Ernst Haeckel (I.): Člověk z opice. Bez důstojnosti.

V září 1867, když trávili novomanželé Haeckelovi líbánky v Tyrolsku, vydal se Ernst Haeckel na túru a chtěl zdolat 2700 metrů vysoký vrchol Tristenspitze. Měl málo zkušeného průvodce a počasí jim příliš nepřálo. Když padla noc, oba muži byli ztraceni uprostřed hor. Se smrtí na jazyku spěšně sepsal poslední vůli; přál si být zpopelněn a uložen po boku své první ženy, která zemřela o tři roky dříve. Bouře ustoupila a Haeckel přežil. Své novomanželce Agnes zřejmě poslední vůli nikdy neukázal; začátek druhého manželství Ernsta Haeckela však svědčil o tom, že druhá žena byla jen náhražkou za zesnulou, kterou opravdu miloval.

Zrození rebela

Ernst Haeckel se narodil roku 1834 v Postupimi. Nedlouho po jeho narození se rodina přestěhovala do Merseburgu, kde otec pracoval jako právník ve státní správě. To bylo předpokladem výborného finančního zabezpečení. Ernst studoval medicínu ve Würzburgu a Berlíně. Studia zdárně dokončil, ale brzy si uvědomil, že se štítí nemocných. Jen formálně si otevřel praxi v Berlíně a hned poté se vydal na dlouhou cestu po Itálii. Tam se bezstarostný mladý muž, žijící z apanáže od otce, nadchl pro krajinomalbu. S tím ale otec nemohl souhlasit a Haeckel se musel vrátit k přírodním vědám.

V té době se zamiloval do své sestřenky Anny Sethe. Vrátil se do Německa a pilně se věnoval vědě, aby získal místo na univerzitě a byl pro ni důstojným nápadníkem. Po roce a půl manželství Anna náhle zemřela, zřejmě na zánět slepého střeva. Smrt milované ženy Haeckela hluboce poznamenala.

Jestliže byl Ernst dosud liberálním evangelíkem, Annina smrt mu vzala víru. Aby nalezl náplň života, snaží se nalézt důkazy pro evoluci. Četl Darwina; zatímco Darwin nereagoval na spory s náboženskými autoritami, Ernst Haeckel vyhlásil náboženství válku. Podle řady autorů to byl právě on, kdo přispěl k roztržce mezi vědou a náboženstvím, která trvá dodnes.

Konfrontační styl bojechtivého muže měl odezvu. Rodině chodily nenávistné dopisy a anonymní výhružky. Ale vedle nepřátel strhl Ernst Haeckel řadu intelektuálů na svou stranu. Jeho přednášky měly ve srovnání s Darwinem mnohem větší odezvu a knih se prodalo výrazně více.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Paleontolog a embryolog

Darwinovu ústřední knihu O původu druhů Haeckel četl, když se zabýval studiem mřížovců, jednobuněčných mořských organismů, které vytvářejí ve své buňce mřížovité podpůrné struktury až ozdobné schránky s velkými otvory z oxidu křemičitého. Tyto křemičité schránky se usazují na dně moří v podobě radiolariového bahna. V následujících letech studoval další jednobuněčné organismy a vytvořil samostatnou říši Protista, zahrnující všechny eukaryotní organismy, které nejsou klasifikovány jako živočichové, rostliny ani jako houby a jediné, co je spojuje, je jejich jednobuněčnost. Spekuloval o stáří fosilií a zaznamenal dramatickou změnu v podobě fosilií z doby kambria (před cca 500 miliony let) ve srovnání s prekambriem. Zastával teorii, že v období prekambria připomínaly životní formy současná embrya.

Haeckel byl jedním z prvních embryologů. Přišel s tezí, že individuální vývoj embrya (fylogeneze) je zrcadlem vývoje druhů (ontogeneze), tedy že zárodek prochází všemi morfologickými stádii: lidské embryo tedy začíná jako jednobuněčný organismus, pak přejde do podoby jednoduchého bezobratlého organismu podobného larvě (ze které se vyvinuli všichni vyšší živočichové), následuje fáze jednoduchého strunatce a postupně se vyskytují znaky ryb, obojživelníků, plazů a ptáků; následují jednodušší formy savců a opic.

