Karel Marx (I.): Vítězství hmoty a modla třídního konfliktu

Myslitel, jehož dílo určilo osudy stamiliónů. Přestože je jeho dílo nesystematické a vnitřně rozporné, jeho myšlenky ožívají v nejrůznějších podobách i v západní společnosti 21. století.**

Když se 17. března 1883 konal pohřeb Karla Marxe, na hřbitov v londýnském Highgate přišlo asi jen deset lidí. Byl mezi nimi Friedrich Engels, zeť Longuet, za německé sociální demokraty Wilhelm Liebknecht. U hrobu stála také vdova po zesnulém, jedna z dcer, také druhý zeť a čtyři dávní druhové. Málokterý pohřeb významného člověka měl tak málo truchlících. Engels pronesl velmi stručnou smuteční řeč. Nad hřbitovem se zatahovaly mraky a byla zima a atmosféra pohřbu jako by předznamenávala trpký posmrtný odkaz Karla Marxe.

Přesto se o sto dvacet let později stal v anketě pořádané rozhlasovou stanicí BBC největším myslitelem všech dob. Byl to právě krátký Engelsův projev na hřbitově, co velmi výstižně ukazuje na přímé vazby Karla Marxe na kulturu smrti. Engels prohlásil, že jako Darwin objevil zákon evoluce v organické přírodě, právě tak Marx jej objevil v lidské společnosti.

Marx poslal první díl Kapitálu také Darwinovi. Do jaké míry se Darwin vůbec do tohoto díla začetl, je sporné. Z jeho osobního exempláře zůstala rozřezána jen první stovka stránek. Sice zdvořile za dar poděkoval, ale tím ten příběh končí. Podle některých pramenů hodlal Marx druhý díl Kapitálu dedikovat obdivovanému přírodovědci.

Učednická léta

Karel Marx se narodil roku 1818 jako třetí dítě do původně židovské rodiny v tehdy pruském Trevíru v Porýní. Otec však ještě před jeho narozením konvertoval ke státnímu luteránství, aby mohl nadále vykonávat práci advokáta. Roku 1824 pak byly pokřtěny také jeho děti.

V Trevíru navštěvoval gymnázium, kde se seznámil se svým budoucím švagrem Edgarem von Westphalen. Roku 1836 se zasnoubil s jeho sestrou Jenny, s níž pak strávil celý život. Jako student se naučil skvěle francouzsky a podnikl několik literárních pokusů. V té době již studoval práva v Bonnu a poté v Berlíně, kde se zapojil do bouřlivých diskusí nad myšlenkovým odkazem nedávno zemřelého Hegela a přiklonil se k mladohegelovcům; poslouchal Bruno Bauera, známého kritika náboženství, který v rozporu s tehdy dostupnými jasnými důkazy popíral historickou existenci Ježíše z Nazareta.

Obdivoval též Ludwiga Feuerbacha, materialistického filosofa a antropologa, který se ve svých spisech Podstata křesťanství, Přednášky o podstatě náboženství a Theogonie pokusil o široce založenou psychologii náboženství. Feuerbach poprvé v dějinách filozofie promyslel ateismus se všemi důsledky, odmítl vše nadsmyslové a soustředil se na člověka jako předmět filozofie. Člověk si podle Feuerbacha vymyslel Boha, aby ukojil svůj egoismus, svou věčnou touhu po blaženosti a štěstí, již však vlastní silou ukojit nemůže ukojí ji tedy prostřednictvím Boha. Marxovo bezbožectví tedy bylo hluboce inspirované klíčovými osobnostmi jeho doby.

Násilnická modla materialismu

Roku 1841 Karl Marx promoval na univerzitě v Jeně prací na téma rozdílu Démokritovy a Epikúrovy přírodní filosofie. O rok později začaly v Kolíně nad Rýnem vycházet liberálně zaměřené noviny Rheinische Zeitung; Marx, který si brzy osvojil břitký styl, byl jedním z hlavních spolupracovníků a posléze šéfredaktorem tohoto listu, radikálně opozičního vůči pruské politice. To ovšem vedlo k cenzurním zásahům státní moci a po roce k úplnému zákazu novin. Téhož roku se Marx poprvé setkal se svým pozdějším spolupracovníkem, synem textilního magnáta Friedrichem Engelsem. Oba muži uzavřeli přátelství, vedli obsáhlou korespondenci a společně sepsali několik prací, polemizujících s mladohegeliány. Engels zároveň Marxe všemožně podporoval: posílal mu kapesné, dělal si starosti s jeho zdravotním stavem, nabádal jej k systematičtější práci a podobně. Spolu zkonstruovali myšlenkový směr, jež vešel do dějin jako historický materialismus, učení o vývoji společnosti, v němž se člověk aktivně podílí na objektivním dějinném pohybu jakožto bytost produkující materiální statky. Smysl a podstatu dějin tedy Marx s Engelsem redukovali na pouhou výrobu a spotřebu. Podnětem k historickým proměnám jednotlivých typů společností jsou dle Marxe a Engelse postupné změny v oblasti materiální produkce, které se dostávají do rozporu s původně jim přiměřenými výrobními vztahy a vlastnickými poměry, mocensky hájenými vládnoucí třídou. Tento rozpor je řešen revolucí, v níž nová společenská třída, v jejímž zájmu je prosazení nových výrobních sil a vlastnických poměrů, násilím likviduje třídu vládnoucí. Otevřeně vyzýval k násilí; člověk bez Boha pocházející z opice je podle Marxe jen jednotkou určenou k uspokojení vlastních potřeb.

