Předvolební čtenářské ohlasy

Ad: Volební matematika pro konzervativní voliče 1

Dobrý den, ke článku Václava Melouna Volební matematika pro konzervativního voliče z RC Monitoru 18/2010 mám následující dotazy:

1. Pokud budu volit KDU-ČSL v Praze, kde má špatné preference a vyhlídky, nepropadne můj hlas, jako bych nešel k volbám a bude platný pro KDU-ČSL celostátně?

2. Pokud k tomu ještě zakroužkuji někoho, i když bez účinku na změnu pořadí na kandidátce, nepropadne můj hlas, jako bych nešel k volbám, a bude platný pro KDU-ČSL celostátně?

Díky předem za laskavou odpověď.**

S pozdravem

Josef Voráček

Vážený pane Voráčku,

1. Každý hlas pro jakoukoli stranu je platný celostátně a neztrácí svoji celostátní platnost za žádných okolností, tedy ani v případě, že v dotyčném kraji strana mandát nezíská. V Praze potřebuje KDU-ČSL na jednoho poslance 3,5 % hlasů (podobné je to v Moravskoslezském kraji a ve Středních Čechách), což v průzkumech KDU-ČSL dosahuje.

2. Kroužkování nemůže ovlivnit platnost hlasu. Pokud by bylo zakroužkováno více kandidátů než čtyři, ke kroužkování nebude přihlíženo. Hlas však bude platit vždy jak krajsky, tak celostátně.

Michaela Freiová, RC

Ad: Volební matematika pro konzervativní voliče 2

Vážená redakce,

jsem velice rád, že mohu odebírat Váš časopis. Pomáhá mi orientovat se v tomto složitém světě. Vím, že píšete dobré články a snažíte se objevovat pravdu. Zbývá již krátký čas do voleb do poslanecké sněmovny. Díky Vám se trochu víc zajímám o politickou situaci. Před časem vznikla nová politická strana Věci veřejné. Prezentuje se jako liberální strana. To mi nedalo a podíval jsem se do jejich programu. V oblasti zdravotnictví pod "občan pacient" jsou dva poslední body, které mě znervoznily. První je "nebudeme omezovat práva žen rozhodovat o umělém přerušení těhotenství" a druhý "podporujeme ‚právo na důstojnou smrt‘ ".

Nechci tuto stranu nějak pošpinit, a proto Vás prosím, jestli byste o této straně něco napsali. Několik přátel, kteří jsou také katolíky jako já, přemýšlejí, že dají svůj hlas právě této straně. Možná, že se pletu a zbytečně této straně křivdím a potom raději tento meil smažte. Spoléhám na Vás a modlím se o dar rady a rozlišování. Díky moc, že jste dočetli až sem. S přáním pokoje pro Vás i Vaše blízké

Miroslav Melcher

Vážený čtenáři,

máte pravdu. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění považuje lídra Věcí veřejných Radka Johna za nejdůvěryhodnějšího politika asi polovina dotázaných voličů (ihned.cz). Je však dobré si uvědomit, že v zemích na západ od ČR by ho diskvalifikovalo třeba už to, že po sedm let úspějšně tajil své ženě nemanželské dítě. Proč si myslet, že se ten sympatický vousáč bude chovat jinak v roli politika? John, v dobách socialismu prominentní investigativní novinář, vystupuje téměř jako jediný spravedlivý, ale jeho dosvadní chování spíš popírá to, co tak halasně slibuje. Věci veřejné zatím nepředvádějí nic jiného, než kam až je možné vystoupit na vrchol populismu.

Co je také zajímavé, strana tak trochu "patří" Vítu Bártovi, který vlastní jednu z největších bezpečnostních a detektivních agentur v zemi, což znamená, že disponuje množstvím obzrojených lidí a profesionální špionážní technikou. Nejpikantnější na tom pak je, že se v poslední době snaží nabízet své služby obecní samosprávě a státní správě - chcete-li "infiltrovat" je, dostat je pod kontrolu, jak alespoň tvrdí na svém blogu na idnes.cz Vít Kučík, který VV označuje za "první privátní stranu". Podrobnosti si může každý vyhledat na internetových portálech našich deníků.

