Zase tu máme sexuální výchovu!

Poslání Výboru na obranu rodičovských práv stále aktuální. Kdo převezme štafetu?

V měsíci dubnu se objevilo na webu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách a metodická příručka Sexuální výchova - vybraná témata. Vzhledem propagaci v médiích si oba materiály přečetlo velké množství lidí a hned se objevily reakce znechucených rodičů i pedagogů.

K oběma materiálům o sexuální výchově, které letos v dubnu vydalo ministerstvo školství, se vyjádřila kriticky Česká biskupská konference a Hnutí Pro život ČR, Katolický týdeník věnoval tématu přílohu Doma v č. 20/2010, v 19. č. RC Monitoru reagovala M. Freiová na přínosný televizní pořad Máte slovo z 13. května.

Trocha historie

Se zaváděním povinné sexuální výchovy do škol začalo MŠMT už v roce 1995. I tehdy z toho bylo veliké pobouření a jako reakce na tuto diktaturu vznikl Výbor na obranu rodičovských práv (VORP). Jako bývalá mluvčí tohoto výboru bych se chtěla podělit s rodiči školních dětí o některé naše zkušenosti. Protože archiv VORP je velmi rozsáhlý a neutříděný, budu vycházet hlavně ze svých vzpomínek; chronologické údaje proto nemusí být vždy přesné a zmiňované dokumenty zatím nemohu citovat.

Na sklonku roku 1994 vyšel v Respektu článek o připravované povinné sexuální výchově v základních školách. Dr. Brunclíková z MŠMT tam tvrdila, že tento předmět se zavádět bude, "ať se to rodičům líbí, nebo ne". O Vánocích pak vyšlo v denním tisku další sdělení, že to bude "soustavná a systematická sexuální výchova již od 1. třídy". Protože je prý zrovna ministrem člen KDS (Křesťansko-demokratická strana, dnes zaniklá) a autory koncepce jsou sexuologové Jiří Mellan a křesťan Antonín Brzek, garantuje to vysokou morální úroveň vyučovaného předmětu.

Už druhý den mně telefonovala předsedkyně členka Klubu křesťanských žen (KKŽ) ve Zlíně a matka tří dětí Mgr. Lucie Cekotová, rozčilená zmíněným článkem. Říkala, že je úplně jedno, kdo je zrovna teď ministrem a co garantuje, protože jakmile si pustíme do škol povinný předmět (a ještě k tomu od první třídy), hned se toho mohou chopit různí "úchylové" a nic s tím nenaděláme. Po téměř detektivním pátrání jsme si s Lucií sehnaly zmíněnou koncepci a byly jsme šokovány, co všechno se mají naše děti učit. Tehdejší koncepce se od té současné v zásadních věcech nelišila byla tam podpora nevázaného předmanželského sexu, homosexuálního chování, masivní propagace hormonální antikoncepce, přípustnost potratů apod. Návrhy hodin s praktickými ukázkami navlékání kondomů a jinými hrami byly také podobné. Jen "genderová problematika", kterou současný projekt zohledňuje, nás tehdy ještě nezasáhla.

Lucie srovnala texty "katolíka" MUDr. A. Brzka s názory nechvalně známého MUDr. R. Uzla a nenašla podstatné rozdíly. Konzultovaly jsme to s lékařem Františkem Matušinou, který získal závěrečnou zprávu Brzkova grantového výzkumu o sexuálním chování mládeže v ČR a porovnal ji s výsledky v USA, kde se A. Brzek pro svou sexuální výchovu inspiroval. Zjistil, že naše mládež, pokud jde o negativní jevy, jako je předčasný sexuální život, těhotenství nezletilých, pohlavní choroby apod., je na tom mnohem lépe než mládež v USA, kde soustavná sexuální výchova probíhala. I když logicky uvažující člověk by se proto tomuto typu výuky vyhnul, Brzek ji naopak na základě svého grantu doporučil.

