Tak Bůh miloval svět...

11.06.2010,

Evropa bije na poplach. Definitivně končí tučná léta a přicházejí léta hubená. Začíná éra utahování opasků. Neposlouchá se to hezky. Člověk se přirozeně chce mít dobře, chce být šťastný. A obraz krize se do představy blahobytného života vůbec nehodí. Stejně jako hrozící úsporná opatření. Než polykat takový hořký lék, to si raději namlouvejme, že nemoc není zas tak vážná a že se ji jistě podaří zvládnout nějakou příjemnější bezbolestnou procedurou.**

Člověk se chce mít dobře, a to hned a nejlépe zadarmo. Ať to stojí, co to stojí. Ukazují to masové nepokoje v mnoha evropských zemích, jež jsou reakcí na razantní škrty ve státních výdajích, ukazují to ostatně i výsledky našich voleb kolik lidí stále dává před zodpovědnějším hospodařením přednost líbivým slibům třináctých důchodů a podobných šidítek...

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Na druhou stranu, lze se divit, že cíl trvale udržitelného života nepředstavuje pro mnoho lidí dostatečný motiv k přítomnému odříkání? Proč by člověk bez vyšší perspektivy, bez víry v přesažný smysl měl obětovat své požitky pro nějaké nejasné vzdálené dobro? Z něhož si navíc on sám třeba vůbec neukrojí. Tu a tam se objeví ideologie, jíž se tento nedostatek motivace kupodivu na čas podaří překlenout. Velmi úspěšní v tom byli komunisté, kteří dokázali pohnout masy k nesmyslným obětem pro nedosažitelné světlé zítřky.

Občas je něco podobného podsouváno křesťanství: věřící prý rezignuje na časný život pro vidinu štěstí na věčnosti. V křesťanství však jde o něco radikálně jiného. Zatímco totalitní ideologie obětují přítomnost (a spolu s ní také svobodu a lidskost) pro budoucnost, křesťanství časný život neodvrhuje, nýbrž začleňuje do věčnosti. A tím mu dává pravý smysl a cíl. Přítomnost je tak formována, posvěcována budoucností, stává se její předchutí. (Nikoli však rájem na zemi!)

Tento vztah časného a věčného dobře vystihuje Ježíšovo srdce, symbol Boží lásky: Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3,16). Věčnost vstupuje do časnosti, nechává se jí spoutat, zmařit až k smrti, aby ji pak mohla pozvednout k sobě, převést ze smrti do života. Ježíšovo probodené srdce zobrazuje Boží kenozi, jež pramení v tajemství trojiční lásky. Připomíná nám, že Bůh je Emanuel Bůh s námi: nejsme bez cíle a opuštěni, jsme zváni k cestě do Otcova domu, již nám zpřístupnil jeho Syn a na níž nás posiluje Boží Duch. Krev a voda vytékající z Kristova probodeného boku symbolizují nový život, k němuž se rodíme ve křtu a v němž jsme živeni Bohem v eucharistii. Ježíšovo srdce, probodené a trním korunované, je také vzorem pro naši lásku: k opravdové lásce patří ochota k oběti a soucit a solidarita s druhými. Kristovo srdce předkládá světu, jenž je v úzkých, to, co nejvíc potřebuje: zjevení milosrdného Boha.

Dagmar Kopecká

Další články

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

Konference o evangelizaci

08.10.2026, CREDO CZ

Ve dnech 13. a 14. listopadu 2026 se v Olomouci uskuteční již VII. ročník Konference o evangelizaci. Přivítá stovky věřících, laických pracovníků i duchovních z celé České republiky, kteří touží hledat cestu, jak přirozeně, s radostí, respektem a nadějí sdílet víru v dnešním světě.

Jak začal líný Honza pracovat, ale rychle s tím zase seknul

04.11.2026, syrzdarma.cz

Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.

Misie bez kufrů

16.10.2026, RC Monitor 19/2026

Když se řekne misie, často si představíme evangelizaci v dalekých zemích, kde lidé ještě neznají Krista. A jistě právem: úkol církve nést evangelium do celého světa zůstává stále aktuální. Ne všichni však můžeme odejít na misijní území. Poslání křesťana je mnohem širší.

S růžencem v ruce

12.10.2026, RC Monitor 19/2026

Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.