Ayn Randová: Zbožštění jednotlivce a glorifikace sobectví

Žena, jejíž myšlenky nalezly živnou půdu u americké pravice, tvrdila, že společnost neexistuje. Její filosofie je základem pro obhajobu práva na potrat i eutanazii.

Ano, toto je doba morální krize... Váš mravní zákon dosáhl svého vrcholu, slepé uličky a konce svých možností. A pokud si přejete dál žít, to, co potřebujete, není vrátit se k morálce, ale objevit ji.**

To jsou slova Johna Galta, protagonisty ústředního románu Ayn Randové Atlas Shrugged (Atlas pokrčil rameny). Mravní krize, o které mluví, je konfliktem mezi altruismem, který je od základu nemravný, a individualismem, který nabízí jedinou možnou formu pravdivé morálky. Altruismus vede pro Galta i Randovou ke smrti; individualismus skýtá jedinou cestu, která vede k životu. Aby tedy bylo možné žít alespoň s nějakou mírou autenticity, musíme hlásá Ayn Randová opustit nemorální zákon altruismu a obejmout oživující praxi individualismu.

Cesta do hlubin osamění

Klíč k  světonázoru Ayn Randové do jisté míry skýtá její životní příběh. Alissa Rosenbaumová, jak znělo její původní jméno, se narodila roku 1905 v Petrohradě, kde vystudovala historii a filosofii a v roce 1926 uprchla ze Sovětského svazu do Spojených států. Stala se proto obhájkyní demokracie a tržního systému, ten ale nikdy nepochopila. První roky svého pobytu v USA strávila v Hollywoodu, kde se pokoušela psát filmové scénáře a romány. První román We the living (My živí) stejně jako druhý The Foutntainhead (Zdroj) čekaly na vydání řadu let a literárně byly bezcenné. Teprve poslední román, jímž byl právě Atlas Shrugged, zaznamenal úspěch. Její románová tvorba dává základ jejímu tzv. objektivismu.

Byla veřejně činnou až do konce 70. let (zemřela v roce 1982) a měla značný vliv na americký intelektuální a politický život své doby, zejména co se týče nejvyšších pater Republikánské strany. Za jednoho z jejích nejoddanějších stoupenců se pokládal například i Ronald Reagan. V knize The Passion of Ayn Rand líčí Barbara Branden, jak se slečně Randové podařilo udělat nešťastnými prakticky všechny kolem sebe a v době, kdy umírala, neměla ani jediného přítele. Její rakev výmluvně zdobil znak amerického dolaru. Filosofie Ayn Randové byla jen smutným potvrzením jejího stále hlubšího pocitu osamění. K jinému závěru koneckonců filosofický systém zaměřený výhradně na jednotlivce vést ani nemůže.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Společnost neexistuje

Kdyby se Randová omezila pouze na obhajobu svobody, omezeného státu, svobodného trhu a kapitalismu, udělala by lépe. Zde správně vycítila význam svobodného rozhodování a racionálního úsudku, jakož i škodlivosti přebujelého státu. Kamenem úrazu bylo, že i přes evidentní povrchnost své filosofie, jak ukážeme dále, považovala Ayn Randová sama sebe za největšího filosofa od dob Aristotelových.

V průběhu celých dějin se podle Ayn Randové vyskytly tři obecné pohledy na morálku. První dva jsou mystické, což pro Randovou znamená imaginární, neobjektivní. Třetí je objektivní, něco, co lze ověřit smysly. Zpočátku dominoval mystický pohled, podle nějž se věřilo, že zdrojem morálky je Boží vůle. To je neslučitelné jak s ateismem, tak s objektivismem Randové. V pravý čas převzal vládu neomystický pohled, ve kterém dobro společnosti nahradilo Boží vůli. Základní vada tohoto pohledu, stejně jako původního mystického, je, že není v souladu s objektivní skutečností. Neexistuje žádný takový subjekt jako ‚společnost‘, tvrdí Randová. A protože ve skutečnosti existují pouze jednotlivci, takzvané dobro společnosti degeneruje do stavu, kdy někteří lidé jsou eticky oprávněni pěstovat jakékoliv rozmary (nebo zvěrstva), která si přejí, zatímco ostatní lidé jsou eticky nuceni trávit svůj život ve službách tužeb této vyvolené tlupy.

Objektivismus

Ayn Randová dospěla k závěru, že pouze třetí pohled na morálku je realistický a hodnotný. Tím je její objektivismus, filosofie, která je zaměřena výhradně na jednotlivce. Je to jednotlivec sám, kdo je reálným, objektivním a pravdivým základem pro etiku. Proto může Randová postulovat základní předpoklad své filosofie: Zdroj práv člověka není zákon Boží ani zákon schválený Kongresem, ale zákon identity. A je A  a člověk je člověk. Má důvěru ve Spojené státy, protože jsou první morální společností v dějinách, protože je to první společnost založená na uznání individuálních práv.

Jednotlivec patří sám sobě jako jednotlivec. Nepatří v žádném směru Bohu nebo společnosti. Logickým důsledkem základní premisy Ayn Randové je, že altruismus, neboli oběť jediné skutečnosti jednotlivce jeho vlastní individuality ve prospěch skutečnosti odlišné od sebe sama, je nezbytně sebedestruktivní, a je tedy nemorální. To je důvod, proč může Randová tvrdit, že altruismus má smrt za konečný cíl a standard hodnot. Na druhou stranu individualismus kultivovaný prostřednictvím ctnosti sobectví je jediná cesta k životu.