Zajímavý je také postoj VV k otázce církevního majetku: Církvi vrátit všechny sakrální stavby a nemovitosti, ale pozemky dát obcím a státu. To v praxi znamená udělat z Církve spolek pro udržování architektonického a kulturního dědictví národa, na což ji podle VV stát něco přispěje. Potraty a eutanazii tato strana hájí, jak správně píšete.

Soukromá strana skrytá za populární tváří Radka Johna se veze na vlně většinového mínění nejspíš proto, aby se určití lidé z byznysu dostali co nejjistěji do politiky. Jak jste se, pane Melchere, sám přesvědčil a jak píšete, není tato strana vzhledem ke svým postojům volitelná pro křesťana, který chce svou víru žít.

Neslavné to je také s další "alternativou" - Stranou práv občanů neboli se Zemanovci. Stranu sponzoruje jak korouhvička nadmíru obratný Miroslav Šlouf, předlistopadový komunistický politik a Zemanův šéfporadce z jeho premiérské éry, a Martin Nejedlý, český zástupce ruské naftařské společnosti Lukoil. Mnohé kádry SPO jsou výběrem z politických zombie - bývalí ministři ČSSD, nezřídka exkomunisté (Grégr, Schling, Kavan alias špion Kato...). Problémem je, že strana má patrně posloužit ruskému kapitálu proniknout prostřednictvím těchto lidí do státní správy. Lze namítnout, že i západní byznys usiluje o vliv u nás; nicméně podnikání na východ od Čiernej při Čope má přece jenom jiné standardy než repekt k zákonu - obchodníci jsou provázáni s šedou ekonomikou a mafiánskými klany a korupce je základem "dobrého" obchodu. To jsou tedy "pořádky", které nám hrozí skrze Zemanovce.

Pak je tu nebezpečí ještě větší, které je úzce propojené s tím prvním - vazby některých lidí z SPO na ruské tajné služby. To nemůže nevypadat jako úsilí Kremlu ovlivňovat prostřednictvím Zemanovců, pokud budou zvoleni, politiku v naší zemi ve prospěch Ruska. Každý hlas pro ně tedy znamená také ohrožení pro naši státní suverenitu.

Ondřej Vaněček, RC

Ad: Volební matematika pro konzervativní voliče 3

Vážení, nevím, jestli uveřejníte tuto mou naléhavou odpověď na článek Václava Melouna z 16. 5. 2010. Ale jsem smutný z toho, že tak křesťanský tisk, jakým je Monitor, tímto (předpokládám, že nechtěně) přispěl ke zhoršení naději KDU-ČSL - i když přímé označení decentně obchází. Článek nepřímo říká: nevolte KDU-ČSL.

Napřed jedna věcná chyba, která se snad vloudila omylem. Hned v druhém odstavci se totiž dočteme: "...jestli námi vybraná strana má reálnou šanci získat alespoň jeden mandát."

Strana musí získat ze všech krajů celkem nejméně 5 % hlasů, jinak nedostane žádný mandát a těchto 5 % nemůže nasbírat jen v malých krajích. Výkřikem je Karlovarsko, kde dosáhne strana na mandát teoreticky jen při 20 procent Možnost jen jednoho mandát nepřipadá v úvahu.

Jiný argument je bohužel pravdivý, i když jen z poloviny, ale může být zcela smrtící pro strany balancující kolem pěti procent. Je to zavádějící doporučení volit v menších krajích větší strany. Tím, že ve svém kraji nebudu volit svou menší stranu, tím změním hrozbu, že v celostátním měřítku nezíská potřebných 5 %, téměř v jistotu.

Zavádějící je tvrzení: "...ideální by samozřejmě bylo, kdyby pravici reprezentovala jen jedna velká strana." Toto je zdánlivě ideální jen z hlediska matematiky současného nespravedlivého volebního zákona. Zároveň je to ukázkový způsob mystifikace - zjevné podsouvání zdánlivě povinného pravičáctví konzervativního voliče. Bez zdůvodnění, které by ani nebylo zcela snadné. Křesťanství odpovídá politika středu a ta má několik zásad. Chránit život, svobodu, právo (postižené více než pachatele), chránit poctivě získaný majetek, vytvářet stabilní prostředí pro podnikání, pomáhat těm, kteří se o sebe prokazatelně nemohou postarat, a z veřejných daní uvážlivě zajišťovat potřeby společnosti.