Rychle jsme kontaktovali spolky a osobnosti, zabývající se rodinnou morálkou, s prosbou o pomoc a radu. A tak se již 5. ledna 1995 sjíždí do Brna skupina lidí, kteří zakládají VORP. Mezi prvními 13 členy výboru byly ženy z Klubu křesťanských žen, zástupci jihlavské skupiny Pro život (nyní Hnutí Pro život ČR), lékařských a pedagogických organizací a rodinných iniciativ z různých měst. Jako mluvčí si zvolili autorku tohoto článku. Vydali jsme první tiskové prohlášení o založení VORP a jeho cílech, které dostali kromě novinářů i různé křesťanské organizace, strany, představitelé státu a MŠMT. I když se nám nelíbil obsah předmětu sexuální výchovy, nepostavili jsme svůj protest na diskusích o náplni předmětu, ale na porušených právech rodičů. Naším hlavním cílem byla jejich obrana:

"VORP je dobrovolným sdružením občanů ... se společným zájmem chránit právo rodičů na výchovu dětí ve shodě s morálním a náboženským přesvědčením rodičů.

Cílem činnosti VORP je pomoc školám a kompetentním institucím k pozitivnímu výchovnému vlivu na děti a mládež. Důraz klade zejména na nutnost včasné a důkladné informovanosti rodičů o výchovných programech.

VORP monitoruje případné negativní působení školských a jiných institucí, sdělovacích prostředků, vydavatelů ... na mravní výchovu dětí a mládeže a vystupuje proti němu."

(Výběr ze stanov schválených 11. listopadu 1995 a registrovaných Ministerstvem vnitra ČR dne 29. 4. 1996)

Lucie také napsala první petici protestující proti povinné sexuální výchově. Rozeslali jsme ji jednotlivým farnostem a spřízněným organizacím.

Pak se spustila lavina... Denně volalo obrovské množství rodičů, věřících i bez vyznání, kteří nám vyjadřovali podporu, sdělovali své zkušenosti s různými programy sexuální výchovy, nabízeli pomoc a dávali rady. Obracely se na nás noviny a televize, vycházely rozhovory a články, objektivní i plné polopravd. Denně chodily desítky dopisů s podepsanou peticí a s bianco obálkami a známkami, které nám lidé zasílali jako příspěvek k našim finančním výdajům. Odpověděli i představitelé státních institucí neslaně, nemastně a nekonkrétně, jak je jejich zvykem.

Protivenství sílí...

Byli jsme z toho vyčerpaní, ale šťastní, že máme takovou podporu. Museli jsme však řešit i věci velmi nepříjemné, nenávistné reakce a podrazy. Nepříjemné pro nás bylo především to, že koncepci sexuální výchovy předložila KDU-ČSL v rámci duchovní obnovy národa. (Jaký paradox!) Brzek byl totiž jejím aktivním členem a představil celostátnímu vedení KDU-ČSL ke schválení text, který obsahoval jen heslovitě naznačené mravní cíle, které chce u mládeže svou sexuální výchovou dosáhnout. Návrh byl schválen těsnou většinou. Protože lidová strana měla (hlavně na Moravě) vysokou morální prestiž a podporovala řadu prorodinných iniciativ - na její půdě vznikaly mj. i skupiny Pro život , nechtěli jsme ji poškodit. Přitom jsme museli dokázat, že v sobě chová "trojského koně" v podobě Brzka a jeho podporovatelů. Obrátili jsme se nejprve osobně na členy celostátního vedení KDU-ČSL. K našemu údivu většina z nich Brzkův projekt vůbec neviděla a byli nemile překvapeni citacemi, které jsme jim předložili.

Sám Brzek proti nám rozpoutal doslova nenávistnou kampaň, kde členy VORP označil za "bigotní staré panny, které by nejraději dětem říkaly, že je přinesl čáp". Jezdil neúnavně po místních organizacích KDU-ČSL, základních školách i univerzitách, kde představoval ušlechtilé cíle své sexuální výchovy a nás různě pomlouval. Byl to schopný člověk výrazného vzhledu, výmluvný a přesvědčivý, proto mu mnoho lidí uvěřilo. Na Univerzitě Palackého v Olomouci například členy VORP (zvláště jejich mluvčí) nazval "sexuálně frustrovanými jedinci s patologickými sklony".

Intrikovali proti nám i jiní Brzkovi příznivci. Hned po založení VORP mně telefonovala mluvčí KDU-ČSL Eva Rolečková. Mluvila se mnou shovívavým hlasem, abychom nebránili takovým projektům, že přece děti nějaké poučení potřebují a bratr Brzek jim ho určitě podá velmi taktně. (Shovívavý a chlácholivý tón používali ve svých dopisech i ministerští úředníci, jako by chtěli naznačit: Vy hloupí rodiče, my přece nejlépe víme, co je pro vaše děti dobré, tak už dejte pokoj...) Po dlouhém monologu jsem se Evy pouze zeptala, jestli jeho koncepci četla. Po negativní odpovědi jsem ukončila zbytečný hovor.

