Prezident Obama, katolíci, zdravotní reforma a tea-parties

Katolíci by za všech okolností měli stát na straně života

Přes 50 % amerických katolíků hlasovalo pro nejvíce pro-potratového kandidáta na prezidenta v historii USA Baracka Obamu. Tomu se nyní podařilo prosadit zákon státní zdravotní péče, který počítá s financováním potratů z peněz daňových poplatníků a to i díky hlasům katolických politiků.**

V listopadu 2008 zvolili američtí občané senátora Baracka Obamu většinou 53 % hlasů prezidentem. Katolický hlas pro Obamu byl ještě o jeden procentní bod silnější: Obamu volilo 54 % amerických katolíků (kteří představují 25 % populace USA). Přitom Obamova podpora potratů byla téměř absolutní; jako senátor vždy podporoval právo na potrat v kterémkoli stadiu těhotenství, tj. až do doby těsně před narozením dítěte.

Jinými slovy, 54 % amerických katolíků hlasovalo pro nejvíce pro-potratového kandidáta na prezidenta v historii USA.

Protesty proti zdravotní reformě

V domácí politice bylo velkou ambicí prezidenta Obamy zavést v Americe celostátní systém zdravotní péče na federální úrovni. Na jaře 2009 se však v USA zvedlo protestní hnutí tzv. čajových parties, na nichž demonstranti-daňoví poplatníci protestovali proti mamutímu deficitu federálního rozpočtu, jejž Obama ještě závratně zvyšoval. Proč čajové parties? Inu, odkaz na ono vyházení čaje z britské lodi Američany do bostonského přístavu v roce 1773, které později odstartovalo americkou válku za nezávislost, na protest proti zavedení nové britské daně z dovozu čaje. Dnešní demon­stranti se tak hlásili ke vzpouře daňových poplatníků, jež vyústila v americkou nezávislost, neboť se domnívají, že gigantický Obamův deficit nakonec budou muset svými daněmi zaplatit oni.

V době sílících čajových parties byl ambiciozní plán státní zdravotní péče, jejž chtěl Obama prosadit, u voličů čím dál tím méně populární. Nakonec Obama na podzim 2009 těsně prosadil oběma komorami Kongresu, v nichž měl pohodlnou většinu, minimalistickou verzi plánu zdravotní péče; přičemž obě komory schválily odlišné verze zákona.

Jak na to zareagovali voliči? Masivně se odklonili od Obamových demokratů a přešli k republikánům. Rok po zvolení Obamy se v listopadu 2009 konaly ve státech New Jersey a Virginia volby guvernérů; v obou zvítězili republikánští kandidáti. A dokonce i v doplňovacích senátních volbách v silně demokratickém státě Massachusetts v lednu 2010 vyhrál republikánský kandidát. (Bylo to poprvé od roku 1972, co republikánský kandidát na senátora zvítězil v Massachusetts.) Tím demokraté ztratili super-většinu v Senátu a republikáni mohli přijetí zákona zestátňujícího zdravotní péči v Senátu prodlužovat donekonečna.

Obama však použil jediný manévr, který mu zbýval: přesvědčil demokraty ve Sněmovně reprezentantů, aby přijali senátní verzi zákona. Stalo se tak v neděli (!) 21. března 2010.

Ústupky katolických politiků

Přitom musel zlomit odpor těch katolických demokratických kongresmanů ve Sněmovně, jež vede kongresman Bart Stupak a kteří do sněmovní verze zákona vtělili zákaz financování potratů z peněz daňových poplatníků. Obama slíbil Stupakovi, že pokud podpoří návrh zákona státní zdravotní péče, jenž počítá s financováním potratů z peněz daňových poplatníků, pak on, prezident Obama, vydá prezidentskou vyhlášku (tedy podzákonnou normu), která financování potratů z peněz daňových poplatníků znemožní.

Stupak ustoupil a návrh Obamovy státní zdravotní péče podpořil. A s ním i všichni katoličtí demokratičtí kongresmani. Cesta k financování potratů v USA z peněz daňových poplatníků, z nichž mnozí s potraty ve svém svědomí zásadně nesouhlasí, je tak otevřena (jakýkoli prezident může svou vyhlášku kdykoli změnit). A to i kvůli katolickým demokratickým politikům!

Zlo nesmí být tolerováno

Tito politici se hájí tím, že katolická sociální nauka vnímá zdravotní péči jako právo. To zajisté, katolická sociální na-uka učí, že přístup lidí ke zdravotní péči je dobrem, a tedy i právem stejně jako např. i úcta dětí vůči jejich rodičům je dobrem, a tedy i právem, na které mají rodiče od svých dětí morální nárok. Katolická sociální nauka však již nespecifikuje, jakou konkrétní podobu tato zdravotní péče má mít (stejně jako nespecifikuje, jakou podobu přesně má mít úcta dětí vůči rodičům); zda má být zdravotní péče státní, nebo soukromá, zda polo­státní a polosoukromá, a pokud státní, jak konkrétně má vypadat. To je na uvážení katolických laiků občanů a politiků té které země. Nelze říci, že nějaký konkrétní model zdravotní péče je katolickou sociální naukou vyžadován, včetně toho Obamova.

