Diskriminuje Česko homosexuály, nebo spíš rodinu?

Minulý týden překvapil českou veřejnost i média předseda Svazu odborářů služeb a dopravy Jaromír Dušek výroky o tom, že vrcholový management Českých drah a Ministerstva dopravy ovládá blíže nespecifikované homosexuální spiknutí. Nepředložil přitom žádné důkazy, které by jeho tvrzení dokládaly. Prakticky celá česká společnost reagovala na výroky tím, že je odsoudila.

Jednalo by se jen o jednu z mnoha epizodních mediálních přestřelek, kdyby nepoukazovala na cosi nezdravého, co ve společnosti je. Je tímto nezdravým ale skutečně diskriminace sexuálních minorit?**

Socialisté a liberálové euroatlantického světa již dlouho usilují o údajné zrovnoprávnění osob s odlišnou sexuální orien­tací. Nejprve došlo k dekriminalizaci, ukončení trestnosti sodomie. Následovala depatologizace, spíše politicky než vědecky motivované vyškrtnutí homosexuality z Mezinárodní klasifikace nemocí. Tím se stalo nelegální i prakticky jakékoli poradenství zaměřené na účinnou pomoc těmto lidem. Zejména ve Spojených státech existovala řada svépomocných skupinek a psychoterapeutických metod, které vzaly za své. Svědectví uzdravených homosexuálních mužů a žen byla zpochybněna a odsunuta na okraj. Došlo k zrovnoprávnění věkové hranice pro heterosexuální a homose­xuální styk. Tím přestala společnost poskytovat ochranu naivním a snadno manipulovatelným mladým lidem s nevyhraněnou sexuální identitou okolo puberty. Třetím krokem socialisticko-liberálního budování ráje na zemi, spolu s masivním šířením antikoncepce, povinnou sexuální výchovou ve školách a bojem za široký přístup k potratům, je institucionalizace homosexuálního soužití.

Evropou i Spojenými státy zaznívají stále absurdnější požadavky, které se stupňují vzápětí po dosažení nějakých práv. Řada států přistoupila na určitou formu civilního svazku, někde dokonce zcela rovnoprávného s manželstvím. Vedou se debaty o adopci stejnopohlavními páry. Parlamentní shromáždění Rady Evropy se zabývalo zprávou švýcarského socialisty Andrease Grosse k otázkám diskriminace na bázi sexuální orientace a genderové identity.

Absurdní Grossova zpráva jde svými návrhy výraznou měrou nad rámec stávající legislativy zaručující nediskriminaci a posouvá koncept nediskriminace ke konceptu nerozlišování. Zpráva přesahuje jakékoli požadavky mezinárodního i evropského práva a návrh usnesení zasahuje do práva na svobodu projevu, svědomí a náboženského přesvědčení, vyšších zájmů dítěte i suverenity zemí co do způsobu ochrany rodiny, veřejného zdraví, morálky a ochrany dítěte. Klade si někdo otázku, jak jsou v současné době diskriminovány rodiny s dětmi oproti singles? To se týká daní, zdravotního a sociálního pojištění, stále nižších výdajů na veřejnou dopravu a dalších nezbytných služeb.

Katechismus katolické církve důsledně rozlišuje mezi sexuální orientací (která je mravně nelišná) a sexuálním chováním a vybízí nejen k citlivému přístupu vůči takto zaměřeným osobám, ale i k respektu vůči osobnímu soukromí. Navíc učení katolické církve jasně říká, že křesťané mají, ruku v ruce se všemi lidmi dobré vůle, bojovat proti jakékoli formě nespravedlivé diskriminace.

Vrátíme-li se ke kauze Dušek, je vhodné, abychom se osob, o které se otírá, zastali, protože to, co předvedl, je ukázkovou formou diskriminace. Zasáhl neoprávněně do práv konkrétních osob, odhaluje-li cokoli z jejich soukromí, a ještě ke všemu jen na základě nestoudných spekulací. Zde je jedinečný prostor pro to, aby křesťané ukázali, že diskriminace je vlastní socialisticko-liberální klice (ke které se hrdě hlásí i Jaromír Dušek), a nikoli věřícím. Nyní se Dušek opřel do (údajných) homose­xuálů. Příště se ale kdokoli další může například opřít do (údajných) katolíků, kteří (zločinně) jednají ve shodě a snaží se blokovat úžasné zákony proti přirozenému řádu. Až toto nastane, zastane se někdo katolíků? Ukáže se, že naše společnost měří všem stejným metrem?

Josef Mudra