Ctnost sobectví

Život, tvrdí, může být zachován jen díky setrvalému procesu akcí k sebezáchově. Osudem člověka je být nelítostným samorostem. Člověk má právo na život, ale jen jako jednotlivec. Ostatní nemají pražádnou povinnost toto individuální právo hájit a podporovat. Podpora práva druhých na život by vedla k jisté formě altruismu, která je ve svém důsledku v protikladu k dobru jednotlivce. Pro Randovou představuje právo druhých na život způsob otroctví. Žádný člověk, zdůrazňuje, nemůže mít právo uvalit nedobrovolné závazky, neodměněné povinnosti nebo dobrovolně nezvolená břemena vůči jinému člověku. Nemůže existovat nic takového jako ‚právo zotročit’. Navíc neexistují práva zvláštních skupin, protože skupina není individuální realitou. Důsledkem těchto myšlenkových pochodů je, že Ayn Randová rozhodně popírá, že skupiny jako nenarozené děti, podnikatelé nebo zemědělci by mohli mít jakákoli práva. Její chápání práva na život začíná a končí jednotlivcem.

V tomto smyslu je právo na život právem jednotlivce usilovat racionálním použitím a silou vlastní volby o cokoliv, co potřebuje k sebezáchově a vylepšení své existence. Život organismu je sám o sobě standardem hodnot: cokoli jej může vylepšit, je dobro; to, co jej ohrožuje, je zlo.

Hrdinovi svého románu Johnu Galtovi vložila Randová do úst myšlenku: Ve vesmíru existuje jediná dichotomie: bytí, nebo nebytí. V tomto bytí se musí odehrávat i existence člověka. Tato skutečnost opravňuje jedince a ukazuje na užitečnost ctnosti sobectví. Nebytí je výsledkem altruismu a žene se k smrti.

Sebeobětování ve prospěch vlastních narozených nebo nenarozených dětí, stárnoucích rodičů nebo jiných členů rodiny je pro Ayn Randovou prokletím. Chce, aby povstala kultura smrti ale chápe tuto kulturu pouze v tom smyslu, že jedinci provádějí sobecký výběr soukromých dober pro svou vlastní existenci. Celá filosofie Randové je chvalozpěvem na svobodu volby, která se konkretizuje mj. v pro-choice právu na potrat. Člověk musí být člověkem z vlastní vůle; musí zachovávat svůj život jako hodnotu vlastní volbou; musí se učit ho uchovávat vlastním rozhodnutím; má objevit hodnoty, které (život) vyžaduje a chovat se ctnostně z vlastní vůle. Kodex hodnot přijatých z vlastní vůle je kodexem morálky.

Žádný filosof v dějinách nenavrhl zjednodušenější a prvoplánovější pohled na život ve srovnání s tím, kterým na nás naléhá Ayn Randová: jen jednotlivci jsou skuteční, každá forma altruismu v sobě obsahuje skryté zlo. Neexistují žádné

nuance a paradoxy. Neexistuje rozum ani svědomí. Neexistuje žádná hloubka. Složité otázky lze rozdělit podle jednoduché dichotomie: buď individualismus, nebo altruismus. Nic mezi tím. Lidské ego je pramenem veškerého pokroku lidského rodu, hlásá Randová v románu Zdroj.

Člověk je bytost přesažná

Filosofie Ayn Randové je pro život nepoužitelná a sotva může být nástrojem při budování kultury života. Je nepoužitelná, protože je založena na nesprávných antropologických předpokladech. Lidská bytost není jen jednotlivcem, ale i osobou a jako taková v sobě spojuje individualitu a přirozené zapojení do života společnosti. Člověk je transcendentní bytost.

Řekové měli pro život dvě slova: bios a zoe. Bios představuje biologický a individuální smysl života; život, který pulzuje v rámci jednoho organismu. To je jediná představa života, který se nachází ve filosofii Ayn Randové. Zoe je na druhé straně sdílený život, život, který přesahuje jednotlivce a umožňuje mu podíl na širším, větším a bohatším životě.

C. S. Lewis ve své knize K jádru křesťanství poznamenává, že pouhý bios má vždy tendenci k úpadku a zániku. Aby mohl pokračovat, je třeba, aby z přírody neustále přijímal vzduch, vodu a potraviny. Člověk jako bios a nic víc nemůže dojít svého cíle. Zoe, vysvětluje C. S. Lewis dále, je obohacujícím duchovním životem, který je od věčnosti v Bohu. Člověk potřebuje zoe, aby se v pravdě stal sám sebou. Člověk je složen z biotu a zoe.

Bios má zajisté určitou symbolickou podobnost k zoe: ale je to takový druh podobnosti, jaký existuje mezi fotografií a místem nebo sochou a člověkem. Člověk, který by svůj bios vyměnil za zoe, by prošel takovou změnou, jako by se socha proměnila z opracovaného kamene v živého člověka. Potom přechod od biotu k zoe (od života pouhého individua k vpravdě osobnímu, oduševnělému životu; od sobectví k lásce k bližnímu) je také přechodem od kultury smrti ke kultuře života.

Josef Mudra

Seriál vzniká podle knihy Donald De Marco Benjamin Wiker: The Architects of the Culture of Death. Ignatius Press, San Francisco 2004, ISBN 1-58617-016-3, 410 stran.