Posun ke komunismu

V roce 1843 se Marx oženil se svou snoubenkou. S Jenny měl během harmonického manželství sedm dětí, z nichž přežily jen tři dcery. Téhož roku Marxovi odjeli do Paříže, aby zde Marx s Arnoldem Rugem vydával Německo-francouzskou ročenku. Vyšlo však pouze jedno číslo, a to kvůli neshodám jak s Rugem, tak s francouzskými socialisty: v polemice s nimi se Marx začíná zabývat ekonomií a směřuje ke komunistickým pozicím. Tento posun je patrný v Ekonomicko-politických rukopisech z roku 1844, jež zavádějí pojem odcizené práce.

Počátkem roku 1845 musel Marx přesídlit do Bruselu, kam jej následoval Engels. V létě téhož roku podnikli studijní cestu do Anglie, kde navázali kontakt s tamním hnutím chartistů, dělnicko-

-liberální formací bojující za všeobecné volební právo. V Bruselu Marx a Engels založili Komunistický korespondenční výbor, jehož cílem bylo zastřešení různých skupin účastnících se tehdy již mezinárodního dělnického hnutí. Záhy Marx vstoupil do Svazu spravedlivých, jenž byl na sjezdu v Londýně přejmenována na Komunistický svaz a začal připravovat komunistický politický manifest. Ten byl zveřejněn v revolučním roce 1848 jakožto Manifest komunistické strany . V Londýně vznikala též Marxova hlavní ekonomická díla: v roce 1859 vyšla Kritika politické ekonomie, která však nevzbudila očekávaný ohlas. Nespokojený Marx oznámil, že hodlá vydat další, podrobnější díly, které mu s dalším studiem pod rukama dále narůstaly. Takto se postupně a nesystematicky rodilo autorovo hlavní dílo, Kapitál. Jeho první díl Marx dokončoval sužován různými chorobami a teprve roku 1867 byl předán do tisku a vydán.

Nejen teoretik, ale i aktivista

V době práce na Kapitálu se Marx také aktivně zapojoval do dělnického hnutí: v roce 1864 stál u zrodu První internacionály a zastával v ní vedoucí pozici; formuloval její stanovy a zakládající program. Internacionála byla později rozpuštěna kvůli neshodám mezi komunisty, anarchisty a dalšími skupinami.

V té době se postupně zhoršoval Marxův zdravotní stav; oslabila jej především vleklá kožní choroba. Roku 1881 zemřela jeho manželka Jenny, což Marxe hluboce poznamenalo. Uzavřel se do sebe a několik měsíců téměř nekomunikoval s okolím. Poslední léta života Marx věnoval práci na II. a III. dílu Kapitálu; když v roce 1883 coby čtyřiašedesátiletý vdovec zemřel, našel Engels v jeho pozůstalosti obrovské a neuspořádané svazky poznámek a náčrtů, které mnohdy nebyl s to rozluštit ani on sám.

I přesto, že za života Marx příliš úspěchu neužil, o čemž svědčí i jeho pohřeb, odkaz tohoto muže neuvěřitelně ovlivnil podobu světa 20. století. Přestože je jeho dílo nesystematické a vnitřně rozporné, jeho myšlenky ožívají v nejrůznějších podobách i v západní společnosti dneška. Jaké konkrétní myšlenky Marxe žijí a přispívají ke kultuře smrti, si ukážeme v následujícím čísle.

Josef Mudra

(mezititulky redakce)

Seriál vzniká podle knihy Donald De Marco Benjamin Wiker: The Architects of the Culture of Death. Ignatius Press, San Francisco 2004, ISBN 1-58617-016-3, 410 stran.