Poznámka k týdnu - Jsou si náboženství rovna podobně jako lidé?

17.03.2010,

Náš redakční život i stránky tohoto čísla zpestřila odpověď pana Ryšky na recenzi Michaely Freiové, v níž si vzala na mušku jeho filmový dokument V zajetí bílého boha. Kolegyně na mnohé Ryškovy námitky odpověděla, ale snad by bylo prospěšné vysvětlit ještě pár důležitých věcí, třeba ohledně kvality různých náboženství a kultur...**

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Autorova argumentace vychází z toho, že všechna náboženství jsou si rovna. Chápu, že pro kulturního antropologa je asi z profese dívat se na etnikum, kulturu a potažmo náboženství jako na fenomény, jejichž konkrétní skutečnosti jsou si rovnocenné. Náboženství je potom pro něj pouhou součástí kultury, a ne ona jeho plodem. Ale hlavně se nemohu zbavit dojmu, že Ryška aplikuje princip rasové rovnoprávnosti v odpověď na otázku, zda mají jednotlivá náboženství stejnou hodnotu. Byť je v zákoně hanobení těchto věcí pod jedním paragrafem, jedná se o dvě zcela odlišné věci. Nemusí to tak ovšem vidět ten, pro koho je kult a kultura jenom pověstnou společenskou nadstavbou nad výrobní základnou (jak si to ještě dobře pamatujeme z povinné školní marxisticko-leninské indoktrinace). Lidé jsou si mezi sebou jistě rovni, a stejně tak etnika, avšak jejich kulturní dědictví přes nenahraditelnou jedinečnost každého z nich si rovna nejsou, ani nemohou být. Nejsou si totiž rovna náboženství, z nichž ty kultury vycházejí, protože ta se od sebe odlišují mírou poznání transcendentní skutečnosti. Pro pana Ryšku jakožto vědce, navíc jeho oboru, by neměl být takový problém porovnat si, nakolik které náboženství odpovídá přirozenosti člověka nejlépe. Určitým vodítkem by pro něj mohl být přístup především současných katolických misionářů (abychom vyloučili misie s politickým pozadím, jež v historii najdeme též). Úspěšné byly a jsou především ty misie, kde se misionář nejprve stal jedním z těch, jimž chtěl přinést světlo evangelia. Proto není třeba nic vytýkat autorovu popisu, jak to dopadá, působí-li někdo ať už misijně, či rozvojově ze své západní bubliny.

Ryška vnímá jako škodlivé některé sociální následky konverzí ke křesťansví. Zmiňuje, ovšem bez bližšího vysvětlení, rozpady vícegeneračních rodin - jak s tím jde dohromady skutečnost, že pro křesťany jinde na světě bývá právě takový rodinný model typický? Nejde spíš o všeobecný rozpad tradičních společností vlivem modernizace? Ale možná též nalezneme odpověď v Kristových slovech, že od nynějška bude rozděleno pět lidí v jednom domě ... otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce... (srov. Lk 12,4953). Toho jsou si misionáři jistě dobře vědomi. Udivuje mne jejich odvaha, s níž hlásají evangelium lidem, o nichž vědí, že pokud uvěří, budou vykořeněni, možná pronásledováni, nebo i zabiti. Jejich motivem je zachránit duši pro nesmrtelnost. Ryškovým posláním je zkoumat jedinečné kultury, i proto, aby mohly být udrženy živé. Je jistě dobré chránit je před globálním zglajchšaltováním. Ale obětovat spásu lidské duše zakonzervování člověka v živém skanzenu? Ba co víc - vytvářet náboženské skanzeny? To musí zůstat pro křesťana zcela nepřijatelným řešením.

Ondřej Prokop Vaněček

Další články

Proč nás tolik baví sledovat úpadek světa?

05.10.2026, RC Monitor 18/2026

Jako žena v devátém měsíci těhotenství, kdy je spánek poměrně obtížný, protože na každé otočení se ze strany na stranu potřebujete stavební povolení, občas sklouznu k tomu, že si v noci vezmu do ruky telefon s úmyslem podívat se, co je nového.

Misie bez kufrů

16.10.2026, RC Monitor 19/2026

Když se řekne misie, často si představíme evangelizaci v dalekých zemích, kde lidé ještě neznají Krista. A jistě právem: úkol církve nést evangelium do celého světa zůstává stále aktuální. Ne všichni však můžeme odejít na misijní území. Poslání křesťana je mnohem širší.

Václavova moudrost evangelia

09.11.2026, RC Monitor 20/2026

I letos jsme putovali do Staré Boleslavi, abychom se obnovili Václavovým svědectvím Kristu. Mučednická smrt přece není v křesťanském pohledu nic jiného než svědectví života. Mučedník Václav na konci svého života řekl, že si života nesmírně váží, a proto je ochoten dát ho jako vysokou cenu pro Krista. Svatý Václav je jeden z prvních mučedníků naší země a našeho národa a je právem označován jako dědic české země.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.