Poznámka k týdnu - Karikatury

V milánském dómu se 14. června konaly pohřební obřady za arcibiskupa Luigiho Padoveseho, předsedu Turecké biskupské konference, který byl brutálně zavražděn svým muslimským zaměstnancem. Světské zpravodajství se s vraždou motivovanou náboženskou nenávistí vypodřádalo poměrně stručně. Ale aspoň to. Evropská veřejnost na to prakticky vůbec nereagovala. Snad si každý dovede představit, co by se začalo dít, pokud by byl zabit v České republice nebo jinde v Evropě muslimský duchovní...**

Není to první katolický kněz v Turecku, který se stal obětí posvátné vraždy - před čtyřmi roky podobně zahynul P. Andrea Santoro. Po počátečním diplomatickém lavírování o vrahově (pardon: bojovníkově?!) psychickém stavu, řekl konečně celou pravdu natvrdo až arcibiskup Izmiru kapucín Mons. Ruggero Franceschini, který byl posléze jmenován Padovesovým nástupcem.

Turecko má jednou nohou nakročeno do Evropy, druhou nohou zůstává vězet v Asii nebo spíše ve světě islámu, a to stále pevněji. Chce sedět na obou židlích. Rádo se tváří jako moderní země, ale vždy bylo a zůstává spíš karikaturou Západu. Pravověrnější muslimové to možná zas vnímají jako karikaturu islámské kultury, nejspíš právem. Vliv islamistů v turecké společnosti sílí, což se projevuje perzekucemi křesťanů a Neturků, a v posledních letech dokonce i vraždami kněží. A křesťanský Západ mlčí. Žádný politik si toho snad ani nevšiml, nebo mu to nestálo za to, aby se k tomu vyjádřil. Přitom si těžko lze představit větší symbol západních hodnot, než je katolický biskup. Naopak muslimové to vnímají přesně. Ale eu-
politici se baví o penězích, propastných dluzích a eu-prestiži. Zdá se, že základním pilířem evropské sounáležitosti a politiky je nyní skutečně především sehnat prachy na to, aby se buď hýbaly kšefty, nebo se podařilo protlačit ideologické výmysly sociálních inženýrů. Až u příliš mnoha politiků a činovníků se dá pozorovat, že jsou schopni zaprodat cokoli - v prvním případě hodnoty, ve druhém svobody, ale nakonec bude výsledek stejný. Západ je dávno jen karikaturou na křesťanskou společnost. Muslimové ani nemají šanci vidět skutečnou křesťanskou kulturu. Vnímají jen odstrašující koktejl zvráceností.

Dozvíme se o každém výbuchu na afgánské svatbě kdesi v horách, ale bombové útoky na katolické kostely ve velkých iráckých městech se ve zpravodajstvích neobjevují, až to vypadá jako záměrné opatření. Chvástavé mesiášství novinářského cechu, který stojí bezradně před výčitkou, kterou vzáší dávný nárok na objektivitu a nestrannost zpravodajství, vykresluje další karikaturu.

Stačí připomenout triumfální politické tažení nizozemského demokratického politika Geerta Wilderse, jehož některá média pod tlakem eurounijní multikulturní agendy označují za extremistu. Přitom tento spíš liberál jen upozorňuje na to, že pokud necháme hodnoty, na nichž stojí naše pluralitní demokracie, rozpouštět multikulturalistickou ideologií a plánovitým přistěhovalectvím (čili importem nositelů jiných hodnot), o tuto demokracii rychle přijdeme.

Pamatujete si na pozdvižení kolem karikatur Mohameda v dánských denících? A v muslimských zemích vzápětí hoří západní ambasády! Nebyly to tehdy spontánní prostesty, ale zorganizovalo je několik západoevropských imámů - ovšem tento detail jaksi zapadl v médiích celého světa, které donekonečna přežvykují zpravidla jen to, co vypustí dvě tři nadnárodní tiskové kanceláře.

Přes léto bývá jakoby víc času. I muslimské země mají své turistické agentury, vybízející Evropany k odpočinku v luxusních letoviscích. Ale třeba bychom se mohli spokojit jen s tím postát spolu chvíli v letním večeru na chodníku před některou z pražských ambasád těchto zemí, vybídnuti smrtí dalšího Kristova mučeníka.

Ondřej Vaněček