Proč se bojíme bránit Církev?

Ad: Peníze až na prvním místě [RCM 14/2010]

Velmi děkuji paní Mgr. Michaele Freiové za článek Peníze až na prvním místě ve 14. čísle RC Monitoru. Je totiž jednou z mála reakcí, která v souvislosti s nynějšími mediálními skandály Církev brání a nepůsobí dojmem zpráskaného psa.** Budiž mi dobře rozuměno: Samozřejmě je věcí spravedlnosti postavit se v případech, kdy je zneužívání prokázáno, na stranu obětí a odsoudit tyto zločiny, stejně tak i chování některých církevních představených, kteří nepostupovali podle kanonických norem. Díky Bohu, že papež Benedikt jde v tomto příkladem.

Mrzí mne jen, že od řady biskupů a jiných prominentních duchovních čtu a slyším jen samé omlouvání za Církev, zpochybňuje se katolická sexuální morálka, celibát atd., jako by právě ony byly příčinou těchto hnusáren. Samá hrbatá pokora před agresí bojovného antiklerikalismu! Mnoho katolíků dneška žije v bludu, že obrana Církve jakožto instituce je něčím pochybným, prý jde o obranu svého klanu, své party bez ohledu na to, čeho se její příslušníci dopustili.

Jenže Církev není jen institucí a už vůbec není klanem nebo partou. Je především mystickým Tělem Kristovým a hájit Krista za všech okolností je mou povinností. Ne omlouvat hříchy jednotlivých údů Církve ale kategoricky vzdorovat generalizujícím snahám vztáhnout je na celý živý organismus společenství Božího lidu. Tak jako je morálním závazkem katolíků tváří v tvář neustálému připomínání špatných papežů a prelátů nebo upalování kacířů a čarodějnic odsoudit tyto hříchy, ale zároveň upozornit na jednoznačnou většinu papežů dobrých a také svatých a na úžasný humanizační přínos Církve v dějinách lidstva, tak i nyní při veškerém odsouzení závažných hříchů některých duchovních s mladistvými musí katolík poukázat v této vzrušené debatě na absolutní převahu obětavých, nebo dokonce svatých kněží.

A nejen to. Nepřátelům Církve je třeba říci, ať si zametají před vlastním prahem. Napadají-li Církev za perzekuci kacířů, tak proč nepoukázat na mnohonásobně větší počet nevinných obětí bezbožecké Francouzské revoluce a později nacismu a komunismu, jimž padly za oběť mj. i miliony katolíků? Je-li teď Církev na mediálním pranýři za hříchy zneužívání, proč neříci, že katolická sexuální morálka je zcela opačná a tito provinilci se jí prostě neřídili? Proč také nevrátit úder poukazem na to, že ti, kteří kvůli tomu nejvíce Církev napadají, sami nemají čisté svědomí, jako např. poslanec za Zelené v Evropském parlamentu Cohn-Bendit, jenž ve své před mnoha roky vydané knize Velký bazar vypráví o svých sexuálních zkušenostech s pětiletou dívkou, aniž ho někdo kdy volal k trestní odpovědnosti? Proč nenazvat současnou mediální kampaň, která dokonce nešetří ani papeže Benedikta, jenž vždy patřil k nejradikálnějším zastáncům tvrdého postupu proti kněžským provinilcům, za špinavou a nemravnou, nemající s poctivou investigativní žurnalistikou nic společného? Proč nevznést obvinění, že tito publicisté nerozlišují mezi prokázanými případy a pouhými nepodloženými tvrzeními, za nimiž v řadě případů, jak uvedla v článku paní Freiová, se skrývají finanční zájmy podvodníků? Proč se bát říct, že sexuální zneužívání je celosvětovým problémem, u jehož kořenů je tzv. sexuální revoluce 60. let a v němž počet pachatelů z řad katolických kněží představuje zlomky procenta, zatímco u pedagogů a dětských lékařů jde o cca 10 procent, což žurnalisté velkých médií zcela opomíjejí? Proč se ostýchat poukázat na celosvětový problém sexuální turistiky za nezletilými do rozvojových zemí, která se vůbec nestíhá a o níž média téměř mlčí? Díky Bohu za řezenského biskupa Ludwiga Müllera a další hodnostáře, kteří odvážně pozvedli svůj hlas. Díky i za papeže Benedikta, jenž v dopise irským katolíkům dal zneužívání do souvislosti se ztrátou víry. Takových hlasů potřebujeme víc, ne kapitulaci před tímto pohanským a zmaterializovaným světem.

PhDr. Radomír Malý