fázi investování do problematických věcí to činily jen některé banky a v menší míře. Výnosnost těchto investic však byla taková, že manažeři ostatních bank se ocitli pod velkým tlakem svých akcionářů, aby se také připojili jak řekl později jeden z nich k tančícímu davu na parketu. Jinak řečeno: báli se vidiny, jak předstupují na valné hromadě před akcionáře a zdůvodňují jim, proč zrovna banka pod jejich vedením má ve srovnání s jinými tak nízké zisky. Měli strach jim říci, že ty investice jsou příliš neprůhledné, protože pak by vypadali jako méně schopní manažeři, kteří nejdou s dobou přinášející dříve netušené možnosti. A na to nést stigma málo schopných či zaostalých staromódních bankéřů neměli tito lidé morální sílu.

A právě v tomto ohledu mohou laici při předcházení obdobných krizí v budoucnu nejvíce. Mohou odmítat podílet se na jakémkoli kultu úspěšnosti, který je viditelně dosahován snahou být za hvězdu ať to stojí, co to stojí. A nejen to mohou se podílet na vytváření kultu odpovědnosti, kultu umění být druhý, být pozadu, prohrát, nebýt hvězdou a modlou osvětlovanou vnějším světlem me-diálních reflektorů. To může každý z nás, i když mu termín úvěrový derivát nic neříká.

Závěrem jednu poznámku: Moderní hospodářství stojí na aktivitách, jejichž rozmanitost nemůže žádný člověk pojmout. Oproti minulým předprůmyslovým dobám se relativně mnohem méně lidí než dříve zabývá přímou těžbou materiálů, jejich dopravou a jejich vykováváním do výrobků. Je to díky tomu, že tuto práci dnes dělají stroje, přičemž tyto stroje jsou vyráběny opět jinými stroji. Když by se jejich síla převedla na lidskou sílu, pak by pro každou vyspělou zemi platilo, že počet lidí pracujících ve výrobě věcí převyšuje počet obyvatel o mnoho řádů. V pravdě platí, že relativní počet lidí pracujících ve výrobě oproti nepracujícím se oproti minulým dobám dramaticky zvýšil. Díky tomu máme tolik statků k dispozici a díky tomu může tolik skutečných lidí pracovat ve sférách, kde se nic nevyrábí, jako je zdravotnictví, školství, výzkum, ale i policie, soudy a bankovnictví. Na rozdíl např. od zdravotnictví je bankovnictví či finančnictví obecně mnohými lidmi považováno za obor, kde se nejenže nic nevyrábí, ale ještě k tomu se druhým ujídá z talíře bezpracným ziskem z úroků.

Současná krize, která posunula bankovnictví do centra zájmu každého, kdo chce něco vědět o moderním hospodářství, je příležitostí poznat, jak klíčovou roli v něm banky hrají. Smyslem mého příspěvku bylo ukázat, že my všichni můžeme přispět k jejich zdárnému chodu.

Pavel Bratinka