Pozdější setkání s předsedou strany probíhalo poněkud jinak. Josef Lux patřil mezi osobnosti, které dovedou velmi rázně prosazovat svůj názor, ale jsou schopny i věcně diskutovat a přijímat argumenty. Po přivítání mi bylo jasné, že měl o nás informace pouze od A. Brzka a své mluvčí. Na úvod nám totiž udělal přednášku, že on své děti o otázkách sexuality informuje sice podle mravních zásad, ale otevřeně, že se jim nestydí jako zemědělec vysvětlit třeba i kastraci hospodářských zvířat. Odpověděla jsem mu jen jednou větou: že i členové VORP své děti informují o sexualitě a že bojujeme pouze za to, abychom to mohli dělat my, a ne učitelé nebo sexuologové, jejichž mravní názory vůbec neznáme. Hluboce se zamyslel a setkání ukončil. Po několika dnech mě kontaktoval v Brně, a to už měl v ruce Brzkovu koncepci. Přiznal se, že ji čte poprvé, a tvářil se trochu rozpačitě. Vysvětlil mně, že opravdu nemůže na všechno osobně dohlížet, proto mu různé programy chystají lidé, kterým důvěřuje. Doktor Brzek mezi ně patřil.

Přes Brzkovy pomluvy jsme dostali poštou množství petic od členů KDU-ČSL, které často podepsaly celé místní organizace z Moravy i Čech. Pak strana nenápadně z podporování "soustavné a systematické sexuální výchovy" vycouvala. Omluvy a veřejného prohlášení jsme se sice nedočkali, ale po několika týdnech mi volal jeden vysoký stranický představitel: "Vy jste nás dostali z pěkného průšvihu a ostudy, musím vám ze srdce poděkovat." Aspoň tak.

Zatímco mezi lidoveckými špičkami byl o sexuální výchovu jistou dobu boj, podpora Církve byla od počátku jednoznačná. I když se Brzek odvážil veřejně tvrdit (nejspíš na zasedání vedení KDU-ČSL), že biskupové jeho koncepci podporují, stal se přesný opak. V červnových Informacích VORP, které jsme vydávali, se píše: Česká biskupská konference na svém zasedání reagovala na problematiku sexuální výchovy krásným, morálně povzbuzujícím prohlášením. Plný text byl otištěn v Acta Curiae Archiepiscopalis Olomucensis a v týdeníku Světlo. V Katolickém týdeníku a Hlasu tato věta (asi podporující VORP) "náhodou" vypadla. ČBK ... vydala list, který měl být čten ve všech kostelích, v brněnské diecézi se tak stalo 2. 6. 1995." K naší radosti iniciativu VORP podpořily i další církve a náboženské společnosti, které jsme oslovili, a zaslali nám podepsané petice.

A co ministerstvo? Po mnoha dopisech a urgencích s námi začalo komunikovat. Zasílali jsme jim totiž tak dlouho všechny petice a dopisy odpůrců sexuální výchovy, až se situace stala i pro ně neudržitelnou a muselo nás začít brát jako partnery k jednání. Naše první petice získala po velmi krátkém čase asi 30 000 podpisů a tím se v roce 2005 zařadila na 2. místo za petici požadující omezení propagace násilí ve sdělovacích prostředcích, kterou podepsalo přes 40 000 občanů. Skončily tím snad pokusy o zavedení povinné sexuální výchovy do škol? V žádném případě! Zájmové skupiny neustaly se svým nátlakem na ministerstvo.

Zápas nekončí

Ve školním roce 1995- sice sexuální výchova do škol zavedena nebyla, ale již v polovině září jsme dostali od dr. Šumského z MŠMT k připomínkování osnovy nového předmětu Výchova ke zdravému způsobu života (autorky Marádová a Kubrichtová), která byla již od 1. září 1995 pokusně zavedena

do 25 škol (!) a v dalším školním roce 1996-97 byla plánována do všech. Její součástí byla v tomto novém obalu i Mellanova-Brzkova sexuální výchova. V odpovědi ministerstvu jsme tuto výchovu nedoporučili z důvodu, které se opakují v mnoha prohlášeních i dokumentech VORP. Vadila nám především ta skutečnost, že stát pomocí svých školských zařízení chce opět vychovávat děti v jakési ideologii, tentokrát konzumní, kterou by rodiče neměli mít možnost ovlivnit. (Podle Brzka má každý člověk svoje vlastní morální zásady, které se mohou dále měnit.)