Snad žádná společnost nemůže uspokojit ani velmi morálně oprávněné nároky a potřeby občanů, rodin, obcí a oblastí činnosti. Vydávat bychom měli jen na to, na co máme. V soukromí považuji za důvodné půjčit si na stavbu domu (bytu), který bude mít hodnotu i po splacení půjčky. Ale považuji za problematické půjčovat na spotřebu. Podobně bychom měli hospodařit s příjmy obcí, krajů a státu. Křesťanské strany si většinou získaly pověst odpovědných hospodářů se svěřenými prostředky.

Pojem pravice zahrnuje i bezbřehý liberalismus ohrožující konzervativní hodnoty potřebné pro rodiny a společnost. Ty musí křesťanská strana prosazovat i proti části pravice.

Ke křesťanství se hlásí někteří politici téměř v každé straně, ale jakmile se v parlamentě rozhoduje o záležitostech například smlouvy s Vatikánem, neodváží se tito poslanci hlasovat proti rozhodnutí svého stranického klubu, ba ani se zdržet hlasování nebo prostě odejít. I když křesťané v jiných stranách mohli vykonat i něco prospěšného, přesto se většinou ani nevyjadřují k rozporu mezi politikou a morálkou.

A jsou tu i jiné taktiky - aby se zabránilo přijetí návrhu KDU-ČSL zákona proti hazardu, stačí podat návrh trochu jiného zákona a vše začíná od počátku.

Proč potřebujeme malé strany? Předně odpovídá více stran bohatší názorové různorodosti naší společnosti. V rámci koaliční vlády vytváří silnější vzájemnou vnitřní kontrolu. A hlavně mohou menší strany zabránit vzniku velké koalice (nebo jiného způsobu opoziční smlouvy), která by odhlasováním ústavní změny o většinovém způsobu voleb do sněmovny zajistila trvalé střídání u moci - a průběžné rozdělování pozic a přístupu k "penězovodům".

Občasné neshody v koalici velké strany s menšími jsou sice chybou na kráse, ale mohou bránit korupčnímu prostředí, které se šíří lépe ve vládě jedné strany nebo velké koalice (viz pražská radnice). Připomeňme, že po velmi tvrdém kritizování od Cyrila Svobody našel Bém okamžitě úsporu přes sto milionů v projektu Opencard.

Volby nejsou jen kupecké počty s mandáty - i když i ty jsou samozřejmě důležité. Jde též o ideály, o myšlenky, jde o hodnoty, za které byli i u nás křesťané v žalářích, desítky popraveny a statisíce křesťanů byly znevýhodňovány v zaměstnání, dokonce i v dělnických profesích. Kolik talentovaných dětí nemohlo studovat, a diskriminace byla dokonce při výběru učebního oboru.

Dnešní rada - abychom nevolili malou stranu - poškozuje naději jediné křesťanské strany, jejíž poslanci mohou v parlamentě hlasovat podle svého svědomí!

Z doporučení pana Melouna bych ponechal rozhodně první bod, další bych pozměnil:

1) určitě volme

2) podpořme stranu, která, ač měla nejméně peněz na volební kampaň (a jistě ani nemohla ovlivňovat průzkumy volebních preferencí), má přesto reálnou naději dostat se do parlamentu.

3) V menších krajích volme svou malou stranu i přesto, že žádný kandidát nemá (někdy jen zdánlivě) naději na úspěch - pokud to neuděláme, budou naše hlasy chybět do potřebných pěti procent.

4) I hlasy, které nepomohou zvolit kandidáta v malém volebním obvodu, jsou nezbytné k získání zastoupení ve větších obvodech.