Badatel? Idelogický darwinista

K podpoře své teorie nakreslil mnoho obrázků embryí, z nichž nejznámější jsou raná stádia embryí obratlovců. Chtěl dokázat, že embrya různých tříd obratlovců jsou v raných stádiích identická. I když lze souhlasit s tím, že biologové 19. století pracovali s poměrně primitivním vybavením a Haeckel usiloval o představení idealizovaných typů organismů namísto věrných kopií jednotlivých druhů, je dnes spolehlivě dokázáno, že Ernst Haeckel své ilustrace falšoval, nesrovnalosti ignoroval a zametal stopy důkazů hovořících v neprospěch jeho teorie. Nejslavnější embryolog před Haeckelem, Karl Ernst von Baer, poukázal na to, že se u embryí dříve než konkrétní znaky druhu objeví obecné znaky větší skupiny živočichů a že embrya vyšších živočichů skutečně mají během svého vývoje jisté znaky dospělých forem nižších živočichů. Von Baer ale podepřel své teze souhrnem pečlivých emirických pozorování, a proto jednoznačně odmítal Darwinův postulát o přeměně celých druhů. Věděl, že embrya nikdy nevypadají jako dospělí jedinci jiného druhu. Došel k závěru, že odlišné třídy obratlovců společného předka nemají.

V knize Přirozená historie stvoření z roku 1868, svého času velmi populární, ukázal Ernst Haeckel rytiny embrya psů, kurů a želv a vyzýval čtenáře, aby nalezli rozdíly. To nebylo samozřejmě možné; tiskař použil tutéž rytinu třikrát. Je pravda, že tato embrya jsou shodou okolností v jisté fázi podobná.

Základy rasové teorie

Obrázky vycházející z Haeckelových podvrhů zdobí učebnice biologie v mnoha zemích dodnes. Nejinak je tomu s názory na vývoj člověka, přestože současní autoři učebnic o většině názorů Ernsta Haeckela raději mlčí. Předpokládal, že se lidstvo vyvinulo z řady druhů opic, které možná měly společného předka na dnes už zaplaveném kontinentě Lemuria. Popsal údajných 22 fází vývoje člověka s tím, že 21. fáze, která má dokazovat přechod mezi opicí a člověkem, je chybějícím článkem, který nazval Pithecantrophus alalus opočlověk bez řeči.

Dále autor představuje současný lidský druh jako vysoce hierarchizovaný: na nejnižším stupni jsou Papuánci a Hotentoti, Eskymáci a Austrálci. Jejich intelektové schopnosti považoval za nižší než u koní, psů nebo slonů. Afričany na obrázcích znázorňoval s výraznými opičími rysy. Oproti tomu vyšší postavení vyhradil Haeckel Asiatům a původní populaci Ameriky.

Nejvýše stojí rasa bílá (kavkazská) zahrnující i kmeny indogermánské a semitské; ta je ovšem vnitřně výrazně diferencovaná. Vytvořil vývojový rodokmen lidstva a v řadě dalších studií představuje ucelenou rasovou teorii. Germánské národy označil za nadřazené všem ostatním. Ernst Haeckel však nebyl jen rasista, ale i zarputilý antisemita. Domníval se, že germánská rasa postupně vytlačí všechny ostatní, méněcenné. Sám se pyšnil čistokrevným nordickým rodokmenem, což dokazoval nacistický rasový ideolog a Haeckelův obdivovatel Heinz Brücher.

Klasik nejen pro nacisty

Ernst Haeckel zemřel roku 1919 a zažil zdrcující porážku milované vlasti v první světové válce. Finis Germanie!! napsal v dopise příteli. Mír dosažený podpisem příměří považoval za nástroj degradace Německa, a tím i nejvyspělejší lidské rasy. Haeckelovy ideje však neodešly s ním. Stal se nejcitovanější autoritou časopisu Archiv für Rasen und Gesellschaftsbiologie (Archiv pro rasovou a sociální biologii), který vycházel v letech 1904 až 1944 a stal se ústředním tiskovým orgánem pro šíření eugenických myšlenek a nacionálně socialistické pavědy.

Ernst Haeckel byl osobností, která ovlivnila nejen nacisty, ale i sociální darwinisty současnosti. Není od věci se zaměřit rovněž na jeho pohled na náboženství (kterého jsme se v tomto článku dotkli jen letmo) a na autentických citacích dokázat, jak vysoce propojené jsou jednotlivé složky kultury smrti.

(Pokračování příště.)

Seriál vzniká podle knihy Donald De Marco Benjamin Wiker: The Architects of the Culture of Death. Ignatius Press, San Francisco 2004, ISBN 1-58617-016-3, 410 stran.