Tento předmět nedoporučily ani další instituce, které jej dostaly k připomínkování, a proto VORP ve spolupráci s jinými organizacemi (YMCA, Křídla) odstartoval v květnu 1996 na Svátek matek druhou petiční akci. Signatáři požadovali, aby veškeré předměty nebo okruhy učiva, které souvisejí s hodnotovým systémem člověka, byly nepovinné. Již v měsíci květnu přesáhl počet podpisů 10 000 a umístil se na 2. místě za peticí požadující zpřísnění trestního zákona (LN, 10. 6. 1996), ke konci srpna to bylo již 21 476 podpisů (LN, 12. 9. 1996). Tak výrazný ohlas nebylo možno ignorovat, což pochopili i úředníci na MŠMT, kteří požadavkům VORP vyhověli. Přesto však "naši přátelé" dále v krajských pedagogických centrech a na pedagogických fakultách školili učitele i studenty, jak seznamovat malé děti s prezervativy, učit je popisovat pohlavní akt a beze studu vyprávět před třídou o svých intimních (třeba i zvrácených) zkušenostech.

VORP fungoval ještě další tři roky a shromažďoval informace rodičů o různých projektech sexuální výchovy, které se ve školách objevují, a o organizacích nebo občanských sdruženích, které je nabízejí. Morálně vhodné projekty a knihy jsme pak doporučovali dalším rodičům a učitelům. Radili jsme rodičům, kterými zákony se mají zaštítit v diskusi s učiteli nebo řediteli škol. Zástupci našeho výboru také jezdili podpořit rodiče tam, kde diskuse s představiteli školy byla obzvláště tvrdá. Doporučovali jsme odvolávat se na tyto zákony:

(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. (4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů, děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. (5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. ( Listina základních práv a svobod součást ústavního pořádku ČR, hlava čtvrtá, čl. 32)

Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti. ( Všeobecná deklarace lidských práv, čl. 26, odst. 3.)

Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů... zajistit náboženskou a morální výchovu svých dětí podle vlastního přesvědčení rodičů. (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, čl. 18, odst. 4.)

Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů... a zajišťovat náboženskou a morální výchovu jejich dětí ve shodě s jejich vlastním přesvědčením. (Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Čl. 13, odst. 3.)

Koncem roku 1999 byla poslední schůze VORP, o které mám záznamy. Pak už nejspíš naše děti odrostly základní škole a my jsme ztratili osobní motivaci v aktivní činnosti pokračovat.

O současné situaci ve školství nemám příliš přehled, ale domnívala jsem se, že jednotné osnovy pro základní školy snad ani neexistují. Proto mě tak nemile překvapilo Doporučení a Příručka MŠMT. Je to sice jen doporučení, ale čert nikdy nespí.

Výzva na závěr

Milí rodiče a učitelé, zakladatelé VORP už mají většinou vnoučata, a někteří již dokonce zemřeli (nezapomenutelní a moudří lidé MUDr. Zdeněk Hejl a MUDr. Olga Tělupilová), **Výbor na obranu rodičovských práv však stále existuje. Chtěli bychom vám jej předat a požádat vás, abyste v naší práci pokračovali. Abyste dále sledovali, co se vaše děti ve škole učí, spolupracovali s učiteli na vhodných programech a protestovali proti těm špatným. Abyste si pomáhali, sdělovali si navzájem své zkušenosti a dosáhli přinejmenším toho, aby škola, pokud vám ve výchově nedokáže pomoci, vašim dětem alespoň neškodila. Kromě sexuální výchovy se totiž do škol tlačí militantní feminismus, boj proti tzv. homofobii a jiné ideologie, které dětem deformují přirozený pohled na svět. Je naopak potěšující, že byl zaveden dobrovolný předmět etická výchova, ale je třeba kontrolovat také její obsah, aby náhodou neobsahovala nějakého trojského koně.

Prosím ty rodiče, kteří mají zájem v naší činnosti pokračovat, aby nás kontaktovali na mailu: KlubKZ@seznam.cz, sešli bychom se s nimi v Brně 19. června.**

Eliška Štaudová, Brno

(mezititulky redakce, redakčně kráceno)