Volme menší strany, aby byly nezbytnými partnery při vytváření koalic. Hlavně však žádejme odstranění nespravedlnosti volebního zákona, podle něhož výsledky voleb jsou značně vzdáleny vůli voličů. Stačí vrátit se k institutu skrutinií, který zaručuje sčítání hlasů nevyužitých v jednotlivých volebních krajích. Zákon o klauzuli 5 % je porušován současným volebním zákonem, který v malých krajích vyžaduje mnohem více procent.

Autorovo doporučení vybrat tu nejméně špatnou stranu nepovažuji za cynismus. Strany jsou lidským dílem a jsou udržovány lidmi - a my jsme přece chybující, omylní a také nedokonalí.Já už jsem si svou nejméně špatnou stranu vybral a pamatujme, že ty velké strany mohou získat sice moc, ale také ztratit soudnost.

Josef Škrábek

Ad: Volební matematika pro konzervativní voliče 4

Uvedený článek může být významným průvodcem řady čtenářů pro volby, a proto považuji za důležité jej doplnit v několika ohledech. Pro objektivitu hned úvodem upozorňuji, že jsem místopředsedou KDU-ČSL.

Podstatou článku je východisko, že je nerozumné volit (zejména v menších krajích) tu stranu, která nemá s rezervou šanci překročit celostátně 5 %, dát hlas takové straně je jako nejít k volbám. Odpovědný volič se především rozhoduje podle programu. Dále si zjistí, jak se konkrétní politik zasadil o program, za nějž byl zvolen. Tady je třeba rozlišovat nejen staré a nové strany, ale i staré a nové politiky, protože na internetu si můžeme najít, jako kdo v jaké věci hlasoval. Sám fakt, že starý politik přeběhne do nové strany, vůbec ještě neznamená jeho morální obrodu.

Toto východisko navíc nahrává těm, kdo ony průzkumy pokřivují: jejich cílem je vyvolat dojem, že ta či ona strana se nedostane do parlamentu. Je to jako s bankou: pokud se ujme informace, že ona banka nemá peníze, ona o ně skutečně přijde, protože její zmatení klienti si je raději vyberou. Ostatně, kdybychom chtěli toto východisko akceptovat, nikdy by nemohlo dojít ke změně politiky, která je spojena s novými menšími stranami, jež postupně rostou.

Konečně třetí důvod pro nepravdivost uvedeného východiska o 5 % spočívá v tom, že strana, která celostátně překročí 3 %, získává 90 Kč za každý obdržený hlas. Pokud tedy volič chce podpořit i finančně stranu podle své programové volby, má smysl jí dát hlas, byť je možná na hranici volitelnosti, protože finanční prostředky jí umožní další rozvíjení - byť mimoparlamentní - její činnosti.

Vycházíme-li z toho, že konzervativní volič je hodnotově orientován, pak již toto východisko ukazuje na uvažování mocensky pragmatické, nikoliv hodnotově orientované, a tudíž ne-konzervativní.

Dále článek vychází z premisy, že je dobré vycházet z předvolebních průzkumů. Toto je pravda jen částečná, protože některé průzkumy jsou evidentně pokřivené: o tom se lze přesvědčit již z toho, že průzkumy se mezi sebou liší výrazně o více než o přípustnou statistickou chybu (2 %). Např. pokud ve stejnou chvíli jeden průzkum naměří KDU-ČSL 4,2 % a jiný 7,5 %, je zjevné, že jeden z nich je pokřiven ať úmyslně či nedbalostí.

Konečně jsme v článku poučováni, že účast ve vládě profanuje, kdežto nová strana znamená naději na čestnější a odpovědnější výkon mandátu. Pravý opak můžeme ukázat např. na nedávné hlasování o protikorupčních opatřeních v parlamentu, kdy "stará" KDU-ČSL byla tahounem tohoto návrhu, kdežto názvem nová (ale osobami stará) TOP 09 hlasovala proti protikorupčním opatřením. Odpovědné je bojovat proti korupci, na tom se asi shodneme, a proto postoj TOP 09 v této podstatné věci dává naději na vše jiné než na odpovědný výkon mandátu. Ostatně na poměr těchto dvou stran k sociálnímu učení církve shodně poukázal i biskup Radkovský

(http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/163941.aspx).

Pavel Svoboda