Paradox umění a hrůzy

Výstava "Aztékové" v Královské akademii je uspořádána velkolepě. Sotva bychom však našli více šokující kontrast mezi mimořádnými výkony nějakého národa a jeho strašlivou náboženskou naukou a praxí. Bez kola i tvrdých kovů a s jen primitivním nefonetickým písmem dokázali Aztékové budovat chrámy vyšší než kastilská katedrála a jejich hlavní město Tenochtitlan ležící na jezeře bylo rozlehlejší a lidnatější než kterékoli město v Evropě 16. století. **Zemědělské úspěchy Střední Ameriky patří k nejpozoruhodnějším vymoženostem předkolumbovské doby. Právě tam se prvně objevily pokrmy jako čokoláda nebo různé druhy bobů.

Nejvýznačnějším specifickým rysem Aztéků nebyla ani tak jejich bezohledná krutost. I starověké despotismy Středního Východu a Asie byly založeny na surovém násilí. Alespoň jedna velká semitská kultura - kartaginská - znala též lidské oběti. Pro Aztéky však bylo příznačné jejich militarizované náboženství lidské oběti. Tím se vnucuje otázka: může být nějaké náboženství vnitřně špatné? Vnitřně, přímo svou povahou špatné může jistě být sekulární politické přesvědčení; o tom jsou dnes přesvědčeni velmi mnozí západní intelektuálové, ačkoli se této reputaci všeobecně těší pouze nacismus. Kde však může být něco spásonosného v kultech, v nichž, jak se zdá, byl úplně zlikvidován rozdíl mezi dobrem a zlem, jak tomu namnoze bylo v předkolumbovské Americe? Ritualizovaná vražda představovalala přímo cíl a smysl - telos - aztécké společenské existence. Chestertonův postřeh, podle něhož Evropané kritizující své vlastní civilizace vždy předpokládají, že před příchodem Evropanů byl všude ráj, neztratil nic ze své přiléhavosti.

Krvavá mánie Aztéků byla založena na jejich mytologii stvoření. Bohové obětovali sami sebe, aby udrželi řád stvoření, a mohli být usmiřováni a dostávat zadostiučinění pouze nekonečným masakrem. Ani slunce by bez něho nemohlo vyjít. Vyobrazení aztéckých bohů je záměrně ošklivé; naproti tomu klasická evropská božstva byla záměrně zobrazována jako krásná. Na výstavě jsou opravdu krásné umělecké výtvory - žáby, hadi, znamenitě provedená zobrazení hmyzu -, ale jiné, vypracované stejně dovedně, nemohou nevyvolávat mrazení. Například velký hrnec na ukládání stažené kůže nebo ozdobné oltářní kameny, na nichž mohlo pět kněží přidržovat rituální oběti. Aztécké náboženství bylo soustředěno na temnotu a děs; pro křesťanství je poslední realitou světlo. Křesťanský Bůh přináší v oběť sám sebe, aby vykoupil padlého člověka, a žádá za to poslušnost spíše než krev . Právem jsou někteří moderní španělští a portugalští historikové hrdí na to, že Španělé a Portugalci postavili ve všech svých amerických državách mimo zákon otroctví, kanibalismus a lidské oběti.

Výstava je pojata nehodnotícím způsobem, ukazuje slavnostní barevné artefakty z ptačích per a ornamentální skulpturu souběžně s řeznickou mašinerií, a to s nestranností, jaká by nepřicházela v úvahu, kdyby byla výstava věnována konkvistadorům. "Krásné věci jsou zkoumány na základě univerzálních kritérií." Horor je relativizován, lidským obětem se věnuje pouze letmý pohled v duchu multikulturálního přístupu, o aztéckém kanibalismu ani zmínka.

Španělé byli Středním Mexikem ohromeni, Cortés pokládal Tenochtitlan za to nejkrásnější, co kdy spatřil. Jeho muže však děsil odporný zápach krve. Španělé zničili zkaženou, k záhubě odsouzenou aztéckou civilizaci a vyplnili tak její vlastní neblahé eschatologické předtuchy. V křesťanské historii nebylo až do vzniku totalitních systémů nic tak hrozného, co by se dalo srovnat s aztéckým náboženstvím v jeho špatnosti. Jestliže totality 20. století překonaly Aztéky organizovanou ničivostí, pak proto, že disponovaly moderní technikou, a k tomu - jako Aztékové - falešnými a nízkými názory o světě.

Dennis a Mary O´Keeffe, The Salisbury Review, jaro 2003, s. 2