Mládež bez otců rozpoutala nepokoje

Žádný životní řád, žádné morální hodnoty, bez otce, malá nebo žádná schopnost číst a psát, vášeň pro spotřební zboží živená výchovou zaměřenou na uspokojování okamžitých potřeb - to vše a k tomu ještě fyzická síla, divoký vztek a oddanost silnému gangu dělá z výtržností báječný způsob, jak strávit letní večer. **

A hlavní myšlenky, které se staly metlou života mladých kriminálníků a zlodějů, kteří vypalují obchody a kradou zboží v britských městech a předměstích, byly v posledních desetiletích silně podporovány oficiálními politiky.

Podpora neúplných rodin se stala politicky korektním postojem v oblasti sociální politiky. Tvrzení, že dětem prospívá, když mají otce a matku, kteří jsou oddáni a vedou řádný rodinný život, se stalo dokonce terčem jízlivých poznámek a posměchu. Není možné, aby sociální pracovník nebo učitel podporovali manželství a tvrdili, že je prospěšné: kdyby tak učinili, byla by jim udělena důtka, měli by zastaven profesní postup, nebo by dokonce mohli být propuštěni.

Údaje o kolapsu rodinného života jsou běžně dostupné a působí děsivě: Od roku 1960 se podíl dětí narozených mimo manželství zvýšil z 5 procent na více než 40 procent. Mnohé z těchto dětí se nyní rodí nesezdaným párům. Tyto vztahy jsou obvykle nestabilní a rozpadají se mnohem častěji než manželství.

Z analýzy oficiálních údajů, kterou provedly organizace Bristol Community Family Trust (BCFT) a Centre for Social Justice a jež vyšla v loňském roce, vyplývá, že téměř jedno ze dvou dětí, které se dnes rodí v Británii, v 16 letech zažije rozpad rodiny. V některých londýnských čtvrtích nalezneme více než 50 procent neúplných domácností vedených pouze jedním rodičem.

Opravdu nemá smysl předstírat, že to všechno nikterak nesouvisí s chlapci a dívkami, kteří zapalují obchody a domy, radostně berou spotřební zboží z regálů a ze svých krádeží mají škodolibou radost. Bylo zoufalé - opravdu tragicky ubohé - slyšet volání, aby se rodiče těchto dětí chopili zodpovědnosti. Rodiče? Někteří se s vervou přidali ke zlodějnám a výtržnictví. Jiní, když byli kontaktováni, přiznali, že mají naprosto nulovou kontrolu nad životy svých dětí. A množné číslo „rodiče“ ve většině případů nelze použít – často se jedná jenom o matku, která v posledních měsících a letech sdílí svůj domov s různými milenci.

Akceptování a účinná propagace příležitostného sexu je již nějakou dobu základem systému školní sexuální výchovy. A tento životní styl je samozřejmě také silně podporován televizními seriály, populárními časopisy pro dospívající mládež, rockovou kulturou a podobně. Manželství, věrnost, oddanost, společné rodinné dědictví - to vše je zatlačováno zcela do pozadí nejen v subkultuře podporované těmi, kdo propagují konzumní životní styl mládeže, ale i v oficiální sféře.

Chceme-li se pokusit obnovit normální společnost, kde vypalování obchodů a přepadání lidí na ulici není považováno za zábavný způsob, jak strávit letní večer, musíme ze všeho nejdříve uznat, že se sociální politika musí změnit. Bylo by hezké slyšet „promiňte“ od těch, kdo podporují rozbíjení manželství a očerňují otcovskou roli - ale je nepravděpodobné, že se někdy omluví. Další dobrou možností by bylo, kdyby na nějakou dobu úplně zmlkli. A zatímco by mlčeli, museli by se ti, kdo rozumějí realitě naší společnosti, pustit do její obnovy.

Propagovat celoživotní manželství mezi mužem a ženou. Podporovat ty, kdo v tomto smyslu vyučují. Dovolit, aby školy mohly děti účinně káznit. Podporovat programy nabízející skupinám mládeže dobré mužské vzory. Podporovat a financovat práci s mládeží, jež nabízí řád, laskavou výpomoc, disciplínu, přátelství napříč rasami, silné morální hodnoty a smysl pro historii, společenství a tradice.

To je záležitost veřejné politiky. Je nutno přestat předstírat, že je přijatelné vnucovat druhým názor, že manželství by mělo být považováno pouze za volitelný nadstandard. Tím v žádném případě není. Je to základ, na němž stojí společnost a díky kterému může normální společnost vzkvétat.

Bylo by dobré, kdyby letošní strašlivé nepokoje v Británii byly budíčkem, který způsobí dalekosáhlé změny v sociální politice. Ale neradujme se předčasně. Příliš mnoho lidí se rozhodlo stavět se vášnivě na odpor čemukoli, co zavání tradiční morálkou, kulturními a duchovními hodnotami – neustoupí tak snadno realitě svědčící o škodách, které způsobili. Jedinou nadějí je, že se ve veřejném životě objeví dostatečný počet žen a mužů, kteří budou připraveni jednat realisticky a nabízet naději pro budoucnost, prosazovat rozumnou politiku a nebude jim scházet odvaha toto vše realizovat.

Premiér David Cameron a labourista Ed Miliband říkají, že zodpovědnost a rodičovství jsou otázky, které je třeba řešit. Politický komentátor BBC Nick Robinson včera poznamenal: „Jak pan Miliband bude rozvíjet toto téma, odhalí hodně o směru, kterým povede svou stranu.“ Cameron se také zmínil o špatné disciplíně ve školách a obecném nedostatku morálky, etiky a hodnot.

Ale jak řekl Robinson: „Hlavní cenu získá ten politik, který dokáže přesvědčit voliče, že navzdory tomu, co jsme viděli tento týden, nejsou politici zcela neschopní.“