Ten už tedy vůbec ne, neboť jednoznačnou součástí katolického učení je konstatování faktu, že umělý potrat, tedy záměrné zabití nevinného lidského života, je velkým mravním zlem, a to zlem kategorickým. Katolický věřící je ve svém svědomí absolutně zavázán se na tomto zlu nepodílet, nijak mu nenapomáhat, ani je nešířit.

Přijetím Obamovy státní zdravotní péče se tak ale stalo.

Za nižší výdaje státu

Je však všem dnům konec? Nikoli. Již 14 členských států americké Unie podalo stížnost k Nejvyššímu soudu USA, neboť se domnívají, že onen zákon je protiústavní (překračuje pravomoci federální vlády). Republikáni jsou rozhodnuti jít do voleb v listopadu 2010, v nichž se bude volit celá Sněmovna reprezentantů a třetina Senátu, s programem zrušení Obamovy státní zdravotní péče, tj. odvolání právě přijatého zákona, což je sice velice nezvyklé, nikoli však bezprecedentní. Když je nějaký zákon schválen či nový státní program zaveden, opoziční strana, pokud se dostane k moci, jej většinou nezruší, ale jen zreformuje, pozmění. Samozřejmě, někdy se přijaté zákony prokázaly být natolik nepopulární, že byly odvolány: příkladem může být 18. dodatek Ústavy z roku 1919, který zavedl prohibici (zákaz výroby, prodeje a konzumace alkoholu), a který byl v roce 1933 zrušen 21. dodatkem Ústavy.

V tomto momentu je Obamův zákon o státní zdravotní péči u většiny Američanů nepopulární. A je extrémně nepopulární u účastníků čajových parties, rozzuřených daňových poplatníků, kteří odmítají zestátnění 17 % americké ekonomiky tímto zákonem, jenž předpokládá dramatické navýšení výdajů federální vlády, a tudíž buď katastrofální deficit, anebo zvýšení daní americké střední třídy.

Pokud hněv daňových poplatníků vytrvá, je myslitelné, že republikáni v listopadu uspějí. Pro odvolání zákona o státní zdravotní péči jim však jedno volební vítězství stačit nebude: k tomu by potřebovali vítězství dvě v listopadu 2010 i v listopadu 2012 (neboť prezident Obama by jejich zákon rušící jeho zákon vetoval; republikáni tudíž potřebují buď ovládnout Kongres a získat i nového prezidenta, anebo ovládnout Kongres dvoutřetinovou super-většinou). Zda se tak stane, je ve hvězdách. Stejně tak to, jak se k ústavní stížnosti 14 států postaví Nejvyšší soud USA.

Jedno je však jisté: Amerika je oproti Evropě a zbytku vyspělého světa stále výjimečná či specifická: nejen že je mnohem religióznější než zbylé vyspělé země, ale liší se od nich i v jiném zásadním aspektu: když lidé vyjdou demonstrovat do ulic v Evropě a jinde, je to nejspíš za své vyšší platy, tj. za vyšší státní výdaje zatímco v Americe proti nim! Nejmasovější demonstrace v Americe dneška, ony čajové parties, jsou za nižší výdaje státu, nikoli za vyšší!

Kdo je na straně života?

Pokud členové hnutí čajových parties v Americe uspějí a Obamovu státní zdravotní péči umožňující financování potratů z peněz všech daňových poplatníků zruší, pak pro ochranu nenarozeného nevinného lidského života udělají v současné Americe více než všichni levicoví katolíci dohromady. Ti, ostatně, pro ni v posledku neudělali vůbec nic, právě naopak.

Nastal by pak ten paradox, že pravicoví liberálové, kteří si přejí omezený stát, nižší daně a nižší výdaje, a z nichž mnozí ani nejsou křesťany či odpůrci potratů, by pro ochranu nenarozeného nevinného lidského života udělali více než levicoví katolíci, kteří jakožto katolíci by to vlastně měli mít v popisu práce.

Ano, byla by to ironie a paradox. Leč opět, nikoli bezprecedentní. Jako mnohokrát v historii, ukázalo by se, že ti, kdo se tváří jako přátelé (v tomto případě nevinného nenarozeného lidského života), když přijde na lámání chleba, žádnými přáteli nejsou. A taky by se ukázalo, že přátelská pomoc může nakonec přijít ze stran předtím nečekaných a netušených.

Ať je to poučením pro katolíky a všechny stoupence přirozené spravedlnosti a práva na život i u nás.

Roman Joch

(mezititulky redakce)